Časopis Myslivost

Květen / 2010

Oblečení od firmy BANNER kupují myslivci již 18 let

Myslivost 5/2010, str. 48  Mgr. Marie Vašíčková
Průzkum bojem - tak charakterizuje ředitel a jednatel společnosti Banner, Ing. Milan Jeníček, výrobu a stálé hledání i vymýšlení toho nejlepšího a přitom cenově přijatelného oblečení pro myslivce, lesníky a další zákazníky, kteří se pohybují v přírodě. Banner je největší výrobce těchto oděvů v republice a jako první tuzemská firma začal se všíváním voděodpudivých a přitom prodyšných membrán do oblečení. Dítětem Banneru je nový fleesový materiál Fletex, který firma sama vyvinula. Nové materiály, o jakých se našim předkům mohlo jen zdát, jsou skutečnou revolucí v oděvech pro myslivce. Položek, tedy jednotlivých druhů zboží, které Banner nabízí, je přes tisíc
 
Chtěli jsme zjistit, co vše Banner vyrábí a jestli se můžeme těšit na nějaké novinky, jaké vůbec byly začátky firmy, jak to, že se stále drží na trhu a odolává tlaku dovozu ze zahraničí. Proto jsme zajeli do Sezimova Ústí, kde Banner sídlí, prohlédli si provoz a popovídali si s ředitelem Jeníčkem i s obchodním ředitelem Tomášem Kloboučníkem. Seděli jsme nejprve ve vzorkovně, kde má firma vystavené vzory svých výrobků a dá se bez přehánění říci, že by si tam vybral každý. Zelené oděvy už ale střídají i jiné barvy…
 
Začínali jste v letech, kdy se otevíral trh, a proudilo k nám zboží ze zahraničí, takže rozjíždět výrobu právě oděvů bylo asi dost riskantní. Jaké byly začátky Vaší firmy?
Začali jsme v roce 1992, kdy jsme otevřeli malou prodejnu věcí a oděvů pro camping, turistiku a tramping. Maskáče, polovojenské oděvy, zkrátka oblečení zaměřené na pobyt v přírodě. Zjistili jsme, že se nabídka líbí a lidé to chtějí. Za prvé tady takové zboží dříve nebylo, nevyrábělo se, byli jsme asi první. Za druhé jsme se s tím „chytli“ asi proto, že popularita chození do přírody a myslivost v republice fungovala už dlouho, má svou tradici. Než jsme začali s výrobou sami, nakupovali jsme všude možně, hlavně v Německu a od malých výrobců.
Původně jsme měli ve výrobní části jen dvanáct lidí. Když začala běžet, přidali jsme další sortiment, oděvy pro bezpečnostní složky. Dříve to byly spíše bezpečnostní služby, dnes už vyrábíme hlavně uniformy a oděvy pro městské policie. Na těchto oděvech jsou i barevné a reflexní prvky.
Od maskáčů a polovojenského oblečení jsme se začali orientovat i na lepší typ - takové oblečení, ve kterém se dá chodit také mimo les. Pomalu jsme se rozšiřovali a v dobách, kdy jsme měli nejvíce lidí, nás bylo 140 - 145. Dnes je nás 125.
 
Jaké máte zázemí - výrobu, prodejny a sklady?
V roce 1997 jsme se přesunuli do nového areálu v Sezimově Ústí, protože do té doby jsme měli různé sklady a dílny zvlášť, administrativu jinde… Do zrekonstruovaných starých objektů jsme tedy přesunuli všechno, a když jsme přikoupili další menší objekt, přestěhovali jsme do něj výrobu.
Náš sortiment máme rozdělený svým způsobem napůl. Asi před pěti lety jsme začali budovat své prodejny, kam se přesunula velká část sortimentu oděvů do přírody. Díky vlastním prodejnám se oděvy do přírody navýšily nad výrobu uniforem. V současné době prodáváme zboží v našich i v cizích prodejnách, ve velkoobchodě pak pro lesnické firmy, ochranáře, národní parky.
 
Zůstanete tedy u těchto svých „dvou“ pilířů - tedy u oblečení do přírody a uniforem? Nebo chystáte něco dalšího?
Rozšiřovat sortiment dál asi nebudeme, vyráběli jsme i pro záchranné služby, ale těžiště zůstalo u zmíněného sortimentu. Záchranářským oděvům jsme se nemohli věnovat naplno, v tomto oboru byly některé firmy určitě lepší a částečně nás vytlačily.
 
Kdo střih a vzhled uniforem navrhuje?
Označovací prvky na uniformách jsou dané a musí být stejné, ale například každá městská policie si může říci, jaké uniformy chce. V zásadě už se ale jejich uniformy město od města neliší tak jako dříve.
 
