Časopis Myslivost

Srpen / 2003

Plísně a přikrmování zvěře

Mgr. Petr Šmerák
Plísně a přikrmování zvěře
Součástí kontaminace prostředí ČR je přítomnost cizorodých látek nebo jejich směsí v jednotlivých složkách ekosystémů se schopností toxického či mutagenního působení, které mohou být potenciálním rizikem i pro lidskou populaci. V současné době neustále vzrůstá znečištění zevního prostředí zdraví škodlivými látkami a zvyšuje se tak zatížení všech živých organizmů. Významným vlivem prostředí na incidenci nádorových onemocnění je i expozice karcinogenním látkám. Takovými látkami mohou být i mykotoxiny - sekundární metabolity některých plísní, které vykazují u člověka i u zvířat širokou škálu biologických účinků, představujících nezanedbatelná zdravotní rizika.
V tomto krátkém sdělení bych chtěl seznámit mysliveckou veřejnost s mechanizmem průniku uvedených látek do organizmu lovné zvěře a posléze i člověka, s jejich účinky na organizmus a rovněž co dělat pro to, abychom tyto škodlivé látky do potravního řetězce naší lovné zvěře (a tím i do potravního řetězce našeho) zanášeli v co nejmenší možné míře.

Především je velmi důležité vědět, že mykotoxiny přítomné ve zdravotně závadném (např. zaplísněném) krmivu a pronikající tak do organizmu zvířat, tedy i lovné zvěře, zůstávají po kratší či delší dobu v jejich tkáních (svalovina, vnitřnosti). Při požití takto kontaminované zvěřiny se pak dostávají i do lidského organizmu.

Producenti mykotoxinů - plísně - vláknité mikroskopické houby, jako nutný důsledek skladování, provázejí člověka již od doby, kdy začal vytvářet zásoby potravin v místech a podmínkách často pro růst plísní velmi vhodných. Mikroskopické houby jsou rozšířené po celém světě. Jejich velká přizpůsobivost jim umožňuje osídlit širokou škálu zcela rozdílných biotopů, takže mohou za vhodných podmínek růst prakticky na jakémkoliv substrátu, tedy všude tam, kde existuje organická hmota. Zvýšený výskyt rozmnožovacích částic plísní (výtrusy či fragmenty houbových vláken) v ovzduší závisí mj. i na klimatických podmínkách, které jsou optimální především na jaře a na podzim. Plísně vytvářejí metabolity jako obranné látky proti konkurenčním organizmům které buď spolu s nimi osidlují stejný substrát - nižší organizmy - bakterie, řasy, houby (známá antibiotika), nebo tento substrát konzumují - vyšší organizmy - především obratlovci (mykotoxiny).

Zemědělské produkty mohou být infikovány různými druhy plísní buď již v polní kultuře nebo následně během skladování. Kontaminující plísně pak mohou produkovat různé sekundární metabolity včetně mykotoxinů. Jestliže se v daném substrátu vyskytuje jeden mykotoxin, je velmi pravděpodobná možnost výskytu dalších mykotoxinů, produkovaných jedním nebo několika druhy plísní. Kromě toho se krmivo nebo potravina obvykle skládá z různých druhů obilí z různých zdrojů, z nichž každý může obsahovat jiné metabolity plísní a je tedy možné, že se v jedné krmné směsi vyskytnou různé mykotoxiny. Toxinogenní plísně často produkují současně několik mykotoxinů (Thiel a kol., 1991; Miller a Trenholm, 1994). Na jednom substrátu se může vyskytovat současně či postupně více druhů toxinogenních plísní a možná je i kombinovaná expozice mykotoxiny z různých složek potravy a krmiv (Sinha a Bhatnagar, 1998). Některé studie prokazují, že směsi toxinů spolu mohou interagovat a způsobit např. zvýšenou toxicitu směsi (Bárta a kol., 1997).

