Časopis Myslivost

Březen / 2006

Navštívili jsme…

Ing. Kamila KAASOVÁ
Jednatelem Okresního mysliveckého spolku v Prachaticích - ve městě ležícím na přechodu mezi Šumavským podhůřím a Českobudějovickou pánví, významným bodem na Zlaté stezce, spojující Čechy s Bavorskem a protínající šumavský prales - je již třetím rokem Petr Solar. Za jeho relativně krátké působení v pozici jednatele prošla myslivost v celostátním měřítku několika změnami, stejně tak činnost OMS se za jeho působení mění a vyvíjí, v mnoha směrech k lepšímu. Jsou však záležitosti, které i přes vůli myslivců nemají tendenci se měnit, ale o těch se již dočtete níže…

Na zdi i na ploše počítače máte vystavené vaše fotografie s uloveným kamzíkem. Kam na ně jezdíte?
Do Rakouska, je to poměrně blízko a mám navázané dlouholeté blízké vztahy s tamními myslivci. Občas jede i někdo se mnou. Buď ho to chytí a nepustí, nebo mu to rovnou nic neřekne. Někoho ty hory napoprvé ohromí, někdo zase řekne - tady jsou kopce, tady bych být nemohl.

Jezdí zase oni k vám na oplátku?
Ano, jsem s nimi ve spojení. Sám jsem členem Tyrolského mysliveckého spolku, takže jsem v kontaktu s celou skupinou rakouských myslivců.

Jste tedy takový mezinárodní myslivec. Zaujal vás v jejich horách lov jiných druhů zvěře než u nás?
Jistě, v nejbližší době k nim jedu na tetřívka, také lovím sviště, to můžu v omezené míře i sám a neplatím za to. Kamzík je však finančně podstatně náročnější záležitost, to si málokdo může dovolit. Oni k nám jezdí převážně na srnce.

Jakým způsobem jste se seznámil s rakouskými myslivci?
Při výkonu myslivosti. Když sem jezdili na poplatkové lovy, setkal jsem se s nimi. Pak jsem nějaký čas jezdil a přitom je navštěvoval. Drželi jsme pořád pohromadě. Dneska jsem s několika ve stálém spojení a s jedním jsme, dá se říci, skoro rodina. Jsme spolu velmi často. Máme spolu téměř lepší vztahy než s opravdovými příbuznými. Snažíme se jeden druhému vyjít ve všem vstříc. Dříve mě mezi tamní myslivce zavedl on, dnes jsem schopen se s nimi nejenom bavit, ale cokoliv potřebuji si zařídit sám. Chytlo mě to u nich, kdybych mohl, tak se tam odstěhuji. Nečekám, že by mi lítali pečení holubi do pusy, práce je tam taky těžká, ale líbí se mi, že u nich platí zákony, což u nás moc ne. Když má někdo kamarády a peníze, může všechno a ostatní nic nezmůžou.

Je pravda, že co se týká zákonů, tedy hlavně těch na ochranu přírody, je vidět na rakouské a německé straně mnohem větší respekt než u nás. Trochu se to odráží i na situaci v Národním parku Šumava. Oni mají například 75 % bezzásahových zón a u nás je to mnohem méně.
To sice ano, ale celková výměra národního parku na německé straně je proti té naší směšná. My máme první zónu větší než oni celý park. Nám zabírá NP více než třetinu okresu, cca 70 000 ha. Máme ale bohužel různé náhledy na věc, protože jejich myslivost řídí jiné ministerstvo než tu naší, takže dohoda mezi námi je někdy obtížná. Měli bychom hledat to společné, když však nejeví zájem o spolupráci, my se jim nevnucujeme, i když myslím, že je to obrovská škoda. Když tady bylo dřív pásmo a hospodařilo se společně, na výstavě trofejí pocházela naprostá většina jelení zvěře právě z území parku a přilehlých honiteb. Národní park si dnes pořádá přehlídky samostatně, čímž je ta naše ochuzená a návštěvník si z ní nemůže udělat kompletní obrázek o zvěři v okrese. Nabídli jsme jim, že se přizpůsobíme a uděláme společnou, ale nedomluvili jsme se. Někdy bohužel docházelo k neshodě i v základních věcech. Na druhé straně zaměstnanci parku jsou třeba rozhodčí pro posuzování výkonu psů, i střeleb a spolupracují s námi.

To je skutečně škoda, že není z jejich strany větší snaha o spolupráci. Říkáte, že vám park zabírá velkou část území okresu. Jaká je vlastně výměra bývalého okresu Prachatice?
Výměra honiteb spravovaných městským úřadem Prachatice a Vimperk, bez NP Šumava, je 93 524 ha. Z této výměry činí 44,2 % zemědělská půda, 48,2 % lesní půda, 0,6 % vodní plocha, 7 % ostatní plocha. Působnost státní správy myslivosti je rozdělena mezi dvě pověřené obce - Prachatice a Vimperk. Snažíme se s nimi komunikovat co nejlépe, na jednom z obou úřadů sídlí dokonce myslivec, ale společně se státní správou myslivosti pracují ještě v lesnictví, a tak je občas naše jednání složité. Naštěstí pokud něco potřebujeme, vyjdou nám vstříc. Podařilo se nám například uhájit společnou přehlídku trofejí. Když jsem před třemi lety nastoupil na místo jednatele, proběhla přehlídka ve Volarech a byla po více letech veliká, výborně připravená. Myslivecké sdružení Vltava, které si jí vzalo pod patronát, mělo zrovna v tu dobu čtyřicáté výročí svého založení, takže tuto výstavu brali zároveň jako oslavu svého jubilea. Snažíme se udržet kvalitu přehlídek na stejné úrovni jakou jsme odstartovali tehdy ve Volarech, což si myslím, že se nám výborně daří. Vybíráme vždy umístění v objektu, kde je dost prostoru a každý rok také umístění výstavy měníme, aby se vystřídalo co nejvíce pořadatelů. Nabídek je celá řada, takže je z čeho vybírat. Další výstava v řadě byla ve Čkyni a protože odtamtud pochází akademická malířka paní Mánková, byla doplněna o výtvarná díla s tematikou myslivosti. Vloni byla výstava ve Ktiši, kde byla nejen výborně představena činnost sdružení, ale byl tam k vidění i kompletní soubor kreseb od Aleše Vajce. Také jsme v rámci této výstavy sdružili všechny medailové trofeje za posledních deset let.