A kdo vymýšlí oděvy v „zeleném programu“?
Střihy, ale nejen ty, vymýšlíme sami. Inspirujeme se přitom i na výstavách. Ne, že bychom kopírovali, ale díváme se, kde jsou jaké kapsy, kudy se do nich sahá… Snažíme se nalézat to, co je praktické. Pak už hodně záleží na materiálech a drobných detailech. Ale ty drobné detaily, které výrobek prodražují, lidé ocení při používání, nebo jestliže oděv někdo při vybírání v obchodě opravdu detailně zkoumá.
U oděvů do lesa je určitá tradice, jak mají vypadat. Žádaná je hlavně zelená barva a případně kombinace přírodních barev. Nebo si už zákazníci přejí i v tomto směru něco nového?
Tomáš Kloboučník: Mění se především kombinace materiálu, barevnost tolik ne. Ale pokud se u výrobku udělá nová kombinace jak barev, tak druhů materiálu, vypadá hned jinak. V naší nabídce vycházíme především z toho, co nám říkají zákazníci, co sami objeví při praktickém používání. Myslivci mají zvláštní požadavky, jak má jejich oděv vypadat na léto, jak na zimu.
 
Jezdíte také na výstavy. Co je hlavní důvod?
Ing. Milan Jeníček: Především proto, abychom měli zpětnou vazbu od zákazníků. Někdy to jsou poznatky, na které by člověk jen od stolu nepřišel. I když je pravda, že občas si lidé vymýšlejí obměny, které jsou buď nerealizovatelné, nebo by výrobek moc prodražily. Takže se snažíme o kompromis mezi požadavky a možnostmi. Týká se to například různých speciálních zateplovacích vložek. Dnes se dá díky novým technologiím udělat perfektní oděv, ale vložky, které firmy pro speciální použití vyrábějí, cenu třeba zpětinásobí. Takže zákazník, který se o takový oděv či provedení zajímá, nakonec sám řekne, že za takovou cenu výrobek ani nechce.
Tomáš Kloboučník: Při vzorování vycházíme také z vlastních zkušeností. A co požadují zákazníci, to zjišťujeme nejlépe v našich prodejnách, kam chodí nakupovat. Jsme také schopni vyvzorovat oděv pro zákazníky podle určitého požadavku. Například nový uniformní vzor pro státní organizaci, privátního zákazníka, akciovou společnost nebo zahraničního zákazníka.
 
Máte nějaké své know-how, kterým se můžete pochlubit? Co děláte jako jedni z mála, nebo dokonce jako jediná tuzemská firma?
Dvě důležité věci by se našly. Jednak používání membrány tak, aby nešustila. Máme speciální technologii všívání membrány, která je zevnitř paropropustná a přitom zvenku nepropustná pro vodu. A jednak používáme doplňky z kůže. Různé lemování kapes i detaily, které výrobek zkrášlují. Kůže vydrží praní, je odolná. Ale chvíli trvalo, než jsme přišli na tu správnou kůži, která při praní nepraská a neodírá se.
Ing. Milan Jeníček: Membrány jsme do mysliveckých oděvů, kromě dovozových, začali u nás dávat jako první, alespoň se domnívám. Můžeme ji zkombinovat, s jakým materiálem chceme. Membrána má jako samostatná vrstva oproti laminátům výhodu v tom, že není přímo natavená nebo nalepená na hlavní materiál. Nešustí, a když se poškodí vrchní materiál, tak se nepoškodí membrána. Můžeme ji dát mezi materiály, jaké chceme, nejsme limitovaní tím, že nám ji výrobce nataví na určitý materiál sám.
Mezi laminátem a všíváním membrány je rozdíl. Sama membrána je lehoučká, velice tenká netkaná textilie - „film“, která je z jedné i z druhé strany krytá ochrannou vrstvou. Jinak by se odřela – celkově je velmi tenká, sama o sobě má „sílu“ několik setin milimetru. Zatímco u laminátu je membrána „film“ přímo nanášena na vrstvu látky, naše membrána se všívá do celé bundy, ne jen do částí, například ramenní části, rukávů. Je to vlastně ušitá druhá bunda. Všechny švy na takto sešité membráně jsou navíc přelepeny speciální tavnou páskou. Kapky pak nemají šanci nikudy proniknout, ani švy. Můžeme nabídnout bundy s membránou i bez ní, stejně tak kalhoty.
 
