Časopis Myslivost

Listopad / 2018

Několik otázek pro ministra zemědělství Miroslava Tomana

Myslivost 11/2018, str. 6  Jiří Kasina
Problém vysokých stavů spárkaté zvěře je do značné míry generován současným způsobem obhospodařováním krajiny

ministr_zemedelstvi_Miroslav_Toman.jpgPane ministře, za vašich předchůdců se již vícekrát připravovala a diskutovala nová myslivecká legislativa, jednou se měl tvořit zcela nový zákon, jindy jen novelizovat ten stávající. Vždy kolem toho bylo vedeno mnoho diskuzí, uveřejněno mnoho názorů, zákon se ale zatím stále nezměnil. Je tedy vaší představou ve vašem funkčním období dosáhnout nějaké zásadní změny? Plánujete nový zákon, novelu, a nebo jste ztotožněn se současnou podobou zákona?
 
Domnívám se, že současný stav myslivecké legislativy umožnuje dostatečný prostor pro všechny zúčastněné, a to jak myslivce, zemědělsky či lesnicky hospodařící subjekty, ale i vlastníky honebních pozemků, na jejichž právech jako základu je platné znění zákona o myslivosti postaveno.
Zákon o myslivosti je právní normou, která se týká mnoha zúčastněných skupin, proto je dosažení konsensu v tomto případě vcelku složité. Poslední navrhovaná novela nebyla vůbec připravena k projednávání ve vládě a následně v Parlamentu. Nejednalo se o koncensus, který by obstál v kritice zemědělců, lesníků, myslivců a v neposlední řadě široké veřejnosti.
Vždyť i současná podoba zákona o myslivosti je výsledkem velmi těžce dosaženého kompromisu mezi zájmy mnoha názorových skupin, jeho současná podoba upřednostňuje zásadním způsobem práva vlastníků pozemků a minimalizuje vliv státu. Domnívám se, že současný stav myslivecké legislativy umožnuje dostatečný prostor pro všechny zúčastněné.
A dovolím si říci, že otevření zákona by dávalo možnost k nepředvídatelným změnám, byla by snaha upravit jen několik paragrafů, ale to není řešení, zákon o myslivosti je opravdu daleko složitější a komplexnější záležitost.
 
Takže to chápu tak, že za vašeho funkčního období novelizaci myslivecké legislativy nepředpokládáte?
 
Tak úplně pravda to zase není. Aby se dalo jít dále, tak jsem jako první krok zadal za úkol odpovědnému náměstkovi vypracovat koncepci myslivosti. Ta minulá koncepce už zastarala a končila v roce 2016, logicky by se mělo navázat další koncepcí na minimálně dalších deset let. Ale příslušný odborný útvar za mého předchůdce nic nevytvořil a já novou koncepci očekávám v dohledné době. Jakmile bude návrh k dispozici, následně koncepci podrobíme široké diskusi s odborníky. A teprve vyplyne-li z této diskuze potřeba či nutnost novely zákona, pak jsem samozřejmě připraven toto ve vládě přednést.
Ale ještě k té koncepci. Ta poslední byla vytvořena a odsouhlasena na společném jednání na Vysoké škole zemědělské v roce 2006 v Brně. Tým odborníků hledal dlouho optimální a hlavně splnitelnou vizi vývoje myslivosti, ale právě proto, že je to velmi složitá otázka a vývoj jde nejen v myslivosti rychle kupředu, koncepce platila pouze na deset let. A já považuji za chybu, že se na takto zásadním dokumentu dále nepracovalo, a vlastně už dva roky nemáme platnou koncepci.
 
Přitom ale mnohé nedostatky a nefunkčnosti při managementu hlavně spárkaté, ale i jiné zvěře, jsou zdůvodňovány špatnou mysliveckou legislativou. Neplyne tedy třeba právě z tohoto důvod pro rychlou novelizaci?
 
Myslím, že současná legislativa umožňuje a nabízí dostatek nástrojů, aby se narovnaly vztahy mezi myslivci a zemědělci. Musí se ale využít všechny možnosti a hlavně se musejí chtít strany dohodnout, a to nepůjde, když budou mít všichni zúčastnění pouze černobílý pohled na věc. Jedná se zejména o větší aktivitu držitelů honiteb, vlastníků honebních pozemků, včetně kontrol plnění plánu chovu a lovu.
Zemědělci nechtějí žádné škody na úrodě způsobené zvěří, což chápu z jejich pohledu jako legitimní požadavek na zhodnocení práce a financí vložených do půdy, ale na druhé straně jsou tu myslivci, kteří také chtějí hájit svoje zájmy.
V první řadě si musíme definovat nejen cíle, ale i kompromisní řešení, kde se setkají zájmy obou stran. Zásadním problémem současné myslivosti je totiž častokrát ne zrovna seriózní a konstruktivní vztah mezi myslivci a zemědělci. Pohled mnohých myslivců je stále tak jako v minulosti - ve svém volném čase se starám o zvěř, o národní bohatství a ještě o krajinu, a stát mi na rozdíl od zemědělců na nic finančně nepřispívá.
Tak to ale taky není, každý má svůj díl pravdy. Proto opakuji, že pokud nalezneme koncensus názorů mezi hlavními subjekty, což jsou myslivci a zemědělci, ale nesmíme při tom opomíjet i další skupiny, pak jsem připraven předložit materiál do vlády ještě v mém funkčním období.  
 
