Časopis Myslivost

Prosinec / 2016

Broková kozlice Beretta DT11

Myslivost 12/2016, str. 20  Martin Helebrant
„Beretta DT11 je špičková soutěžní brokovnice, používaná těmi absolutně nejlepšími střelci na asfaltové terče.“ To je citace z webových stránek firmy Beretta a byla tam již před letošní olympiádou. Ta citace zní docela nabubřele a skoro až barnumsky, nevím jak vy, ale já, když podobné prohlášení čtu, mám pocit, že se marketingoví specialisté snaží z kupujícího udělat kořena. A občas, z čiré škodolibosti, se na ty originální babiččiny recepty (které pochopitelně ani netuší, že nějaká babička existuje) a extra velké kousky ovoce rád pod mikroskopem podívám. Jenže z čeho si chcete dělat legraci, když na olympiádě v Rio de Janeiru střelci s těmito Berettami sklidili ve třech kategoriích celkem 10 medailí - 4 zlaté, 4 stříbrné a 2 bronzové. Myslím, že nikdy před tím neměla nějaká zbraň takovou jednoznačnou převahu. Takže jsem požádal dovozce zbraní Beretta do ČR, firmu Sport a lov, s.r.o. ze Sudic, o možnost blíže se s ní seznámit.
 
Napřed jsem ale začal zkoumat, odkud se vlastně model DT11 vzal. Nejstarší kořeny lze vysledovat již do období mezi dvěma světovými válkami, kdy Tullio Marengoni, šéfinženýr, mimořádně nadaný konstruktér a celoživotní zaměstnanec Beretty, společně s Carlo Berettou postavili první kozlici Beretta, pozdější slavný model SO s postranními zámky.
Marengoni podle pamětníků nebyl intuitivní konstruktérský typ (jako byl třeba J. M. Browning), spíš chladný analytik a pečlivý badatel, neustále připravený se učit. Velmi pečlivě studoval silové poměry v kozlicové baskuli a nakonec přišel s konstrukcí, která k uzavření závěru použila dva výstupky na úrovni osy horní hlavně, které zapadají do odpovídajících vybrání v lůžku (tedy v bocích baskule). Hlavňový čep je neprůchozí, dělený, takže se hlavňový svazek mohl posunout níže.
Jak výstupky na hlavňovém svazku, tak hlavňové čepy jsou konstruovány tak, aby je v případě opotřebení bylo možné vyměnit.
Uzamčení hlavní v závěru realizoval Marengoni pomocí dvou výstupků na zadku hlavňového svazku. Ty zapadnou do čela baskule a svazek proti otevření zajistí v baskuli příčně posuvná závora ovládaná temenní kličkou. Je to řešení, které je silně inspirované zbraněmi W. W. Greenera, ale není identické. Je ovšem opravdu hodně silné a tuhé a Beretta tento typ závěru používá jak na nejlepších sportovních kozlicích, tak na kozlicích řady SO. Ty jsou dodnes jednou z vlajkových lodí Beretty, v současné nabídce je desátá generace této zbraně.
Do roku 1949 se táhne druhý kořen. Tehdy Beretta představila sportovní kozlici ASE. Ta kombinovala osvědčený závěr s novými zámky. Ty již nebyly postranní jako u řady SO, ale skříňkové, vnitřní. Používaly vnitřní kladívka poháněná V pružinami.
Řada ASE vrcholila v roce 1992 modelem Gold Series, se kterým přišla možnost snadného vyjmutí bicího a spoušťového mechanismu. Z řady ASE vznikl model DT10 a z něj, dalším zesílením lůžka hlavní a úpravami ergonomie zbraně, dnešní model DT11.
Jeho kořeny lze vysledovat vlastně asi do roku 2010. Bicí mechanismus má vnitřní kladívka poháněná odspodu zezadu plochými V pružinami. Příznivou vlastností „Vé per“ je nízká hystereze. Každá pružina spotřebovává při svém uvolnění část energie na to, aby přemístila i vlastní hmotu. Vrací tedy méně energie, než kolik se do ní při napnutí vložilo.
