Časopis Myslivost

Květen / 2003

Fenomén srnčí trofeje

její tvarová variabilita  Mgr. Josef Drmota
Fenomén srnčí trofeje
Fenomén shromažďování trofejí je prastarý. Jeho prapůvod můžeme vysledovat v dávných dobách vzniku “uvědomělého” lovu zvěře, o čemž svědčí časté archeologické vykopávky z nejrůznějších míst světa. Typické části těl zvěře, obzvláště zvěře vzácné, velké či nebezpečné, plnily v celé historii lovu významné místo. Byly kultovními předměty, uctívanými modlami, ozdobami, doklady zmužilosti, odvahy a obratnosti, významnými estetickými prvky lovcova obydlí, doprovázely zesnulé na jejich poslední pouti, uměly léčit, potěšit i dodávat odvahu.
Výčet trofejí by byl nepřeberný. Výsadní postavení si však mezi nimi téměř ve všech dobách a u všech kultur zachovaly typické ozdoby samčích hlav v podobě zbraní, parohů a rohů. I do dnešních technicky orientovaných dnů se přenesl kult skrývající ono dobře známé okouzlení způsobené nádherně tvarovanou trofejí. Z výše uvedených, víceméně náhodně vybraných významů, si trofej tedy zachovala především svojí estetickou funkci. K ní však záměrně přibyl ještě další, před několika desítkami let nepoznaný, úkol - poskytnutí podkladů pro co nejzodpovědnější posouzení chovné kvality a hodnoty ulovené zvěře.

Na trofejích vždy lovci oceňovali především jejich dvě vlastnosti - nadprůměrnou mohutnost a eventuální tvarovou odlišnost. Obzvláště druhou z uvedených vlastností nám v hojné míře nabízí také nejrozšířenější a zároveň i nejkrásnější spárkatá zvěř naší současné kulturní krajiny - zvěř srnčí.

Právě dobře známé obrovské tvarové variabilitě srnčích trofejí, pro které byly vždy ceněny, bych se rád věnoval v následujícím příspěvku. Záměrně se v něm vyhýbám oficiálním metodám hodnocení, klasifikace, oceňování medailemi i poměrně rozsáhlé problematice chovatelských přehlídek. Rovněž tak si nedovoluji osvojovat právo na vytváření nových "šablon" pro "tvarovou klasifikaci" srnčích trofejí. Rád bych se pouze pokusil o jakési shrnutí dostupných poznatků z dané oblasti doplněné o vlastní zkušenosti z praktického chovu srnčí zvěře. Odbornou literaturu, ze které jsem si dovolil čerpat informace, mohu jen doporučit všem zájemcům o další podrobné údaje. Jedná se zejména o publikace: Vach: Srnčí zvěř, Silvestris 1993, Kolář: Průběrný odstřel srnčí zvěře, Myslivost, s.r.o. 1995, Lochman, Hanzal: Myslivost v obrazech, ČMMJ, 1993.

Průběh nasazování, vytloukání i shazování je samozřejmě závislý na určitém časovém posunu, který je dán především věkem srnce, ale může záviset na jeho celkové zdravotním stavu i na celé řadě vnějších vlivů. Tato problematika je však poměrně obsáhlá a přesahuje rámec našeho příspěvku.

Nejběžnějším stupněm paroží našich srnců je tedy šesterák s jednou výraznou přední (poněkud níže položenou), jednou zadní a vzpřímenou vrcholovou výsadou na každé lodyze. Délka lodyh může být proměnlivá a nejčastěji se její horní mez v rámci ČR pohybuje u vyspělých jedinců přibližně kolem 25 cm.

Obecně platí, že členitost a hmota trofeje s věkem postupně roste až po kulminační bod. Po něm dochází k regresivním změnám organizmu vlivem vysokého věku. Negativní bilance minerálních látek při látkové výměně vede v konečném důsledku ke ztrátě hmotnosti, rozlohy i členitosti paroží a srnec nasazuje paroží zpátečníka. Ústup trofeje je pochopitelně doprovázen celkovým chátráním organizmu, který končí v krajním případě přirozenou smrtí.

