Časopis Myslivost

Září / 2015

Zneužívání § 39 zákona o myslivosti

Myslivost 9/2015, str. 30  František Dušák
Nastala hlavní myslivecká sezona a opět se ukazuje, že hlavně lovecká. Lov je upřednostněn před chovem, a to zcela brutálním způsobem. Všichni uživatelé honiteb, kteří nemají normované stavy určitého druhu spárkaté zvěře, na konci července zahltili státní správu myslivosti žádostmi o odstřel zvěře podle § 39 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o myslivosti). Všichni žádost zdůvodňují škodami zvěří a úžasným zájmem tyto škody řešit.
Ovšem už nikde neuvádějí, že mají od státní správy myslivosti vyjádření podle § 36 odst. 5 zákona o myslivosti. Toto vyjádření jim umožňuje zcela dostatečně regulovat stavy nenormované spárkaté zvěře. Vždyť toto vyjádření povoluje lov samčí zvěře do dvou let věku a samičí bez omezení. A státní správa myslivosti nesmí a nemůže toto vyjádření nijak limitovat.
Jak lze snížit stavy zvěře? Podle mého soudu důsledným odstřelem přírůstku. Zcela vyhovuje 36 odst. 5 zákona o myslivosti. Dále se zaměřit na samičí zvěř do tří let věku, zvláště u černé, a tuto redukovat na minimální stavy. Opět zcela vyhovuje § 36 odst. 5 zákona o myslivosti. Kteří uživatelé honiteb jsou schopni toto splnit? Téměř žádní. A přesto žádají o povolení lovu podle § 39.
Proč? Protože střelit si trofejový kus je přece lepší, než nějakou omladinu, či bachyňku, laňku, muflonku, danělku. Omladina doroste, dále bude co střílet, samice přinese novou mládež a opět bude co střílet. Že z chovatelského hlediska je to nejhorší co může být? Na to kašlem, my chceme lovit! My myslivci jsme přece národní dědictví, my víme nejlépe jak to dělat! To ti oškliví zemědělci za všechno můžou, to oni udělali z revírů množírny!
Ano tak křičíme. Ale ona ta pravda leží někde uprostřed a podílíme se na tom stavu jaký je, společně myslivci i zemědělci. Každá strana má máslo na hlavě. A nejhorší je, že místo hledání společné řeči, je vyhlášena válka. Válka bez vítěze. Válka s jediným poraženým – zvěří.
Státní správa je v povolování § 39 zcela bezmocná. Postupuje v souladu s metodickým pokynem MZe a nikdo, kdo se chce dožít penze na místě referenta státní správy myslivosti, si nedovolí tuto žádost zamítnout. Vždyť také na spoustě ORP jsou referenti, kteří nemají lesnické a myslivecké vzdělání. Rozhodnutí se vydávají jak na běžícím pásu. Už jsem viděl několik rozhodnutí. Děs a běs. Jako účastníci řízení nejsou bráni držitelé okolních honiteb.
Tímto se omlouvám těm, kteří to dělají. Jak k tomu přijde zvěř, je mi jasné, ale jak k tomu přijdou držitelé honiteb s normovanými stavy, kteří mají tak „dobré“ sousedy. Zřejmě se vykašlou na nějaký chov, protože to cenné jim vystřílí sousedi.
Stále se mluví o myslivosti za I. republiky. Už jsme se k ní vrátili. Klasická selská myslivost - co vyleze na moje – zabít. Opět je pár soukromých honiteb, většinou šlechtických a bohatých lidí, kde se myslivost dělá v duchu těch nejlepších tradic, ale zbytek honiteb je selská myslivost. A množství žádostí o lov podle § 39 to jen dokazuje.
Najde se snad někdo z těchto žadatelů, který mi zdůvodní, jak omezí škody zvěří odstřelem trofejové samčí zvěře, místo toho, aby vystřílel zvěř mladou a zvěř samičí? Pokud to dokáže, tak by měl být vyznamenán.
Ovšem nevím kým. MZe je také názoru, že samčí zvěř je nositelem přírůstku, ČMMJ se raději nevyjadřuje, LČR by nejraději zvěř v lese neviděly, ale nájmy by vybíraly královské, zemědělci také zvěř nechtějí, pokud není v jejich vlastních honitbách. Opravdu chudák zvěř.
A ani my myslivci zvěři vůbec nepomáháme. Naopak. My myslivci jdeme v čele těch, kteří zvěř nechovají, ale pouze loví. Znovu opakuji větu „množství žádostí o lov podle § 39 to jen dokazuje“.
Kde jsou vyškolení a hlavně zodpovědní myslivečtí hospodáři? Jsou prostě poplatní přání. Uživatel chce lovit, tak myslivecký hospodář souhlasí. On se nevzepře. Proč taky? Vždyť všichni sousedé loví a my budeme za blbce? Hospodáři nějak si to udělej. Z toho plyne, že ze strany mysliveckých hospodářů změna asi nepřijde.
Myslíte, přátelé myslivci, že dokážeme ponížit a upozadit své choutky a opravdu začít chovat a ne lovit? Myslíte, přátelé myslivci, že § 39 se stane tím, k čemu byl určen? Určitě nebyl určen k tomu, aby byla decimována samčí trofejová zvěř na úkor ročního přírůstku a tato genocida byla kryta hloupou větou „V rámci zabránění škod“. A to, aby byl tím, čím má být, je jen v našich silách, ale nejvíce v hlavách, které si odpustí ránu.
Ovšem domnívám se, že můj apel je zcela mimo a příští rok bude § 39 opět využit a zneužit v celé své šíři. Škoda pro zvěř, škoda pro krajinu, přírodu. Škoda pro zemědělce a lesáky. Inu selská myslivost je hluboce zakořeněna.
Vnesl jsem asi smutný náhled na „lidovou“ myslivost. Budu zřejmě pro hodně „lidolovců“ persona non grata. Ovšem mohu říci, že pokud by se změnilo myšlení třeba jen u pěti procent uživatelů honiteb, tak mi to za to stojí.
Domnívám se však, že se nezmění vůbec nic. I tak jsem rád, že jsem tuto úvahu napsal. Myslivost a hlavně zvěř si to zaslouží. Lidé hladoví po ráně a trofeji, bez ohledu na chov zvěře, bez ohledu na budoucnost zvěře, jsou mimo mé chápání.
František DUŠÁK
frantisek.dusak@seznam.cz
vychází v 7:20 a zapadá v 16:11 vychází v **:** a zapadá v 13:46 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...