Časopis Myslivost

Říjen / 2003

Hodnocení péče o tetřevy v uplynulých pěti letech v ČR

Dokončení z minulého čísla   Ing. Josef Jirát, CSc.
Hodnocení péče o tetřevy v uplynulých pěti letech v ČR
V minulém čísle Myslivosti v prvé části tohoto příspěvku byli čtenáři seznámeni se stručnou historií vzniku záchranných programů a rozvoje voliérových chovů tetřeva hlušce v České republice
Rozdílné názory na účelnost a účinnost ZPTH se profilovaly zhruba po dvou letech jeho platnosti. Skupina ochránců přírody kolem AOPK vychází z předpokladu, že pro úspěšné přežívání populací tetřevů je rozhodující stav biotopu. Vypouštění ptáků např. do oblasti, kde tetřev zmizel (samozřejmě kromě jiných vlivů i pro zhoršení stavu biotopu) je bez zlepšení stavu tohoto biotopu neúčelné. V rámci realizace ZPTH by se měla zajistit nejdříve úprava příslušných biotopů tak, aby co nejlépe odpovídaly potřebám tetřevů a teprve následně přistoupit k jejich reintrodukci.

Druhá skupina, většina členů PS a zejména praktici a bezprostředně zainteresovaní nadšenci mají v podstatě stejný názor, který ale vychází ze skutečnosti, že potřebná úprava biotopů je věcí složitou a dlouhodobou, a proto nutno v rámci principu předběžné opatrnosti provádět zároveň s jeho nápravou diferencovaně vypouštění ptáků. Nelze zcela vyloučit krajní nebezpečí, že budeme tak dlouho napravovat stav biotopů, až tetřevi u nás téměř vymizí. Takováto obdobná neblahá zkušenost u nás totiž již existuje s dropem na jižní Moravě, kde dlouholeté "tahanice" o provedení potřebných nezbytných úprav biotopu vedly (v kumulaci s dalšími negativními faktory) k vymizení posledních u nás trvale žijících ptáků.

AOPK má do konce tohoto roku provést odbornou komplexní analýzu celého ZPTH, ve které se musí vypořádat i s těmito rozdílnými názorovými směry. Na jejím základě MŽP rozhodne následně o dalším postupu.

Všechny hlavní aktivity prováděné v rámci ZPTH byly od počátku směrovány do prioritních oblastí (I. a II.), tedy na Šumavu, do Českého lesa, Beskyd, Krkonoš, Brd a Jeseníků. Na základě doporučení PS a zvážení všech souvislostí, MŽP povolilo od roku 2001 reintrodukci tetřevů ještě v Národní přírodní rezervaci Králický Sněžník. Postupně byly zpracovány podrobnější oblastní ZP pro Šumavu a Český les, Beskydy, Jeseníky a Brdy, které sice vycházejí ze specifik jednotlivých oblastí, ale mají většinou ještě příliš obecný charakter. Dobrou úroveň má program pro Brdy, který v návaznosti na "Doporučení pro usměrnění lesního hospodářství v oblastech výskytu tetřeva hlušce a realizace jeho záchranných programů" detailně zpracoval Institut ekologie a chovu zvěře Praha. Při hospodaření v lesích je zvýšená pozornost věnována zejména dalšímu zlepšení podmínek v síti tzv. stabilizovaných center s relativně nejpříznivějším stavem biotopu pro tetřevy. Potřeby tetřevů jsou rámcově akceptovány v lesním hospodářském plánu a při jeho uplatňování v Jeseníkách, kde ochraně tetřevů byla podřízena i tvorba honiteb. Z dlouhodobého hlediska je významný, zvláště na Šumavě v NP, přechod na přírodě blízký způsob péče o lesy, kdy zejména v horských lokalitách po kůrovcové kalamitě a živelných kalamitách vznikají rozsáhlejší rozvolněné, prostorově, věkově a druhově diferencované lesní porosty. Tento trend, prosazující se nejen v péči o lesy ve zvláště chráněných územích, ale zejména i u ostatních subjektů hospodařících se státním lesním majetkem, je do budoucna z hlediska zlepšení biotopu, a tím získání zpět přirozeného stanovištního potenciálu pro tetřevy, velkou nadějí. Jemnější způsoby hospodaření v lese s prodlouženou dobou obmýtí, rozšíření přechodových hraničních linií mezi starými a mladšími porosty, možnost využívat během roku různá prostředí, navazující zlepšení potravní nabídky (nejoblíbenější borovice i jedle, až následně smrk), rozmach borůvky, brusinky či klikvy nejen jako všestranného zdroje potravy, ale i útočiště před nepohodou, nepřáteli a prostředí poskytující dostatek různého hmyzu a další faktory - to je příklad bezprostředních reálných opatření alespoň v síti stabilizovaných center.