Mnohokrát opakovanou mantrou byla v minulosti minimální výměra honitby. Jaký je váš názor, jak velká či optimální by měla být výměra honitby?
 
Ano, vím moc dobře, jak dlouho se vede diskuze o výměře honitby, osobně si pamatuji, jak bylo rozhodnuto o výměře 500 ha. Ale v minulosti jsem toto při diskuzích vnímal spíše jako politický, než odborný problém.
Vím, že na větší výměře se dá lépe hospodařit se zvěří, ale pokud budeme přistupovat k hospodaření se zvěří jako doposud na většině území České republiky, tak je minimální výměra honiteb irelevantní.
Minimální výměra honitby by měla být v ideálním případě taková, aby zvěř za standardních podmínek během roku nebyla nucena z honitby migrovat, a to jak za potravou, tak i za klidem. Z tohoto důvodu nepovažuji za účelné snižovat minimální zákonnou výměru honitby pod 500 ha.
 
Jste znalý jak zemědělství, tak myslivosti, v obou oborech se dlouhodobě pohybujete a působíte v různých funkcích. Jak zásadní vidíte problém škod zvěří na zemědělských plodinách?
 
Vím, že je to diskutovaná otázka, škody tu jsou a budou, vycházejme z obecného zájmu, že přece chceme mít druhově pestrou přírodu, proto musíme akceptovat, že se volně žijící živočichové musí něčím živit. Je to otázka jejich existence. Podle místních podmínek se musíme snažit najít v současné kulturní krajině kompromis mezi únosností prostředí a množstvím zvěře.
Ale nemůže toto posuzovat v nějaké zjednodušené zkratce, základem je zase jen a jen vzájemná spolupráce a komunikace mezi myslivci a zemědělci. Je žádoucí, aby myslivci se zvěří v honitbě řádně hospodařili, a zemědělci by měli s nimi maximálně spolupracovat, zejména pak z pohledu minimalizace škod zvěří na zemědělských plodinách a pozemcích jako jejich vlastním podnikatelském záměru.
Zaměřit se na hledání viníka nám nepomůže, protože nemůže vyhrát nikdo, ve vzájemné dohodě a kompromisu je totiž dlouhodobá výhra. Zemědělec logicky chce vyšší výnosy, myslivec zase chce ve své honitbě mít zvěř.
Takže nám nezbývá, než hledat cestu, která sníží antagonistické vztahy mezi těmito skupinami. Ale opět musí obě skupiny chtít zlepšit vzájemnou komunikaci a musí mít snahu se domluvit na možnostech eliminace škod. A vidíte, zase jsme vlastně u té koncepce a kompromisu.
 
V poslední době se ale objevil i další problém týkající se škod, tentokrát škod živočichy na hospodářských zvířatech. Je to otázka nejenom vlka a troufám si tvrdit, že v tomto směru asi těžko můžeme dávat myslivcům za vinu, že jsou příčinou zvyšujících se škod. Jak vnímáte tento problém?
 
V první řadě je třeba zdůraznit, že gestorem za management vlka jakožto zvláště chráněného živočicha je Ministerstvo životního prostředí. Myslím si, že jako u každého zvláště chráněného živočicha by bylo vhodné vytvořit plán, který by obsahoval cílový stav jak z pohledu početnosti, tak areálu rozšíření vlka, a to včetně regulačních mechanizmů v případě nárůstu populace a vzniku závažných střetů lidské činnosti s tímto druhem. A zase tak jako v předchozí části rozhovoru, k těmto diskuzím by měli být zcela samozřejmě jako jedna ze stran přizváni myslivci, zase by se měl hledat konsenzus a kompromis.
Obdobná situace byla s kormoránem a bobrem, ale diskuze neproběhla a máme stav takový, že regulace těchto druhů v budoucnu bude velmi složitá. Teprve když desítky tisíc kormoránů zdecimovaly naše řeky a rybníky, přistoupilo MŽP na výjimky a kormorán se může v některých krajích lovit. Stejná situace byla s bobrem, až akutní nebezpečí protržení sypaných hrází rybníků v Jihočeském kraji donutilo MŽP přehodnotit situaci. Mluvit bychom ale mohli i o psíku mývalovitém či norkovi americkém, i o těchto druzích by se mělo začít urychleně diskutovat.
Ale vrátím se k vlkovi, ano, vnímám, že je to mediálně vděčné téma, ale domnívám se, že zatím v tomto okamžiku vlk takovou hrozbou není, což ale neznamená, že by se nemělo uvažovat a jednat jak s vlkem na našem území dál. 
 