Hlavními faktory, ovlivňujícími tvorbu a růst plísní a následnou produkci mykotoxinů, jsou: voda, teplota, čas, poškození obilného zrna, hladiny kyslíku a oxidu uhličitého, složení substrátu, stupeň kontaminace substrátu plísní, množství spor, mikrobiální interakce a bezobratlí jako vektory (přenašeči) (Hesseltine a kol., 1976). Vlivem narušeného životního prostředí dochází k posunu biologické rovnováhy směrem ke zvýšenému výskytu mikroskopických hub (Ostrý, 1998).

Mykotoxiny lze nalézt jak v potravinách a krmivech, tak i ve tkáních a tělních tekutinách hospodářských či jiných zvířat, jejichž svalovina či jiné produkty tvoří složky potravy člověka (Ruprich, 1995; Lewis, 1998). I v našich podmínkách jsou nálezy mykotoxinů relativně časté. Mykotoxinů je v současné době popsáno více než 300. Vyskytují se často ve velmi nízkých koncentracích a bývá obtížné prokázat jejich přítomnost.

Účinky mykotoxinů


Jednotlivé toxiny se  od sebe liší nejenom svými producenty, ale velmi odlišné jsou i jejich vlastnosti. Účinky mykotoxinů, které jsou u většiny těchto plísňových produktů velmi dobře známé, jsou rozmanité. V  silnějších koncentracích působí mykotoxiny toxicky. Z historie je známo velké množství popsaných onemocnění či otrav způsobených požíváním zaplísněného obilí či výrobků z něho. Hlavním rizikem jsou však  teratogenní, kancerogenní a mutagenní účinky po příjmu velmi nízkých jednorázových nebo opakovaných dávek mykotoxinů. Významné jsou jejich účinky imunosupresivní (snížení obranyschopnosti organizmu), ale jsou mezi nimi i toxiny s estrogenním a anabolickým charakterem.

Jedním z nejlépe prostudovaných a nejdéle známých mykotoxinů je Aflatoxin B1 (AFB1). Aflatoxiny byly poprvé detekovány v roce 1961 v krmivu. Jeho název je odvozen z počátečních písmen svého producenta - plísně Aspergillus flavus (Busby a Wogan, 1989). Později byly zjištěni ještě další producenti aflatoxinů. Tyto plísně mohou kontaminovat krmiva a potraviny a následně produkovat své metabolity jak před sklizní, tak v průběhu sklizně a po sklizni (Kurtzman a kol., 1987). Minimální teplota pro tvorbu aflatoxinů je 13 oC, při teplotě kolem 30 oC je produkce podstatně vyšší. V současnosti je známo 17 sloučenin označovaných společným názvem aflatoxiny. Cílovým orgánem akutní i chronické toxicity AFB1 jsou játra. AFB1 je klasickým hepatotoxinem a prokázaným hepatokarcinogenem pro člověka (Wogan a kol., 1971). Z těla savců se AFB1 vylučuje mj. ve značné míře i mlékem, což může mít samozřejmě vliv i na zdravotní stav sajících mláďat.