Na druhé straně nesprávný způsob hospodaření v lesích může vést k degradaci půd, k prosvětlení porostů, k rozmachu jehličnatých dřevin a brusnicových rostlin a tak i ke vzniku antropogenních stanovišť (tzv. sekundárních biotopů), která mohou být pro tetřevy někdy dokonce kvalitativně příznivější než stanoviště přirozená. Nezanedbatelným negativním faktorem posledních let je rovněž nadměrný přísun dusíku z atmosféry do lesních ekosystémů s následným rozmachem třtin a kapradin na rozsáhlých horských plochách či dlouhodobý pokles zastoupení buku na jeho horní hranici.

Stále nedostatečně zajišťujeme ochranu tetřevů před rušením turismem, rekreací i hospodářskou činností, a to zejména v době toku a výchovy kuřat, ale i v kritickém zimním období. Přitom je všeobecně známo, že rušivé zásahy vedou k narušení biorytmu ptáků, k jejich hladovění, zeslabení i následně ke snížení schopnosti úniku. Možnost zákazu vstupu do části honitby po určitou dobu (ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění) je využívána zcela výjimečně. Výmluva, že vyvěšením zákazu vstupu se vyvolá opačná reakce je bohužel často pravdivá, ale není řešením. Jako příklad úspěšného řešení situace možno uvést uzavření turistické stezky v okolí vypouštěcího zařízení a její přesun mimo tetřeví lokality v oblasti Čerchova u Městských lesů Domažlice (dále jen "ML Domažlice"). Největší klid je zajištěn v územích s nejvyšším stupněm ochrany přírody (I. zóna v NP a v CHKO), kde jsou lidské aktivity zakázány nebo striktně omezeny. I na území NP Šumava, kde by ochrana tetřevů a jejich biotopů měla být jednoznačnou prioritou, jsou v této činnosti ale velké rezervy.

Snad vůbec největším trvalým nedostatkem při realizaci ZPTH je nedostatečná redukce predátorů tetřevů zejména lišek obecných a kun lesních, a to i přes určité zlepšení (například v NP Šumava uloveno v roce 1998 tři a v roce 2002 již 131 lišek). Přitom je to jeden z mála z celého komplexu důvodů podílejících se na úbytků tetřevů, který je v našich možnostech zásadně a bezprostředně ovlivnit. Důkazem vysoké efektivnosti tohoto přístupu je úspěšnost  reintrodukce tetřevů prováděné ML Domažlice na Čerchově, kde  tlumení těchto predátorů věnují trvale maximální pozornost a využívají k tomu všechny legální metody a prostředky (např. umělé nory, lákání predátorů na vysazené divoké králíky mimo exponované lokality apod.). Negativní dopad černé zvěře na tetřevovité v našich horských polohách je spíše přeceňován a často uváděný vliv rysa ostrovida je u nás zcela bezvýznamný. Obdobně často z literatury přebírané tvrzení o potravní konkurenci zvýšených stavů jelení zvěře (listnaté dřeviny, borůvka, semena trav), které by připadalo v úvahu snad do jisté míry pouze na Šumavě, není u nás aktuální.

Po mnoha diskusích a váhání bylo v roce 1999 upuštěno od zásady preferovat u nás pouze středoevropskou subspecii tetřeva Tetrao urogallus major. Rozbory původu našich chovných hejnek a zkušenosti z dovozu ptáků ze zahraničí prokázaly, že "čistotu" této subspecie prakticky, ale ani teoreticky není možné zabezpečit. Po zkušebním dovozu 12 (4+8) ptáků pouze pro oddělené chovné hejnko v KRNAP v roce 1996, bylo tak možné zahájit ve větším množství dovoz mladých ptáků za výhodné ceny z jižního Švédska.

