Časopis Myslivost

Listopad / 2018

Dykův impuls pro svět

Myslivost 11/2018, str. 14  Oldřich Koudelka
Když před sto lety, v roce 1918, skončil první světový válečný konflikt, vznikly na rozvalinách předchozích říší nové evropské státy. Mapa starého kontinentu se zcela proměnila. Politický, ekonomický i kulturně společenský vývoj se odrazil i v myslivosti. Jednotlivé evropské země s vyspělou myslivostí měly už koncem devatenáctého století svoje národní lovecké organizace. Po první světové válce se však ukázala potřeba jejich restrukturalizace, ale rovněž úzké spolupráce na mezinárodní úrovni. To vyžadovalo vybudování nadnárodní myslivecké organizace, která měla účinkovat jako společný poradní orgán, zprostředkovávat kontakty mezi zemskými organizacemi, být iniciátorkou mezinárodních mysliveckých výstav a především měla vytvořit návrh na vypracování jednotného systému objektivního hodnocení loveckých trofejí evropské zvěře.
Iniciátory založení podobné organizace byli gróf Ľudovít Károlyi, mezinárodně uznávaný myslivecký hospodář se slovenského Palárikova a Maxime Ducrocq, předseda francouzského Saint-Hubertus Clubu z Paříže.
A byly to právě tyto dvě osobnosti, které na podzim roku 1928, tedy před devadesáti lety, svolaly do novozámeckého hotelu Zlatý lev setkání zástupců Polska, Rumunska, Francie a Československa s cílem jednat o Károlyiho návrhu na založení mezinárodní myslivecké organizace.
První konkrétní návrh na založení mezinárodního mysliveckého fóra však přednesl již jednadvacátého ledna 1926 prof. Ing. Antonín Dyk, a to na zasedání výboru Československé myslivecké jednoty. Navrhl, aby společná mezinárodní instituce propagovala myslivost a lov úměrně jejímu národohospodářskému významu a s ostatními složkami ekonomické produkce byla uvedena do trvalého souladu, aby lov byl vykonáván disciplinovaně, v plné úctě a pokoře k přírodě a zvěři, aby byl kontrolován a náležitě evidován. Jménem československých myslivců o něm měl na Mezinárodním lesnickém kongresu v Římě v témže roce hovořit Václav Škvařil. Referát však na plénu nezazněl, neboť byl přihlášený opožděně.
Myšlenka mezinárodní myslivecké organizace však neupadla v zapomnění. Antonín Dyk o ní často hovořil se svým přítelem Károlyim v jeho stupavském sídle. Myšlenku rovněž podporoval člen prezídia Loveckého ochranného spolku na Slovensku gróf Pavol Pálffy. Když potom tuto trojici nadšenců rozšířil nositel svatohubertských tradic Maxime Ducrocq, bylo zřejmé, že se ustavující setkání uskuteční.
Bohužel, o novozámeckém setkání významných evropských mysliveckých osobností se tehdejší myslivecká média – Stráž myslivosti, Lovec či Vadász – vůbec nezmínila. Jedinou hodnověrnou zprávu přinesl regionální časopis Slovenský juh sedmnáctého listopadu 1928.
Na titulní straně informoval, že se ve dnech 22.-26. listopadu bude v Nových Zámcích konat První mezinárodní lovecký kongres, na kterém se zúčastní za Francii senátor Lederlin a Maxime Ducrocq, Polsko bude zastupovat ministr zemědělství Niezabitowski, sekční šéf rezortu Julian Ejsmond a ředitel polských státních lesů Miktoszewski, z Rumunska se zúčastní generální ředitel oddělení zemědělství zodpovědný na Ministerstvu zemědělství za myslivost Nicolae Saulescu a v zastoupení rumunského krále Karla I. princ Calimache.
Československo měli podle tiskové zprávy zastupovat generální ředitel Státních lesů a statků Dr. Ing. Karel Šiman, ministerský rada Karel Schmidt, předseda Loveckého ochranného spolku na Slovensku dr. Jozef Baar a člen jeho prezídia gróf Pavol Pálffy.
O kongresu v podobném duchu psal i maďarský týdeník Újvári újság.
 