Navštěvuje přehlídky i veřejnost, školy, adepti?
Ano, pokud je výstava na vhodném místě, blízko u školy nebo v centru města, kde jí lidé snadno objeví a dá se k ní dojít pěšky. Jsme rádi, když děti přijdou, vezmeme je na výstavu bez vstupného. Bohužel třeba ve Ktiši škola není. Ale ve Volarech je ředitel základní školy aktivní myslivec, takže možnost ukázat dětem přehlídku trofejí uvítal. Pro přiblížení veřejnosti se snažíme spojit výstavu s jinou větší kulturní akcí. Například budou slavnosti solné stezky, tak bychom chtěli využít té příležitosti a uspořádat ji ve stejném termínu. Bylo by ideální jí umístit v centru, jenže tam je drahý nájem prostor. Když potřebuji dva dny na přípravu a pak tři dny provozu, je to finančně neúnosné. OMS má jen tuto kancelář a vedle je ještě jedna místnost, ale ta není tak veliká, aby se v ní dalo vystavovat. Najde se třeba sál na okraji města, ale tam se lidé moc nezatoulají. Ideální je, když jdou po náměstí, cucají zmrzlinu, uvidí plakát výstavy a řeknou si: "Hele, co to tady je? Jdeme tam." Ale někam dojíždět se lidem moc nechce, ani pro školy to není jednoduché. Na městském úřadě je dole sál, kde se pořádají komorní koncerty, je však pro naše potřeby malý, potřebujeme hodně místa. Máme dost členů, kteří byli na lovu v zahraničí a mají velmi zajímavé trofeje. Chtěli bychom jim dát také prostor a vyčlenit jim jednu tabuli - koutek raritních trofejí, preparátů. To by bylo zajímavé i pro děti. Myslím, že přehlídky jsou chloubou posledních let a rádi bychom je udrželi i nadále na dobré úrovni. Nevydáváme tištěný katalog medailových trofejí, ale zajímavé vyfotíme a dáme jejich snímky na webové stránky. Letošní přehlídka trofejí proběhne o velikonocích v Šumavských Hošticích.

Pozorujete vývoj kvality zvěře? Máte nějaké význačné trofeje?
V určitých lokalitách se objevují význačné trofeje srnčí zvěře ve čtyř až pětiletých cyklech. Horší je to u jelena lesního, tam jde dolů kvalita trofejí i počet kusů. V národních parcích si stěžují, že je zvěře pořád hodně. I ve vojenských lesích prý mají vysoké stavy.

Vojenský prostor také zasahuje na území prachatického okresu?
To je trochu složitější. Vojenský prostor má čtyři lesní správy - Chvalšiny, Arnoštov, Horní Planá, Nová Pec. Část Arnoštova kdysi spadala do okresu Prachatice, pak došlo ke změně a celý vojenský prostor dnes patří pod krumlovský okres. My však bereme arnoštovskou správu stále jakoby za naší, protože část jí patřila nám. Rozhodování ve zdejších honitbách je věcí Vojenských lesů a statků, my na ně nemáme žádný vliv, ale v posledních letech s nimi máme výbornou spolupráci. Velice dobrá spolupráce je také s Lesy České republiky, Lesním závodem Boubín.

V čem konkrétně?
Při pořádání střeleckých a kynologických akcí. V čemkoliv potřebujeme pomoci a je to schůdné pro vedení lesního závodu, vyjdou nám vstříc. Bývalý ředitel lesního závodu bohužel neměl k myslivosti valný vztah, takže jsme moc ve spojení nebyli. Dnes je ale ředitelem velký myslivec a k tomu ještě mladý vstřícný člověk. Například pořádáme výtvarnou soutěž pro děti. A protože se nám přihlásila celá třída a bylo nám líto ocenit jen tři nejlepší, hledali jsme nějakou formu odměny. Domluvil jsem se s učitelem dané třídy a udělali jsme jim na konci roku výlet do Mlynařovické obory na Boubíně, byla to celodenní exkurse, na konci si děti opékaly vuřty, hrály hry, dostaly malé ceny. Lesní závod nám exkursi umožnil a my jsme jí dětem spolufinancovali.

To je skvělé, že přibližujete dětem myslivost formou soutěže. Máte nějaké stálé kroužky mladých myslivců?
Kroužky kompletně zanikly. Není člověk, který by je vedl a opadl i zájem dětí o kroužkovou činnost. Aktivní zůstávají jen děti myslivců. Ty přicházejí do kurzů a začleňují se do sdružení. S ostatními dětmi jsme ve spojení jen při těchto soutěžích, které se nám daří pořádat také proto, že jeden z myslivců je na školském úřadě. Dnes již máme třetí ročník soutěže. Poslali jsme propozice do všech, i do mateřských škol. První rok se přihlásily jen dvě školy, takže jsme z jedné školy udělali výběr, pořadí, všechny děti jsme pozvali na myslivecký sněm, kde jsme jim ukázali vystavená jejich díla a máme je vyvěšená i na našich webových stránkách. Pro tuto třídu byl i výše zmíněný výlet. Teď máme ve vedlejší místnosti další hromádku na hodnocení. Už přišlo výkresů více, ale není jich velká hromada. Je to výběr ze tří škol. Zase zvažujeme jakým způsobem děti odměnit. Jinak práce s mládeží spíše záleží na jednotlivých členech, jak se jí kdo věnuje. Vím o několika aktivnějších. Již jsem zmínil školu ve Volarech, kde je ředitel myslivec, tam se vedou děti k myslivosti více. Ve Čkyni pořádá myslivecké sdružení soutěž před prázdninami, kde děti chytají ryby a hrají různé hry.

