Myslivecké zábavy 02 / 2006

Vrabci

I. S. TURGENĚV, upravil – ajr –
Vrátil jsem se z lovu a dal jsem se sadovou alejí. Pes běžel přede mnou. Náhle zkrátil své kroky a začal se opatrně plížit, jakoby před sebou cítil zvěř. Díval jsem se do konce aleje a spatřil jsem mladého vrabčáka, se žlutou skvrnou u zobáčku a s peříčkem na hlavě.
Vypadl asi z hnízda, protože vítr silně třásl větvemi stromořadí a nyní bezmocně seděl a snažil se rozprostřít sotva vypučelá křidélka. Můj pes se pomalu přiblížil až k němu, když v tom vrhl se sem z blízkého stromu jako kámen, spadl před psí tlamu velký černohrudý vrabec, celý zježený, rozrušený a se zoufalým pískotem namířil svůj malý zobák směrem k zubaté, rozevřené tlamě.
      Vrhl se k zemi, aby zachránil své mládě - jeho celé tělo se chvělo úděsem, hlásek zdivočel a ochraptěl, snažil se obětovat sám sebe. Jak hrozným netvorem se mu musel zdát pes. A přece nemohl zůstat na své bezpečné větvi. Síla, silnější jeho strachu, vrhla jej na zem. Můj Treson se zarazil, zaváhal - bylo pozorovat, že i on uznal tuto odvahu. Zavolal jsem tichounce na psa - obrátil se a zbožně vzdálil.
      Nesmějte se, i mne se zmocnila zbožnost před tím maličkým, hrdinným ptáčkem, i před zaraženým a poraženým jeho vrahem. Láska, myslil jsem si, je silnější smrti i strachu před ní. Jen jí, jen láskou se zachovává a rodí život.

Fotogalerie

vychází v 7:52 a zapadá v 16:29 vychází v **:** a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...