Časopis Myslivost

Květen / 2003

80 let Českomoravské myslivecké jednoty

Prof. Ing. Josef Hromas, CSc.
80 let Českomoravské myslivecké jednoty
80 let je dostatečně dlouhá doba v životě člověka i společnosti k získání určitého nadhledu při posuzování minulých událostí.
Je nepochybné, že události ve společnosti ovlivňují životy lidí a s nimi i společenských či jiných organizací. Historie vývoje naší společnosti za posledních nejen 80 let se zcela logicky promítla i do událostí v myslivosti a v myslivecké organizaci či organizovanosti.

Dne 22. dubna 1923 byla v Brně ustavena Československá myslivecká jednota jako sdružení několika, většinou ještě za Rakousko-Uherska založených lovecko-kynologických spolků. Byla to odezva na ukončení nedávných válečných událostí, na vymanění se z císařského područí a konečně i na sjednocování se celé tehdejší československé společnosti k vysněné bezkonfliktní demokratické budoucnosti.

Díky mnoha mysliveckým nadšencům, organizátorům a odborníkům a nepochybně i za osvětového úsilí tehdejší Stráže myslivosti se členská základny ČSMJ soustavně rozrůstala. Československá myslivost zaznamenala postupně řadu úspěchů i na mezinárodním poli kde jsme se stali iniciátory a později i zakladateli Mezinárodní rady pro myslivost CIC. Přesto se ale, jak už to v životě bývá, nepodařilo naplnit všechna tehdejší myslivecká přání vyslovená při zakládání Jednoty. Například neprošel návrh nového zákona o myslivosti namísto starého z roku 1849 či 1866 (příp. 1873 či 1877), a to i přes hojně navštívenou veřejnou demonstraci myslivců, kterou za tímto účelem ČSMJ svolala. Zato se dařilo v činnosti osvětové. Byla založena odborná myslivecká knihovna. Před druhou světovou válkou se konaly téměř každoročně úspěšné celostátní myslivecké výstavy atd. Postupně se upevňovalo povědomí jednoty všech našich myslivců, i když členství v ČSMJ tehdy nebylo povinné. Myslivci již totiž pochopili, že pouze v jednotném postupu jsou schopni docílit společenského uznání, přičemž se také současně oprošťovali od jednotlivců, kteří již tenkrát jejich dobré jméno poškozovali.

Období protektorátu za 2. světové války a přijetí v podstatě říšského zákona o myslivosti přineslo některá pozitiva (např. povinné členství v myslivecké organizaci, zavedení zkoušek z myslivosti, chovatelských přehlídek aj.), která předtím prosazovala i ČSMJ v návrzích nakonec nepřijatého prvorepublikového zákona o myslivosti. Negativním jevem bylo povinné odevzdávání loveckých zbraní, které byly zabavovány režimu nepohodlným myslivcům. Ti je mnohdy raději, mnohdy neodborně, na vlastní nebezpečí ukrývali a teprve v revoluci či po válce je, často znehodnocené, opět "objevovali".

Přestože se ve válečném období i mezi myslivci, tak jako v celé společnosti, našli kolaboranti, naprostá většina našich myslivců si zachovala svou čest a mnozí z nich - zvláště na samotách žijící lesníci - se zapojili i do odbojových složek. Tehdejší Česká myslivecká jednota zůstala k tehdejším společenským změnám víceméně v pasivitě.