Trichothecenové mykotoxiny, mezi něž patří i T-2 toxin a deoxynivalenol (vomitoxin), tvoří skupinu biologicky aktivních metabolitů několika rodů plísní rostoucích na nejrůznějších substrátech, zejména na krmivech a potravinách z obilnin (pšenice, kukuřice aj.). Po stejnou dobu, po kterou tyto plísně napadají důležité potraviny, jsou také spoluodpovědné za otravy lidí a zvířat po celém světě (Ueno, 1983). Další trichothecenové mykotoxiny nivalenol a fusarenon X jsou produkty plísní rodu Fusarium. Tyto plísně jsou běžnými rostlinnými saprofyty a parazity a často se vyskytují v substrátech společně s dalšími mykotoxiny, zvláště v obilovinách a kukuřici (Harvey a kol.,1989). Nivalenol je extrémně toxický. Rovněž fusarenon X je toxický pro zvířata i lidi, způsobuje mykotické keratitis, otomycosis externa a leukopenii. Trichotheceny jsou toxické pro všechna zvířata, vážnost intoxikace však závisí na specifickém toxinu, stupni a délce trvání expozice a přirozeně rovněž na druhu. Přesto že některé z nich nejsou klasifikovány jako karcinogeny pro člověka, mohou potencovat (násobit) účinky jiných mykotoxinů, např. AFB1 (Bárta a kol., 1997). Vomitoxin se rovněž rychle vstřebává trávicím traktem. Po vstřebání ovlivňuje metabolické procesy a rychle se distribuuje do tkání. Nejvyšší koncentrace byly nalezeny v ledvinách a játrech a následně v moči a výkalech. Bylo zjištěno, že se z organismu v závislosti na druhu zvířete vyloučí za jeden až tři dny. Nejvíce citlivá na tyto toxiny jsou prasata a jiná monogastrická zvířata (tedy i člověk). U kurovitých ptáků byla zjištěna vyšší tolerance, pak následují přežvýkavci.

Mykotoxin patulin je produkován řadou druhů mikroskopických hub rodu Penicillium i několika dalšími rody. Substrátem pro většinu plísní produkujících patulin jsou různé druhy ovoce, zejména jablka (patulin je např. i velmi častou kontaminantou v jablečném moštu).

Kyselina penicilová je produkována velkým množstvím druhů mikroskopických hub rodu Penicillium a řadou dalších druhů, kde se vyskytuje společně s dalším mykotoxinem -ochratoxinem A. Kontaminuje především zrna různých obilovin, mouku (byla nalezena i ve sladu), luštěniny a tabák a dostává se tak do potravního řetězce zvířat i člověka (Rotter a kol., 1992). Je extrémně toxická pro tkáně živočichů, má i karcinogenní a mutagenní účinky (Huff a kol., 1988; Bárta a kol., 1997). Častý výskyt ochratoxinu A v potravinách a krmivech, představuje rovněž závažné riziko pro hospodářská zvířata případně i lovnou zvěř (Blunden a kol., 1991). Jeho rezidua v masných výrobcích a z toho vyplývající častá expozice lidského organizmu byla důvodem pro řadu studií, zabývajících se jeho účinky (Fink-Gremmels a kol., 1995).

Výše uvedené mykotoxiny jsou nejčastějšími kontaminantami provázejícími výskyt nejrůznějších druhů plísní v krmivu a potravinách. Sledujme nyní cesty, jimiž tyto škodlivé látky mohou pronikat do organizmu zvěře.

Mnohá myslivecká sdružení odebírají potraviny a krmivo natolik závadné, že je již nelze konzumovat a dokonce ani zkrmovat hospodářským zvířatům pro hnilobu či silné zaplísnění (což je také hlavním důvodem, proč je firmy poskytují zdarma či za odvoz), neboť mezi myslivci často panuje názor, že co nesežere ani dobytek, může ještě využít lesní zvěř. Tento samozřejmě mylný a pro zmíněnou lesní zvěř velice škodlivý názor způsobuje, že se krmivo mnohdy odebírá již silně kontaminované. Často se jedná o namrzlou nebo značně nahnilou zeleninu (zelí, mrkev, celer, brambory) nebo ovoce (jablka).

Tvrdé pečivo nebo chléb příp. další "prošlé" pekárenské výrobky vyhlížející na povrchu většinou jako zdravotně naprosto nezávadné (pouze tvrdé, tedy pro zákazníka nevhodné), jsou uvnitř často zcela prorostlé plísněmi. Takto znehodnocené krmivo (které lze poznat na první pohled pouhým rozlomením nebo rozkrojením) nelze samozřejmě zvěři předkládat.