Vlastně jste myslivce u nás naučili používat membránu. Bylo to těžké?
Myslivci sami při používání zjistili, že je to zajímavé a že to funguje. I když chvíli trvalo, než jsme prorazili bariéru ceny. Membrána přece jen něco stojí a zpracování do oděvu také. Bunda je logicky dražší. Museli jsme vysvětlovat funkci membrány, která cenu odůvodní. Zvlášť u nás, kde jsou myslivci velice konzervativní a neradi nosí novinky, to stálo určité úsilí. Myslivci jsou ochotni deset let po sobě kupovat si stejnou bundu, jestliže s ní byli spokojení. Dá se říci, že když jsme ji ve stejném střihovém provedení nabízeli s membránou, byli nedůvěřiví. Trvalo několik let, než jsme prorazili. Stejně tak jsme zákazníky učili vrstvení oděvů, funkčním prádlem počínaje. Dnes se už o tom píše všude, ale hlavně v souvislosti se sportovním oblečením. Ale před lety, kdy jsme začínali, tady velké sportovní obchody nebyly, nikdo to nepropagoval a lidé zásady neznali.
My sami jsme vše také odkoukali, než jsme začali oděvy s membránou vyrábět. Když k nám jezdili zahraniční zákazníci, tak se vždy ptali: Umíte dělat membránu? Nejen proto jsme se začali učit. Technologii a výrobu na membránu do většiny bund máme zavedenou již asi osm let. Začíná být standardem a lidé se takové oděvy naučili nosit.
 
Kolik vlastně máte nyní v nabídce typů bund?
Ing. Milan Jeníček: Standardních bund máme na skladě dvacet až třicet typů a ty jsme schopni dodat v podstatě ihned. Stejné je množství typů kalhot a nepřeberné množství košil. Toto zboží můžeme nabízet velkoobchodně. Samozřejmě děláme i malosériové zakázky, které dodáváme jen na naše prodejny, nebo vyrábíme oděvy pro speciální zákazníky. Střihová dokumentace od nich zůstává, takže když se zákazník za tři roky vrátí, vyrobíme mu to samé zboží znovu. I materiály udržujeme stejné barvy, můžeme se k nim vždy vrátit.
Nejsme velká firma, šije u nás asi 40 lidí. Jsme schopni dělat i malé série. Aby se to alespoň trochu vyplatilo a oblečení bylo za stejnou cenu, začíná minimální množství na 20 až 30 kusech. Můžeme samozřejmě na zakázku udělat i dva kusy, ale to je něco jiného… Hodně velké série však neděláme, protože nám to zabere kapacitu výroby a nestíháme tak jiný sortiment. Když jednomu typu bundy budeme kvůli velké zakázce věnovat měsíc, tak ostatní vyprodáme a nebudeme je mít připravené k dalšímu dodání. Takže se snažíme rozšiřovat sklad výrobků , který jsme dlouho,drželi v omezeném objemu, protože ekonomicky to příliš dobré není. Ale výhoda je v tom, že si našijeme něco dopředu, připravíme k prodeji a můžeme se věnovat další výrobě.
Tomáš Kloboučník: Jen pro představu - v sortimentu velkoobchodní nabídky pro myslivost a do přírody je asi 300 položek. Z toho je 15 položek doplňků. To znamená, že v nabídce máme 285 kusů oděvů, ale navíc násobeno velikostním sortimentem, minimálně pěti až osmnácti velikostmi. Máme výhodu svých vlastních 15 firemních prodejen. Vedle 300 velkoobchodních položek pro různé organizace vyrábíme ještě dalších 300 až 500 variant oděvů jen pro tyto naše prodejny. Takže sortiment máme obrovsky variabilní, někdy je to skoro až nestíhatelné. A často je pestrou nabídkou zákazník tak překvapen, že vlastně neví, co si vybrat.
Ing. Milan Jeníček: Jsme schopni udělat i jednokusové zakázky nebo měřenky (oděvy na míru), ale omezili jsme to jen na velkoobchodní velké zákazníky, kteří takto doplňují své větší objednávky - většinou oděvy pro své zaměstance, protože tato výroba stojí víc peněz. Už jen proto, že se musí připravit speciálně střih, který se dělá v ruce. Následně se to musí samostatně nastříhat. Je rozdíl, když stříháte najednou 20 stejných bund nebo jednu bundu trochu odlišnou, třeba se širšími rameny. To dá při stříhání stejně práce, ale je to jen jeden kus, tedy stojí více času a tím je dražší.
Obdobné je to se šitím. Spíše se tedy snažíme rozšiřovat velikostní řady, aby se do nich pokud možno všichni vešli. Zatím děláme i v nadměrných velikostech jen jeden z deseti typů. Většinou vyrábíme oděvy do tří až čtyř X – tedy XXXL a XXXXL.
 
Šijí oděvy Banneru jen vaši zaměstnanci, nebo máte i externí švadleny?
Měli jsme dílny v Kolíně a Jindřichově Hradci, kde pracovali naši zaměstnanci. Teď už jsme šití shromáždili sem do Sezimova Ústí, do nového areálu. Vyráběli jsme si dříve vše sami, včetně triček, košil, polokošil, ale už nestíháme. Takže na některé košile, na trička a polokošile už máme výrobce a dovážíme. Necháváme se je šít pod naší značkou, zboží si kontrolujeme na místě. Někdy je to obtížné, aby výrobek vypadal tak, jak má, a byl kvalitní, musíme kontrolovat hodně. Pro některé víceobjemové zakázky využíváme občas i externí výrobní kapacity.
 