Přehled o počtech evidovaných hromadně dovezených tetřevů ukazuje tabulka č. 1. Nejsou v ní zahrnuty jednotliví ptáci dovezení nebo dokonce vyměnění v rámci předpokládané nelegální iniciativy neznámých jednotlivců.

Tab. č. 1: Evidovaný hromadný import tetřevů do ČR v období 1994 - 1997 a v letech 1998 - 2002
  1994-1997 1998 1999 2000 2001 2002 1998-2002
SRN 104=51+53 49=26+23 69=36+33 55=27+28 45=22+23 60=30+30 278=141+137
Švédsko 12=4+8 - 14=5+9 30=11+19 58=18+40 20=5+15 122=39+83
Celkem 1116=55+61 49=26+23 83=41+42 85=38+47 103=40+63 80=35+45 400=180+220


Více než dvě třetiny ptáků hromadně dovezených do ČR pocházejí z SRN. Těmito dovozy je zcela pokryt reintrodukční program VLS v Brdech (od roku 1996 dovezeno 19l ptáků) a ML Domažlice v Českém lese (od roku 2000 dovezeno 60 ptáků) i předčasně ukončeného programu Foresty, a.s. v Beskydech (dovezeno 54 ptáků). Trvalým negativním jevem je zcela nepříznivý poměr pohlaví ptáků dovezených z tohoto teritoria (téměř 1 : 1). V tomto směru (poměr 1 : 2), ale i cenově, je podstatně příznivější situace u dovozů z jižního Švédska, které využíval KRNAP a MS Malý Sněžník. Nejvážnějším problémem u dovozů je zejména rozdílná kvalita jednotlivých dodávek, problematická je někdy i původnost ptáků. Nutno zvýšit náročnost jak u dovozců, tak i odběratelů, abychom mohli vypouštět ptáky z dovozu pouze známého původu, mladé, zdravé, v dobré kondici, s přiměřeným předpokladem adaptace na nové podmínky. Odběratelé musí podmiňovat smluvní odběr ptáků od dovozců podstatně příznivějším poměrem pohlaví ve prospěch slepic, neboť nadbytek kohoutů je jednou z příčin nadměrného rozptylu vypouštěných ptáků.

V posledních letech si němečtí kolegové ověřují možnost záchrany tetřevů translokací dospělých ptáků odchycených ve volné přírodě v Rusku (např. v Durynsku vypustili vždy v prosinci v letech 1999 - 2000 celkem 32 ptáků - ze šesti s vysílačkami, dva přežili). Několikaleté poznatky zatím neumožňují přijmout zásadní objektivní závěry. Předběžně se však ukazuje, že tento postup je efektivnější a nadějnější než vypouštění uměle odchovaných ptáků. Situaci nutno nadále sledovat, zvláště když současná nabídka ze strany Rusů je i pro nás z hlediska počtu nabízených ptáků prakticky neomezená a ekonomicky zajímavá. Zatím není rozhodnuto o možnosti případného využití nabídky ke zkvalitnění našich chovných hejnek.

Vybrané číselné údaje o realizaci ZPTH jsou shrnuty v tabulkách č. 2 a 3. Upřesněné přehledy byly zpracovány z podkladů předkládaných zainteresovanými subjekty na pravidelných jednáních PS a z poznatků získaných při prověrkách v terénu. Nejsou do nich zahrnuty chovy jednotlivých ptáků v zoologických zahradách či jednotliví ptáci, držení mnohdy ilegálně, pouze pro vlastní potěšení. Pro orientační porovnání jsou uvedeny v prvním sloupci i celkové výsledky za "přípravné" čtyřleté období 1994 až 1997 a v posledním sloupci celkové výsledky za pět let platnosti ZPTH. Vysvětlivky k tabulce č. 2: A - počet slepic v chovném hejnku k 1. 1., B - počet zaevidovaných vajec, C - počet vylíhnutých kuřat z evidovaných vajec, D - počet odchovaných kuřat do stáří tří měsíců.