Po skončení války bylo ovšem nutno uspořádat poměry ve společnosti včetně postihu "nepevných" jednotlivců. S těmi se rozešla i myslivecká organizace, která už nadále, opět jako Československá myslivecká jednota, sdružovala všechny myslivce. Pokud se s některými rozešla, znamenalo to pro ně současně i ztrátu loveckého lístku. Tyto "čistky" se protáhly i přes rok 1948, přitom ale přijetí nového zákona o myslivosti č. 225/1947 Sb. přineslo po zřízení nových honiteb určité společenské uklidnění. Nebylo tomu tak ale mezi všemi myslivci v tehdejších lidových mysliveckých společnostech, protože tento zákon přivedl do řad ČSMJ mnoho nových tzv. lidových myslivců, jejichž politická úroveň tehdy často převyšovala jejich úroveň odbornou. Nelze ovšem nevidět, že naprostá většina z nich se pustila do práce v honitbách s nebývalým nadšením, což se projevilo jak v organizaci samé, tak i v rostoucí kvalitě mysliveckých chovů.

V padesátých letech se začaly v důsledku zavádění velkoplošného zemědělského hospodaření měnit zemědělské technologie a techniky, které postihly i do té doby dlouhodobě se vyvíjející pestrost našich venkovských území. Zavádění velkých, ale pro většinu druhů zvěře ještě přijatelných honů znamenalo likvidaci rozptýlené krajinné zeleně a mezí, vbrzku provázené větrnou či vodní erozí. Začaly se projevovat ztráty na zvěři působené nejprve zásadními změnami jejich tradičního životního prostředí (koroptve), ale i zvyšující se chemizací (ztráty přímé anebo nepřímé při likvidaci potravních zdrojů zvěře) či stále výkonnější mechanizací (při kosení pícnin se ztráty na drobné a srnčí zvěři odhadovaly na 50 % z přírůstků).

Výsledkem dalších společenských změn, ale také volání myslivců po nápravě bylo přijetí zákona č. 23 Sb. v roce 1962, který zvýšil minimální výměru honiteb na 500 ha. Tvorba nových honiteb v té době vyvolala mezi myslivci vlny emocí, které se projevily i ve vyšších odstřelech zvěře včetně zhoršení její kvality. To se ostatně projevuje při všech nejistotách spojených se změnami v právních normách. Uvedený zákon odtrhl právo myslivosti od vlastnictví honebních pozemků.

Nově přejmenovaný Československý myslivecký svaz vyvíjel i nadále snahu o uvedení v soulad požadavků myslivců na stavy a kvalitu zvěře s požadavky na zkvalitnění jejího životního prostředí. Tomu ale příliš nenahrávala společenská situace kdy zájem o lov zvěře začal převládat nad zájmem o snižování škod, které působila v zemědělství a lesnictví. Tento zájem možná nechtě podpořila i úspěšná první poválečná výstava myslivosti v Brně r. 1965.

Určité oteplení mezinárodních vztahů se projevilo i ve vztazích vnitrostátních, čímž se otevřela v Československu cesta k Jaru roku 1968. Tehdejší celonárodní euforie se v ČSMS projevila přijetím pokrokového mysliveckého akčního programu, ale následně byla vystřídána tzv. normalizací, jejímž výsledkem mimo jiné bylo i stažení tohoto programu a mnozí funkcionáři byli z ČSMS vyloučeni. Normalizace se celkem brzy promítla do celkového oslabení ekonomiky národního hospodářství a bylo nutno hledat cesty k řešení tohoto stavu. Přikročilo se v našich poměrech k nedomyšlenému slučování zemědělských a lesních závodů a následně v 70. letech k neúměrným blokacím zemědělských honů. To sice vedlo k nárůstu polních populací srnčí zvěře, ale současně k dalšímu úbytku zvěře drobné. Je třeba si uvědomit, že oproti poválečným letům se snížila plocha trvalých travních porostů o 20 - 40 % jejich rozoráním a převedením na půdu ornou. Zrušilo se na 4000 km liniové krajinné zeleně (alejí a břehových porostů) na ploše 1400 ha. Zlikvidovalo se 3600 ha rozptýlené dřevinné zeleně (remízků apod.). O 2000 ha se snížila plocha dřevinné zeleně kolem zemědělských sídel. Bylo rozoráno 49 000 km mezí porostlých mnohdy keři na ploše 240 000 ha. Zrušilo se 158 000 km polních cest.