Co se v materiálech „zeleného programu“ objevilo nového - kromě membrán? A je v oděvech pro myslivce rozdíl mezi módou naší a zahraniční?
Ing. Milan Jeníček: Když jsme začínali, bylo v Čechách hodně výrobců tkanin. Osobně jsem je objížděl, ale nenašel jsem mnoho, co by se pro tento sortiment hodilo. Alespoň podle mé představy jako člověka, který jezdil na čundry, chodil do přírody. Takže jsme hodně hledali, přestože kdekdo vyráběl různé látky. Od prvopočátku bylo naší snahou si nechat i vyrábět látky podle našich požadavků. Tenkrát někam přijet a chtít něco nového bylo skoro nemyslitelné. Ale podařilo se, že jsme nějaký vhodný materiál vyhledali, další si nechali vyrábět. Bylo to však pořád takové obyčejné plátno vojenského typu.
Tomáš Kloboučník: Sortiment oděvů do přírody začínal na klasických plášťovinách. Co mohli výrobci v ČR nabídnout, to byla stoprocentní bavlna nebo bavlna s polyesterem. V roce 1993 jsme se pořád snažili, aby nám vyráběli látky podle našich požadavků. Když to začalo jít, byl problém s barvou – my jsme chtěli zelenou barvu, ale přírodně zelenou, což někteří nechápali. Buď nabízeli khaki zelenou nebo lahvově zelenou. Je pravda, že zelená barva je na výrobu hodně složitá. Včetně toho, aby byla stále stejná a ne při každé dodávce jiná. Barviva, která se na zelenou používají, se složitě míchají (zelená plus odstín bordó), je to horší než jakákoli jiná barva. Když vše postupně vykrystalizovalo a výrobci se barvu naučili, začali pro změnu extrémně zdražovat. Pak začali postupně krachovat, protože se otevřel trh a začaly se dovážet zahraniční materiály. Začali jsme se tedy ohlížet v zahraničí a začali jsme s materiálem loden. Nebyla to hubertusovina. Ta se sice u nás vyráběla tradičně, ale když sem přijel zahraniční zákazník, řekl „Tohle nechci, já chci loden“. Říkali jsme si proč, vždyť je to podobné, ale přece jen zákazníci z ciziny viděli rozdíl. Pak loden začala jedna česká firma vyrábět (původně ho sice dělala, ale v jiných barvách než v zelené, na kabáty a podobně), objednávali jsme ho mnoho let a prodávali výrobky z něj i v zahraničí. Protože to už byl skutečný loden a za lepší cenu než například v Německu.
Továrna v Krnově, která ho vyráběla, ale skončila také. My jsme v něm však chtěli pokračovat a naučili jsme ho vyrábět jednoho zahraničního výrobce. Postupně se ovšem ukazovalo, že lodenový kabát je sice pěkný, pokud ale stál o 1500 korun víc než z hubertusoviny, tak už ho lidé často nechtěli. Proto s ním na rok počkáme. Když ho lidé budou chtít, tak klidně zase začneme.
 
Z jakého materiálu převážně se v poslední době skládá vaše výroba oděvů?
Snažíme se hlavně o nové modernější materiály, většinou polyestery. Polyester má výhodu, že drží barvu, neopere se, většinou se nemačká. Dříve byl trend mít všechno z bavlny, polyester že je špatný, nepříjemný na nošení. To už ale dnes vůbec není pravda. Když si vezmete bavlněné kalhoty, mačkají se. Je to tradiční přírodní materiál, ale dnes už se bavlna kombinuje s viskózou apod., často to není již přírodní bavlna. Problém je u ní se stálobarevností a srážlivostí. Lidem dřív nevadilo chodit v opraných věcech. Dnes už jim to vadí, protože si zvykli, že existují materiály, u kterých se s tím nemusejí potýkat.
Takže se začaly používat materiály v kombinaci s polyesterem, my jsme se snažili bavlnu nahrazovat směsovými materiály, umělými tkaninami. Ty jsou barvené už přímo ve hmotě, ne po utkání, barveno je přímo vlákno, takže barvu drží.
Materiály nakupujeme v Asii, ale opět musejí být podle našich požadavků, třeba třicetkrát vyvzorované, stále pečlivě kontrolované.
Nyní máme na cestě zatím dva nové zajímavé materiály, ze kterých chceme dělat standardní uniformy i oděvy pro běžné nošení. Nejprve je ale budeme zkoušet, a když se osvědčí, začneme vzorovat.
 
