Časopis Myslivost

Listopad / 2018

Obora Velké Meziříčí – obora s dominancí jelena siky japonského

Myslivost 11/2018, str. 24  Martin Mohelský
Není to ale jediná výjimečnost obory. Patří také mezi nejstarší obory u nás, první zmínky o Oboře, jak byla původně pojmenována, pocházejí z roku 1654. Oboru založil majitel Meziříčského panství, hrabě Rudolf z Kounic, nejvyšší lovčí Českého království a tehdy měla rozlohu 156 ha. Význam tehdejších obor tkvěl víceméně v pohostinnosti, majitelé obor chtěli svým hostům nabídnout lovy s bohatým výřadem na malém území. Až později a postupně převážil skutečný zájem o chov zvěře a zlepšování její kvality.
 
Majitelé Obory se střídali, posledním majitelem před II. světovou válkou byl Alois Podstatzký – Lichtenstein. V „radostných letech“ po komunistickém puči byla Obora zestátněna, spravoval ji napřed Lesní závod Velké Meziříčí, pak LZ Nové Město na Moravě. V roce 1992 přešla správa Obory do péče Lesní společnosti Nové Město na Moravě a teprve v roce 1997 byla vrácena Josefě Podstatzké – Lichtensteinové. Současnými majiteli jsou Maria, a Johan Podstatzští – Lichtensteinové, Oboru provozují ve své režii. Dlouholetým oborníkem byl Vladimír Semerád, nyní funkci tuto vykonává Ing. František Fňukal.
Majitelé oboru po restituci rozšířili přikoupením dalších, převážně zemědělských pozemků, a Obora má v současné podobě rozlohu 174 ha. Převažují lesní porosty s rozlohou 148 ha, pole, louky a pastviny jsou na ploše 21,3 ha. Vodní plochy (tři rybníky) zaujímají 2,6 ha a ostatní plochy21 ha.
 
Přírodní podmínky
 
Klimatické poměry Obory plně odpovídají regionu Českomoravské vrchoviny, léta jsou mírně teplá, mírně suchá s mírně chladnou zimou. Současný klimatický posun a zejména extrémní sucha poslední doby ale zčásti mění dříve zavedený klimatický náhled.
Obora je charakteristická dubovo-jehličnatým vegetačním stupněm. Plocha obory je tvořena převažující náhorní rovinou, rušenou dvěma roklemi orientovanými na severozápad do údolí potoka Vodra, lemujícího část hranice. Nadmořská výška obory je 440 – 510 m.
V původních lesních porostech převažovala až do roku 1974 smrková monokultura s nepatrným podílem plodonosných listnáčů, což mělo neblahý vliv na přirozenou úživnost obory. Změnu přinesla v tomto roce větrná kalamita a další o deset let později, kdy bylo zničeno téměř 50 ha smrkových porostů. Ty byly nahrazeny výsadbou dubu zimního a jírovce maďalu. Toto doplňování plodonosných dřevin pokračuje dodnes a vysazován je také červený dub.
Také Obory se tvrdě dotkla současná kalamita rozšíření kůrovce, podpořená současným klimatem a nezbylo, než vymýtit téměř všechny starší smrkové porosty. Do současné doby tvořily listnaté porosty přes 60 %, z čehož asi 2/5 připadaly na dub zimní a jírovec maďal, a také ovocné dřeviny. Kromě nich také jeřáb, buk a kaštanovník. Z jehličnatých porostů jsou významné mladé borovice, tvořící přirozený kryt, v porostu dále zůstávají mohutné douglasky tisolisté a jedle obrovské.
 
Technické zařízeni
 
Původní oplocení pozůstávalo z kamenných sloupků a dřevěného plotu. Jeho stav se časem stal neudržitelný a Lesní závod Velké Meziříčí provedl doplnění kamenných sloupků betonovými sloupky a přetažení pletivem. Vlastníci po restituci v roce 1997 začali oborní plot opravovat do původní podoby, u nově připlocených pozemků je nový oborní plot tvořen betonovými sloupky s výdřevou nebo oborním pletivem.
 
