Časopis Myslivost

Leden / 2010

Historie a současnost poděbradského sokolnictví aneb Sokolnická sezona v Polabí

Myslivost 1/2010, str. 28  Vladimír SPEJCHAL
Poděbradsko - dávný revír velkých sokolníků české historie, rozprostírající se v nížinách soutoku řek Labe a Cidliny, kde sám Přemysl Otakar II., král železný a zlatý vedl svou početnou sokolnickou družinu na nesčetných loveckých výpravách. Region, který byl sokolnictví tak zaslíben, že tentýž král zde založil kolem roku 1260 sokolnickou osadu Sokolčí, která si dodnes ve svém jménu Sokoleč nese svůj historický původ. Osada byla určena k pobytu královských sokolníků a později byla připojena k panství poděbradskému a evidována jako „příslušenství hradu“.
Slávu středověkého poděbradského sokolnictví dále rozvinul císař Ferdinand I. a jeho syn arcikníže Ferdinand zvaný Tyrolský, kterého ustanovil místodržícím v Čechách. Především arcikníže zde často pobýval na sokolnických lovech.
Ve druhé polovině 16. století se sokolnictví přesouvá ze Sokolčí přímo do města Poděbrady. Historické záznamy vypovídají o místech určených pro sokolníky v Poděbradech. Ti žili jak na hradě, tak ve zvláštních pro ně postavených nebo upravených domech – sokolárnách, z nichž jeden, zvaný jagrhaus se jako stavba dochoval až do počátku 20.století.
Nejznámějším sokolníkem žijícím na sklonku poděbradské sokolnické éry byl Jan Mullera posledním, o kterém jsou dochovány záznamy se jmenoval Samuel Lokšan, který zemřel roku 1650.
 
Více než 300 let „spící sokolnické geny“ ožily na opačné straně Poděbrad, než se nachází Sokoleč, ve vsi Pátek. Zde v 70. letech vznikla parta kluků, která se od všech ostatních part v okolí v něčem lišila. Vedle všech dostupných sportů a lumpáren propadla něčemu, co je dodnes provází celým životem, umění cvičit a používat k lovu dravé ptáky. Všichni jsou myslivci a členy MS Pátek a navíc všichni zůstávají sokolnictví věrni. Tomášovi Pražákovi a Vladimíru Francovi se sokolnictví stalo vedle jejich profesionální dráhy celoživotním koníčkem. Jsou zde i dva, kteří povýšili svůj kladný vztah k přírodě, myslivosti a sokolnictví na profesionální úroveň.
Jedním z nich je Martin Fadrhonc, který patří k nejlepším českým sokolníkům ve výcviku sokolů k lovu z krouživého čekání. Pozorovat spolupráci mezi ním, jeho kroužícím sokolem a hledajícím pointrem je skutečná „vysoká sokolnická“. Svého koníčka proměnil ve své zaměstnání, když se stal profesionálním sokolníkem a jako člen Stanice biologické ochrany letiště chrání vzlétající a přistávající letadla před střety s ptáky. Tím napomáhá ochraně nejen drahých letadel, ale především zdraví a životů jejich posádek a pasažérů. Sokolnictví je totiž i v současné době jediným opravdu účinným prostředkem plašení ptáků z prostorů letišť.
Druhým ze zmíněné party, kterému se život v úzkém spojení s přírodou přerodil v celoživotní poslání je Luboš Vaněk. Tento muž je zakladatelem a provozovatelem jedné z nejstarších a nejúspěšnějších stanic pro záchranu zraněných živočichů, je mysliveckým funkcionářem - předsedou MS Pátek - a je aktivním sokolníkem. Znalosti získané ze všech tří zmiňovaných oblastí z něho dělají odborníka s komplexním pohledem na přírodu. Na jeho příkladu je vidět, že kladný pečovatelský vztah k přírodě nezáleží na tom, zda je člověk registrován „u myslivců“ a nebo „u ochranářů“, ale na tom co pro přírodu prakticky dělá. Cíl je jeden, stejný. Různí se pouze prostředky a ty by se měly vzájemně doplňovat a ne jak je někdy z oboustranných tendencí patrné vzájemně potírat.
Dnešní sokolníci jsou organizováni v Klubu sokolníků ČMMJ čítajícím více než 500 členů, kteří jsou sdruženy v 21 sokolnických střediscích. Členové klubu jsou aktivní v oblasti propagace sokolnictví, kdy svou účastí na plesech, dětských dnech, výstavách, veletrzích a jiných akcích nezřídka organizovaných mysliveckými sdruženími, okresními mysliveckými spolky nebo sekretariátem ČMMJ přibližují veřejnosti historický odkaz a především současný význam sokolnictví. Ve spolupráci s mysliveckými sdruženími každoročně organizují lovecká setkání. Poděbradští sokolníci například zde v Polabí, letos v Jestřábí Lhotě, Vrbici a nebo Pátku.
 