Tab. č. 2: Umělý odchov tetřevů v ČR v období 1994-1997 a v letech 1998-2002
    1994-1997 1998 1999 2000 2001 2002 1998-2002
KRNAP A - 8 3 5 6 1 -
  B 187 - 34 28 5 7 74
  C 51 - 6 11 4 4 25
  D 15 - 1=1+0 6=2+4 - - 7=3+4
LČR, Mlynářovice A - 11 14 14 15 10 -
  B 172 46 24 48 49 74 241
  C 84 38 15 37 33 31 154
  D 77 27=11+16 12=8+4 32=19+13 24=13+11 21=9+12 116=60+56
LČR, Vidly A - 6 13 16 19 19 -
  B 54 40 31 68 168 108 415
  C 24 10 15 22 44 66 157
  D 8 8=4+4 13=8+5 9=3+6 20=6+14 40=20+20 90=41+49
Ing. Macháček A - 2 2 4 4 4 -
  B 19 4 9 3 13 5 34
  C 1 4 6 1 3 2 16
  D - 3=2+1 3=1+2 1=1+0 2=1+1 1=0+1 10=5+5
Interlov A - - - - - - -
  B - - - - - - -
  C 8 - - - - - -
  D 3 - - - - - -
CELKEM A - 27 32 39 44 34 -
  B 432 90 98 147 235 194 764
  C 168 52 42 71 84 103 352
  D 103 38=17+21 29=18+11 48=25+23 46=20+26 62=29+33 223=109+114


Tab. Č. 3: Reintrodukce tetřevů v ČR v období 1994-1997 a v letech 1998-2002
  1994-1997 1998 1999 2000 2001 2002 1998-2002
Správa NP a CHKO Šumava 20=12+8 47=25+22 52=33+19 32=19+13 13=10+3 9=3+6 153=90+63
LČR, LZ Boubín, Šumava 40=21+19 - - 7=4+3 10=3+7 9=3+6 26=10+16
ML Domažlice, Český les - - - 20=11+9 20=10+10 19=10+9 59=31+28
Správa KRNAP, Krkonoše 10=5+5 - 12=5+7 25=11+14 11=7+4 17=4+13 65=27+38
VLS Hořovice, Brdy 44=24+20 25=12+13 26=14+12 23=12+11 24=12+12 40=20+20 138=70+68
LČR, LS Karlovice, Jeseníky - - 10=7+3 - 20=7+13 30=16+14 60=30+30
MS Malý Sněžník, Králický Sněžník - - - - 8=3+5 20=5+15 28=8+20
Foresta V.Karlovice, Beskydy 33=17+16 - - - - - -
CELKEM 147=79+68 72=37+35 100=59+41 107=57+50 106=52+54 144=61+83 529=266+263
z toho z chovů ČR 70=38+32 23=11+12 22=15+7 29=19+10 43=20+23 48=22+26 165=87+78


Z  tabulky lze zejména vyvodit, že v hodnoceném období se ve čtyřech umělých chovech
  • pravidelně zvyšoval celkový počet slepic, až na rok 2002 (ukončení umělého chovu v KRNAP a úlet a úhyn v Mlynářovicích), a to díky rozšiřování chovu ve Vidlích,
  • pravidelně zvyšoval celkový počet zaevidovaných vajec, až na rok 2002 (ve Vidlích osvěžení chovu mladými slepicemi) a pravidelně stoupal počet vajec snesených jednou slepicí (z 3,3 v roce 1998 na 5,7 vajec v roce 2002), přitom trvale nejvíce ve Vidlích,
  • od roku 1999 zvyšoval celkový počet vylíhnutých kuřat a to zejména ve Vidlích,
  • úspěšnost líhnutí kolísala (v průměru 46 %) - nejlepší Mlynářovice (v průměru 64 %),
  • celkový počet odchovaných kuřat při mírném kolísání stoupal, v průměru činil 63 % narozených kuřat (nejlepší Mlynářovice 75 %) a 29 %  počtu zaevidovaných vajec (nejlepší Mlynářovice 48 %); rozdíl v počtu odchovaných kohoutů a slepic je zanedbatelný (celkově 109 a 114).


