Časopis Myslivost

Myslivecké zábavy 02 / 2006

Z lovů na tetřevy před stoletím

Lumír KOTHERA
V minulosti, než z důvodu ubývání pro odchyt do ok a zejména pomocí tluček musel být vydán zákaz odstřelu, patřil tetřev k běžným obyvatelům jihočeských lesů. Nejvíce mu vyhovovaly řídce obydlené a klidné lesní komplexy Šumavy. Lov byl natolik atraktivní a oblíbený, že šlechta si k němu vymohla přednostní právo. Aby k tokaništím tetřevů na Boubíně měla usnadněn přístup, bylo do nitra zdejších lesů vybudováno několik cest.


Uvádí myslivcův rok
      Do hraniční oblasti Šumavy k lovu tetřevů přijížděli v 17. století významné osobnosti. Patřili k nim knížecí pasovští biskupové, kteří se sem vydávali ze svého zámku Wolfstein, i salcburský arcibiskup, který pobýval v hostinci Thomase Pauliho v Bierhütte a v Langau pod Třístoličníkem strávil při čekání na tetřevy spoustu času.
      Neopakovatelnou atmosféru lovu z konce 19. století přibližují zachované písemné prameny tehdejších myslivců: "Nemůže být nic krásnějšího," čteme v sotva dnes již znatelných řádcích zažloutlých archivních foliantů, "než cesta za tetřevem, obyvatelem horských lesů. Když smrtící střela náhle přeruší píseň lásky tohoto velkého ptáka, ozvěna výstřelu duní nad zasněženými temeny hor a těžký kohout padá temnými, ohnutými větvemi, radostný pocit myslivce je mnohdy větší než hrdost při pohledu na právě skoleného jelena".
      "Proč myslivec dává lovu na tetřevy přednost," zdůvodňují záznamy, "spočívá částečně v té okolnosti, že právě tetřev po chladných zimních měsících svým zpěvem otevírá další myslivcův rok. Více ale tkví příčina této záliby v samém způsobu lovu, který začíná v probouzející se přírodě, v tajemném temnu nadcházejícího dne - s napětím, které nelze slovy vyjádřit a kterému porozumí jen ten, kdo tento lov sám prožil s otevřenýma očima a otevřeným srdcem".

Cestou k vrcholu
      "Když v horách pod třpytem paprsků jarního slunce se sníh stáhne z vysokých poloh do skalních proláklin a pupeny na bucích a modřínech se probouzejí k životu," vzpomínají staří myslivci ve svých zápiscích na jeden z nadcházejících dnů lovu, "pak všeoživující moc jara dokazuje i na tetřevovi - kohoutovi - svoji sílu. Rozváže jeho jinak němý jazyk a do vědomí mu vtiskne přesvědčení, že by nebylo dobré, kdyby zůstal sám. Žene ho proto z jeho skrytého zimoviště na světlé paseky, na kterých v kapradí a borůvkových keřích se pohybují hnědé slepice s důvěřivým kdákáním a kvokavým voláním po páření.
      Lovec stoupá k horám už v pozdním odpoledni, aby zjistil, kde se tetřev na noc "zavěsí". Ten obvykle přilétá na "svůj" strom před setměním, kde se prospí, a ještě za ranního šera začne se svým zpěvem, který ukončí tehdy, když se před úplným rozedněním snese na zem ke slepicím. Neklidně se na větvi stromu obrací sem a tam, z jedné strany na druhou, s nataženým krkem se rozhlíží na všechny strany. Teprve panující ticho ho uklidní k důvěřivosti a bezstarostnosti. Jestliže je v "dobrém rozmaru", zpívá tetřev i z večera, pomalu ubírá na hlasitosti a připomíná člověka, který silou své vůle překonává spánek.

