Časopis Myslivost

Listopad / 2016

Odráží normované stavy možnosti chovu spárkaté zvěře?

Myslivost 11/2016, str. 18   Milan Slavinger
Před několika dny se ve sdělovacích prostředcích opět objevila zpráva o neúměrných stavech spárkaté zvěře u nás. Ne že by se s tímto tvrzením lokálně u některých druhů spárkaté zvěře nedalo souhlasit. Chybou je, že se při všech těchto konstatováních vychází z porovnání normovaných stavů buď se stavy sčítanými či celkovým lovem. To jsou však údaje, které nelze porovnávat. Proč? Pokud nebude v celé ČR ve všech honitbách či oblastech kde se v současné době spárkatá zvěř vyskytuje a kde to podmínky umožňují normována, tak nelze říci, zda je či není zvěř přemnožená.
O stanovení minimálního a normovaného stavu může, ale nemusí, požádat držitel honitby. Většina držitelů honiteb o stanovení nežádá ani v případě, že honitba svou výměrou splňuje podmínky pro jejich stanovení podle současně platné vyhlášky. A to z důvodu, aby nebyli vázáni stanoveným maximálním počtem zvěře a k jeho dodržování tak mohli být (státní správou) nuceni. Pokud normovaný stav (= maximální možný stav dané zvěře v honitbě) není stanoven, mohou mít v honitbě neomezené počty spárkaté zvěře všeho druhu.
Stejně tak to je i s oblastmi chovu zvěře. I ty lze zřídit pouze na základě žádosti vlastníka či vlastníků honiteb. A proč by tak činili a museli zvěř plánovat a dodržovat naplánovaný odstřel zvěře, když ji mohou mít v honitbě v jakémkoliv počtu a lovit podle své úvahy pouze na základě žádosti o povolení lovu (samičí zvěře a samčí zvěře do dvou let podle §36 zákona a samčí zvěř starší dvou let na základě žádosti a rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti podle §39 zákona o myslivosti).
Velkou měrou k tomuto stavu přispěly Lesy ČR, které ve snaze získat maximum za pronájem honiteb a zbavit se povinnosti se zvěří hospodařit, rozdělily velké lesní komplexy na malé honitby o výměře převážně od 500 do 1000 ha. V jednotlivých honitbách o stanovení minimálních a normovaných stavů nepožádaly a o schválení oblasti chovu rovněž ne.
Kromě toho ze zákona, asi záměrně nebo z neznalosti, vypadlo ustanovení, kterým bylo možno zřídit oblasti chovu pro prase divoké, takže u této zvěře se ani nepočítá s plánovitým chovem na větším území, přestože se tato zvěř běžně pohybuje mezi několika honitbami.
Současný přístup státu, kdy stanovení či nestanovení minimálních a normovaných stavů u spárkaté zvěře je v kompetenci držitelů honiteb, považuji za naprosto nezodpovědný. Stejně tak to platí ještě ve větší míře o oblastech chovu.
Díky tomuto stavu je možné, že jsou honitby, kde se například ročně loví i více než 10 kusů nějakého druhu spárkaté zvěře a přitom ji nemají v normovaných stavech, ani ji nemusí plánovat. Tato situace je na hony vzdálena od řádného mysliveckého hospodaření a dovedla nás do situace živelných lovů trofejové zvěře, zašetřování zvěře holé a rozšíření velké spárkaté zvěře do lokalit a honiteb, kde se nám nekontrolovatelně množí, to vše s požehnáním držitelů a uživatelů honiteb.
A tak dochází k paradoxním situacím, kdy například na území jedné konkrétní obce s rozšířenou působností, je stanoven minimální a normovaný stav pro mufloní zvěř pouze ve dvou honitbách, ale mufloní zvěř se loví v 19 honitbách. Pro jelení a daňčí zvěř není stanoven minimální a normovaný stav ani v jedné honitbě, ale v loňském roce se lovila jelení zvěř v 6 honitbách a daňčí zvěř v 17 honitbách. Ještě horší situace je u černé zvěře, která je normována pouze v jedné honitbě, ale lovena je v 71 honitbách ze 74 honiteb v daném regionu.
Z uvedeného příkladu, který není v republice ojedinělý, je tedy naprosto zřejmé, že porovnávání normovaných stavů se stavy sčítanými či s lovem je zavádějící informací. Neříká nic o skutečných možnostech chovu spárkaté zvěře u nás a vytváří tak dojem katastrofálního přemnožení spárkaté zvěře v celé naší zemi.
U honiteb se stanoveným minimálním a normovaným stavem spárkaté zvěře situaci navíc zhoršuje ustanovení §3 zákona o myslivosti, který de facto nutí uživatele honiteb zkreslovat výsledky sčítání a uvádět maximálně pouze normovaný stav, protože v opačném případě při přiznání skutečných stavů mohou být sankcionováni za překročení maximálních stavů zvěře v honitbě. U pronajatých honiteb od LČR to může být i důvod ke zrušení nájemní smlouvy.
A tak uživatel honitby se stanovenými normovanými stavy nemůže naplánovat odpovídající odstřel, kterým by se vyšší stav mohl redukovat. Znám konkrétní honitbu, která má normovaný stav mufloní zvěře 37 ks, ve skutečnosti je v honitbě více než 100 kusů této zvěře. A to nemluvím o situaci jelena siky v západních Čechách, či nedávno publikovanou situaci s jelenem evropským v Ústeckém kraji a dalších případech.
Dostali jsme se tak do začarovaného kruhu, jehož výsledkem je stálé narůstání stavů spárkaté zvěře (snad jen kromě zvěře srnčí). Řešení z této současné situace vyžaduje jasnou koncepci myslivosti, vyhodnocení současného rozšíření spárkaté zvěře, na vhodných lokalitách stanovení oblastí chovu z moci úřední a nařízenou redukci zvěře tam, kde je opravdu přemnožená, či likvidaci chovů v lokalitách, kde není žádoucí tyto druhy zvěře chovat. To ale předpokládá vůli problém řešit, změnu zákona o myslivosti a jeho důsledné vyžadování a možnost vymožení jeho plnění ze strany státu, resp. státní správy.
Milan SLAVINGER,
člen Myslivecké komise ČMMJ
 
 
vychází v 5:16 a zapadá v 20:56 vychází v 4:09 a zapadá v 20:02 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...