Mlýnské odpady - plevy, otruby, zadina, obsahují někdy již samy o sobě určité množství mykotoxinů, neboť právě mlýnskou úpravou obilovin se odstraňuje kontaminovaná povrchová část, aby se tak snížila nebo zcela odstranila případná toxicita výsledného produktu.

Velkým a přitom velmi častým nešvarem je nevhodné skladování dovezeného nezávadného, mnohdy i poměrně drahého krmiva na místě (v podmínkách optimálních pro rozvoj plísní) nebo nevhodný způsob jeho zkrmování při nichž se kvalitní krmivo téměř vždy dodatečně kontaminuje. Jde především o mlýnské produkty či odpady, skladované či zkrmované na hromadách nechráněných před deštěm a vlhkostí vzlínající z půdy. Mikroklima uvnitř těchto tlejících a zahřívajících se hromad je ideálním prostředím pro rozvoj a masivní nárůst plísní. Naprosto nevhodné je např. přikrývání těchto hromad nepromokavou plachtou nebo PVC folií. Toto opatření sice zabrání namočení krmiva dešťovými nebo sněhovými srážkami, současně však zabrání jakémukoli odpařování zbytkové vody z krmiva, případně vzlínající půdní vlhkosti a vytvoří tak ideální podmínky pro růst a vývoj plísní.

I ta nejkvalitnější siláž po provzdušnění způsobeném nakládkou a po důkladném promísení skládáním se za několik dnů změní, zvláště je-li skladována na vzduchu a dešti, v páchnoucí a kouřící haldu kompostu, prorostlou celou sbírkou druhů toxinogenních plísní. Rovněž i zdravá, relativně čerstvá zelenina a ovoce, vyložená ve větším množství které nemůže být včas zvěří sebráno, je zakrátko napadena řadou druhů plísní, zvláště pak dojde-li k jejímu přemrznutí.

Granulovaná vojtěšková směs, premedikované krmivo nebo jiné komerčně vyrobené složky či krmné směsi je nutno skladovat přesně podle návodu na obalu - tedy především v suchu a chladu a v neporušeném obalu. Krmící zařízení má být pod střechou aby bylo krmivo chráněno před deštěm, sněhem či rosou a současně mohlo vysychat. Jinak se léčebný prostředek určený pro ozdravění či zlepšení kondice zvěře změní zaplísněním v jed, ohrožující zdraví a život nejen lovné zvěře, ale i všech, kdo posléze její zvěřinu zkonzumuje.

V neposlední řadě má zaplísnění rovněž podstatný vliv na příjem veškerého krmiva zvěří: mění totiž výrazně jeho vůni i chuťové vlastnosti, takže většina druhů lovné zvěře ho pak nepřijímá, nebo přijímá jen velmi neochotně. To je, zvláště u účelově vyráběných a proto poměrně drahých krmných či doplňkových přípravků - přinejmenším škoda. Omnivorní (všežravé) prase divoké, kterému jen tak nějaké chuťové změny krmiva nevadí, může pak trpět mykotoxikózami ve větší míře než vybíravější přežvýkavci. To se může projevit např. zmetáním, špatnou zdravotní kondicí nebo dokonce úhynem selat, o zdravotní závadnosti zvěřiny divočáků nemluvě.

Jak vyplývá z výše uvedených informací, jsou mykotoxiny, které mohou kontaminovat některé potravinové a krmivové produkty i v našich klimatických podmínkách, především typickými mutageny (látkami měnícími genetickou výbavu) a karcinogeny (látkami, způsobujícími zhoubné nádorové bujení). Přestože jejich koncentrace v krmivu nemusí být vysoká, spolupůsobením dalších mutagenů, látek potencujících jejich účinek či jiných faktorů a jejich kumulací ve zvěřině, může dosáhnout úrovně, představující zvýšené riziko pro lidskou populaci.

Seznam literatury je k dispozici u autora




vychází v 7:52 a zapadá v 16:29 vychází v **:** a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...