Tyto akce jistě zanechají v dětech pěkné vzpomínky a některé z nich se k myslivosti vrátí v dospělosti. Jak se v současné době pohybují počty adeptů?
Bohužel stavy klesají. Největší problém nastal, když dostala lesnická škola ve Vimperku pověření k organizování zkoušek z myslivosti. V tu chvíli mladí lidé, kteří tam studovali a dělali u nás zkoušky, je začali dělat tam, čímž nám ubyli. Škola má samozřejmě větší možnosti v rámci své režie - prostory, lektory - takže poplatek za kurs měla menší, což bylo atraktivnější. Začala přibírat i veřejnost, takže v tu chvíli jsme měli velký odliv. Každoročně jsme měli okolo dvaceti adeptů. Po této změně jsme byli na dvanácti až čtrnácti. Dnes sbíráme přihlášky do zálohy a když se dostaneme na počet osm, zahájíme kurs. Zatím se nám to povedlo každý rok. Letos je možné, že ho rozjedeme trochu později, v únoru či březnu, ale věřím, že bude. Jsme limitováni počtem adeptů, aby to bylo finančně únosné. Zdaleka však kurs není výdělečná věc. Největší problém je, že Lesnická škola Písek si ze svých kursů udělala výnosný obchod. Během dvou až tří dnů bylo možné odvézt si odtamtud vysvědčení. Upozorňovali jsme na to i vedení ČMMJ, protože se nám stalo, že nám tu neuspěl adept a za týden přišel s vysvědčením z lesnické školy. Údajně se ale při šetření nic nezjistilo.

Narazil jste na nějaké reakce ohledně roční adeptské praxe?
Ne, ten kdo byl odhodlán absolvovat kurs, absolvoval i tu praxi. Ten kdo nechtěl, našel si jiné místo pro dělání zkoušek, kde mu napsali, že praxi měl. Praxe navazuje na osm sobot teorie, pak se plynule přechází ke střelbám, zkouškám psů, výstavám trofejí, které adepti absolvují. Na podzim a v zimě jsou více ve sdruženích a honitbách. Bude problém, pokud kvůli nedostatku uchazečů rozjedeme kurs třeba v květnu, kdy jsou o víkendech v plném proudu kynologické akce, nastane složitější situace s lektory, pokud jsou to zároveň rozhodčí. Bude to organizačně malinko náročnější, ale zvládnout se to dá.

Mohl byste lektorský sbor blíž představit?
Máme léta stálý lektorský sbor. Dělali jsme zkoušky i na vimperské části. Dnes máme dokonce jednoho až dva lektory navíc. Je dobře, že někteří lektoři jsou kromě dlouholetých mysliveckých praktiků také pedagogové, protože záleží i na tom, jak se látka podá. Například obor historie a tradic nám zajišťuje pracovník školského úřadu, bývalý ředitel učiliště ve Vimperku. Zkušební komisař pro zbrojní průkazy také vyučuje, přímo obor střelectví. Pak máme ve sboru bývalého ředitele lesního závodu, který učí způsoby lovu a též dochází do školy. Vlastně na sedm předmětů máme téměř polovinu pedagogů a další jsou bývalí zaměstnanci lesů, kteří vedli různá školení, takže s tím mají také zkušenosti. Všichni do jednoho mají hluboký vztah k myslivosti, touhu předávat své znalosti dál a lásku k danému oboru, protože z finančních důvodů se to skutečně dělat nedá.

Kursy probíhají v zasedačce vedle kanceláře OMS? Jste zde ve svém nebo v nájmu?
Dříve jsme se vždy snažili pronajmout si pohostinství, kde bychom to měli i s obědem a občerstvením, ale posledních pár hodin jsme dělali vedle v zasedačce, protože jsme se tam při nižším počtu adeptů vešli a tím jsme ušetřili. Jsme tu v pronájmu od města. Takových organizací je tu v domě více, je tu geodézie, soukromý právník a nahoře bytové družstvo.

Jak se vyvíjí počet myslivců v rámci celého okresu? U vás na zkouškách adeptů ubývá, ale třeba ve školách jich na zkouškách může přibývat?
Když jsem sem nastoupil, byla tu vedena starodávná kartotéka. Tu jsem celou předělal a zavedl jsem sem počítač, který tu nebyl. Postupně jsem vše vpisoval a tím udělal malou revizi. Za ty roky, co jsem tu, je počet na stejné úrovni. Po mém příchodu a po provedené revizi se možná mírně zvýšil a drží se stabilně. Máme kolem dvanácti set členů. Koncem roku to vždy vypadá na jedenáct set, ale pak dorazí neplatiči a zase se to dorovná. Navýšení členských příspěvků nemělo na členy naštěstí vliv. Jeden úbytek nastal, když se osamostatnil NP Šumava a část jeho zaměstnanců odešla. Taky došlo k vyloučení člena za ublížení na zdraví a s ním šli třeba dva tři lidi z rodiny. To je však výjimka a nemá to na celkový počet vliv. Bohužel ale musím konstatovat, že stárneme. Je otázka, jak dlouho se dá současný stav udržet.
Problém nastal s honitbami v národním parku. Kdysi tam byli státní lesy, ale některé honitby byly pronajaté. Tyto honitby zanikly, několik let si tamní myslivci hledali členství někde jinde, někdo ho sehnal, někdo nesehnal. Tehdy byl nejhorší úbytek.