Po pravdě řečeno se však v žádném případě nejednalo o kongres v pravém smyslu slova, jak ho chápeme dnes. Bylo to mezinárodní setkání, jehož úlohou bylo dohodnout detaily budoucího založení mezinárodní myslivecké organizace.
Účastníci setkání byli ubytovaní v hotelu Zlatý lev, ale i v menším Národním domě. Plenární zasedání se konalo v historických prostorách hotelu z osmnáctého století (za druhé světové války byly zničené při bombardování města), ale jednalo se rovněž v letním sídle grófa Ľudovíta Károlyiho v Palárikově. Podle nepotvrzených ústních sdělení některých přímých aktérů setkání, byli jednání pracovních skupin přítomni i zástupci maďarských a rakouských myslivců.
Přesný program schůzky se nezachoval, jisté však je, že ve finále novozámeckého jednání přišli Ľudovít Károlyi a Maxime Ducrocq s návrhem založit mezinárodní organizaci s názvem Mezinárodní myslivecká rada – Conceil International de la Chasse (CIC). Tento jejich návrh byl všemi účastníky jednání akceptován.
Současně byl vytvořen organizační výbor, jehož úlohou bylo podrobné vypracování stanov této organizace tak, jak se o nich hovořilo na pracovní skupině v Palárikově. Všechny dohody byly vypracovány písemně a podepsány signatáři jednotlivých zúčastněných zemí.
Podle vzpomínek pamětníků této pro myslivost přelomové události, se účastníci setkání po jeho skončení společně zúčastnili naháňky na vysokou a černou zvěř v revíru palárikovského panství.
 
Historické schůzky na jižním Slovensku před devadesáti lety přes svůj nezpochybnitelný význam nadnárodního charakteru zůstaly v běhu času poněkud zahaleny tajemstvím a detaily jejich průběhu si jejich aktéři vzali s sebou do svatohubertského nebe.
Prakticky se nezachovaly žádné archívní materiály, originální exemplář novozámecké deklarace zůstal pod zámkem v soukromém rodinném archívu rodiny Ducrocq v Paříži. V literatuře o historii evropské myslivosti o jednání není prakticky žádná informace, byť v zakládací listině Conceil International de la Chasse zmínka o novozámeckém setkání existuje, a dokonce první předseda CIC Maxime Ducrocq, zvolený na zakládajícím valném shromáždění, které se konalo 6.-9. listopadu 1930 ve velkém sále francouzského ministerstva zemědělství v Paříži, o setkání v Nových Zámcích a Palárikově ve své inaugurační řeči delegáty podrobně informoval.
 
Pravděpodobně se již nikdy nedovíme, proč přípravné práce na ustavující valné shromáždění trvaly Francouzům celé dva roky, snad proto, že tuto mezinárodní akci připravovala francouzské vláda složitou diplomatickou cestou. Zúčastnilo se jí osmačtyřicet oficiálních delegátů z třiadvaceti zemí. Vedle předsedy byl tajemníkem zvolen hrabě d´Adix a osm místopředsedů. Oficiální československou delegaci tvořili dr. Ing. Karel Šiman, generální ředitel Státních lesů a statků, ministerský rada Karel Schmidt, vedoucí odboru pro myslivost Ministerstva zemědělství a gróf Pavol Pálffy, člen prezídia Loveckého ochranného spolku pro Slovensko. Zasedání užšího výboru předsednictva CIC se však zúčastnil pouze Pálffy.
Vzhledem k tomu, že se myšlenka na vznik mezinárodní myslivecké organizace zrodila v Čechách a konkrétní podobu získávala na Slovensku, je zcela logické, že se Československo vždy považovalo, a právem i dnes v nástupnických samostatných státech považuje, za jeden ze zakládajících států Conceil International de la Chasse. Na tuto skutečnost bychom měli být hrdi a stále bychom si ji měli připomínat jako nedílnou součást našich trvalých mysliveckých tradic.
 