Můžete říci, kolik metrů materiálu musíte objednat na běžnou sérii bund?
Minimální množství jsou dva až tři kilometry. Když látka začne docházet, objednáváme další. Dodací lhůty jsou asi dva měsíce. U našich zákazníků získáváme hlavní body díky tomu, že máme kombinace materiálů. Každá bunda, když vezmu jenom vrchní část, je ze dvou až tří materiálů. Plus podšívka, plus membrána. Takže na jeden typ bundy musíme objednat minimálně šestkrát tři kilometry materiálu. Od minulého léta jsme začali zkoušet i kombinace barev, například zelenou s černou, což jsme také viděli v cizině. Přestože to bylo nezvyklé, lidé takové oděvy začali chtít, protože chtějí zkusit něco jiného. Zřejmě to sice nejsou pravověrní myslivci, kteří by jinak než v zeleném nevyšli, ale zájem mají ti, kteří chodí do přírody fotit, procházet se. Troufne si i mladší generace myslivců.
V Americe je móda maskovacího oblečení do přírody, ale tady tyto oděvy nemají tradici.
 
Jsou Vaši výrobci látek v zahraničí opravdu schopni zaručit kvalitu i stejnou barevnost?
Ing. Milan Jeníček: Ano. Ono se sice říká, je to z Asie, z Číny, je to špatné. Ale to dnes už není pravda - pokud porovnáváme materiály, které si necháme speciálně vyrábět, se spotřebním zbožím, kde je kvalita nízká, protože je levné a asijští výrobci ho jen chrlí. Materiály, které si necháváme vyrobit na zakázku, kontrolujeme, a kdyby nebyly kvalitní, nevzali bychom si je.
Kdybychom vyráběli jen pro prodejny, je poměrně jedno, jestli budou jedny bundy z jednoho druhu látky a další z jiného. Ale vyrábíme i uniformy a pro zákazníky, kteří se nám po roce, po dvou, třech letech vracejí a chtějí to samé. Pro ně musíme mít oděvy ze stejného materiálu a ze stejné barvy.
Navíc nyní chce mít i myslivec v jedné barvě jak bundu, tak kalhoty. Nejlépe ze stejného materiálu, ve stejném stylu. Poslední dobou u nás lidé chtějí celé komplety. Proto máme sortiment pro myslivce a pobyt v přírodě řazený do kolekcí. Každý zákazník si může sladit nejen bundu a kalhoty, ale také například vestu, klobouk, čepici…. Okoukali jsme to také v zahraničí, kde nám velkoobchodní zákazníci říkali, že by chtěli zkompletovat kalhoty, bundu…
Tomáš Kloboučník: Co se týče barevných kombinací, moc jsem tomu nevěřil, protože myslivci u nás jsou totálně konzervativní - prostě jen zelená a všechny její odstíny. Ale myslivecká barva je i v České republice kromě zelené i hnědá, šedá a černá. Za rok a půl, co máme v nabídce oděvy i v těchto barvách, se projevilo, že si je kupují i myslivci, zvlášť mladí. Tyto oděvy vypadají sportovně, moderně. Už to nejsou klasické lovecké bundy, ale sportovní střihy. Mají univerzálnější použití, lidé je nemusejí nosit jen do přírody. Navíc v poslední době vystrojujeme i pracovníky ochrany přírody – pracovníky správ chráněných oblastí, národních parků. Je už obrovské množství lidí, kteří chtějí barevné kombinace. Jsme rádi, že se ujaly. Oděvy nabízíme i v kombinaci různých materiálů, bunda je pak jedinečná. Je pro nás ovšem problém zajistit nejen výrobu, ale i skladování tolika typů bund. Zákazníci si to však přejí, tak jim vycházíme vstříc.
 
Jsou nějaké varianty oblečení, které dodáváte například jen na francouzský či německý trh a u nás ho nenabízíte?
Ing. Milan Jeníček: Teď už ne. Snažíme se ze všeho čerpat i pro naše zákazníky. Ale dříve takových dodávek bylo dost. Například skandinávské země vždy chtěly „radiopocket“- kapsu na vysílačku, kterou s sebou nosí na lov. Lidi pochopili, že je to praktická věc, do kapsy se přece nemusí dávat jen vysílačka. A takto k nám přicházejí různé další prvky. Máme úspěch třeba s tím, že děláme vnitřní kapsu, nejen normální, ale i „napoleonovskou“ skrytou. Je to výborná věc, nemusíte rozepínat zip bundy a přesto tam vnitřní kapsu máte. To jsme také okoukali, náš výmysl to není. Je třeba se inspirovat, ne kopírovat, všechno nemůžete sám vymýšlet. My jsme často vyráběli do zahraničí u bund zadní kapsy, třeba do Francie. Nejprve jsem to nechápal. Některé jsme vyráběli nepromokavé a někdo to nepromokavé nechtěl. Nejspíše typ s nepromokavou kapsou vzadu chtěli na drobnou, například kachny, a druhý například na munici, ani nevím. Francouzi zadní kapsu chtěli dokonce i na krátké bundy do pasu.
Do Francie jsme také vyrobili desetitisíce manšestrových kalhot, bund i sak. U nás manšestr zákazníci nechtějí, přitom je perfektní materiál, příjemný, teplý, nešustí, snad jen někdo říká, že vrže. Něco jsme prodali i u nás, ale málo.
Když jsme dělali pro Skandinávii, zákazníci chtěli mít kombinaci s kůží. Tak jsme i pro náš trh vymysleli kolekci Olaf s kůží a nakonec se z toho stal bestseller. Navíc vyústil v jinou kolekci - kombinace se zelenou kůží. Takže byly některé detaily, které jsme převzali z našich zakázek do zahraničí. Samozřejmě bylo i pár dalších, které byly slepou uličkou. Nechytly se například barevné podšívky. Například světlešedá nebo červená podšívka u zelené bundy, přestože to nevypadá špatně.
 
