Časopis Myslivost

Listopad / 2018

BEZPEČNOST STŘELBY

Myslivost 11/2018, str. 66  Jiří Hanák
Také letošní hlavní lovecká sezóna se neobešla bez střelných zranění včetně končících smrtí a sdělovací prostředky, zejména obrazovky, jsou plněny těmito událostmi. Nehody, úrazy i smrtelné se stávají ve všech oblastech lidské činnosti. Výjimkou není ani výkon práva myslivosti, tím spíše, když se používají střelné zbraně. Statisticky je daleko více tragických událostí v dopravě, při adrenalinových sportech, vysokohorské turistice a v jiných oblastech než v myslivosti, ale úraz s tragickým koncem je v myslivosti publicisticky atraktivní a tedy je středem pozornosti medií.
Nicméně platí, že se zásadně počet úrazů při výkonu práva myslivosti dlouhodobě výrazně nezvýšil a to i přitom, že se v rámci energického snižování stavů černé zvěře mnohanásobně zvýšil počet společných lovů. Nejsou výjimkou myslivecké spolky, kde je i deset a více naháněk ročně. Tím se samozřejmě riziko zvyšuje a poučení o bezpečnosti především na společných lovech tím tedy není nikdy dost.
Z Policejního prezidia jsem získal dlouhodobý přehled úrazů a tragických událostí při výkonu práva myslivosti a především jejich příčiny. Z příčin událostí lze provést určité zobecnění v několika skupinách.
První je výrazné a jednoznačné pochybení střelce. Druhá by se dala nazvat souhrou nešťastných náhod. Třetí kombinací obojího. Čtvrtá skupina, která by měla spíše patřit do první, ale je svým způsobem specifická, a to je podcenění fyzikálních zákonitostí, podcenění balistických vlastností a dalších nebezpečí vyplývajících z vysokého výkonu střelných zbraní.
 
Příklady varují
 
Uvedu několik varujících konkrétních případů z posledních asi dvacet let. Nejčastější smrtelná zranění zapříčinilo hrubé zanedbání bezpečnosti střelcem. I poslední dva smrtelné případy byly způsobeny tím, že střelec táhnul zamířenou zbraň po běžící zvěři a nevšimnul si, že už míří do řady sousedních střelců. Vystřelil a zásah osoby, jednom případě přímo do hrudi a ve druhém do zad, byl osudný.
Poznámka na okraj. Oběti zmíněných případů neměly na sobě žádný reflexní prvek. Možná, že kdyby jimi byli myslivci vybaveni, střelec by v periferním vidění osoby zaznamenal a třeba včas výstřel zastavil.
Bohužel tento způsob nehody je poměrně častý. Kdysi mi kamarád, nestor české myslivosti, JUDr. Vladimír Nechanický vyprávěl, že byl dokonce svědkem stejně způsobené nehody zásahem přímo do srdce. Dramaticky nepříjemný zážitek na celý život.
V jiném případě, před několika lety, lovec vystřelil do křoví, domnívaje se, že se tam pohybuje divoké prase. Byl to člověk. Chybou střelce bylo, že vystřelil na řádně neobeznaný objekt, ale v tomto případě pochybila i oběť. Jednalo se o sousedního střelce, který se šel, po vlastním výstřelu, přesvědčit zda zvěř zasáhnul a neuvědomil si, že už přešel do perimetru souseda.
V jiném případě lovec střílel na srnce těsně pod horizontem terénu. Střela prošla tělem zvěře a přesto, že se jednalo o poměrně těžkou střelu ráže 9,3 mm, pokračovala v letu po téměř nezměněné dráze, překonala horizont a po několika stovkách metrů (téměř 1 km) na druhé straně kopce vážně zranila ženu stojící na autobusové zastávce.
Velmi publikovaný případ bylo zastřelení trampa, který se rozhodnul nocovat na slámě na volném poli. V časných ranních hodinách si ho lovec spletl s divočákem. Svoji roli zde bohužel hrál i alkohol.
Další případ se před lety odehrál tak, že lovec usnul na posedu, a když se probudil, viděl pohybující se tmavý objekt. V domnění, že se jedná o divoké prase, vystřelil, ale bohužel to byl kolega vracející se také z posedu. V noci není nic neobvyklého, že si člověk na posedu tzv. zdřímne, jenže ihned po probuzení není schopen vnímat svoje okolí zcela objektivně. Na to tedy velmi pozor.
Nebezpečná je střelba proti komunikacím nebo jakékoliv civilizaci. Stal se případ, kdy střelec vystřelil na zvěř před řídkým křovím, za kterým vedla silnice. Zde přehlédnul a zastřelil náhodného chodce.
 
