Časopis Myslivost

Listopad / 2018

NAD JEDNOU KRÁSNOU KRONIKOU

Myslivost 11/2018, str. 98  Vladislav Krop
Byli jsme zrovna v revíru na Janové louce, když Peťovi zazvonil mobil. Volal mu kamarád z MS Travný, odkud mi před časem přišlo pozvání k návštěvě, zda bych nenavštívil jejich spolek. Rádi by z mých úst slyšeli, jak jsem vykonával funkci lesníka s puškou a barvářem. Četli to údajně ve dvou mých publikacích a četli si to dokonce nahlas. Zdálo se jim to nadnesené a neskutečné, i když tehdy to bylo zcela normální. Pozvání znělo na den a noc. Byl bych tam přivezen i odvezen. Prostředníkem měl být můj přítel Peťa, který na MS Travný má nějaké vazby.
Na tak dlouhé posezení se mi už nechtělo, protože vím, co to obnáší. Dopoledne by mi chtěli ukázat svůj revír a odpoledne pak beseda se členy spolku. Chtěli také podepsat mé knihy, které si zakoupili prostřednictvím internetu v Praze. Dva jejich členové by chtěli informace týkající se Klubu autorů, možnosti stát se členy, a také zda bych si poslechnul jejich některé příběhy.
Nic jsem neslíbil. Tlumočil jsem doma večer prosbu myslivců z MS Travný a mé zamítavé stanovisko. Reakce byla jednoznačná. Hlavně dcera mi začala důrazně domlouvat, že takové pozvání se neodmítá, že, to jsou přátelé „z jedné lodi“ a myslí to upřímně. Vždyť takových pozvání mi už určitě mnoho nepřijde.
Nakonec jsem se nechal přesvědčit a hledal se termín.
 