Nelze pochybovat o tom, že především díky nesmírné obětavosti chovatelů došlo v umělých chovech k výraznému pozitivnímu posunu. Přesto naše dosažené výsledky stále výrazně zaostávají za chovateli západoevropskými. Zvláště efektivnost hodnocená počtem zdárně odchovaných kuřat na velikost chovného hejnka je relativně nízká a stanovený cíl produkce 50 kuřat za rok na jednoho chovatele je nám stále vzdálený (i když ve Vidlích je již v dohledu). Z centra se zatím nepodařilo usměrnit doplnění chovných hejnek o skutečně kvalitní jedince, vázne i nadále systematicky a koncepčně řízená obměna ptáků za účelem genetického zlepšení kvality chovných hejnek (převládá neorganizovaná záměna jednotlivých nebo několika ptáků za dovezené ze zahraničí k vypouštění podle subjektivního posouzení a iniciativy chovatele), je nedůsledná a nyní dokonce zastavená centrální evidence ptáků, nedostatečná je kontrola v terénu.

Pokusy o postupné zavedení alespoň částečné inkubace a odchovu kuřat vlastními nebo adoptivními matkami v přírodě blízkých podmínkách jsou stále spíše vzácnou výjimkou. Přitom přežití ptáků ve volné přírodě závisí především na množství informací, které jim obvykle předává jejich matka. Do současné doby se nikde nepodařilo tento systém předávání informací dostatečně nahradit lidskými opatřeními. Zvláště bolestná je absence návyku vyhýbání se predátorům a včasného úniku před nimi.

Při odchovu kuřat jsou mimo jiné značné rezervy i problémy s trvalým a dostatečným zajištěním bohaté čerstvé zelené potravy (kuřata ji mají dostávat nejpozději od 5. dne života, aby byla fyziologie střev přizpůsobená na málo energetickou potravu bohatou na vlákninu), rostlin, lesních plodů a hmyzu a s udržením přijatelné parazitace. Je třeba zvážit, zda by nebylo účelné, v rámci koordinace umělých chovů, zajistit jednotnou databanku o zdravotním stavu ptáků a jejich léčení.

Z tabulky č. 3 je mimo jiné zřejmé, že se v rámci reintrodukčního programu
  • prakticky pravidelně zvyšoval počet do volné přírody vypuštěných ptáků z celkového počtu 72 ptáků v roce 1998 až na 144 ptáků v roce 2002, kdy byl konečně i překročen stanovený cíl (minimálně 115 ptáků), ale při stále nepříznivém poměru pohlaví (celkem 529 = 266 + 263),
  • z  celkového počtu u nás uměle odchovaných 223 ptáků bylo vypuštěno 165 ptáků, tj. 74 % (zbytek výměna, doplnění, rozšíření a osvěžení chovů, ZOO apod.), kteří se podíleli na  celkovém počtu vypuštěných ptáků v průměru 31 %,
  • nejvíce ptáků vypustilo na Šumavě a to 179, z toho v NP 153 (od roku 1994 již celkem 239 ptáků) a v Brdech (138 ptáků a od zahájení vypouštění v roce 1996 již 182 ptáků).


Nejproblematičtější fází celého programu je převod uměle odchovaných ptáků do volné přírody. Je všeobecně známo, že tito ptáci jsou bohužel biologicky méněcennější, mají nižší fyziologickou životaschopnost a vyšší náchylnost k predaci, a proto je nutno dělat maximum pro zmenšení tohoto handicapu. Ne vždy se daří vybrat lokalitu, která splňuje ty nejzákladnější podmínky úspěšnosti vypouštění, mezi které patří zejména skutečnost, že je zde již vyloučena přirozená obnova vyhynulé populace tetřevů, jsou známy hlavní důvody jejího vyhynutí a ty jsou odstraněny nebo jsou postupně odstraňovány a ostatní složky ekosystému nejsou nadměrně poškozeny.