Úspěšní adepti se začleňují se do sdružení hladce nebo ne?
Řekl bych, že právě prodělanou praxí a tím, že adeptů je poměrně málo, nemají větší problémy při umístění, pokud jsou místní. Pokud se adept dobře zapíše při činnosti v honitbě, nemá problém se do sdružení dostat, ani když je odjinud. Máme smlouvy o spolupráci, takže jsme schopni ho začlenit do sdružení, které je pro něj z různých důvodů nejvhodnější. Ale dokážeme mu poradit už před praxí, aby si vybral sdružení, ve kterém bude mít potom šanci. Kurs, který se ukončoval v době uvádění honiteb do souladu, byl problematický, protože dvě honitby zanikly. Jeden z adeptů zrovna tam vykonával praxi. Upozorňovali jsme ho, říkali jsme, že se může navázat na dalšího uživatele té honitby, který mladé lidi přibíral, ale jemu se nechtělo. Měl nějaké důvody, takže asi členem nikde není, ale nestěžuje si.

Pořádáte kursy pro myslivecké hospodáře nebo jiné vzdělávací akce?
Pro letošní rok jsme se rozhodli, že kurs pro myslivecké hospodáře uspořádáme po několika letech. Nevím přesně po kolika, ale je to určitě více než deset let. Lidé se na nás obraceli, že mají zájem. Protože se změnila legislativa a povinnosti hospodářů a ti lidé stárnou, někteří řekli, že už to dělat nechtějí, takže je třeba najít někoho nového. Vedení Lesů ČR se usneslo, že jejich zaměstnanci, lesníci z povolání, kteří jsou členy honitbách umístěním shodných s jejich úsekem, nesmí kvůli střetu zájmů vykonávat funkci mysliveckého hospodáře. Takže počet lidí, kteří by mohli tuto funkci vykonávat, se opět zmenšil. Mohou to být jen lidé, kteří mají vyšší zkoušku z myslivosti. Koncem roku jsme zaznamenali zvýšený zájem o zkoušky pro myslivecké hospodáře, takže jsme to formou oběžníku zaslali, že se kurs uskuteční a že sbíráme přihlášky. Co se týče jiných školení - když jsem nastoupil na místo jednatele, probíhala změna účetnictví, uvažovalo se, že všichni přejdeme z jednoduchého na podvojné účetnictví. Takže jsme se spojili a udělali dva semináře se zaměřením na podvojné účetnictví. Vždy jsme zohlednili poslední dostupné informace, aby byl kurs opravdu aktuální. Byli jsme před rozhodnutím jestli udělat ještě třetí, který by byl zaměřen na podání daňového přiznání. O to už nebyl tak velký zájem, takže jsme jej zatím nerealizovali, ale jsme připravení a pokud bude zájem, ať se bude týkat čehokoliv, kurs či školení rádi uděláme.

Když už mluvíme o školeních a změnách zákona, zajímalo by mě, jak jste se vyrovnali s uváděním honiteb do souladu s novým zákonem o myslivosti?
V té době jsem zrovna nastupoval, když to začalo. Větší problémy jsme neměli. Oba dva městské úřady to nějak zvládly, něco bylo jednodušší, něco složitější. Vyskytly se i spory, některé ještě leží u soudu. Víceméně však byly honitby i výměry zachovány, až na výjimku, kdy honitba kompletně zanikla. Pokud se tak ale stalo, bylo to z důvodu, že podklady pro uvedení do souladu nebyly dovedeny do takové fáze, aby je úřad mohl zpracovat. Pozemky zaniklé honitby přešly pod jiné sdružení, takže se na nich hospodaří myslivecky dál a využívá je téměř stejný počet myslivců, který je využíval, nebylo to ve prospěch jedné osoby, ale k užitku řadových myslivců. Někdy přišli lidé s otázkou, někdy i s problémem, snažili jsme se je vždy alespoň nasměrovat, někdy jsme je i odkazovali na právníky do Prahy. Právní výklad některých věcí je různý, můj názor není směrodatný pro to jak ho posoudí úředník na městském úřadě. Jestliže například krajský úřad změnil rozhodnutí úřadu pověřené obce, nemělo na to žádný vliv, že jednatel OMS si myslel něco jiného. Takže jsem se snažil sporům vyhnout, protože výsledek by byl nejasný. Snažil jsem se poskytnout lidem publikace a co nejvíce informací, aby měli možnost vše nastudovat a pak celou akci zvládnout.

Kolik vlastně máte sdružení, nebo přesněji uživatelů honiteb?
Uživatelů honiteb máme šedesát šest, další honitby jsou v národním parku, kde je dost zaměstnanců členy ČMMJ, takže se hodně našich záležitostí týká i jich a zajímají se o to. Velká část výměry okresu spadá do honiteb NP Šumava, VLS a LČR.

Jak byste rozdělil okres podle výskytu hlavních druhů zvěře?
V honitbách NP je hlavně jelení zvěř. Spíše než podle honiteb bych rozdělil okres podle nadmořské výšky. V nižší části, od Prachatic dolů na Strunkovice a Netolice směrem k Budějovicím, je drobná zvěř, srnčí a černá. Od Prachatic nahoru převládá srnčí, jelení a drobnou tu už téměř nepotkáte. Čím více jdete do hlubších a prostornějších lesů, tím ubývá černé a srnčí zvěře a přibývá jelení.

Pozorujete úbytky drobné zvěře podobně jako na celém území republiky?
Ano, stavy klesají. Jsme v nákazovém území tularémie, takže tam, kde byli zajíci, nelovili se již několik let. Ale samozřejmě se neloví také proto, že je jich málo. Trošku se jejich kondice vylepšila vypuštěním zajíců odjinud, tedy osvěžením krve, ale k znatelnému navýšení počtu nedošlo.

