Časopis Myslivost

Prosinec / 2018

Představujeme tradiční regiony Slovenska

Myslivost 12/2018, str. 54  Oldřich Koudelka
Počínaje měsícem lednem za vámi budeme jednou za dva měsíce přicházet s novým seriálem nazvaným Představujeme tradiční regiony Slovenska – V revírech mysliveckých přátel. Těmi kamarády jsou ti nám nejbližší - kulturně, historicky, společensky, lidsky - a jednotlivé materiály budou samozřejmě cíleny na myslivost, chcete-li slovenské poľovníctvo.
K tomuto dlouhodobému mediálnímu počinu jsme se rozhodli, abychom našim čtenářům, českým, moravským i slovenským, přiblížili či připomněli přírodní krásy, pamětihodnosti, myslivecké památky, osobnosti, obory, bažantnice, tradice, ale i současnost myslivosti ve všech tradičních slovenských oblastech. Abychom v rámci sbližování našich mysliveckých organizací, ale rovněž v rámci rozšiřování zájmu slovenských čtenářů o náš časopis byli vstřícnější k veškerému bohatství, které Slovensko ve všech podobách nabízí. Seriál by se měl stát několikaletou procházkou krásami, které náš soused plnou náručí nabízí.
Je zbytečné si dnes klást otázku, proč se naše země v první polovině devadesátých let kvůli tehdejší politické reprezentaci rozešly, proč se tím musely rozetnout i naše myslivecké organizace. Rozešly se však jen administrativně, personálně, z lidského hlediska poněkud násilně, bez možnosti nic na tom změnit. Nemohly se však rozejít v tradicích a společné historii.
A snad i proto jsou si dnes myslivci a poľovníci na obou stranách tolik přátelské hranice ještě bližší, než kdykoliv předtím. I to je jedna z příčin, proč jsme se rozhodli seriál spustit a postupně navštěvovat ta nejúžasnější a možná, pro mnohé z vás, utajená místa Slovenska a dokonce jejich místní kuriozity.
Těch regionů, které chceme postupně představit, je celkem pětadvacet. Určitě jsou v nich začleněny i podregiony, často poněkud opomíjené či naopak nadsazeně zvelebované. To však ponechme na výsledcích bádání folkloristů, národopisců či historiků. Nespojujte je ani s administrativními kraji, ani okresy, jedná se o oblasti tradiční a tradičně pojmenovávané.
Slovensko je typickou středoevropskou zemí, s nějakými devětačtyřiceti tisíci pěti sty kilometry čtverečnými rozlohy, hraničící s námi, Polskem, Ukrajinou, Maďarskem a Rakouskem.
S členitým reliéfem krajiny, když nejvyšším bodem je se svými 2655 metry nadmořské výšky dominantní Gerlachovský štít ve Vysokých Tatrách a naopak nejnižším „chotár“ obce Klin nad Bodrogom, kde měření ukázalo čtyřiadevadesát metrů pod hladinou moře.
 
Kam vás postupně zavedeme? Do regionů Bratislava, Záhorie, Podunajsko, Dolné Považie, Stredné Považie, Horné Považie, Dolná Nitra, Horná Nitra, Tekov, Hont, Kysuce, Orava, Turiec, Liptov, Horehronie, Podpoľanie, Novohrad, Tatry, Zamagurie, Spiš, Gemer, Šariš, Abov, Horný a Dolný Zemplín. Pořadí oblastí berte s rezervou, bude vždy vycházet z možností redakčních cest a dalších technických a mediálních podmínek.
I když už je to celých pětadvacet let, kdy naše stavovské organizace fungují samostatně, není to na jejich fungování znát, ba právě naopak. Mají k sobě stále blíž. Odborně, společensky, kulturně. Ostatně to, že slovenskou moderní organizovanou myslivost založil rodák z Hronova generál Jan Červíček, mluví za mnohé.
V historii společných vztahů bychom poté mohli hodně dlouho pokračovat. Vždyť nejrozsáhlejší a nejbohatší revíry uherských panovníků se nacházely v oblasti Tatranského královského regálu, Zvolenského lesa či královských lesů na Liptově, Gemeri, Turci či Spiši, kam jako jejich hosté zajížděli i čeští panovníci a šlechtici. Totéž platí o speciálních lesních komplexech a oborách – nejstarší jsou zmiňovány v letech 1000 – 1301 za vlády Arpádovců.
První písemná zmínka o právu na lovectví na Slovensku pochází z roku 1075. Je to listina opatstvu ve Svätom Beňadiku, kterou se kromě práva na užitky z půdy vydává i právo lovectví a lov ryb. A v roce 1256 Bela IV. uvádí, že osmi strážcům zvolenské obory věnuje na věčné časy deset podluží půdy v chotári Szúd. Privátní obory začaly vznikat v 16. století, jedna z nejstarších byla Dubnička v Trenčínské župě.
Pro úplnost uveďme, že první celostátní organizací byl Uherský krajinský poľovnícky spolok, založený v roce 1881. V roce 1920 vznikl Lovecký ochranný spolok, o tři roky později Československá myslivecká jednota, přičemž ke sloučení obou institucí došlo až v roce 1934. Poté už historie slovenské myslivosti kopírovala běh společných i samostatných dějin našich národů.
 