Noční výprava
      Mezitím pozoruje tetřeva, který svou písní lásky se stává zrádcem vlastního života, z úkrytu myslivec. Sedí nehybně, protože každým hnutím nebo šelestem by si tetřeva "zradil". Teprve když noc se svými černými stíny se rozprostře nad horským lesem, zvedne se tichý vyzvědač a odplíží se neslyšně z tetřevova doslechu, aby rázným krokem zamířil do vesnice. Následuje krátký spánek. Vždyť několik hodin po půlnoci je třeba být zase vzhůru!
      S mysliveckým srdcem plným naděje vychází lovec do tmy. Chladný vzduch osvěžuje jeho obličej, z bezoblačného temna oblohy září hvězdy. Už cesta na lov do noci ponořenou vesnicí přináší jedinečné vzrušení; jednotvárně zurčí údolní potok ve svém kamenném korytě, z dálky zaštěká ze spaní vyrušený pes. Jen v jediném, pod stromy ukrytém domku se ještě svítí. Je to světlo strážcem rodinného štěstí, nebo znamená nějakou nešťastnou událost?
      Hory se před myslivcem zvedají jako černá stěna. Krátký výstup přes travnaté úbočí a je v lese. Cesta prudce stoupá z hlubokého lesa přes otevřené mýtiny, aby se znovu ztratila mezi vysokými stromy. Tma propůjčuje nízkému křoví u cesty, balvanům a výhonkům kořenů neobvyklé tvary, podněcující fantazii ke vzpomínkám čas pohádek z dětství. K temným siluetám se připojí zakvičení malého divočáka. Tiché praskání se ozývá z mlází, kde prchá do lesa srnec, vyrušen ze spaní myslivcovými kroky.
      Pozvolna se temnota mění v šeď, začínají být rozeznatelné vyšlapané kameny na cestě, stejně jako na krátkou vzdálenost jednotlivé kmeny stromů. Tokaniště už není daleko. Při krátkém odpočinku na mechem obrostlém skalním bloku myslivec nabral dech a potěšil se tichým životem přírody. Jestlipak mu dnes bude přát myslivecké štěstí?

Před třeskem výstřelu
      Začíná se ozývat ptačí zpěv, na východě zvolna bledne nebe, zář hvězd slábne. Z údolí doléhá ruch probouzející se vesnice, k obloze stoupá kouř z komínů. Krok za krokem jde myslivec poslední úsek cesty vzhůru, nehlučně, slídivě, pozorně naslouchá.
      Tu pojednou se mu srdce rozbuší - uslyšel "zapukání", zpěv tetřeva v toku. Pomalu, vyhýbaje se každému kameni a každé suché větvi, blíží se myslivec od kmene ke kmeni, až je tok zřetelně slyšet; pomalu začínající "pukání" se mění stále rychleji a rychleji do "trylku" a "vylousknutí", které přechází v "broušení", znějící jako broušení nože na ostří kosy.
      Jako sloup stojí myslivec, bez hnutí, dokud pták mlčí a trvá "pukání". Ze strnulosti ho vytrhne až "vylousknutí" - nyní dva až tři rychlé kroky - a znovu tiché zastavení dřív, než skončí "broušení". Neboť během tohoto sotva tři až čtyři vteřiny trvajícího zpěvu je jinak ostražitý tetřev hluchý a slepý ke všemu, co se kolem něho děje. Zvuk vlastního zpěvu a napětí uzavřou tetřevovi uši pro všechny ostatní zvuky.
      Tak následuje "broušení" za "broušením" a každé z nich přivede myslivce o pár kroků blíže ke stromu, na kterém sedí tokající tetřev. Ještě několik kroků a myslivec sevře loveckou pušku - uviděl tetřeva na vodorovné větvi opadaného modřínu. Ostře se rýsuje obrys černého ptáka proti blednoucí obloze - pohled, který na chvíli okouzlí i loveckou vášní ovládaného myslivce.
      Bezstarostně toká tetřev, jeden zpěv za druhým, k tomu tančí ve vášnivých pohybech sem a tam na "své" větvi, obrací hlavu, natahuje krk a vějířovitě rozprostírá širokou, bíle kropenatou tatrč. Nebe je stále světlejší a na východě se začíná zabarvovat.
      Tetřeví píseň zní stále rychleji a vzrušeněji, každým okamžikem je obraz vášnivého zvířete krásnější. Myslivec už rozeznává barvu peří, červené skvrny kolem očí a modravý třpyt jeho visících, třesoucích se perutí. Zatímco myslivec pozoruje okouzlen tetřeva, ten na chvíli zmlknul, aby pak začal svoji novou píseň - poslední. Myslivec dobře rozumí každému náznaku. Pomalu zvedá pušku k líci, ještě okamžik počká, pak zazní výstřel. Statný pták padá k zemi. Radostně spěchá myslivec ke své kořisti. Rozvážně ohodnotil věk, hmotnost a vzhled tetřeva, pak si na klidném místě zapálil dýmku.