V rámci tohoto základního tvaru paroží však existují tvarové variability posuzované vzhledem k čelnímu a bočnímu pohledu na vzájemné postavení lodyh, vzhledem k tvaru a vyspělosti růží a vzhledem k vzájemnému postavení všech tří výsad. Samostatnou kategorií je pochopitelně barva paroží, které se může pohybovat od světlých nažloutlých odstínů až po téměř černou. Barva trofeje závisí především na druhu dřeviny, na které srnec vytloukal, ale je ovlivněna také např. porézností parohu. Během roku se může navíc měnit. Příkladem jsou srnci vytloukající zjara v lese na modřínech a obsazující během léta teritorium v obilných lánech. Působením slunečního světla a strouháním na bylinách může barva jejich paroží zesvětlat.

Vzhledem k čelnímu pohledu na vzájemné postavení obou lodyh rozlišuje literatura nejčastěji šest základních typů srnčího paroží. V různých zdrojích se můžeme setkat s poněkud odlišným názvoslovím jednotlivých typů, nicméně všechna označení poměrně dobře vystihují danou skutečnost. Vzhledem k čelnímu pohledu rozeznáváme paroží:

* úzké, rovnoběžné
neboli souběžné (Obr. 5)

* rovné, rozložité
neboli klínovité (Obr. 6)

* vejcovité
neboli věncovité (Obr. 7)

* pohárovité
(Obr. 8), někdy se také uvádí jeho širší verze jako košíkovité (Obr. 9)

* lyrovité
(Obr. 10)

* zaškrcené (Obr. 11)

Vzhledem k bočnímu pohledu
se setkáváme nejčastěji s postavením lodyh:

* standardním vzpřímeným (Obr. 12)

* kráčivým (Obr. 2)

* zakloněným (Obr. 3)

Vzhledem k vzájemnému postavení jednotlivých výsad
rozlišujeme tvar:

* standardní s níže posazenou přední výsadou (Obr. 13)

* křížový (Obr. 12)

* lopatkovitý (Obr. 4)

Posuzujeme-li také tvar růží jednotlivých trofejí, setkáváme se s tvary:

* normálně vyvinutých růží (Obr. 10)

* střechovitých růží (Obr. 13)

* nevyvinutých růží (Obr. 6)

Na vzniku výsledného vzhledu srnčích trofejí se uplatňuje zřejmě celá řada vlivů. Na jednom z prvním míst nutno jmenovat soubor genetických dispozic každého jedince. Ty podmiňují především tvar i celkovou architektoniku paroží. Výsledný tvar paroží však do jisté míry podléhá dalším vlivům, zejména výživě, délce slunečnímu svitu v rámci daného roku, klidu v době parožení i zdravotnímu stavu daného jedince.

Genetické dispozice se tak nejčastěji spojují s délkou, rozlohou a zakřivením lodyh (daleko méně pak s hmotností, rozměry a barvou paroží, které jsou především výsledkem působení vnějších podmínek a zdravotního stavu). Ne zcela jasný prozatím zůstává také vliv dědičných vlastností na délku a počet výsad. Dříve byl častěji prosazován názor o zásadním vlivu genetiky na délku i počet výsad, zatímco v současnosti se autoři k tomuto tvrzení staví zdrženlivěji.

Výsledný vzhled srnčího paroží je tedy výsledkem složité vzájemné interakce výše uvedených podnětů.

Je zřejmé, že k problematice zařazení srnčích trofejí do jednotlivých kategorií je nutno přistupovat velmi citlivě s použitím řady osobních zkušeností. Mnoho z majitelů nádherných trofejí by zajisté bylo schopno nalézt ve své sbírce řadu takových, které by nebylo možné jednoznačně zařadit do odpovídající "škatulky", obzvláště vykazují-li jednotlivé trofeje často společné znaky více kategorií. Osobně se domnívám, že právě tato různorodost a neopakovatelnost tvarů činí ze srnčí trofeje ten pravý poklad našich mysliveckých koutků.

Vzhledem ke skutečnosti, že se můj příspěvek chýlí ke konci, namítne jistě celá řada čtenářů, že jsem jaksi opomněl velkou škálu srnčích rarit představujících častý sen mnoha našich myslivců. Toto opomenutí bylo ale zcela záměrné a mám-li být upřímný, byla právě problematika vzniku abnormalit srnčího paroží prvotním podnětem ke zpracování tohoto příspěvku. Jsem proto pevně přesvědčen, že mi bude redakcí Myslivosti speciálně pro danou problematiku vyčleněn odpovídající prostor v příštím čísle časopisu.



vychází v 7:52 a zapadá v 16:29 vychází v **:** a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...