Pozor na odrazy střel
 
Nebezpečné jsou i odrazy střel. Je třeba si uvědomit fyzikální princip, že úhel odrazu se rovná úhlu dopadu. To znamená, že například pokud střelec vystřelí v úhlu 45° od řady střelců, zdánlivě tedy bezpečně a střela se odrazí třeba od stromu, vrátí se ve stejném úhlu přímo do řady střelců. Někdy může dojít i k několikanásobnému odrazu střely, aniž by střela dramaticky ztratila větší část své energie. Takový případ končící smrtí zasaženého se stal před lety na Plzeňsku.
Zvláště náchylné k nebezpečným odrazům byly dříve používané, dnes ze zákona zakázané, jednotné střely do brokovnice S Bal Plastik. Střela se může snadno odrazit od kmene stromu, od větví křoví, které jsou zejména v zimě ztuhlé, od ledu nebo zmrzlé půdy, od kamene a od celé další řady předmětů a v zásadě neztrácí po odrazu mnoho energie. Střela po odrazu letí potom nekontrolovaně mimo původní směr střelby, kde po dopadu může způsobit nežádoucí důsledky.
Kromě zmíněných „překážek“, od kterých se dá odraz střely přímo předpokládat, existuje i řada dalších, kde jsou odrazy možné, aniž by si mnozí střelci někdy uvědomovali, že takové nebezpečí existuje. Typickým příkladem je vodní hladina. Všichni známe „žabky“ hozených kamínků v ostrém úhlu k vodní hladině. Například v rakouském Tamswegu i ve Švýcarsku se pořádají střelecké závody ve střelbě do terče odrazem od vodní hladiny. Vojenské zkoušky prokázaly, že střela náboje 7,62x39 vystřelená ze samopalu vz. 58 pod ostrým úhlem proti vodní hladině je schopna po odrazu doletět ještě 1 km.
K obvykle neočekávaným odrazovým plochám patří třeba i strniště obilovin. Stal se případ na strništi po řepce, kdy řada střelců postupovala po zvlněném poli, až je rozdělil horizont. Levé křídlo se posunulo více dopředu, na pravé straně vystřelil střelec na prase jednotnou střelou do brokovnice, ale zvěř chybil. Střela putovala prakticky proti zemi, ale podle místního šetření policie a balistické expertizy střelu strniště poněkud zvedlo, ta přeletěla horizont a za horizontem smrtelně zranila muže.
Podobný případ se stal na strništi po ječmeni, po kterém střela sklouzla, zvedla se a prostřelila auto na silnici. Kdyby bylo pole třeba jen zorané a povláčené, střela by uvízla v půdě.
Podobně na východní Moravě strniště střelu „usměrnilo“ proti rodinnému domu ve vesnici, kde proletěla oknem. Tedy poučení: pozor při střelbě na strništi pod ostrým úhlem.
V mnoha případech je i chyba v nedostatečném poučení o bezpečnosti před vlastním společným lovem a zejména pochybení závodčích. Zažil jsem naháňku, kde závodčí zavedl střelce dokonce proti sobě!
 
Jak je to s bezpečností střelby v jiných zemích?
 
Ve Finsku je před naháňkou předepsáno školení všech účastníků s promítáním plánu jednotlivých lečí, směru tlaků honců a postavení střelců.
V některých spolkových zemích Německa je na společných lovech zakázáno střílet ze země, ale pouze z nízkých nezastřešených kazatelen. Střelec z nich má jednak lepší výhled na zvěř, a také bezpečně střílí proti zemi. Samozřejmostí je povinné vybavení oblečení reflexními prvky, pro střelce páskami nebo celými pokrývkami hlavy, pro honce reflexními vestami nebo celým výrazným oblečením.
V USA se za společný lov považuje už vycházka dvou lovců a ti jsou tedy povinni mít barevně výrazné oblečení.
 
Jaká by tedy měla být pravidla bezpečnosti na společných lovech?
 
Samozřejmě především volit vhodné lokality pro leče, kde nemůže docházet střelbou k obecnému ohrožení. Povinné poučení o bezpečnosti na nástupu před lovem by mělo obsahovat i uvedení konkrétních případných specifik nebo rizik v jednotlivých lečích, ale zejména a především je třeba vybrat za závodčí osoby velmi znalé místních terénních podmínek a zkušené myslivce. Závodčí, pokud nejsou již předem stanoveni a řádně poučeni (taková praxe se velmi osvědčila u profesionálně vedených honiteb např. akciových společností), by měli velmi uvážlivě vybrat střelecká stanoviště a každému střelci jednoznačně určit směr střelby, a to výhradně s ostrým úhlem výseče možných směrů střelby k zabránění nebezpečných odrazů, případně ohrožení sousedů.
Přednostně je třeba volit směr střelby „z leče ven“, čímž se zabrání nebezpečnému tažení zamíření zbraní na běžící zvěř až do řady střelců.
Důležitá je dokonalá organizace celého lovu. Skupinu honců by měl vést zkušený myslivec k udržení vyrovnaného společného postupu. Velmi důležité je stanovení jednoznačných dorozumívacích signálů pro honce i střelce.
I u nás by mělo být samozřejmé používání reflexních doplňků oblečení. Domnívám se, že je to užitečné nejen na společných lovech, ale i na individuálních, kdy při návratech za tmy je nejlépe použít baterku, i když třeba v měsíčním světle je na cestu vidět dostatečně. Učinit co nejvíce kvůli vlastní bezpečnosti, opatrnosti není nikdy dost ani na individuálních lovech a nikdy nemůžeme vědět, zda se nedaleko v honitbě třeba nevyskytuje další lovec.
Samozřejmě je třeba na závěr uvést poznámku, že kromě již zmíněných událostí, kdy došlo k tragickým událostem při lovu mezi střelci nebo honci, byly zaznamenány i případy, kdy se myslivci zranili sami vlastní zbraní. Troufám si tvrdit, že takové případy jsou mnohým myslivcům známy, například takové, kdy se myslivec zastřelil tím, že při sestupu z posedu nevybil zbraň, tam mu sklouzla z ramene a po dopadu na zem došlo k výstřelu. Nemluvě o dalších případech vážných zranění a tragických úmrtí při neopatrné manipulaci s nabitou zbraní při pohybu v honitbě.
Dr.Ing. Jiří HANÁK
 
 
 
 
vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 12:39 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...