Kolik máte v sortimentu oděvů pro myslivce, na kterých jsou signální oranžové doplňky?
Tomáš Kloboučník: Zkoušeli jsme je dávat na různá místa bund, ať na spodní části patek kapes, na límce, na zip. Ale vždy, když se oranžový prvek snažíme nějak umístit, omezíme jinou část. Není to už také bunda na normální použití, ale jen na hon. Navíc se prodává spousta samotných doplňků, každý lovec si může koupit pásku na rukáv, na klobouk, na límec. V současné době se na honech používají i oranžové vesty. Kromě toho, u nás si myslivec nekupuje bundu jen aby ji měl na hon. On už v ní chodí i do práce a jinam.
 
Je šance, aby v módě pro myslivce propukla nějaká revoluce? Něco nového ve vzhledu?
Ing. Milan Jeníček: Jediná revoluce byla podle mne v maskovaném oblečení, např. „Real Tree“, v potiscích. Ale to nás v Evropě nezasáhlo a asi ani nezasáhne, to je populární v Americe, Rusku, Asii.
Tomáš Kloboučník: Revoluce není v Evropě ve vzhledu, ale v materiálech. To znamená použití membrán, kvalitních materiálů s jednoduchou údržbou, nepromokavé, různě odolné kombinace materiálů. To je revoluce. Dřív se vyráběla lovecká bunda z jednoho druhu látky. Různé kombinace, doplňky, to všechno dělá bundu zajímavou a moderní. Požadavky od zákazníků, kteří chodí do přírody, jsou trošku konzervativní. Jiné je to se sportovním oblečením, kde se používá celá škála barev a variant. Firmy každý rok přicházející s tisíci novinkami. Oblečení do přírody musí být ale hlavně praktické. Lehké, nemělo by se odírat, hodně vydržet, být pohodlné a tak dál…
 
Do kolika zemí své výrobky vyvážíte?
Teď už to není jako dřív, protože je obrovský tlak na cenu. Ze zahraničí je požadavek maximálně ceny snížit, často i za ústupky v kvalitě, což dříve bylo nemyslitelné. Nám se to nevyplatí, když se nám zatím daří doma. V současnosti vyvážíme do Francie, Rakouska, Německa, do Ruska, Finska. Dříve jsme dělali hodně do Skandinávie. Vyráběli jsme ale i pod jinými značkami, nyní známých i u nás. Přijel zákazník a řekl. Tu bundu chceme, ale jinak kapsy a chceme tam naše logo. Když už se ale tolik přizpůsobíme, chceme, aby objednávka byla na větší množství. Nedaří se nám už tolik Itálie, Slovinsko, Chorvatsko, Maďarsko. Tam je takový tlak na cenu, že to nemá smysl. Snížily se i objemy objednávek. V zásadě se nám ale obrat ze zahraničí přesunul do Čech
 
Jaká je údržba vašich oděvů? Dají se prát?
Dají. Kdyby všichni dodržovali prací podmínky, dá se prát všechno. Ale protože se to nedodržuje, tak raději uvádíme, že se má oděv čistit odborně v čistírně. Například bunda má tři až čtyři vrstvy. Vrchní materiál může být laminovaný, tedy složený ze dvou vrstev, takže pak může mít bunda dokonce i pět vrstev. Ona se dá prát, ale za určitých podmínek. Když ji někdo dá do pračky, kde po sobě začnou vrstvy klouzat, může dojít k poškození. Jestliže se dá do pračky zbytečně moc pracího prostředku nebo aviváž, tak se poškodí membrána, ucpe se.
Samozřejmě ale máme v sortimentu výrobky, které slouží jako pracovní, například pro lesníky, u nichž musí být údržba jednoduchá. Ale zase nemohou zákazníci čekat nějakou vysokou eleganci.
 