 
 
Zvěř v oboře
 
Současné normované stavy zvěře jsou 40 ks jelena siky japonského, 47 ks daňčí a 47 ks mufloní zvěře.
I přes méně ideální přirozenou úživnost dosahují trofeje velmi dobrých bodových hodnocení a také hmotnosti ulovené zvěře jsou velmi dobré úrovni. V současnosti jsou početní stavy zvěře v Oboře, zejména z ekonomických důvodů, drženy na vyšší úrovni. Je však brán ohled na kapacitu prostředí, takže škody na lesních porostech jsou minimální.
V diplomové práci Bc. Michaely Semerádové, MZLU Brno, LDF z roku 2007 je velmi dobře a přehledně zpracována řada údajů o prostředí Obory, chovu zvěře a podmínkách oborních chovů vůbec. Z této práce jsou dále citovány některé souvislosti a údaje.
 
Daňčí zvěř
 
Podle dobových údajů byla v oboře chována jako jediný druh, několik pokusů dřívějších majitelů rozšířit chov o muflony nebyl úspěšný. Daňci měli na počátku 90. let hodnotu trofejí na úrovni 170 bodů CIC a postupně dosahovali kolem 200 bodů, nejvyšší bodové hodnocení je z roku 2005 – 201,56 bodů.
Chov daňků je a vždy byl zaměřen na klasicky zbarvenou zvěř, chovným cílem je pravidelný výskyt trofejí na úrovni bodové hodnoty 180 až 200 bodů CIC. V současné době se jako průběrný odstřel loví nejslabší jedinci od poloviny září do konce kalendářního roku, nejpozději v lednu a únoru.
 
Mufloní zvěř
 
Chov mufloní zvěře je kategorie II., čemuž odpovídají trofeje s hodnocením mezi 210 až 220 body CIC. Zvěř je považována za průměrnou.
Lovecké příležitosti vyhledávají hosté, kteří dávají přednost loveckému zážitku v přírodním prostředí před vysoce hodnotnou trofejí. Mufloní zvěř v Oboře je ostražitá, jak už je to u muflonů pravidlem. Nicméně, i když je prostředí obory dostatečně členité, nevytváří pro zvěř kryty, které by činily lov neúměrně náročným na čas nebo kondici lovce.
Z normovaného počtu 30 ks je 18 beranů, 17 muflonek a 12 muflončat. V I. věkové třídě je 7 beranů, ve II. rovněž 7 a ve III. 4 ks. Chovným cílem muflonů je zdravá zvěř se sinými, dlouhými nevrůstanými toulci s rozlohou přes 50 cm a vinutím přes 30 cm, s přiměřeně mohutným těsným rámcem.
Dosud nejsilnější muflon byl uloven v roce 2004 a jeho trofej byla ohodnocena 224,45 body CIC. Původní chov muflonů byl založen na šesti muflonech z Roštýnské obory u Telče. V roce 2001 bylo pro zlepšení genofondu, neboli „osvěžení krve“ dovezeno šest muflonek z obory Vlkov pod Oškobrhem. V posledních pěti letech byl chov doplněn o zvěř z obory AGRO Měřín a obory Velichovky.
 
Jelen sika japonský
 
Před druhou světovou válkou se majitel obory Alois Podstatzký-Lichtenstein rozhodl rozšířit chov zvěře o muflony a jeleny siky japonské.
 