A ostatní drobná zvěř? Odchovávají sdružení například bažanty nebo kachny na vypouštění?
Sdružení neodchovávají už téměř nic, až na pár míst. Jde o kachny a bažanty, občas koroptve, ale je to opravdu výjimka. Drobná zvěř se vyskytuje z šedesáti šesti uživatelů honiteb asi u deseti, takže je jen na zlomku území. Z těchto deseti honiteb se loví asi v šesti. Máme problém při pořádání kynologických akcí typu podzimních či jarních zkoušek nebo Mistrovství Šumavy. Musíme spolupracovat s velkým počtem sdružení, abychom dali dohromady drobnou zvěř a soutěž vůbec mohli uspořádat. Pro nás, stejně jako pro krumlovský okres, je při současném úbytku zvěře Mistrovství Šumavy věcí vcelku nepodstatnou, protože se nás výcvik ohařů téměř netýká. Jestliže máme dva ohaře na jarním svodu, těžko dáme při podzimních zkouškách dohromady skupinu ohařů. Nemůžeme konkurovat budějovickému okresu, který mívá i troje podzimní zkoušky, protože využitelnost ohařů mají mnohem větší. U nás jsou to většinou už jen letití chovatelé, kteří si ohaře znovu pořídí a jdou s ním na zkoušku, i když třeba jen z důvodu chovnosti. My máme jinou specializaci, jsme, dá se říci, jediný okres v Jihočeském kraji, který dělá zkoušky pro barváře, předběžné zkoušky barvářů. Pořádáme je ve spolupráci s vojenskými lesy. Také míváme klubové zkoušky brakýřů, které dělá málokterý okres. Podmínkami honiteb a složením zvěře máme odlišné nároky na skladbu a výcvik psů než okolní okresy.

I když máte drobnou zvěř jen na malé části území, zkoušeli jste jí nějak zlepšovat podmínky k životu? Například vysazováním remízků, zvěřních políček?
Ve sdruženích, kterých se to týká, se na tom pracuje. Máme aktivní sdružení na Strunkovicku, kde se po povodních vypouštěl zajíc. Samozřejmě všichni věděli, že jen ho vypustit do honitby nemá význam. Takže se mu připravily podmínky pro život. Od malých krmelečků až po výstavbu několika umělých nor, které byly zkontrolovány příslušným úřadem, který na ně schvaloval dotace. V těchto lokalitách je zajíc vidět na naše podmínky poměrně hojně. Jinak zvelebování honiteb je věcí individuální, někdo dá péči o zvěř více, někdo méně.

Pečujete jistě i o zdravotní stav zvěře. Jak probíhají léčebné akce?
Na okresním sněmu domluvíme termín kdy podáme léčivo, objednáváme je hromadně přes Interlov a poté rozdělujeme podle požadavků uživatelů honiteb. Připojují se postupně další a další, začínali jsme na 60 kg a dnes objednáváme 150 - 160 kg. Problém je se zajíci,chtěli jsme pořádat podzimní zkoušky, tedy jsme na veterině řekli, jestli by bylo možné, že bychom ulovili při zkouškách dva zajíce, oni by je vyšetřili a když budou v pořádku, odvolají nákazové území tularémie. Oni však řekli, že jich musí být nejméně deset, tolik zajíců přeci nemůžeme ulovit.

Na drobnou zvěř silně působí i stavy zvěře myslivosti škodlivé - jaké jsou na vašem území?
Když se někde objevuje rys a jezevec, stavy lišek tam klesají. Jezevci tu mají svá místa k životu, kamenité stráně, ale do otevřených ploch moc nechodí. Myslím, že škodné je pořád přibližně stejně, ale na drobnou zvěř je větší tlak ze strany dravců, u kterých není žádný regulátor. A samozřejmě také černá zvěř. Ta v době hnízdění a kladení mláďat dokáže hnízdo zcela vyplenit. Krkavec také zlikviduje cokoliv.

Vyskytují se tu nějaké zvláštní druhy?
Je zde rys, vydra, výr velký, množství krkavců, výjimečně přejde vlk nebo los. Losi ale jsou na Krumlovsku za Lipnem, ti už k nám nezasahují. Vypouštěli se tu tetřevi, i když byla divoká populace. Teď už se nepozná kteří jsou divocí a kteří vypuštění, ale mám obavy, že vždy když vypustíte uměle odchované jedince do honiteb, tak zdecimují tu divokou populaci. Viděl jsem tetřevy na Šumavě a měl jsem radost, že tam jsou, že jsou vidět, jen nevím, jak dlouho se udrží, protože jejich biotop, prostor, který potřebují pro život, se zmenšuje. Je tu i tetřívek, na toho se jezdím každoročně dívat, ale myslím, že pokud neubývá, tak stagnuje, že se stavy určitě nezvyšují. Žije tu i puštík bělavý, v parku ho odchovávají. Také jeřábek a sluka lesní.

Máte nějaké zkušenosti s čerpáním dotací?
Pokoušeli jsme se sehnat dotaci na Mistrovství Šumavy přes krajský úřad, protože zde startoval i český fousek, ale neexistoval na to žádný typ dotace. Po složených zkouškách chovatel dostane tisíc korun, ale na mistrovství se žádná dotace nevztahovala. Proto jsme se obrátili na místní sponzory především z řad myslivců, uspěli jsme a podařilo se nám vše velice dobře zorganizovat. Hlavně čerpáme dotace na umělé nory a ve vyšších polohách v omezené míře na zvěřní políčka a různé ozelenění krajiny. Díky tomu, že se zde změnil způsob hospodaření, pro zvěř už nic nezbývá, dříve tu všude byla pole, dnes to jsou louky a pasou se na nich krávy. Takže se chlapi snaží, aby se udělalo nějaké políčko a něco se tam pro zvěř zaselo. Čerpali jsme ji také na berličky pro dravce. Pokud se povede čerpat dotaci, je to dobré. Vždy se to nepovede, ale to myslivce neodradí. Hodně lidí čerpá zemědělské dotace a snaží se je využít zároveň ve prospěch myslivosti, protože hodně myslivců jsou zároveň zemědělci. Nedávno jsem zaslechl v televizi, že chyba v nečerpání dotací z EU je na bedrech obecních úřadů, které nejsou schopné žádosti o dotace zpracovat. Úředníci by v první řadě měli podat dostatek informací, aby se jimi lidé mohli řídit. Včetně formulářů žádostí. Dneska někdo, kdo se více či méně o nich dozví, o dotace zažádá. Pokud je nedostane, už to víckrát neudělá.