Další podmínkou je vybudování spolehlivého a bezpečného vypouštěcího zařízení skládajícího se z adaptační (aklimatizační) voliéry a zajišťovací oplocenky. Příkladné je zařízení u VLS v Brdech i v NP Šumava. Pobyt ptáků v tomto zařízení je pro velkou náročnost na obsluhu u nás nejčastěji omezen pouze na dva týdny, což pro "veterinární očistu", minimalizaci stresu, dostatečné zvyknutí si na nové prostředí i přirozenou potravu není zcela optimální. Vlastní vypouštění pouze kvalitních ptáků by mělo probíhat tiše, v klidu (ne při pocitu útěku), za příznivého počasí (ne za větru a deště, ale mráz a sníh nevadí), neboť i toto ovlivňuje následnou věrnost ptáků k lokalitě. Opačný postup, kdy při násilném masovém rozptýlení ptáků, i přes jejich až neuvěřitelnou orientaci, se mohou "ztratit", by se již neměl objevovat. Vypuštěným ptákům trvá několik týdnů, než dojde k potřebnému vývinu svalů a k přechodu zažívacího ústrojí na chudší rostlinnou potravu; do té doby i energetický nedostatek omezuje bleskový start a únik predátorům.

Zdá se, že ptáci jsou u nás vypouštěni stále příliš brzo, v závislosti na jejich dovozu ze zahraničí nejčastěji v druhé polovině září. V zahraničí se osvědčilo vypouštění mnohem později, koncem října a začátkem listopadu, kdy dochází k přirozenému rozpadu mateřských hejnek, rozptylu mladých ptáků a k jejich následnému sdružováním do nových hejnek, většinou stejného pohlaví. Zároveň dochází k významné záměně potravy podzimní (převládají lesní plody byliny, hmyz) za hrubou zimní (pupeny, výhonky, travní semena), která je v neomezeném množství a její obstarání nevyžaduje specifické znalosti místa a ptáci se tedy daleko více zdržují v korunách stromů, kde nejsou tolik vystaveni tlaku predátorů.

Vypouštění ptáků tzv. z volné ruky, i když bylo prezentováno jako nouzové či experimentální řešení, bylo již dříve jednoznačně zavrhnuto a nemělo by se opakovat.

Od roku 2001 se ověřuje v Jeseníkách u LČR (v roce 2002 v Krkonoších) vypouštění kuřat, která přezimovala v chovných zařízeních, až na jaře v měsíci dubnu, kdy se zlepšují klimatické podmínky, probouzející se příroda nabízí pestřejší rostlinnou i živočišnou potravní nabídku, mělo by dojít k poklesu predátorů vlivem intenzivnějšího lovu v zimě a ptáci jsou v lepší fyzické kondici. Dosavadní výsledky jsou velmi povzbudivé. Vážným problémem jsou především zvýšené finanční náklady na chov a narůstající riziko úhynu ptáků ve voliérách. To je zřejmě i hlavní důvod, proč jsme o podobné možnosti vypouštění tetřevů nenašli podrobnější informace v odborné západoevropské literatuře.

Významným zdrojem informací o chování a osudu vypouštěných ptáků je zejména jejich telemetrické sledování. K němu je zapotřebí vysílačky typu krčního límce, který má pták zavěšený okolo krku s prutovou anténou mířící dozadu, přijímač a směrovou anténu. Přes značnou finanční i časovou náročnost se podařilo v posledních třech letech každoročně vybavit vysílačkami přes 30 ptáků, což představuje v průměru zhruba jednu třetinu vypouštěných ptáků. Celkem za období 1998 - 2002 bylo takto vybaveno 111 ptáků a byly získány údaje ze všech vypouštěných míst (počet dnů a důvod ukončení sledování, vzdálenost pohybu od vypouštěcí voliéry, rozptyl, domovský okrsek, preference biotopu atd.). Zatím není zajištěno souhrnné zpracování všech výsledků, přesto je jejich vyhodnocení v jednotlivých oblastech velmi cenné. Rozsah článku neumožňuje se problematikou blíže zabývat a tak jen krátce o osudu vypuštěných ptáků.

