Časopis Myslivost

Listopad / 2018

Lov krále Alp

Myslivost 11/2018, str. 76  David Dočkal, Adam Wolfsberg
Když mi kamarád Václav před několika lety zavolal a pozval mne na lov kamzíků do Slovinska, nemohl jsem odmítnout. Představa náročného lovu ve stínu majestátních vrcholů Alp pro mne byla neodolatelná. Lov kamzíka je totiž opravdovou prověrkou lovce. A navíc nás s Václavem spojuje vášeň pro lov se střelbou na opravdu velkou vzdálenost.
 
Vyrazili jsme už začátkem listopadu a naším cílem bylo městečko Bovec v národním parku Triglav poblíž italských hranic. Z mého domovského Brna to bylo slabých 500 kilometrů, navíc po kvalitních rakouských dálnicích.
V Bovci už na nás čekal místní průvodce Marko, horal, zkušený lovec, v civilu navíc záchranář a člen horské služby. S Václavem se dobře znají, a proto už věděl, na co se připravit. Byl tak vyzbrojen lany a mačkami, s nimiž dokáže ulovený kus dostat prakticky odkudkoliv. Přece jen, při lovu mezi rozeklanými skalami je občas pro střelený kus nutné slaňovat do horských strže nebo jej vyzvednout z úzké skalní římsy. Ovšem na Marka je s jeho výbornou fyzickou kondicí a zkušenostmi v tomto ohledu spoleh.
V Markově doprovodu jsme se přesunuli na horskou chatu ve výšce 2000 metrů nad mořem, kde jsme se ubytovali. Následujícího dne jsme pak vyrazili.
 
Vyrážíme
 
Lov kamzíka není limitován časem, ale je náročný na fyzickou kondici. Lovit lze po celý den, ale je nutné překonávat velká převýšení a pohybovat se v náročném vysokohorském terénu, což klade vysoké nároky na čas i na fyzickou kondici.
Vyšli jsme proto ještě za tmy, okolo páté ráno, a celkem ostrým tempem jsme stoupali vzhůru. Věděli jsme, že musíme nastoupat ještě dalších alespoň 500 až 700 výškových metrů, abychom se dostali tam, kde žijí ti opravdu krásní trofejoví kamzíci.
Za rozednění jsme dosáhli horní hranice lesa. Výš už byly jen skály, mezi nimiž kromě trávy rostou také odolné horské byliny včetně proslulých protěží. Počasí nám naštěstí přálo, a místo obvyklého větru, deště či prvních sněhových vloček nás přivítalo bezvětří a modrá obloha.
 
První tlupu kamzíků jsme zahlédli na 800 metrů. Vyrazili jsme proto po horské pěšině s cílem dostat se k nim blíž. Mezi ostrými skalními výčnělky a občasnými trnitými keříky se výborně osvědčily kožené kalhoty Carl Mayer, tehdy jeden z prvních prototypů tohoto výrobce.
Nakonec jsme našli dobrou střeleckou pozici a rozhodli se lovit. Nebyli jsme však tak blízko, jak jsme chtěli. Dálkoměr ukazoval 560 metrů. Měl to pro mne být první lov na kamzíka, a Václav, který už jich ulovil více než deset, mi gentlemansky přenechal první ránu. Já se však po pečlivém zvážení situace rozhodl nestřílet.
Václav už měl zkušenosti s lovem i na 700 metrů, ale já si u vzdálenosti přes 500 metrů nevěřil. Rozhodl jsem se proto zkusit dostat ještě blíž. Ale tady mi svatý Hubert nebyl nakloněn.
Když jsem se dostal odhadem na 400 metrů, zjistil jsem, že kamzíky kvůli reliéfu krajiny nevidím. Byli o dvě údolí dál a jeden z kopců mi zakrýval výhled. Musel jsem se tedy vrátit zpátky na původně vybranou pozici a nakonec jsem ránu přenechal Václavovi.
Ten zalehl a připravil se ke střelbě. Stejně jako já zvolil kulovnici Blaser R93 v ráži 6,5-284 Lapua s puškohledem March. Po obeznání kamzíků vybral starou kamzici a na 560 metrů ji jednou přesnou ranou zasáhl. Zhasla v ohni, bylo devět hodin ráno.
 