Jak takové informace předáváte dál do sdružení? Máte nějaký oběžník?
Zavedl jsem formu informací čtvrtletně posílaných do všech sdružení a všem uživatelům honiteb, kteří nám dali kontaktní adresy.

Komunikujete s některými sdruženími i e-mailem?
Začíná to, jsou to hlavně ti hospodáři, kteří se dostanou k počítači v práci. My jsme zavedli jako jedni z prvních webové stránky - využili jsme nabídky přes Myslivost. Stránky pravidelně aktualizujeme. Jsou na nich všechny informace, včetně oběžníku, který se dá stáhnout, také fotografie, obrázky z dětské soutěže. Nemáme zatím na OMS digitální fotoaparát, takže nám trochu chybí fotografie, ale mnoho členů jej má, takže nám je dodají. Myslím, že stránky jsou zdařilé. I pro myslivce, kteří se začínají s internetem teprve sžívat, jsou skvělé. Na stránkách uvádíme i jubilea našich členů včetně udělování vyznamenání. Jsou tu zajímavosti, které se týkají každého člena. Myslím, že kdyby se každý myslivec podíval dvakrát do roka na naše stránky, ví, co se děje a je v obraze.

Jak se může o vaší činnosti dozvědět veřejnost? Přispíváte do novin nebo jiných místních médií?
Pokud se nějaká naše činnost týká veřejnosti, třeba výstava trofejí, zkoušky psů nebo střelecké akce, v místních novinách, které se o to zajímají, zprávy vychází. Redaktoři za námi přijdou a sami sepíší článek. Pokud jde o informace v místním tisku, funguje komunikace docela dobře. Problém je s médii, která si články opraví podle své potřeby a mnohokrát úplně změní smysl i formulace. To se nám stalo několikrát v novinách i v rádiu, takže se snažíme s nimi spíše nekomunikovat, aby se to neopakovalo. V regionálních novinách pracuje dcera myslivce, ta vše, co o nás napíše, pošle zpátky k odsouhlasení. Ale když zavolá někdo z televize, nekomunikuji. Poslední takovou mediální nepravostí byla kauza kolem pana Libínského. Zase to vrhá špatné světlo na myslivce. Když máme zajímavou výstavu trofejí nebo Mistrovství Šumavy a pozveme je, tak nepřijedou. Mnohdy vysílají reportáže, dalo by se říci o blbostech, ale činnost myslivců je nezajímá. Přijeli by asi jen, kdybychom v průběhu akce někoho zastřelili. Jak je možné, že členové různých ekologických organizací se vyjadřují ke kde čemu a nás se nikdo nezeptá?

To je opravdu zvláštní a pro myslivce nevýhodná situace. Zapsat se kladně do povědomí bližší veřejnosti se však dá například pořádáním mysliveckých plesů? Konají se u vás nějaké?
Okresní ples nepořádáme už léta, máme problém s uchováním zvěřiny do tomboly a pak také s pronájmem sálu. Ale na sdruženích se bály a zábavy pořádají. Jedná se asi o třetinu sdružení, kde jsou každoročně a je o ně velký zájem.
Předloni jsme také vysvětili kapličku ve Ktiši, tamní myslivecké sdružení si vše vzalo pod patronát, zrekonstruovali jí a farář z Chvalšin ji znova vysvětil. Byla to velice pěkná akce i pro lidi, vše se odehrálo za zvuku mysliveckých fanfár. V Myslivosti se již objevil detail obrazu z této kapličky v rubrice myslivecké památky. Jeden zdejší myslivec a malíř, MUDr. Vladimír Šírek, namaloval do kapličky výjev svatého Huberta s jelenem.

Máte v okrese nějaké další zajímavé myslivecké památky nebo zařízení?
Máme tu zajímavá myslivecká zařízení z doby Schwarzenbergů, myslivny, které se využívají jako ubytování pro lovce, jsou většinou ve vlastnictví LČR a jsou to chaty přímo na území nebo v okolí boubínské obory. Mezi všeobecně známé patří zámek Kratochvíle, který byl využíván jako lovecký a má svou mysliveckou historii. V Zátoni je historický objekt, který zrekonstruovaly LČR, pak je tu Stožecká kaple, která měla také svou spojitost s myslivostí. Tyto stavby jsou rozptýlené po okrese a mnohdy laik ani neví, že tam měla myslivost podstatný vliv. Ve Staré oboře u Českých Budějovic stojí lovecká chata, která byla převezena ze Včelné u Boubína. Na Netolicku stojí typické historické statky z neomítaných cihel. Ty se využívali jako myslivny, k ubytování loveckých hostí nebo jako hospodářské budovy.

Mluvil jste o oboře na Boubíně. Máte jich na území okresu více?
Tato je jediná. Jmenuje se Obora Boubín nebo se jí také říká Mlynařovická. Z větší části se rozkládá mezi kopci Boubín a Bobík. Hlavním druhem je zde jelení zvěř. V malé části se vyskytuje i zvěř srnčí a občas černá. Nadmořskou výškou už není vhodná třeba pro chov daňka. Nadmořská výška se pohybuje okolo 800 - 1100 m n. m. a skladba dřevin odpovídá nadmořské výšce, takže dřeviny zvyšující úživnost, jako třeba duby a buky, se zde moc nevyskytují, spíše smrky, ojediněle jeřáby. Hodně se toho musí dovážet a způsob hospodaření je odlišný od obor v okolí Budějovic.