Historie chovu jelena siky je skutečně mimořádná a jejich pozice se v průběhu let zásadně změnila.
Právě chov jelena siky japonského byl velmi úspěšný. V roce 1985 byl uloven jelen, jehož byla v Norimberku oceněna 292,4 body, což byla v té době nejsilnější světová trofej.
Majitel obory dovezl v roce 1942 deset kusů sičí zvěře z obory Heřmanův Městec. Od té doby se však chovu nedařilo. Ani tak významný úspěch nebyl popudem k využití zjevně tak příznivých podmínek a vynaložení úsilí k rozšíření chovu. Nedařila se reprodukce, tím došlo k přestárnutí chovu a snížení stavů. Vůči normovanému stavu byla struktura oborní populace 16 jelenů, 15 laní a 10 kolouchů, ale například v roce 2006 byl celkový stav pouze 18 ks.
V této pro chov kritické situaci se současní vlastníci Obory po dlouhém zvažování problematické genetiky českých chovů sičí zvěře rozhodli pro zachování a hlavně podstatné zlepšení chovu jelena siky provést opatření, nazývané osvěžení krve. Ve dvou etapách bylo dovezeno 8 laní z geneticky čistého oborního chovu z Rakouska.
Početní stavy se nezačaly zvyšovat hned, ale dnes je již možné říci, že je tento historicky jedinečný chov zachráněn a početní stavy jsou na dostatečné úrovni se stoupající tendencí.
V počtu asi 100 ks převažuje mladá zvěř, kapitálních jelenů s odhadovanou bodovou hodnotou okolo tří set bodů CIC je nyní osm.
Se vzrůstajícími počty sičí zvěře jde nahoru i kvalita odlovených trofejí. V roce 2016 odlovil švýcarský host jelena, jehož trofej ohodnotil doc. Ing. Josef Feureisel, CSc. bodovou hodnotou 328,20 b. CIC, což je dosud nejsilnější známá světová trofej. Oficiální tabulky CIC evidují pouze trofeje ulovené ve volnosti.
U dvou nejsilnějších jelenů nechali vlastníci, zejména pro svoji kontrolu chovu, provést genetickou analýzu u odborníků Ústavu ochrany lesů a myslivosti Mendelovy univerzity v Brně. Ti konstatovali, že dodané vzorky skutečně pocházejí z větve siků japonských.
Vzhledem k mimořádné kvalitě tohoto chovu i prostředí se vlastníci rozhodli jelena siku v Oboře preferovat a stavy daňků a muflonů postupně snižovat. Jelikož vlastníci chtějí být v chovu siky na čele, odmítají obrovský zájem o chovný materiál.
 