Jak dlouho při správné údržbě membrána vydrží tak, aby plnila své funkce?
Ing. Milan Jeníček: Hlavní její funkce jsou nepromokavost a prodyšnost. Nepromokavost si podle mne udrží membrána stále. Ale když se ucpou její kapiláry, tak nefunguje prodyšnost. Takže bunda zůstane nepromokavá, ale už z ní neodchází pára. To se právě může porušit při nesprávném praní. Měla by se prát v mýdlové vodě nebo speciálních přípravcích, kde zrnka jsou menší než kapiláry. V zásadě se dá ale říci, že životnost membrány je stejná, jako životnost bundy.
Řady membrán jsou různé. Nemá ale cenu pro bundy na chození do lesa používat membrány, které jsou určené třeba do Antarktidy. Ty vydrží vysoký vodní sloupec, mají maximální prodyšnost, ale v našich podmínkách je to zbytečné, protože mají vysokou cenu. Je třeba najít kompromis mezi oběma funkcemi membrány. Některé jsou hlavně vodonepropustné, jiné především prodyšné s nižší vodonepropustností. Jsou ale také membrány, které mají obě funkce vyrovnané, vhodné do našich klimatických podmínek.
Tomáš Kloboučník: Membrána má další specifika. Pod membránovou bundu si nemůžete vzít vlněný svetr. Nebo můžete, ale on zastaví pot, který by měl z bundy odejít. Proto se dnes lidé učí, jak vrstvit oblečení a snažíme se jim to vysvětlovat tak, aby používali dobře jednotlivé vrstvy oblečení. Pod takovou bundu by si člověk měl vzít funkční prádlo, na něm by měla být další vrstva – izolační. Pokud je zima, tak například polyesterová, fleesová mikina. Ne bavlněná. Proto jsme ze sortimentu vyřadili svetry, protože ty jsou dnes spíše již společenská záležitost. Na lov a do lesa se moc nenosí, protože se v nich kumuluje vlhkost.
Ing. Milan Jeníček: Bavlna a vlna jako přírodní materiály pot nasávají a vlákno se tak roztahuje. Pot zůstává v něm. To znamená, že svetr je mokrý. Polyesterové vlákno naopak tekutinu nepřijímá, ta z něj odchází ven, vlákno se neroztáhne. Pustí pot do bundy a ta ho přes membránu pustí ven od těla. Vídám bundy, které mají třeba krytá ramena kůží. Je to skandinávský styl, napohled pěkný. Je pod ní i membrána, ale v tom místě nefunguje, protože se nic skrze kůži neodpařuje.
Tomáš Kloboučník: Extrémní příklad je, když si myslivec přece jen koupí bundu s drahou membránou, ale vezme si pod ni tričko a flanelovou košili. Stěžuje si, že mu propršela, že měl mokrá záda. Všechnu vlhkost, kterou vyprodukoval, si však naakumuloval v těch spodních vrstvách a pak ještě třeba zmokl a tvrdil, že vodu bunda propustila. Přitom se zpotil, pot zůstal ve spodních vrstvách oblečení.
 
Co doporučujete používat jako izolační vrstvu do bund místo svetrů? Pokud vím, vyvinula firma Banner zvláštní fleesový materiál. Jaké má vlastnosti?
Praktické jsou fleesové mikiny a bundy, které jsou použitelné jako vrchní oděv nebo jako izolační. Naše firma nabízí dva typy fleesů. Jednak měkký polar fleece, který je určený právě jako vnitřní vrstva. To znamená, že rovnou pod něj by se mělo obléci funkční prádlo, na tuto vrstvu z polar fleece již membránovou bundu. Tato izolační vrstva je měkká, pružná, uvnitř po bundě klouže a nedrhne. Navíc náš polar fleece nežmolkovatí.
Používáme ale i speciální fleece, který je laminovaný, slepený. To je skutečně materiál firmy Banner od A do Z, který jsme vymysleli. Tato speciální dvouvstvá tkanina má svrchu fleesovou strukturu a zespodu je podlaminována, takže pruží, ale je velmi pevná. Tento fleece se nevytahuje, je příjemný, velmi odolný a lehký. Na rozdíl od obvyklé fleesové bundy se ale neroztahuje, ani nevytahuje. Vrchní tkanina je stoprocentní polyester, zespodu je speciálně tkaný materiál s pár procenty bavlny. Je jí tam málo kvůli stálobarevnosti a snadnějšímu ošetřování. Výhodou této bundy je, že ji můžete vzít jako druhou izolační vrstvu i jako vrchní bundu. Tkanina nazvaná Fletex má i dobrou vodoodpudivou úpravu. Je však poněkud „nešťastná“ z obchodního hlediska, protože zákazníkům vydrží bez problémů pět až deset let.
Ing. Milan Jeníček: To samé je u speciálního materiálu Chiton, ze kterého vyrábíme „lepší“ bundy a je také dvouvrstvý. Je to výrazně broušená silná tkanina - imitace kůže jelenice - laminována s další pevnou tkaninou. Bundy i kalhoty vyrobené z této moderní tkaniny jsou velmi elegantní i odolné.
 