Řešili jste nějaké škody černou zvěří nebo jsou u vás v únosných mezích?
Škody byly, někde více, jinde méně. U nás však většina honiteb není polních, jsou to pastviny, takže na nich škody nejsou tak hrozné, až na pár rozrytých luk. V honitbách, kde je polí víc, záleželo, jak se dodržují agrotechnické lhůty při zpracování plodin, tam škody byly. Ale se zemědělci vycházíme dobře, mnoho jich je také mezi myslivci, takže velké problémy nebyly. Týkaly se i poměrně malé části výměry okresu. V loňském roce napadlo poměrně pozdě veliké množství sněhu a byl tedy rekordní odlov černé zvěře za několik let. Ulovilo se jí přes 1000 ks. V tu chvíli jsme si říkali, že je černá na vzestupu a bude jí čím dál víc. Letošní rok je překvapivý, černá zvěř není tolik vidět, spíše jsou stavy nízké. Je jen v oblastech, kde byla pole. Takový rozsah škod jako byl na Táborsku a Benešovsku u nás vůbec nebyl.

Jaká je u vás sociální struktura černé zvěře?
Celkově není taková jaká by měla být, což je v celé republice a byl to jeden z faktorů, který také ovlivnil její nárůst. Problém spatřuji hlavně ve společných lovech na černou zvěř.

Pojďme si nyní povědět něco o kynologii na Prachaticku.
Kynologie je nejdůležitější činností OMS, v průběhu roku se pořádá nejvíce kynologických akcí, které se týkají největšího počtu členů. Mnoho lidí v současnosti přijde k myslivosti přes kynologii. To je také obor, který řešíme v rámci celého kraje, máme rozpis akcí všech okresů hlavně kvůli pořádání Mistrovství Šumavy, které je soutěží ohařů z celého Jihočeského kraje v jeho bývalém rozvržení, do kterého spadal i okres Pelhřimov. Střídáme se v pořádání, na každý OMS vyjde jednou za osm let. Na mistrovství se sejdeme všichni předsedové kynologických komisí a jednatelé a domlouváme se, abychom se s akcemi nepřekrývali, abychom je byli schopní zajistit rozhodčími. Sladíme i poplatky za zkoušky a odměny rozhodčím. Nejvíce zkoušek máme pro malá plemena. Pořádáme všechny typy zkoušek včetně všestranných. Ty všestranné jsou poměrně složité, dělali jsme je jednou a budeme určitě vícekrát, ale ne každý rok. Také děláme barvářské zkoušky honičů po několika letech. Za mého působení jsme ještě nedělali speciální vodní práci, ale ani o tom neuvažujeme, protože ta probíhá v sousedních okresech, což je dostačující. U nás není tolik vhodných vodních ploch. V Budějovicích a Strakonicích jsou na dobré úrovni. Vloni proběhly také dvě klubové akce, od klubu chovatelů jezevčíků norování a speciální barvářská soutěž jezevčíků, od klubu brakýřů to byly klubové zkoušky honičů. Vloni se uskutečnila speciální soutěž barvářů, která se koná jednou za dva roky a soutěží se o putovní pohár ČMMJ. Spolupodíleli jsme se na zabezpečení těchto akcí. Hlavní zásluhu mají sdružení, v jejichž honitbách se akce odehrály.

Mistrovství Šumavy se uskutečnilo vloni v Prachaticích. Kolik psů se na něm sešlo?
Počet je pevně daný - z každého okresu dva ohaři, kteří se umístili na prvních místech. Důvod pořádání Mistrovství Šumavy byl ten, aby se rozhodčí z jednotlivých okresů setkali a sladili mezi sebou způsob posuzování. Prohlédli si nejlepší psy z celého kraje a domluvili se na hodnocení jednotlivých disciplín. Loňské mistrovství se nám povedlo hlavně díky spolupráci s Mysliveckým sdružením Netolice, i když se podílela i další okolní sdružení. Bylo to důstojné a pěkné, i počasí se povedlo. Bylo to však materiálně i finančně náročné.

Jak si vedli prachatičtí psi?
Vedli si podle toho, kolik je u nás drobné zvěře. Takže se umístili téměř na konci. Vyhrávají většinou budějovičtí nebo z Jindřichova Hradce. Občas Strakonice, Tábor, Písek. Předloni pes z Pelhřimova. Jsou to psi z okresů, kde mají více uplatnění a tím i tréninku. U nás je nedostatek ohařů i na zkoušky, například podzimní nebo lesní. Malých plemen je dost vždy. Hodně psů bývá na barvářských zkouškách malých plemen. Samostatná kategorie jsou barváři, je to skupina psů vycházející z našeho území, máme jich dvě družstva. Z celého jihočeského kraje se k nám jezdí na barvářské zkoušky. Klubové zkoušky též bývají naplněné.

Máte dostatek rozhodčích na posuzování při zkouškách?
Rozhodčí moc nemáme, a ještě když některý vede psa, nemůže pak posuzovat. Jsme tedy závislí na okolních okresech, jako jsou například Strakonice. Polovina rozhodčích, kteří nám posuzují na zkouškách, jsou ze strakonického okresu, spolupráce s nimi je dobrá a letitá. Máme čekatele, ale někteří, řekl bych, čekají již dost dlouho. Sem tam si některý rozhodčí rozšíří aprobaci.
Na zkoušky s potřebou drobné zvěře poskytují honitby stále stejná sdružení - Strunkovice, Netolice, tam kde se drobná zvěř vyskytuje. Předběžné zkoušky barvářů a brakýřů jsou dělané ve spolupráci s vojenskými lesy. Z VLS nám řekli, že se na ně můžeme obrátit s jakoukoliv akcí, což je skvělé, jsou tam i místní rozhodčí, všechno připraví, zajistí. Tuto nabídku velmi vítáme.

