Časopis Myslivost

Březen / 2006

VÝVOJ ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINY VE VZTAHU K DROBNÉ ZVĚŘI

Myslivost 3/2006, str. 5  Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc., Ing. Petr KORHON
Vývoj zemědělského využívání krajiny byl po celá staletí podřízen potravnímu zajištění obyvatelstva. Do popředí se však postupně dostala ekonomika na trhu potravních produktů, která je v současnosti rozhodující složkou hospodaření v agrárních i přilehlých ekosystémech. V tomto příspěvku uvádíme několik údajů o změnách hospodaření v krajině, které významně ovlivňují život volně žijících živočichů včetně zvěře.
Nejen skladba, ale i plošné zastoupení pěstovaných zemědělských plodin byly po dlouhá desetiletí velmi příznivé, nejen pro výživu obyvatelstva, ale také pro rozvoj drobné zvěře v čistém prostředí. Proto také při snížení početních stavů zvěře, způsobené jen klimaticky extrémními vlivy (např. po r. 1929, 1942) byly stavy drobné zvěře rychle obnoveny, při stejném způsobu šetrného hospodaření v krajině. Naší snahou je uvést některé hospodářské a antropogenní negativní vlivy, které v posledních více než padesáti letech způsobují nízkou reprodukční schopnost koroptví, bažantů, zajíců a dalších volně žijících druhů.
Dříve vlastníci hospodařící na zemědělské půdě velmi dobře pečovali o zachování přirozené úživnosti a ochrany prostředí tím, že na méně úrodných místech vysazovali keře a stromoví, udržovali měkké cesty s travnatými porosty, meze mezi plodinami a výrazně nezasahovali do přilehlých ekosystémů. Výsadbou keřů a stromů na těchto plochách, zamezili odplavování ornice a udrželi na polích potřebnou vláhu ke zvýšení své produkce. Pro zvěř byla zachována velmi pestrá a dostupná potravní nabídka, dostatek krytu, klidu i vody ke svému rozvoji.
Využívání krajiny majiteli pozemků, kteří hospodařili na menších plochách, u nás skončilo v polovině minulého století, částečně již koncem II. světové války. Politickým tlakem nastoupil přechod na průmyslové celospolečenské zemědělské hospodaření v agrárních ekosystémech. Tento zákrok si vyžádal odejmutí nejen zemědělské, ale i ostatní půdy majitelům. Jen tak bylo možné provést tzv. hospodářsko-technické úpravy polností (HTÚP). Pro tento způsob společného hospodaření byla založena malá, družstevní hospodářství (JZD, Státní statky) s chovem odpovídajícího množství hospodářských zvířat. Tato úprava pro zvyšování rostlinné produkce při nízkých nákladech, se v mnoha oblastech projevila jen mírně na životním prostředí a počtech drobné zvěře.
Další ekonomický tlak na malé hospodářské jednotky zapříčinil nejdříve rozšíření orné půdy na úkor ostatních přilehlých pozemků. Cílem bylo zvyšování celkové zemědělské produkce při využívání výkonných mechanizačních prostředků a také chemických látek. Důsledkem byla likvidace mokřadů, pramenišť, potůčků a také polních cest, mezí, stromořadí, remízů a lesíků. Tak bylo možné přejít k zavedení ekonomické velkoprodukce v zemědělství.
V tlaku na zvyšování zemědělské produkce před sedmdesátým rokem minulého století docházelo ke slučování malých zemědělských farem ve velké celky. Tyto hospodářské jednotky s působností na značných rozlohách zavedly průmyslovým způsobem oblastní specializace pro pěstování rostlinných produktů vč. chovu hospodářských zvířat v budovaných specializovaných živočišných velkofarmách. Těmito zásahy do krajiny byla ochuzena skladba rostlinných i živočišných druhů v prostředí, včetně pěstování plodin v jednotlivých oblastech.
V technologii výživy hospodářských zvířat byla zavedena tzv. jednotná krmná dávka pro skot založená hlavně na kukuřici a jadrných krmivech. Z krajiny se postupně vytratily plochy pro tzv. potravní zelený pás (pícniny), který byl přes vegetační období také hlavním zdrojem nejen výživy a krytu, ale i části rostlinné vody pro zvěř. Místní myslivci se často snažili o možnosti malých úprav v prostředí založením potravních pásů, navrácením remízků, ale jednání s hospodářskými organizacemi mnohdy nebylo snadné. Raději pro zvěř poskytli dostatek krmiv z vlastní produkce, ale úpravy prostředí se podařilo provést jen ve velmi málo případech. V tomto časovému období specializované rostlinné a živočišné produkce se snížilo zastoupení rostlinných a živočišných druhů v životním prostředí včetně drobné zvěře. Technologický způsob průmyslového využívání krajiny však zlepšil životní podmínky spárkaté zvěři (černá zvěř), vytvořením dostatku potravy, krytu a klidu na značných plochách.