Zmiňme se ještě o převládající skutečnosti či o věcném názoru, že nelze společně špičkově chovat v jedné oboře jakékoliv druhy zvěře. V této souvislosti existuje několik pravidel:
Podobně jako v chovu hospodářských zvířat je nutno dbát na úměrný počet kusů zvěře na plochu obory čili zatížení na jednotku plochy. Podle profesora Josefa Hromase je optimální chovat jeden kus muflonů, daňků či siky na 3,5 hektary plochy, za minimum plochy považuje 2 hektary a maximum 5 hektarů plochy. Vyhláška 491/2002 Sb. stanoví, aby byl v uznané oboře maximálně jeden kus spárkaté zvěře na 2 hektary plochy obory, a staví na roveň jeden kus jelena siky (živá hmotnost laní kolem 45 kg a jelenů 55 kg) dvěma kusům muflona (berani dosahují živé hmotnosti 50 kg, muflonkykolem 35 kg) a dvěma kusům daňka (živá hmotnost daňků je 40 až 95 kg, daněl 25 až 50 kg).
Z logiky přepočtů živé hmotnosti se jeví legislativa, jak už to s tou naší bývá, poněkud nejasná. Faktem je, že normované stavy nebývají v myslivecké praxi, ať ve volných honitbách či oborách úzkostlivě dodržovaným dogmatem.
Zajímavé a zároveň poučné je porovnání potravních nároků. Ty naznačují, že právě muflon, daněk a jelen sika mohou bez významné potravní konkurence nejen existovat, ale i prosperovat ve společném oborním chovu.
Muflon je typický spásač. Jeho robustní tělesná konstrukce a mohutně založený trávicí trakt včetně dlouhého střeva výborně využívá objemná krmiva s vysokým podílem vlákniny, ideálně ve středním růstovém stádiu (fenofázi). To v běžném pastevním či lučním porostu představují vyšší patra trav, která jsou tvořena ovsíkem vyvýšeným, trojštětem žlutavým či srhou laločnatou. Příkrmy jádra, popř. krmných směsí, mají smysl pouze v prostředí s maximálními požadavky na tělesný rámec a kvalitu trofeje, ale i v tomto případě je základem krmení kvalitní pastva a seno, doplněná řepou.
Daněk je považován za tzv. potravního oportunistu. Jeho trávicí systém je rovněž robustně založen, ale má vzhledem k živé hmotnosti menší relativní objem předžaludků než muflon. I když velmi dobře využívá objemné krmivo, jeho pastva by ideálně měla být v nižším vývojovém stádiu a seno sečeno nejpozději ve fenofázi počátku květu převládajících trav.
Dosažení rekordních trofejí předpokládá kvalitní minerální výživu nejen ve stádiu parožení, ale i v období po vytloukání, protože organizmus jelenovitých si na vysoký obsah kostitvorných prvků v parožní hmotě nutně „zapůjčuje“ z kostry, přirozené a fyziologické rezervy zejména vápník a v přiměřeném poměru i fosfor a hořčík.
Zmíněný společný chov obou druhů zvěře s nároky na nadprůměrnou trofej by tedy byl po praktické stránce částečně komplikovaný, protože růst toulců muflonů vyžaduje jiný poměr nejen minerálních látek než u jelenovitých, ale také klade vysoké nároky na metabolickou pohodu zvířat. V takovém případě by bylo nutné diferencovat příkrmy pro oba druhy zvěře, což je v reálné situaci v podstatě vyloučeno.
Jelen sika japonský s jemnější tělesnou konstrukcí má blíže k okusovačům (typický okusovač je srnec). Vyhovují mu proto mladší stádia porostů nebo nižší patro trav (jílek vytrvalý, kostřava červená, lipnice hájní) tvořené druhy s nízkým růstem a dobře využívá jadrné příkrmy.
Rozdílné požadavky na kvalitu objemného krmiva znamenají dobré využití přirozené různorodosti vegetace, včetně plodonosných stromů.
Políčka poskytují kvalitní doplněk výživy, v oboře jsou v současné době na rozloze 12 ha a jsou na nich pěstovány luskoobilné a jetelelotravní směsky. Okusy stromové vegetace jsou tlumeny v mladých stádiích stromů oplůtky, kromě toho byl v oboře na ploše 0,2 ha založen porost vrby jívy.
Pro snížení či zabránění škod způsobených zvěří na lesních porostech jsou nejdůležitější dvě opatření.
V období leden až únor zvěř z nedostatku tříslovin, mechanického nasycení i potřeby hrubé vlákniny způsobuje škody loupáním na mladých porostech. K jejich snížení až zabránění je jí předložen dostatek vhodné hmoty k loupání. Jako nejvhodnější se jeví hmota z probírek mladých borových porostů do 40 let. V letech, kdy je po zimně a ledovkách dostatek vrcholových zlomů, k probírkám ani není třeba přistupovat. Tato metoda je velmi účinná v oborách, ale ve volné honitbě bývá složité či problematické správně odhadnout umístění zlomů a probírek.
Druhým důležitým momentem k zabránění škod při vytloukání paroží daňky a jeleny sika je nakácení dostatku vtroušených bříz v počátku vytloukání po celé ploše obory, na kterých zvěř většinou do dvou týdnů vytluče. Pokud se toto opatření provede doslova po objevení se prvního daňka, který vytlouká, zvěř si mladých lesních porostů nevšímá a škody tohoto druhu se neobjevují.
Pro dobrou barvu trofejí by asi bylo vhodné zvolit jiné dřeviny, ty ale nejsou v Oboře k dispozici. Je s podivem, že jednoduché a levné poskytnutí mladých zlomů zvěři je v myslivecké praxi silně zazvěřených obor nebo volných honiteb využíváno jen vzácně.
Další zábranou škod je oplocení mladých porostů do věku asi 20 let. Postupně dosazované plodonosné druhy, jako jírovce a duby červené jsou oploceny nebo chemicky ošetřeny proti loupání do věku asi 40 let. Při dodržení těchto zásad jsou škody na lese minimální.
Oplocení mladé výsadby listnatých druhů bude velmi aktuální po zalesnění ploch vytěžených smrkových porostů poškozených kůrovcem. V oboře se počítá s výsadbou dalších dubů, jeřábů a ovocných stromů. Pro dostatek krytu budou vysazeny plochy smrku, borovice a douglasky.
Podstatnou podmínkou chovatelského úspěchu je klid zvěře. Nerušený pohyb a dostatek úkrytů znamená plné využití potenciálu pastevních rytmů a výživných hodnot přirozených porostů i doplňků objemu, jádra a minerálií.
 