Rozptyl těchto ptáků od vypouštěcího zařízení je relativně malý (v průměru do 20 km). Nejvyšší mortalita je v prvních dvou týdnech, vyšší je u kohoutů, hlavní příčinou jsou predátoři, zejména liška obecná (i více než 50 %), méně kuna lesní i úhyn z celkového zeslabení. Počet přežívajících ptáků lze jednoznačně stanovit velmi obtížně, u řady déle žijících ptáků skončila životnost vysílaček nebo byly poruchové - podle oblastí je různý (např. v Českém lese přežilo zimu dvě třetiny sledovaných ptáků), ale nepřekračuje v průměru asi 20 % sledovaných ptáků.

V rámci realizace ZP byla věnována pozornost i osvětové práci. Namátkově možno vzpomenout populární publikaci Správy NP a CHKO Šumava:Vzácní obyvatelé Šumavy - tetřevovití, publikaci MZe: Tetřev, tetřívek, jeřábek, dále MŽP zajistilo natočení videopořadu o ZPTH, který dostali zainteresovaní zdarma, byla zveřejněna řada odborných i populárních článků, zpracováno několik zdařilých diplomových prací, atd.

V době všeobecného krácení a omezování finančních prostředků se zatím úspěšně daří pokrýt hlavní potřeby ZPTH. Za uplynulé období tak bylo věnováno tomuto účelu zhruba 6 mil. Kč. V tom nejsou samozřejmě zahrnuty stovky hodin dobrovolné práce zainteresovaných nadšenců. Zaangažované subjekty kryjí náklady vkládáním vlastních prostředků (příkladný je koncepční přístup LČR) a získáváním podpory z odpovídajících dotačních zdrojů. Od MZe je možno získat prostředky na vypouštění nakoupených nebo odchovaných jedinců v lokalitách jejich přirozeného výskytu, od MŽP na podporu obnovy přirozených společenstev a stanovišť ustupujících populací původních živočišných druhů a od Státního fondu životního prostředí ČR na opatření k realizaci záchranných programů zvláště chráněných druhů živočichů. Sponzorská podpora je bohužel minimální.

Záchranné programy tetřeva formou vypouštění uměle odchovaných ptáků jsou rozšířené i v okolních zemích. Jejich úspěšnost není příliš vysoká. Např. v NSR bylo v letech 1978 - 2000 vypuštěno v rámci devíti ZP k posílení stávajících populací téměř 4000 ptáků. Některé ZP probíhají již více jak 20 let. Slušných výsledků bylo dosaženo zejména při posilování ustupující populace v Bavorském lese a v pohoří Harz. Charakteristický je vývoj stavů ptáků během mnohaletého vypouštění: nejdříve relativní nárůst, pod tlakem predátorů nízká úspěšnost reprodukce a následně dramatický úbytek.

Celkově možno konstatovat, že v rámci ZPTH prováděná reintrodukce je jednou z několika mála reálných možností záchrany tetřevů u nás. Zvolený přístup je pracný a nákladný a dosažení úspěchu je dlouhodobou i nejistou záležitostí. Přesto první průkazné výsledky o přežívání jednotlivých vypuštěných ptáků i počátcích jejich reprodukce v Českém lese, v Brdech a v Jeseníkách dokladují, že toto úsilí není marné. Naše ztráty odpovídají zhruba výsledkům v severských zemích (v prvním roce po vypuštění 50 % ztrát, ve druhém 80 % a ve třetím 90 % - v přírodě po 3 až 5 letech přežívá pouze 5 až 15 % kuřat) a jsou způsobeny hlavně predačním tlakem lišky obecné a kuny lesní.

První polovinu platnosti ZPTH a jeho uplatnění v praxi lze charakterizovat pozitivními trendy, ale i řadou, mnohdy zbytečných nedostatků. Vyhodnoťme podrobně příčiny těchto nedostatků, stanovme si podle závažnosti pořadí jejich postupného odstranění. Vytrvejme. Buďme trpěliví. Dokažme si, že jsme schopni nejen tetřevy uchránit na Šumavě, ale postupně je stabilizovat i v dalších pohořích. Tetřev hlušec - krasavec našich horských lesů si naši péči zaslouží.

Seznam použité literatury je založen u autora na MŽP




vychází v 7:19 a zapadá v 16:11 vychází v 7:50 a zapadá v 17:15 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...