Václavovým úspěšným zásahem pro nás ale na dlouho skončila zábava a vystřídala ji práce. Museli jsme se postarat o ulovený kus. Kamzice padla 560 metrů od nás vzdušnou čarou, ale v záludném horském terénu jsme tuto vzdálenost překonávali hodinu.
Po příchodu na místo jsme ulovené kamzici dali poslední hryz, vzdali myslivecké pocty a dali se do vyvrhování. Marko si zapomněl nůž v autě, takže musel posloužit můj věrný nůž s páráčkem od německé firmy Hubertus Solingen. Po vyvržení a ošetření zvěřiny si kamzici Marko naložil do batohu a vyrazil na tříhodinovou cestu k autu. Ještě před odchodem nám ukázal stezku s tím, ať po ní stoupáme dál do hor a pátráme po kamzících. A tak jsme se rozdělili.
 
Za první trofejí
 
Krátce poté, kdy jsme po úzké horské pěšině vyrazili, jsme zahlédli asi kilometr od nás tlupu kamzíků. To nás povzbudilo k většímu tempu. Museli jsme za nimi.
Ale ani tentokrát nás chodníček nevedl nejkratší cestou k nim, a po necelých dvou hodinách neustálého stoupání a klesání jsme se nakonec rozhodli zastavit se a odpočinout si. Vybrali jsme si palouk na vyhlídce na kraji horského hřebene. Usadili jsme a vychutnávali jsme si odpočinek, zatímco se před námi otevíral nádherný výhled na alpské vrcholky táhnoucí se do dáli. Ale ne nadlouho – tlupa kamzičí zvěře nás stále vábila, a tak jsme se brzy dali opět na cestu.
Po slabé hodině chůze jsem zahlédl dole pod námi v údolí pohyb. Okamžitě jsme se zastavili a já se podíval dalekohledem. Ano, dole v údolí pod námi se pomalu procházel kamzík. Bylo období říje a on jistě hledal kamzici. Změřil jsem vzdálenost. 470 metrů, to by šlo.
Jelikož jsem s sebou neměl dvojnožku, zalehl jsem a pušku jsem opřel o batoh. Poté jsem pečlivě nastavil optiku. Střelba z kopce směrem dolů se podstatně liší od střelby ve vodorovné rovině. Je třeba započítat vliv nadmořské výšky a také přepočíst úhel střelby. Jestliže optická vzdálenost k cíli činí 470 metrů, vzdálenost balistická je pouhých 400 metrů. S tím je třeba při střelbě počítat.
Zatímco jsem se připravoval, kamzík začal pomalu stoupat na malý kopec. Když vystoupal až na jeho vršek a hezky se odkryl, stiskl jsem spoušť. Měl jsem dobrou mušku, kamzík se po zásahu zlomil a spadl za okraj skalní vyvýšeniny. A na nás opět čekala práce.
Mezi námi a kamzíkem ležela dvě údolí. Vyrazili jsme poměrně ostrým tempem. Po půlhodině jsme v dálce zahlédli Marka, jak se vrací k nám. Posunky jsme se domluvili a po další hodině zdolávání strmých skal jsme se sešli u uloveného kamzíka.
Opět následovaly myslivecké pocty a také gratulace Václava a Marka k mému prvnímu ulovenému kamzíkovi. Kus jsme vyvrhli a Marko jej i tentokrát naložil do svého batohu A ač náš lovecký den již končil, naše cesty se opět rozdělily - my vyrazili zpět přes dva horské hřebeny k autu a nezapomněli jsme ani na závěrečné foto se zapadajícím sluncem.
Marko se zatím vydal na šestikilometrovou cestu údolím potoka. Na jeho konci jsme na něj počkali s autem a společně odjeli zpět na horskou chatu.