Lov skončil
      Kolem se pomalu probudil nový den. Červené světlo ozářilo nebe a prostoupilo horský les, který co nevidět osvítí paprsky vycházejícího slunce. Sníh na vrcholech skalních bloků, které slunce pozvolna ozařuje, vypadá jako obrovské koruny z bílých drahokamů. Oslňující světlo a třpyt se pomalu prodírají větvemi stromů a na mechu září barvami v krystalech tajícího sněhu. Ptáci se ozývají ve větvích stromů, zatímco v hustém světlezeleném borůvčí je slyšet tetřeví slepice. Tichými kroky se přiblížil srnec, lesklá "světla" upřel zvědavě na postavu myslivce. Pak běžel dál, aby venku na mýtině vyhledal teplé slunce a první sladké výhonky trávy, které mu jaro poskytuje.
      Je třeba vydat se nazpět. Myslivec v dobré náladě si dlouhou cestu ve slunečném ránu zkracuje veselou písničkou. Ví ale, že takto hladce neproběhne lov vždycky. Často je pokažen prudkou změnou počasí, někdy tetřev netoká. Ani není třeba se ptát, proč nechce - cítí se nejistý. O úlovek se myslivec připraví i vlastní vinou; jeden krok navíc při "broušení", neopatrný pohyb během pauzy, a tetřev je zrazen, přestože předtím stál myslivec jako sloup celé dlouhé minuty. Někdy se podaří dostat až ke stromu, kde tetřev toká, ale ptáka není vidět. Rozděluje se prý na idealisty a pesimisty. Ti druzí tokají v docela melancholickém tónu, drží se přitom ukryti na silné jedlové větvi nebo se tisknou během toku světobolně a mimo pravidla ke kmeni buku, takže ani bystré oko myslivcovo je v šeru od tmavé kůry stromu nerozezná. Dokonce v extrémních případech dostane za stromem plížící se myslivec od tetřeva někdy i "dárek shora na klobouk". Také dobrá rána v ranním šeru není lehká věc a každá střela neusmrtí. Tetřev po výstřelu také občas spadne hluboko dolů po úbočí do hustého křoví. Na zemi je ho slyšet, ale najde se teprve po dlouhém hledání, najde-li se vůbec. Někdy se postřelený tetřev ukryje poletováním a během a většinou je ztracen, pokud ho myslivec rychle druhou ranou nedostane.

Tetřeví "specialita"
      Pokud se týká kulinářské přípravy tetřeva v kuchyni, o tom se mezi myslivci vypráví následující historka. Farář jedné horské vesnice dostal od myslivce tetřeva. Farská kuchařka, která tetřeva nikdy nepřipravovala, si šla pro radu k hospodyni do myslivny. Dostala následující recept, co všechno se musí s tetřevem bezpodmínečně provést:
      Nejdřív se musí tetřev nechat týden viset ve sklepě na vzduchu, pak se musí na čtyři dny zakopat do země, aby ztratil houževnatost. Pak se musí čistě oškubat a chmýří opálit žhavým uhlím. Potom se musí vykuchat a z vnitřku i vnějšku vytřít šalvějovými listy a na tři dny naložit do octa s jemným kořením. Pak se musí dobře prošpikovat, naplnit nejlepší náplní a půl hodiny v Madeiře máčet a pak na másle pěkně do hněda upéct. Když je hotový, vyhodí se na hnůj, protože "ta mrcha nestojí za nic".
      Je to recept neobvyklý, ale vyzkoušený, a je vřele doporučován všem hospodyním, které mají soucit s manželovými zuby. Lumír KOTHERA

Fotogalerie

vychází v 7:52 a zapadá v 16:29 vychází v **:** a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...