Co dalšího kromě vyloženě mysliveckého oblečení do lesa nabízíte?
Oproti začátkům máme široký sortiment košil, polokošil, triček. Nabízíme nejen klasické zelené myslivecké košile, ale za poslední tři čtyři roky se obrovsky rozšířilo používání různých kostkovaných a vzorovaných košil. Máme flanelové i ze stoprocentní bavlny. Nabídku jsme rozšířili také o společenské košile z bavlny, které mají sníženou mačkavost.
Ing. Milan Jeníček: Sortiment se snažíme rozšiřovat dál a dál, na jaro máme další nové kolekce, protože u košil hraje roli i móda. Kromě standardního sortimentu budeme mít pro tento rok dalších osm nových typů košil.
 
Celá řada myslivců chodí na různá jednání, která nejsou vyloženě mysliveckou akcí. Chtějí se na ně obléci tak, aby dodrželi mysliveckou tradici, ale přitom byli i tak trochu „v civilu“. Máte také takové oděvy, zejména saka?
Problém může být, že někomu se ne ryze myslivecké sako bude zdát málo zelené, někdo bude chtít ještě civilnější. V tom případě u různých výrobců koupíme dohromady třeba i jenom 1000 metrů látky v šesti barvách. Pak vyrobíme saka po dvaceti kusech. Pak si vyhodnotíme, které barvy se prodalo víc, o jakou byl největší zájem. Když shrneme barevné a materiálové varianty, vyrábíme standardně osm vzorů sak ve třinácti velikostech.
Teď nové typy sak vyrábět nebudeme, necháme to asi rok „vychladnout“. Pak je možná zase budeme dělat z nových materiálů, i velkoobchodně. I když společenské oděvy pro nás nejsou nosnou záležitostí.
 
Jaký je v současné době trend ve střihu nebo materiálu uniforem?
Tomáš Kloboučník: Je to zvláštní. Například staré uniformy pro Lesy ČR byly ze silného tesilu. Tento materiál před třemi lety přestali lesníci chtít. Zákazníci požadovali něco lehkého, vzdušného, aby se společenská uniforma dala nosit i v létě. Přišli jsme s novým materiálem ve dvou barvách, které kombinujeme, i tmavošedá, tmavohnědá se zelenou, různé varianty. Zákazník, lesník nebo myslivec si může zkombinovat například hnědé sako se zelenými kalhotami. Ve stejné barvě může mít kalhoty i vestičku. Navíc kolekce vyrábíme se skutečnými kostěnými hnědými knoflíky. Tím je možnost se vybavit i na nemyslivecké jednání. Člověk bude například v šedozeleném saku s různými hnědými detaily. Čili nevypadá jako myslivec, ale když přijde mezi ně, je vidět, že tam patří.
Abych se vrátil na začátek - zajímavé je, že nyní po nás někteří zákazníci chtějí opět ta stará saka, starý silný tesilový materiál. Zkrátka cokoli dáte na trh, pro to se zákazník najde.
 
I ženy jsou myslivci. Kolik procent oděvů děláte pro ženy?
Ing. Milan Jeníček: Mrzí nás to, ale málo a čím dál tím méně. U žen totiž konzervativnost nefunguje. Každá žena chce mít něco jiného, navíc je složitější velikostní sortiment.
Tomáš Kloboučník: Před pěti lety jsme navrhli sadu oděvů pro ženy myslivkyně. Jak společenské, tak i vrchní, to znamená: bundy, kalhoty, i společenskou kombinaci – vesta, sako, sukně, kalhoty. Zatím oděv v sortimentu držíme, ale prodává se málo. Když vyrobíme 200 pánských bund a 20 dámských, tak ty druhé budeme mít na skladě nebo v prodejnách čtyřikrát déle. Spousta žen myslivkyň si kupuje pánské oblečení. Když potřebujeme něco doplnit, tak spíše dovezeme, ale je to dražší a většinou jsou i jiné velikosti, než bychom chtěli. K dámám ale přistupujeme třeba tím, že rozšiřujeme velikostní řady. Děláme například pánské kalhoty v menších velikostech – 40, 42. Ale i ty nám leží ladem mnohem déle, stejně jako hodně velké velikosti. Na skladě je máme, kdyby se někdo ozval. Krajní velikosti máme z deseti druhů u dvou druhů kalhot. Také jsme vyráběli například posedový vak ve dvojnásobné velikosti…
 
vychází v 7:44 a zapadá v 15:59 vychází v 14:05 a zapadá v 2:04 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...