I když už od novozámeckého setkání mysliveckých osobností uběhlo bezmála století, stále jej provází řada faktografických otazníků. Tak třeba proč právě Nové Zámky? I když byl Maxime Ducrocq několikrát v okolí na lovu – v Palárikově, Šuranech, Stupavě - proč by právě sem svolával mezinárodní schůzku? Chtěl snad pouze udělat radost svému příteli Károlyimu? Jeho reprezentační barokní lovecký zámeček v Palárikově byl sice příjemný svým koloritem, nacházela se zde rozsáhlá bažantnice, založená již v roce 1752, ale nicméně neskýtal odpovídající ubytovací možnosti, proto se okresní Nové Zámky jevily pro setkání myslivecké reprezentace vhodnější.
Schůzka také podle všeho měla od počátku spíše privátní charakter. To, že se jí třeba nezúčastnil tehdejší předseda Československé myslivecké jednoty prof. Ing. Antonín Dyk, navíc právě jehož byla myšlenka na založení mezinárodní myslivecké organizace, dává tušit, že pořadatelem novozámeckého setkání nebyl ani žádný státní orgán, ani myslivecká organizace.
A co víc, v daném termínu, 28. října 1928, se po celé zemi konaly velkolepé oslavy desátého výročí vzniku samostatné Československé republiky. V rekonstruovaných prostorách Pražského hradu uspořádal prezident republiky T. G. Masaryk recepci pro členy diplomatického sboru a státní reprezentaci. V katedrále sv. Víta se konalo slavnostní Te Deum, rovněž za přítomnosti představitelů státu, diplomatického sboru a církevních hodnostářů.
Je tedy víc než pravděpodobné, že pořádání mezinárodní myslivecké konference či sympozia v listopadu osmadvacátého roku státem či celostátní mysliveckou organizací, by bylo velmi vhodně zapadlo do rámce oslav. A kdyby býval byl tento podnik oficiální akcí, zajisté by se byl konal ne v provinčních Nových Zámcích, ale spíše v Praze, na Konopišti či v Židlochovicích.
O těchto historických skutečnostech však nemá smysl spekulovat. Na druhou stranu to, že se Károlyimu podařilo akci úspěšně zorganizovat a svolat na jih Slovenska tehdejší evropskou mysliveckou špičku dokládá, jak mimořádné autoritě se gróf těšil, že jeho slovo mělo v evropských loveckých kruzích patřičný zvuk.
Jeho bažantnice byla tehdy v evropských mysliveckých kruzích dostatečně proslavená, on sám byl uznávaným chovatelem zvěře a jako syn bývalého vynikajícího rakousko-uherského diplomata byl i mezinárodně uznávanou personou.
Maxime Ducrocq později v Paříži o novozámecké akci hovořil jako o mimořádně vřelém a přátelském setkání, jež ve skutečnosti takovéto označení svým významem překročilo, jinak by na ně Poláci neposlali svého ministra zemědělství a Rumunsko státního tajemníka a dokonce následníka trůnu.
 
Novozámecké setkání a rozhovory v Palárikově se konaly z iniciativy dvou přátel, nadšenců moderní myslivosti. Iniciátorům snad ani nešlo o oficiální účast mysliveckých organizací jednotlivých států, ale spíše o účast mezinárodně známých autorit tehdejší myslivosti. Ostatně nejinak tomu bylo při zakládajícím shromáždění CIC v Paříži o dva roky později, kde byly jednotlivé státy rovněž zastoupené známými osobnostmi, v nichž byla záruka, že svojí osobní autoritou mohou předsevzetí a doporučení nové mezinárodní myslivecké organizace účinně prosazovat v myslivecké praxi svých zemí a v mezinárodním měřítku.
Mezinárodní myslivecká rada si vybírala své členy z mysliveckých osobností různých národů. Jednalo se o přední funkcionáře, představitele velkých mysliveckých organizací, majitele velkých revírů, renomované myslivce, střelce, kynology, autory monografií zabývajících se odbornými otázkami myslivosti, vydavatele a redaktory časopisů, představitele státní správy apod. Počet členů jednoho státu nesměl přesáhnout patnáct. Každý stát měl jeden mandát na pět milionů obyvatel.
Mezinárodní myslivecká rada chtěla být organizací skutečně mezinárodní, ve které by každý stát měl svoje přiměřené zastoupení. Už proto bylo schváleno označení „rada“. Její členové se vybírali skutečně z řad nejmoudřejších a nejschopnějších odborníků, kteří měli autoritu nejen v mateřské zemi, ale i v zahraničí. Z tohoto důvodu se v duchu odkazu novozámeckého jednání složení rady vždy řídilo výběrem osobností a nikoliv zastoupením organizací. Od těch čas Mezinárodní myslivecká rada vyjadřovala a vyjadřuje mezinárodní mysliveckou spolupráci na nejvyšší společenské, odborné a kulturní úrovni.
Oldřich Koudelka

Antonin-Dyk.jpg




















Antonín Dyk

Ducrocq-Maxime.TIF

Maxime Ducrocq

grof-karolyi-kresba.jpg


Grof Lajos Karloyi


vychází v 7:51 a zapadá v 15:58 vychází v 12:17 a zapadá v 22:58 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...