V myslivecké organizaci došlo k oddělení myslivosti české (Český myslivecký svaz) a slovenské (Slovenský poľovnícky zväz), jejichž společné zájmy uvnitř republiky i mimo naše hranice zastupoval tzv. Federální výbor mysliveckých svazů ČSSR až do konce roku 1992, kdy vznikly samostatné republiky Česká a Slovenská. Také tyto organizace podlehly společenským tlakům a začaly prosazovat slučování ekonomicky údajně výhodnějších sousedních dvou či více honiteb do honiteb podstatně rozlehlejších. Myslivost ale není činnost vysloveně a pouze ekonomická. Opomnělo se, že je v mysliveckých sdruženích často především činností zájmovou a vznikající velké kolektivy myslivců nejrůznějších profesí a názorů nutně ztrácely potřebnou jednotu v rozhodování a časem začalo docházet i k narušování pravidel myslivecké morálky.

Český myslivecký svaz přikročil k tvorbě dlouhodobé koncepce budování kooperačních líhňařských středisek sloužících k zazvěřování honiteb bažanty, koroptvemi a následně i divokými kachnami. Částečné úspěchy se ale mnohdy nepromítly do volných honiteb, v nichž mezitím ubyly pro tyto druhy zvěře včetně zajíců příznivé životní podmínky. Proto se v osmdesátých letech obrátil zájem myslivců na rozšiřování osvědčených druhů spárkaté zvěře do nových, zejména lesních, honiteb. Se souhlasem státních orgánů, uživatelů pozemků a po odborném vytypování vhodných lokalit se přikročilo k zazvěřování zvěří daňčí, mufloní a později viržinskými jelenci. Většina těchto akcí byla úspěšná. Stejné úspěchy jsme zaznamenali při celoplošných ozdravovacích akcích populací spárkaté zvěře, které neměly nikde jinde na světě obdoby.

Tzv. sametová revoluce v r. 1989 zásadně změnila nazírání společnosti na vlastnické vztahy včetně vztahů k půdě, což muselo v myslivosti vést k novele stávajícího zákona o myslivosti. Na té se podstatnou měrou podílelo už nové vedení Českého mysliveckého svazu přejmenovaného v roce 1992 na Českomoravskou mysliveckou jednotu. Vznikly nové honitby obvykle tak, že se mezi myslivci v honitbách, které byly v 70. letech víceméně násilně sloučeny, zpřetrhaly dosavadní vztahy. Z dosavadní průměrné výměry 1750 ha klesla průměrná výměra nových honiteb na 1250 ha. Tyto malé honitby nepřispěly ani ke zvyšování stavů zvěře drobné ani ke zkvalitňování populací zvěře trofejové.

Prohlubující se ekonomické myšlení myslivců vyvolané také požadavky na úhrady vysokých nájmů za některé honitby vedlo v mnoha honitbách k zavádění poplatkových lovů. O ně přestal být v honitbách s drobnou zvěří poměrně brzy zájem. Tím se snížil i zájem o umělé chovy zejména bažantů, neboť koroptve jsme nelovili již dávno. Zájem o poplatkové lovy zvěře trofejové vedl k vystřílení kvalitní trofejové zvěře dospělé, což naštěstí nepostihlo chovy zvěře v oborách. Přitom na základě výsledků z celostátních a mezinárodních mysliveckých výstav organizovaných za značného úsilí naší myslivecké organizace v letech 1971, 1976, 1980, 1985, 1990, 1993, 1996 a 2000 je nám známo, že kvalita naší trofejové zvěře měla trvale rostoucí tendenci.

Ekonomické rozbory charakterizující do značné míry naši současnou myslivost však nemohou být zdůvodněním poklesu etických a morálních pravidel, jejichž narušování nás mnohdy v očích společnosti diskredituje. Také proto je škoda, že náš současný zákon o myslivosti upustil od povinného členství v kterékoliv ze stávajících organizací jako podmínky k získání loveckého lístku. Tím by totiž jakékoliv narušování právních a morálních norem zveřejněných v přepracovaném mysliveckém řádu bylo podstatně znesnadněno.