08.JPG
 
Nepodcenit přípravu
 
Lov kamzíka důkladně prověřil moji fyzickou kondici i vybavení. Bylo skutečně nezbytné se na něj dobře připravit a vystrojit. Základem bylo kvalitní termoprádlo. Ráno totiž panovaly mínusové teploty, zatímco přes den bylo příjemných plus 15 stupňů. Navíc jsme každou chvíli zdolávali nějaké převýšení a řádně jsme se u toho zapotili.
Já zvolil norské funkční termoprádlo Brynje z merino vlny. Vzal jsem s sebou dvě sady, přičemž po ranním ostrém výstupu o 700 výškových metrů jsem se převlékl do suché sady, a ta mne pak udržovala v dobré pohodě po zbytek dne.
Další důležitou věcí byly kvalitní boty. Horský terén je k nohám nemilosrdný a špatná volba obuvi může mít následky doslova fatální. Proto jsem opět zvolil své prověřené a věrné kotníčkové boty Lowa. Výborně se mi osvědčilo také oblečení značky Pinewood - jak košile Prestwick, tak mikina Gabriel a lehká bunda Wolf Superlite. Pro případ deště jsem měl v batohu také bohatě vyzkoušenou lehkou bundu Sasta s goretexovou podšívkou, která dokonale nahrazuje pláštěnku. Vzhledem k počasí však nakonec nebyla potřeba.
Ke slovu ale přišlo také tradiční vybavení, jako byly v alpských oblastech tolik oblíbené kožené kalhoty značky Carl Mayer, které mne chránily před trny i ostrými skalami a dále zejména bergstock - dlouhá horská hůl, která slouží horálům jako „třetí noha”. Člověk s ní snadno zdolá i velmi prudké sestupy bez obav, že se zřítí. A zapomínat nesmím ani na batoh americké značky 5.11 Tactical, který jsem kolegiálně půjčil Václavovi. Vešla se do něj celá lovecká výbava a ani po celém dni netlačil.  
Důležitá je však také výzbroj a její doplňky. Tento lov pro mne byl prvním lovem v Alpách a tak jsem se některé věci teprve učil. Kamarád Václav zvolil opakovací kulovnici Blaser R8 v karbonové pažbě v ráži 6,5-284 Norma. Já si neprozřetelně vzal luxusní provedení Blaseru R93 s rytinami z Ferlachu. Daní za tento luxus pak bylo, že jsem zbraň musel úzkostlivě chránit před každým ťuknutím.
Další věc, která mi scházela, byla dvojnožka. Klasická lehká dvojnožka systému Harris je při lovu na velkou vzdálenost prakticky nepostradatelná. Já si bez ní musel vypomáhat oporou o batoh, ale je jasné, že nešlo o nijak praktické, ani pohodlné řešení.
Poslední nezbytnou součástí výbavy je kvalitní optika. Jednak puškohled vhodný pro střelbu na vysoké vzdálenosti, my s Václavem tehdy zvolili výrobky v Česku nepříliš známé značky March, kterým jsme však dodnes věrní. Odvedly nám skvělou službu. Dále pak velkou roli hrál kvalitní dalekohled. Já s sebou měl spektiv Swarovski, který umožňoval i na velkou vzdálenost dobře obeznat zvěř. A zásadní roli hrál také nezbytný laserový dálkoměr. Přesný výpočet vzdálenosti hraje při dálkové střelbě klíčovou roli.
 
Každoroční tradice
 
Lov kamzíka ve slovinských Alpách mne opravdu uchvátil. Je to typ zážitku, který člověk doma prostě nezažije. A tak jsem další rok vyrazil znovu a ten další také, až se z tohoto lovu stala každoroční tradice.
Když nastane kamzičí říje, naši slovinští přátelé se vždy těší na návštěvu dobrých lovců z Čech, kteří dokáží lovit jejich výsostnou zvěř na velké vzdálenosti a kteří se nezaleknou těžkého horského terénu. A my si vždy odvážíme nejen trofeje a zážitky, ale také kamzičí zvěřinu, která jinak míří do vybraných italských restaurací. Věřte, že dobře připravené kamzičí medailonky jen tak něco nepřekoná.
Proto mohu lovecký výlet do Slovinska jen doporučit. Místní průvodci jsou zkušení a dovedou se přizpůsobit každému požadavku. Méně zdatní lovci mohou lovit doslova pár kroků od auta, nebo s průvodci vyrazit na loveckou procházku v nižších polohách. Ti zdatnější pak mohou stejně jako my vyrazit až vysoko do hor.
Stejně tak je variabilní vzdálenost, na kterou můžete na kamzíka střílet. Průvodci vás ke kamzíkovi dokáží dostat na 100 metrů, ale také vám umějí připravit lov na 500 metrů či víc. Ze zkušenosti však mohu říct, že se vyplatí jít na hranu svých možností a lovit vždy v co nejvyšší nadmořské výšce. Právě tam totiž najdete ty opravdu krásné trofejové kusy. A to vše navíc za daleko nižší cenu, než v sousedním Rakousku.
Tak neváhejte a také se vydejte do říše kamzíka, krále slovinských Alp!
 
David DOČKAL
Adam WOLFSBERG
 
vychází v 7:51 a zapadá v 15:58 vychází v 12:17 a zapadá v 22:58 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...