Sokolnický víkend v Jestřábí Lhotě
Je sobota 26. září a do vesničky Jestřábí Lhota u Kolína se v ranních hodinách sjeli sokolníci ke dvoudennímu loveckému setkání. Bylo to téměř přesně rok poté, co jim místní sdružení dalo poprvé šanci předvést sokolnické umění ve své honitbě. A protože byly obě strany s prvním setkáním spokojeny, nebránilo nic tomu, aby na společné zážitky po roce navázali. Výborné zazvěření honitby bylo důkazem, že toto sdružení vidí myslivost komplexně a péče o zvěř je na vysoké úrovni. Zajíci, srnčí a bažanti jsou zde běžnou zvěří. Navíc během lovu bylo zvednuto několik hejnek koroptví, které jsou, jak sdělil místní hospodář předseda místního sdružení Josef Týma, který sokolníky po celou dobu lovů provázel, čistě z divoké populace.
Ideální letní počasí poskytlo všem zúčastněným krásné dva dny v přírodě okořeněné sobotní mysliveckou zábavou, kterou místní myslivci zorganizovali.
 
Poprvé v Podmokách a Vrbici
Myslivecké sdružení Podmoky-Vrbice „Na stráni“ hostilo sokolníky letos poprvé. Hospodaří na 1131 ha polní a lesní honitbě, má 22 členů a loví se tradičně zajíc, bažant, srnčí, černá a navíc daňčí zvěř. Sokolníky provázeli honitbou hospodář MS Karel Pražák a předseda Vladimír Řehák. Díky velmi dobrým stavům zvěře byl výsledek lovu vynikající. Téměř každý sokolník odjížděl s úlovkem, což je vzácný úkaz. Za jeden lovecký den ulovila skupina jestřábů a orlů 8 zajíců a skupina se sokoly stejný počet bažantů.
 
Závěrečný „polabský“ sokolnický sraz v Pátku
Sokolnické lovy v Pátku mají již tradici. Milan Volejník, hospodář místního mysliveckého sdružení, přivítal sokolníky první listopadový víkend již popatnácté. I proto, že sokolnictví je v podvědomí místních myslivců již od 70. let. První setkání byla typická velmi hustým zazvěřením zaječí zvěří. Roční „výřad“ páteckého sdružení činil ještě před 15 lety na 1000 kusů. Jestřábi, v té době nejvíce používaní dravci v sokolnictví, zpravidla nevěděli za kterým z mnoha zvednutých zajíců se vydat a tak končili velmi často vyčerpaní a bez úlovku. Dnes kdy sokolníci jsou zkušenější, bývají paradoxně při nižším stavu zajíců útoky účinnější a sokolnické výřady porovnatelné s minulou dobou hojnosti.
Jubilejní setkání sokolníků v Pátku porušilo jednu dlouholetou tradici. Naštěstí. Po dlouhé době bylo totiž slušné počasí, a proto rekordní počet zúčastněných sokolníků s 32 dravci si mohlo lovů a připravených zabíjačkových hodů, které výborně zorganizoval místní sokolnický odchovanec Tomáš Pražák, náramně užít.
 
A co měla všechna tři setkání společné? V první řadě kvalitní organizaci ze strany myslivců jednotlivých sdružení, dobrou loveckou a přátelskou atmosféru, solidní až výborné zazvěření honiteb a průběh bez jakýchkoliv karambolů. A proto nezbývá než jménem sokolníků poděkovat všem pořadatelům za pohostinnost a možnost strávit v jejich společnosti vzrušující sokolnické lovy. A protože sokolnictví je nedílnou součástí české myslivosti, popřejme MYSLIVOSTI A SOKOLNICTVÍ ZDAR!
vychází v 7:28 a zapadá v 18:02 vychází v 21:30 a zapadá v 13:07 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...