Po roce 1990 došlo k navrácení pozemků původním majitelům, kteří však nebyli na vlastní obdělávání půdy a hospodaření vybaveni. Většina majitelů navrácených pozemků neměla již žádný vztah k půdě, kterou podědili po rodičích nebo prarodičích a sami v místě nebydlí. Tito současní vlastníci pozemků většinou ani nevědí, kde jejich pozemek leží, ale mají od něj tzv. "vlastnický list". Někteří majitelé půdu po nabytí prodali nebo ji pronajali pokračujícím zemědělským hospodářským subjektům, které za její užívání platí nájemné.
Hospodaření nájemců půdy je již více roků pod vlivem silného cenově ekonomického tlaku v přebytku zemědělských produktů. Za tímto účelem jsou často dříve upravené společné bloky lánů osévány jen ekonomicky výnosnými plodinami i více let po sobě (obiloviny a technické plodiny). V současnosti se chov hospodářských zvířat u farem vyskytuje jen ojediněle. Pokud myslivci požádají současného uživatele jen o malé části pozemků k úpravě prostředí pro zvěř, je realizace většinou neprůchodná. Do jednání vstupuje majitel pozemku, nájemce pozemku, pozemkový fond, státní správa a organizace ochrany přírody atd.
Úpravy v krajině jsou v současnosti řešeny zákonem č. 284/1991 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech v návaznosti na další právní předpisy. Komplexní pozemkové úpravy (KPÚ) se postupně provádí v mnoha oblastech, kde by bylo možné, alespoň z části upravit prostředí i pro zvěř. Myslivci však nejsou účastníky správního řízení. O úpravách se často dozvídají až při realizaci zpracovaného projektu. Při těchto nových úpravách se budují cyklistické stezky, sportovní a rekreační plochy, ochranná místa pro vzácnější druhy rostlin a živočichy aj. Jejich provozem je zvěř ze svých životních teritorií vytlačena a nemá v nejbližším okolí možnost najít nová stanoviště, protože ostatní půda je stále obhospodařována v monokulturních blocích efektivních druhů plodin.
Již několik roků je v některých oblastech dávána zemědělská orná půda do tzv. "dočasného klidu". Tuto půdu mají majitelé, resp. uživatelé udržovat v čistém stavu. Za tento způsob hospodaření se dostává státní finanční podpora. Některé organizace (firmy) se touto činností údržby zabývají. Nařízené první ošetření je sečení (mulčování), bohužel právě v době kladení mláďat drobné zvěře, která bývají usmrcována rychlými mechanizačními sekačkami. Druhé sečení je na podzim, což by bylo vhodné alespoň z části ponechat pro kryt zvěři na zimní období. Pokud se tato údržba neprovede vůbec, rozmnoží se nežádoucí agresivní druhy jako je např. pcháč oset (Cirsium arvense), lopuch trstnatý (Actium tomentosum), lebeda rozkladitá (Atriplex patula), bolševník obecný (Heracleum spondylium), bez černý (Sambucus nigra), trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a další druhy, které neslouží k potravě zvěře, ale spíše jako útočiště predátorů (nenavštěvují lidé).
Naproti tomu jsou v současnosti další zemědělské oblasti, kde je intenzivní využívání zemědělských pozemků (orání a osetí) včetně okrajů pevných komunikací, kde není k vidění kousek travnatého porostu kolem značných rozloh monokulturních plodin (obiloviny, technické plodiny). Někteří obhospodařovatelé pozemků mají zvěř za škůdce, kteří jsou příčinou snížení výnosů. Proto často hledají cesty k vymáhání náhrady za škody zvěří na plodinách, které však mohou být způsobeny jejich nedostatečným obhospodařováním (pozdní osetí nebo sklizeň, špatná ochranná opatření a hlavně koncentrované umístění jedné plodiny atd.).
Skladba současných plodin v agrárních ekosystémech je velmi omezená, jak uvádí Český statistický úřad - vývoj hospodaření v agrární krajině od roku 1970 do roku 2005 (viz připojená tabulka).