Vraťme se prosím ještě ke škodám. Nacházíme se v období rozsáhlé kůrovcové kalamity. Vznikají obrovské kalamitní holiny, které se budou muset zalesňovat. Zároveň ale máme historicky nejvyšší stavy spárkaté zvěře. Jak chcete řešit obnovu porostů, když je tu zcela logická obava, že právě vzhledem ke stavům spárkaté zvěře bude obnova velmi obtížná? Navíc se tím vlastně zvýší obrovsky úživnost honiteb, krytové možnosti pro zvěř, vytvoříme vlastně předpoklad pro další růst stavů a pro více škod…
 
Máte pravdu, že úživnost krajiny a systém mysliveckého hospodaření vedl k extrémnímu nárůstu početních stavů spárkaté zvěře. Problém je do značné míry generován současným způsobem obhospodařováním krajiny, a to nejen v podobě pěstovaných plodin, ale i výměrou polních celků. A paradoxem je, že na zdecimování našich lesů se nepodepsala tolik zvěř, jako několik suchých let a extrémní nárůst kůrovce smrkového. V rámci dotačních titulů chceme podpořit výsadbu, ale zároveň také ochranu lesních kultur. Je nutné zajistit dostatečnou ochranu mladých kultur před působením zvěře, a to jak mechanickou, tak i chemickou.
Ale zvýšené stavy zvěře jsou jak na lesní, tak i zemědělské půdě, a na mnoha místech nefunguje spolupráce mezi zemědělsky hospodařícím subjektem a uživatelem honitby, což v konečném důsledku přináší ztížené možnosti lovu zvěře. Zvěř na polích nachází potravu, klid a krytové možnosti, pak ale přechází do lesa a způsobuje škody. Proto zejména v místech, kde pole navazuje na lesní komplexy, by měly být vytvořeny okrajové pásy s plodinou umožňující lov spárkaté zvěře. Určitě musíme dosáhnout toho, aby se stavy spárkaté omezovaly.
 
Jestliže máme už zástřelné za černou zvěř, nabízí se myšlenka zástřelného i za další druhy spárkaté zvěře v oblastech postižených kůrovcovou kalamitou, kde je prioritní obnova lesa…
 
V současné době takto nechceme u dalších druhů spárkaté zvěře postupovat, jedná se v prvé řadě o povinnost uživatele honitby. A pokud na to nestačí, pak ať přijde odpovídající sankce, případně změna uživatele honitby. Obecně lov zvěře přece patří do základních povinností uživatele honitby podle plánu chovu a lovu, a z tohoto důvodu nespatřuji jako motivační podporovat jeho základní zákonem stanovené plnění. Snížení početních stavů prasete divokého a podpora lovu formou zástřelného je prioritní z pohledu možného rozšíření nebezpečného Afrického moru prasat.
 
Zmínil-li jste mor, budete nějak měnit systém zástřelného? Mor už je v Belgii, Maďarsku, Rumunsku, rozšíření stále hrozí…
 
Systém zástřelného patří k motivačním nástrojům pro uživatele honiteb, ale ani ten bohužel z dlouhodobého hlediska není jednoznačně motivační. Diskuze by byla dlouhá, tak mi dovolte jen kratší poznámku, protože vím, že se o tom mezi myslivci diskutuje. Ano, máme připraven návrh novely nařízení vlády č. 30/2014 Sb., o stanovení závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a na vybrané myslivecké činnosti, kde je zástřelné navrhované ve výši 2000 Kč za každý ulovený kus prasete divokého nad pětiletý průměr v honitbě. Zástřelné by mělo být vypláceno uživateli honitby. Tento materiál však nebyl dosud schválen.
 
S dovolením se zastavím u zmíněných finančních podpor. Budete v dohledné době vypisovat nějaké nové dotační tituly?
 
Momentálně je v rámci meziresortního připomínkového řízení vypořádávána novela nařízení vlády č. 30/2014 Sb., o stanovení závazných pravidel poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích a na vybrané myslivecké činnosti. Moji předchůdci navrhli finanční příspěvek na odlov kormorána či prasete divokého. Další příspěvek by mohl být na ozeleňování krajiny, založení nových remízků, návrh pamatuje i na přezimovací obůrky právě pro spárkatou zvěř, aby nezpůsobovala škody na porostech a kulturách. Takže ano, zamýšlíme se rozšířit dotační tituly, nemohu ale teď předjímat, o jaké konkrétní finanční tituly a dotační podpory se bude jednat.
 
A úplně na závěr mi dovolte trochu osobní otázku. Můžete se prosím čtenářům Myslivosti představit jako myslivec? Jste členem nějakého mysliveckého spolku a kde myslivost vykonáváte? A máte vůbec ve funkci ministra čas na aktivní myslivost?
 
Nejsem v žádném mysliveckém sdružení, ani nemám žádnou honitbu pronajatou. Z důvodů časové vytíženosti bych ani nemohl řádně plnit povinnosti uživatele honitby. Je ovšem pravda, že čas od času strávím nějaký čas v lese, abych si utříbil myšlenky, ale v tu chvíli mi opravdu nejde prioritně o lov, ale o vnímání malebné české krajiny plné zvěře.
vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 12:39 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...