Na území okresu Prachatice se vyskytuje rys. Setkáváte se v lese s rysími hlídkami?
Měli jsme trochu problém, když se tato kampaň rozjela. Oslovili jsme hnutí Duha s tím, že se samozřejmě velmi rádi zapojíme a pokud by byl z jejich strany zájem, nějaký myslivec tam také půjde. Oni řekli, že jestli je to tak, že se na hlídky vykašlou. Z toho mi vyplývá, že jsou hlídky dělané proto, aby vznikl konflikt mezi nimi a myslivci, o rysy vlastně ani moc nejde. Probíhá to tak, že jde asi šest lidí, kteří nejsou v příbuzenském poměru a třeba dva psi na volno po lese. Potkají se s myslivcem, ten je upozorní, aby si připoutali psi a oni si potom navzájem dosvědčí, že to bylo úplně jinak a kdoví jak je ten myslivec neomezoval či přímo neohrožoval. Začne se slovíčkařit a je z toho aféra. Se psy je tedy problém, ale klid narušují i lidé. Les je veřejné místo. Snažil jsem se uživatelům honiteb vysvětlit, aby se mírnili, když potkají houf lidí, ať je nechají a nehádají se s nimi. Je to často dělané jen proto, aby nastal spor. Je mi záhadou, jak tyto organizace hospodaří a z čeho čerpají své možnosti - jestli je platí ze zahraničí? My jsme rozpočtová organizace závislá na počtu členů, máme jakýsi stálý příjem a dá se říci, že na okresních spolcích živoříme a na druhé straně je nevládní organizace, kam tečou peníze, mají auta, mobily, jak je to možné? Když jsme řekli, že se chceme v národním parku podílet na sestavování kritérií pro odstřel zvěře, nechtěl se s námi nikdo bavit, pak přijde hnutí Duha a sedí v radě národního parku a vyjadřují se k výši odstřelu. Asi si tu založíme nějaký nevládní spolek a pak nás tam možná vezmou?

To opravdu nutí k zamyšlení. Ještě k otázce pohybu lidí po lesích - vzhledem k oblíbenosti Šumavy tu máte asi během sezóny značný turistický ruch?
Já na to mám trochu jiný pohled. Léta jsme tu byli zavření, zrušily se tu celé vesnice, najednou sem všichni najíždí. My říkáme Pražáci, ale jsou i odjinud. A myslí si, že jim to tu patří. S výjimkou lidí, kteří jsou na tom existenčně závislí, mají například pension, z nich nikdo moc nadšený není. Mnozí se chovají neomaleně, porušují zákazy, řvou v lese. Všem říkáme, aby se chovali jako zvěř. Problém je, když jsou houby, to je jedna hromadná naháňka za druhou, lidi pročešou les a zvěř doslova vyštvou. S tím se však musíme srovnat, to přináší doba. Máme problém u honiteb, které jsou okolo měst, že různé party devastují myslivecká zařízení poblíž sídlišť, nevíme kdo, ale stává se to pořád. Větší problém je, když nějakému chovateli uteče dobytek do lesa a vyžere krmelce. Ovce, krávy i kůň, co tahá dříví v lese. Ztrácela se i sůl, když nebyla v obchodech.

Dochází zde i ke ztrátám zvěře na silnicích?
Na hlavních tazích na Budějovice, Krumlov, Strakonice, Prahu jsou ztráty obrovské, hlavně srnčí zvěř a zajíc. Dokonce ani značku upozorňující na přebíhající zvěř nám správa silnic nechtěla dát. Nakonec si sdružení sehnalo sponzora, aby jim značku koupil a umístili jí. Jsou místa pravidelných střetů, bohužel s tím nic nenaděláme.

Jistě se věnujete i střelectví. Máte jako OMS vlastní střelnici?
Vlastní střelnici nemáme. Před dvěma roky tu Myslivecké sdružení Věnec Zálezly vybudovalo brokovou a malorážkovou střelnici. My jsme jim poskytli vrhačky asfaltových terčů. Máme s nimi dohodu, že můžeme střelnici v rámci našich akcí využívat. Perfektní velká malorážková střelnice je přímo v Prachaticích, patří Sdružení sportovních aktivit Šumava. Teď máme spolupráci s LČR, mají nejlepší střelnici v okrese, která patří určitě i mezi nejlepší v kraji - na Korkusově Huti. Jsou tam automatické vrhačky a je umístěná na velice vhodném místě. Je zde střelecké využití na vysoké úrovni i pro sportovní a profesionální střelce. Dohodli jsme se tedy s ředitelem lesního závodu, že bychom prestižnější akce, jako okresní přebor, dělali u nich. Také letos proběhne druhý ročník letního střílení, které jsme zavedli. To se uskuteční v Bošicích. Bude se hlavně týkat okresních střelců, nemáme moc zájem aby sem najížděli střelci odjinud, kteří jezdí napříč republikou po soutěžích v domnění, že tu máme třeba hlavní cenu televizor nebo odstřel jelena. Děláme to v první řadě pro místní lidi.

Kde probíhají střelby adeptů?
Na střelnici v Prachaticích s malorážkou, z pověření musí prokázat svou dovednost v kulové střelbě, protože jde o počet zásahů. Ale bereme je i na brokové střelby, když mají zájem.

Jaké střelecké přebory a soutěže pořádáte?
Střelectví teď znovu rozjíždíme. Protože je to trend dnešní doby, jsou lidé, kteří se mu víc a víc věnují. Přestávají dělat myslivost a chodí jen na střelby. Pořádáme dva přebory, jeden v kulové střelbě, jeden v brokové. K tomu letní střílení na loveckém kole. Každá ze střelnic má otevřené střílení, většinou dva dny v týdnu, takže si může zastřílet každý, kdo má zájem. A třeba na konci dne se tam nějaké malé utkání odehraje.
Ještě je v našem okrese jedna uznaná střelnice v Nové Peci, ta je však trochu z ruky, takže jí nevyužíváme, a jedna menší kulová střelnice u Stach. Jinak je ale problém, aby byla střelnice uznaná a měla odpovídající parametry, to je pouze Korkusova Huť, Nová Pec, Bošice pro brokovou střelbu a v Prachaticích malorážka na 50 metrů. Se vším ostatním se jezdí na Borek do Českých Budějovic - to je nejbližší velká střelnice.

Děkuji za rozhovor!
Připravila
Ing. Kamila KAASOVÁ
Snímky z činnosti - archiv OMS


vychází v 7:50 a zapadá v 4:32 vychází v 2:21 a zapadá v 12:19 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...