Jednou z příčin malé reprodukce drobné zvěře je také nedostatek klidu a krytu v životním prostředí zaviněný činností lidí. Vždyť si jen promítněme průběh roku v přírodě z hlediska lidských aktivit. Od jara lidé rekreačně procházejí honitby, plaší nejen pernatou zvěř při zasednutí na vejce, ale také často sbírají vylíhlá mláďata a nosí je domů nebo pod dojmem pomoci do záchranných stanic živočichů. Později procházejí skupiny sběračů lesních plodů a hub křovinami, lesy a zbytky remízů. Tento sběr pokračuje až do napadnutí prvního sněhu. To již nastupují vyznavači zimních sportů, kteří často odhání zvěř od zásypů a krmelců. Krosové jízdy na kolech, motorkách a sněžných saních vyhání zvěř z celých oblastí na dlouhou dobu.
Negativní vliv na zvěř má také rozšiřující se výstavba v extravilánech (občanská, průmyslová, výstavba inženýrských a dopravních sítí). Jejich vliv se zatím hodnotí jen úbytkem honební plochy. Tím spárkatá (přebíhavá) zvěř často opouští potravně a klidově nevhodná stanoviště a v jiných místech dochází k jejímu soustřeďování, kde vznikají škody na porostech a v chovu zvěře pak ke snadnému přenosu onemocnění. Ke značnému úbytku zvěře dochází na dopravních tepnách všech typů, které nemají ochranná opatření. Dopravních prostředků je u nás více jak 4 miliony. Na rychlostních komunikacích se běžně jezdí vyšší rychlostí než 150 km, na ostatních silnicích více než 100 km za hodinu. Při těchto rychlostech zvěř nemá prakticky možnost úniku z frekventovaných dopravních tepen.
V současné době je chov drobné zvěře v agrárních a přilehlých ekosystémech velmi náročný. A bude ještě náročnější, pokud nedojde k dohodě mezi uživateli, resp. majiteli pozemků a vykonavateli práva myslivosti na určitém kompromisu podpořeném orgány státní správy ve věci všeobecné ochrany prostředí včetně zachování životních podmínek volně žijících druhů zvěře. Neutěšený stav v krajině je způsoben přetrvávajícím často bezohledným způsobem hospodaření a tlakem na přírodu, která se sama nemůže bránit. Uživatelé honiteb se vždy snažili udržet v prostředí co největší rostlinnou i živočišnou druhovou skladbu. Také dnes jsou známé případy, kdy myslivci dávají vlastní pozemky k založení biologických pásů, remízků a lesíků sloužící ke zlepšení prostředí nejen zvěře. Jejich výsledky jsou znatelné jak v druhové, tak i v početní skladbě drobné zvěře v jejich honitbách. Je však také skutečností, že ne všichni myslivci jsou aktivní na pracích k zachování životního prostředí a ochraně zvěře.
V mnohých honitbách není časově dostatek vhodné potravy, klidu a krytu pro reprodukci drobné zvěře. Současnou situaci s chovem drobné zvěře je nutné řešit nejen v místě základních mysliveckých organizací v jednotlivých honitbách, ale také mysliveckých organizacích na všech stupních, za podpory orgánů státní správy, které se starají o právní postavení české myslivosti.
Pro orientaci uvádíme několik grafických příloh, které dokladují vývoj hospodaření v agrárních ekosystémech od poloviny minulého století až do současnosti ve vztahu k lovu některých druhů zvěře. Údaje o lovu bažanta, které jsou použité v přiložených grafech, jsou významně ovlivněny jejich voliérovým odchovem. Do jaké míry mají jednotlivé sledované negativní faktory vliv v konkrétních honitbách je možno posoudit podle základních údajů v místních podmínkách (agrární a jiná opatření ve vztahu k množství zvěře). Kromě uváděné skutečnosti existuje celá řada dalších negativních vlivů v prostředí zvěře. Jedná se např. o vliv znečištění prostředí, mnohde nevhodné vymezení hranic honiteb, ale také o špatné hospodaření v některých honitbách (vysoký lov zvěře a malá péče o ni) či pytláctví. Mezi další vlivy patří nedostatečná osvěta v oblasti ochrany volně žijících zvířat včetně zvěře ve společnosti.
Kontaktní adresa :
Doc. Ing. František ZABLOUDIL CSc., Ing. Petr KORHON
Institut ekologie zvěře, Palackého 1 - 3, CZ - 612 42 Brno

Doc. Ing. František ZABLOUDIL, CSc., Ing. Petr KORHON
Středoevropský institut ekologie zvěře Wien - Brno - Nitra
Institut ekologie zvěře
Veterinární a farmaceutické univerzity Brno



vychází v 7:50 a zapadá v 4:32 vychází v 2:21 a zapadá v 12:19 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...