Po roce 1990 dále poklesly stavy zvěře drobné a většinou i zvěře spárkaté s výjimkou zvěře černé jejíž počty i úlovky naopak neustále narůstají. Zřejmě i to je důvodem pokračujících ztrát na zvěři drobné případně na mláďatech zvěře spárkaté, zejména srnčí. Tomu jistě napomáhají i narůstající stavy lišek, které myslivci ve společenském zájmu vakcinují proti vzteklině. V případě těchto druhů zvěře musíme urychleně hledat cesty k nápravě.

Aktivita Českomoravské myslivecké jednoty se od začátku devadesátých let nijak nesnížila, i když myslivecká sdružení a následně i okresní myslivecké spolky získaly právní subjektivitu. Tomu nepochybně napomohlo úsilí nových orgánů ČMMJ k nápravě dvacet let starých křivd a rehabilitací myslivců postižených v normalizačních letech.

Tržní ekonomika se promítla i do práce nových orgánů ČMMJ na všech organizačních úrovních. Potud jsme na tom byli podobně jako naši předchůdci před 80 lety, neboť ani oni to tehdy neměli lehké. My jsme museli založit vlastní obchodní organizace na bázi s. r. o. (Interlov) anebo a. s. (Halali, Myslivost), spoluzakládali jsme Mysliveckou nadaci a rozvíjeli jsme úměrné aktivity ve všech odvětvích myslivecké činnosti - v kynologii, střelectví, nově i v ekologii a v dalších zájmových odvětvích, mezi nimiž v posledních letech převážila činnost na úseku právních norem.

Právě v právních otázkách konzultujeme problémy zejména s přáteli ze Slovenského poľovníckeho zväzu, ale také z ostatních zemí zapojených do CIC či FACE. Jejich podněty pak předáváme také našemu Ministerstvu zemědělství či Ministerstvu životního prostředí a příslušným výborům či podvýborům Poslanecké sněmovny či Senátu. S nimi jsme spolupracovali a spolupracujeme také při tvorbě nového zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. a prováděcích vyhlášek či dalších právních norem týkajících se myslivosti. Z tohoto místa chci také poděkovat našim politikům za konkrétní pomoc poskytnutou na obnovu života v našich honitbách po povodních v letech 1997 a 2002. Očekáváme, že se tato naše spolupráce dále prohloubí při uvádění tohoto a dalších zákonů a vyhlášek v život, zejména po zřízení námi dávno požadovaného Odboru rybářství, myslivosti a včelařství na MZe ČR.

80 let naší myslivecké organizace prokázalo její životaschopnost a také předvídavost myšlení jejích zakladatelů a ve své většině i následných funkcionářů. Myslivecká organizace vyjadřující zájmy myslivců, ale tím i myslivosti a zvěře v našem státě může i do budoucna přispět podstatnou měrou k dalšímu rozvoji myslivosti nejen uvnitř hranic naší republiky, nýbrž i za nimi, ve spolupráci s myslivci z jiných zemí.

Naším cílem totiž není pouze chov úměrných a únosných stavů zvěře, ale především zvyšování kvality celých populací zvěře bez rozdílu druhů, zvyšování kvality jejich životních podmínek, čemuž chceme také aktivně napomáhat. Současně chceme také držet a nadále zvyšovat vysokou morální a odbornou úroveň našich myslivců, neboť pouze všestranná vyspělost myslivců zvýší naši prestiž ve společnosti.

Všem nám, a zvláště budoucnosti naší myslivosti, přeji mnoho úspěchů a
"Myslivosti zdar"!




vychází v 7:52 a zapadá v 16:29 vychází v **:** a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...