Seriál bude vznikat v koordinaci se Slovenskou poľovníckou komorou, slovenskými autory, zejména v oblasti fotografické, s okresními organizacemi, muzei, památníky, majiteli privátních zařízení, Lesy Slovenské republiky, Vojenskými lesy a majetky, i konkrétními myslivci. Bude mít reportážní charakter, aby byl dokonalým průvodcem danými končinami a mysliveckou historií i současností, přibližoval a lákal k turistickým, společenským, přátelským i poľovníckym pobytům, byť ty poslední samozřejmě vesměs patří do sféry komerční nabídky a poptávky.
Náš cyklus si v žádném případě neklade za cíl být všeobsažný a encyklopedický. Při bohatosti historických, kulturních a přírodních krás země našich svatohubertských přátel a pestrosti míst bytostně spojených s myslivostí a lesnictvím by jeho prostor nestačil. Proto chceme nabízet neotřelé a pestré reportážní pohledy na tato místa, připomínat jejich tradiční hodnotu a nadregionální rozměr, v nejednom případě spojený s životními osudy konkrétních lidí a osobností myslivosti.
 
Možná si položíte otázku, proč v rámci jisté mediální expanze časopisu Myslivost na Slovensko nepředložíme slovenským čtenářům podobný cyklus materiálů o českých, moravských a slezských tradičních regionech. Důvod je prostý – časopis pravidelně zveřejňuje terénní informace o myslivosti v krajích, o nejvýznamnějších mysliveckých památkách, přírodních lokalitách, životních osudech osobností myslivosti, tradicích, kulturně společenských akcích, činnosti dílčích organizací, zájmových klubů Českomoravské myslivecké jednoty a samozřejmě akcích, kdy si naše stavovské organizace podávají ruce při společně organizovaných podnicích, či tam, kde jedna či druhá strana je hostitelem, resp. hostem z nejvzácnějších. Proto je informovanost slovenských čtenářů o naší myslivosti a s ní spojenými tradičními místy či pamětihodnostmi mnohem lepší, než je tomu naopak. To však v žádném případě neznamená, že by si podobný cyklus nemohl v jistém časovém horizontu podat ruku s tím „slovenským“.
Vážení čtenáři, možná jste postřehli, možná ne, že již několik let mám coby externí redaktor časopisu Myslivost na starosti nejen historii a terénní reportáže, ale také mám „pod palcem“ Slovensko. Jsem na to hrdý, už proto, že mám tuto zemi a její lidi, myslivce i nemyslivce rád, mám ke Slovensku vřelý a po mnoho desetiletí pevný osobní vztah, v jednotlivých regionech mám mnoho přátel a lidí, kterých si nesmírně vážím a rád se s nimi potkávám. Na Slovensku se cítím jako doma.
V duchu této filozofie jsem seriál koncipoval a budu na něm pracovat. Udělám vše proto, aby se vám líbil, oslovoval vás, nebyl fádní a nacházeli jste v něm inspiraci či skromné poučení.
Oldřich KOUDELKA
Ilustrační snímky autor, Ivan KŇAZE
 
vychází v 7:24 a zapadá v 18:06 vychází v 20:08 a zapadá v 10:55 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...