Sbalil jsem ruksak, nějaké drobné dárky a vyjeli jsme směr Morávka. Naposledy jsem byl na Morávce, když jsem psal svoji publikaci Pobarvenou stopou. Působil tu jako polesný vynikající chovatel a vůdce barvářů Pepík Zeman. Jeho „pobarvené příběhy“ jsou ozdobou mé publikace. Setkání s ním mi teď letí hlavou. To byly ale ještě jiné časy.
Zastavujeme pod hotelem Travný, kde nás čeká průvodce, jedeme k jejich lovecké chatě v překrásném moři lesů. V ní nás čeká jeho přítelkyně s barvářem. Po předání drobných dárků a povinné kávě, nasedáme do terénního auta a mizíme v revíru. Průvodce nás informuje, že se nacházíme na Gorbovské cestě, pojmenované podle místního sedláka Gorby. Pak vjíždíme do žlebu, což je údajně lokalita jelení zvěře, hlavně v době říje. Pak se cesta rozdvojuje. Jedna vede do údolí Morávky a druhá ke hřebeni na Kobzok. Průvodce líčí jedno drama s lovem silného jelena, a na Kobzocké cestě vzpomíná na jistého pana Čánského, jejich dlouholetého hosta, který zde každoročně ulovil „svého“ jelena, ač těžce hendikepovaný. Byl totiž bez jedné nohy. Popocházel, posedával, ale nakonec vždy jelena ulovil. Je tu po něm pojmenovaný dokonce posed.
Naskýtá se nám krásný pohled na kopec Ropice. My míříme Travenským údolím na hranici s Bílým Křížem. Je to jedno z nejodlehlejších míst revíru. Zde je možno se setkat s velkými šelmami, medvědem, rysem i vlkem, pokud tento revír navštíví. Vidíme krásný zdravý les, staleté smrky s vtroušenou jedlí.
Nad námi je Travenský pales. Je překvapením, kolik do této rezervace míří chodníků a zaniklých úzkých cest, kolik je tu bystřin a mostků. Je to dědictví Valachů, kdy byl Travný holým kopcem a pásla se na něm stáda skotu a hovězího dobytka. Jen díky Habsburkům nezůstal holý.
Sjíždíme k prameni Travenského potoka. Jeho koryto je skryto pod povrchem a vytéká zase po asi 1,5 km na povrch. Dostáváme se do lokality Ondrášových dier a komplexu houštin a světlin, kde má zvěř stále prostřený stůl a je možno se s ní setkat během celého dne.
Přijíždíme k chatě, zasedáme k prostřenému stolu a očekáváme příchod pozvaných přátel. Poznávám jediného, a to je Ing. Jindřich Španihel, se kterým jsme spolu, nyní už dávno zkoušeli adepty myslivosti. Zjišťujeme, že máme spoustu společných známých, na které vzpomínáme, i na ty, kteří už mezi námi nejsou. Lovecké příhody střídají úsměvné. Jindřich vypráví jak ze slabého jelena vidláčka, který mu chodil každou zimu k hájence „vykrmil“ v patnácti létech bronzového jelena, a když ho nakonec ulovil, tak z toho měl málem průšvih. Má jeho každoroční shozy a trofejovým začal být, až po dvanáctém roce věku.
Přišla řeč i na tetřevy. V devadesátých létech tu běžně potkávali tetřevy i hnizdící slepice pod Malým Polomem. Nejlepší vzpomínky jsou na období režijních honiteb, na doprovody hostů a jejich úspěšné lovy. Některé vzpomínky vzbuzují bouři smíchu, zvlášť ty, na kterých se „slavilo“. Slyšel jsem, jak jeden kulinář častoval pampeliškovicí. Destiláty byly údajně jeho silnou stránkou. Je libo recept? Maličkost. Nasbíráte 33 000 pampeliškových květů. Počet si usnadníte, že nasbíráte a spočítáte kýbl pampeliškových květů, který vynásobíte do předepsaného počtu. Pak přidáte vlažnou vodu, produkt kvašení a v příhodnou dobu napálíte 52% destilát. Jak chutná, jsme bohužel neměli možnost posoudit.
IMG_5808.JPGKolega Jindřich, kterému jsem dodatečně podepsal všechny moje publikace, se pochlubil krásnou kronikou. Získal ji od pana Kvapulinského, který na polesí Horní Morávka nastoupil hned po II. světové válce, jako polesný. Kronika je v pevné vazbě o minimálně 300 stranách. Na titulní straně zlatým písmen vytištěno: „PAMÁTNÍK O MYSLIVOSTI správy státních lesů V HORNÍ MORÁVCE.“ Za I. republiky byl údajně takový památník na každé polesí. Když pan Kvapulinský odešel do důchodu a odstěhoval se do Dobré, dojížděl do bývalého revíru na chatu, kterou si tam ještě za dobu služby postavil. „Jednoho dne mi tento Památník, přinesl se slovy, abych v něm, jako polesný pokračoval. Dopsal jsem některé chybějící roky a pokračoval v záznamech od roku 1976, kdy jsem na polesí Morávka nastoupil a pokračuji do dnešních dnů“, poznamenává Jindřich.
Je to krásná kniha, určená k záznamům o myslivosti. Obracím stránky. Období okupace chybí. V revíru nebylo bezpečno a lov nikdo nezaznamenal. „Jeho éra“ začíná po II. světové válce. Sleduji záznam po záznamu. Jsou v něm fotografie lovců, průvodců a ulovené zvěře. A specialitou tohoto památníku je osobní vyjádření lovcovo. V češtině, němčině. Lovec či host se svěřuje se svými pocity a emocemi. Také zmiňuje krásu revíru a přírody Beskyd. Klid a čistotu životního prostředí. Uznání na adresu průvodce a vděčnost, že mu byl umožněn tak úspěšný lov. Také na pohostinnost a krásné tradice, které po úspěšném lovu nebyly opomenuty. Vše ústí v krásu české myslivosti.
Tento památník je důkazem o výkonu práva myslivosti v daném regionu a době. Ale také důkazem odborné úrovně a profesionality jejich aktérů.
A nejen to. Jindřich v něm poznamenává kdy, a kterou lokalitu navštívil medvěd, byl spatřen rys, který se v té době ještě lovil, kdy se objevily znovu vydry, černý čáp, a také příhody s vlky. Jsou v něm také jeho osobní lovecké příhody a příhody jeho nejbližších přátel. Na žádném jiném polesí jsem podobný památník neviděl.
Krásné společné posezení se protáhlo až do setmění. Všechny příhody, které zde padly, by daly na krásnou knihu, což je přáním tohoto sdružení. Také by rádi mezi sebou měli člena Klubu autorů. To už je ostatně v jejich možnostech. Jsem přesvědčen, že se tak v krátké době stane. Moc jim to přeji.
Vladislav KROP,
foto Petr Waclawek
vychází v 7:51 a zapadá v 15:58 vychází v 12:17 a zapadá v 22:58 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...