Norování s lokátorem

Dlouho jsem o lokátoru přemýšlel, ale koupi jsem odkládal, protože jsem dal na kritiku našich myslivců. Slova směřovaná především k jeho nevhodnosti pro psy pracující pod zemí, kde se pes může o něco zachytit, mne odrazovala. Postupně jsem sbíral informace a zjistil, že žádnému z myslivců z Anglie, ze Švédska, z Norska, z Francie nebo amerického kontinentu se nikdy nic takového nestalo. To rozhodlo a začal jsem vybírat daný přístroj. Zde mne zarazily ceny, protože nejlevnější modely značky DEBEN stojí kolem 7000 Sk a tyto, podle slov držitelů norníků, nestojí za nic. Oblíbenou a asi nejlepší značkou je BELLMAN and FLINT (B&F), první digitální lokátor, který ukazuje směr a vzdálenost a tudíž i hloubku, s dosahem maximálně do šedesáti metrů a hloubky do patnácti metrů. Od těchto parametrů se odvozuje také cena, která je přibližně 18 000 Sk. Tento lokátor pracuje na technologii využívané vyhledávacími lavinovými přístroji. Z toho jsem vycházel a koupil jsem si samostatný vysílač od firmy ORTOVOX a přijímač a vysílač BARRYOVOX od firmy MAMMUT, který dobře využívá také analogovou technologii jsou-li v zemi kabely, cena se pohybuje kolem 15 000 až 19 000 Sk. Parametry jsou následující: výdrž baterií 300 hodin, analogový dosah 80 metrů, digitální 40 metrů, je vodotěsný a pracuje i v extrémních podmínkách; při správném ovládání a zacházení s přístrojem je odchylka maximálně 30 centimetrů u přístroje od firmy Mammut a 10 centimetrů u přístroje firmy B&F, což je vlastně modifikovaný přijímač a vysílač firmy STUBAI. Osobně si myslím, že každému by postačovala kompletní sada od firmy ORTOVOX v ceně 9000 Kč. Je třeba si koupit pouze obyčejný kožený obojek a vysílač na něj připevnit přes ouško. Já jsem si lokátor na obojek přišil, udělal dodatečný ochranný kryt z plastové telefonní karty a potáhl černou páskou.
      Dnes mohu říct, po mých zkušenostech s používáním lokátoru, že bych nikdy psa do nory nepustil bez něj. Na displeji je vidět jak se pes pohybuje a kterým směrem, což oceníte zvláště pokud pes lišku vyhání a nora má více vsuků. Mohou se sice vyskytnout odchylky v naměřené hloubce, hlavně v důsledku přítomnosti železných konstrukcí, zapnutých mobilních telefonů, elektrického napětí, kabelů, nikoliv však v určování směru. Ovšem mézkušenosti byly takové, že když bylo nutné psovi pomoci, vždy jsem kopal přesně. Nikdy se mi pes o nic nezachytil, protože přístroj je v zákrytu hlavy a ramen, je těsně uchycený a nemá ostré hrany. Cena je sice vysoká, ale nesrovnatelná s cenou dobrého psa. Své svěřence nikdy nepouštím do skalních nor, pod betonové skruže apod., zkrátka tam, kde mu nelze pomoci.

Má poslední zkušenost z norování
      Ten den jsme s přítelem a se psy prozkoumali mnoho nor, všechny byly opuštěné. Kousek od poslední, námi kontrolované nory, jsme našli jeden vsuk a asi kubík pošlapané zeminy. Nasadil jsem svému výborně praujícímu bedlington teriérovi na krk lokátor a pustil jej do nory. Okamžitě začal tuhý boj, psa bylo slyšet hlásit a zdálo se, že lišku vyhání. Najednou však zvuky změnily směr. Nechtělo si mi věřit, že by se liška přetlačila zpět přes mého psa. Potom nastalo ticho. Zapnul jsem přijímač, určil polohu psa a hned jsme začali kopat. Po více než dvou hodinách jsme se prokopali k chodbě. Pes se s liškou posunul, ale pouze o kousek a tak jsem jej měl možnost vytáhnout a vyměnit. Nový pes lišku zahnal hlouběji do nory. Zjistili jsme znovu polohu a pokračovali v kopání. Jak jsme se přibližovali, oba soupeřící se posunovali stále níž. Jakmile to bylo možné, psa jsme odchytili a nasadili předchozího, který nakonec souboj ukončil a mohli jsme tak lišku vykopat. Nora měla několik nadúrovňových chodeb a bočních kotlů - s krmením i obytné. Použitím klasické metody poslechem (vydávání/hlášení psa) a používáním drátěných směrových sond bychom kopali asi dodnes. Není totiž možné, abychom v hloubce přes dva metry slyšeli hlásit psa a použití směrových drátů v případě nadúrovňových chodeb s bočními kotli a dalším větvením je velmi náročné a troufám si tvrdit zbytečné.
      Každý myslivec, který se svým psem noruje by měl zhodnotit jakou cenu pro něj má jeho pes jakožto kamarád a jakou finanční hodnotu má špičková chovná fena. Je to jednoduché, protože jeden vrh štěňat pokryje s velkou rezervou cenu lokátoru. Je třeba si také uvědomit, že liška je v podzemí doma a když je to nora s jedním vsukem a uvnitř je matka bránící liščata, zraněná liška, lišák nebo jen zatlačená liška do místa, odkud nemá úniku, jde o boj na život a na smrt. Pes může přijít k četným zraněním, při nedostatku vzduchu mu rychle ubývá sil, takže lze říci, že jde o čas a každá minuta navíc zvyšuje nebezpečí, že u psa může dojít k hypovolumickému šoku. Těch případů, kdy psa i s liškou vykopali po několika hodinách mrtvého, přitom bez vážnějšího zranění, je mnoho. Zkrátka bylo málo vzduchu, liška ucpala svým tělem při zápasu v kotli únikový východ a pes již nedokázal po vyčerpávajícím boji vyjít z nory. To se týká hlavně tvrdých psů, kteří jdou do chvatu, nebo těch, kteří dorážejí velmi tvrdě z bezprostřední blízkosti. U méně důrazných psů máme zase možnost zjistit přibližnou polohu lišky a při větším počtu vsuků a menším počtu střelců nám lokátor umožňuje určit polohu vybíhající lišky.
      Proti lokátorům jsem neslyšel jediné proti a hlášky typu "ve skalách mu to stejně nepomůže, protože se tam nedá kopat" považuji za bezpředmětné, protože tam bych psa nepustil a ti, kteří tak činí si svého čtyřnohého kamaráda neváží. Nakonec jsou i jiné způsoby lovu v takových oblastech.