Lovecké příležitosti v Oboře vyhledávají hosté, kteří dávají přednost loveckému zážitku v přírodním prostředí před vysoce hodnotnou trofejí. Hlavně mufloní zvěř v oboře je ostražitá, jak už je to u muflonů pravidlem. Nicméně, i když je prostředí obory dostatečně členité, nevytváří pro zvěř kryty, které by činily lov neúměrně náročným na čas nebo kondici lovce. Lovit je možné vždy podle volby hosta šouláním nebo z posedů. Průběrný odstřel trofejové zvěře většinou provádějí myslivci z blízkého okolí. Holou zvěř z větší části loví personál obory. Na atraktivnější lovecké příležitosti tradičně přijíždějí zahraniční hosté ze Slovenska, Německa, Rakouska, Španělska, Francie.
 
Péče o zvěř
 
Výživa
 
Přirozeného objemného krmiva, pastvy, má zvěř v oboře dostatek převážně z luk. Významná jsou už zmíněná políčka a zvěř také zvýhodňují jetelotrávy, vysévané mezi řídkou výsadku plodonosných stromů. Zásobní objemná krmiva tvoří seno, travní senáže (obvyklá zásoba asi 100 balíků).
V oboře se během pozdního podzimu a zimy pravidelně zkrmí 300 q cukrovky. V místních a okolních školách je prováděn výkup kaštanů pro zpestření potravinové nabídky. Ve střední části obory je vybudováno technické zázemí k uskladnění jádra i sena.
Doplňkové krmné směsi se zkrmují pouze příležitostně a v malé míře, využívají se hlavně obiloviny (300 q ovsa a ječmene). Minerální výživa s důrazem na hořčík a sodík je řešena minerálními lizy a dalšími minerálními doplňky.
Jádro je zakládáno žlabů, seno do krmelců a cukrovka v souladu s obvyklou tradicí na zem. V oboře je zřízeno osm krmných míst, aby se v zimním období ke krmení dostala veškerá zvěř a přijímala krmivo bez diferenciace druhů, věku či velikosti.
 
Zdravotní péče
 
Zvěř v oboře je pod stálým veterinárním dohledem. Jsou pravidelně odebírány vzorky trusu k parazitárnímu vyšetření. Mufloní zvěř vykazuje nevýznamné zatížení plicnivkami, které nemá vliv na její zdraví. Populace daňků a siků je, zejména v poslední době, prakticky bez nálezu. I to svědčí o výborném výživném stavu zvěře, dobré péči o zvěř i prostředí.
 
Obora u Velkého Meziříčí je jedinečná svou historií i přirozenými podmínkami zcela odpovídajícími charakteristice přírody místního regionu. Je vynikajícím a potřebným příkladem krásy, kvality a prosperity sičí zvěře, která je často z nepochopení nutných podmínek chovu a prostředí hloupě a zbytečně zatracována.
Obora je zároveň jedním z příkladů, jak kladně přistupovat k restituovanému majetku. Vlastníci vložili a vkládají do oprav, rozšíření, správy a údržby obory nemalé finanční prostředky. Ač nejsou myslivci, tvrdí, že o jim svěřený historický majetek musí pečovat tak, jak jejich předci a nejlépe ho předat dále ještě v lepším stavu. A tento přístup je v Oboře vidět.
Martin MOHELSKÝ
vychází v 7:52 a zapadá v 15:58 vychází v 12:39 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...