V případě plochých pružin je tato tzv. hysterezní křivka malá a pružiny tedy reagují velice rychle. Nevýhodou je proměnlivý profil materiálu a z toho plynoucí náročnost jejich tepelného zpracování. Beretta to zjevně umí, ostatně použila podobné pružiny i v zámcích brokové dvojky Beretta 486 Parallelo.
Kladívka jsou zachytávaná spoušťovými pákami v podobě široce rozevřené vidlice za ozuby na zadní vnitřní straně jejich hlav. Proti nežádoucímu odpálení dvou výstřelů najednou chrání zbraň inerční mechanismus. Zápalníky samé jsou uloženy v čele baskule a jsou inerční – tedy z čela baskule vystoupí jen na tu kratičkou chvíli, kdy je dopad kladívka vymrštil vpřed. Pak je repulsní pružinky zatlačí zpět do baskule.
Bicí a spoušťový mechanismus tvoří samostatnou, bez dalšího nářadí odnímatelnou jednotku. Vyjmutí bicího a spoušťového mechanismu lze vnímat i jako určitý příspěvek v bezpečnosti při odkládání a dlouhodobějším uložení zbraně, ale primární účel je umožnit snadnou a důkladnou péči o spoušťový mechanismus. Stejně tak je možné – pokud jste špičkový soutěžní střelec – mít pro případ nějaké poruchy náhradní mechanismus. Na špičkové sportovní úrovni hraje psychika významnou roli a vědomí, že pro případ nějakého nepříjemného překvapení máte pohotově k dispozici plně funkční náhradu klíčového uzlu zbraně, je pro střelce jistě vítaným uklidněním.
Spoušťový jazýček je podélně posuvný a umožňuje tak regulaci dosahu na spoušť. Spoušť je z továrny nastavená na odpor 3 a ½ libry (asi 1, 6 kg neboli 15,6 N).
Pojistka je umístěná klasicky na horní ploše krku pažby, odjišťuje se směrem dopředu a je sdružená s voličem pořadí odpalování hlavní. Protože DT11 je primárně sportovní zbraň, je pojistka čistě manuální a změna její polohy je výhradě na střelci. Při manipulaci se závěrem se její poloha nijak automaticky nemění.
Samostatnou zmínku si zaslouží i hlavňový svazek. Je klasicky letovaný, s ventilovanou lištou a průřezy odlehčenými krycími plechy. Hlavně jsou konstrukce, které výrobce říká Steellium PRO. Jejím jádrem je extrémně dlouhý přechodový kužel. Pokud klasická lovecká brokovnice z Gardone má přechodový kužel dlouhý kolem 65 mm a sportovní brokovnice řady 692 mají přechodový kužel Steelium PLUS dlouhý asi 360 mm, pak DT11 mají kužel dlouhý 480 mm, tj. broky jsou rovnány v hlavni podstatně pomaleji, prakticky po celé délce hlavně. Ve spojení s výměnnými zahrdlovacími nástavci Optima Bore pak hlavně dávají velice rovnoměrné krytí, bez ohledu na to, zda použijete olověné nebo ocelové broky.
Zahrdlovací nástavce, jak se na sportovní brokovnici sluší a patří, vyčnívají před ústí hlavní.
Na horní straně hlavňového svazku je lišta, jemně matovaná křížovou rytinou. Lišta je vzadu široká 10 mm. ale směrem dopředu se zužuje na 8 mm. Na ústí hlavní je usazená muška s půlkulatým bílým bodem.
Možná vás zarazí, že hlavně mají ve verzi Trap jen 70mm komory, ale já to považuji za správné a rozumné. Tohle je sportovní speciál a bude po zdrcující většinu svého života střílet sportovní náboje a ty jsou prakticky výhradně buď v ráži 12x70, nebo občas i v ráži 12x65 mm. Náboje Magnum mají své místo na lovu, třeba na lovu velké pernaté (např. hus), ale pro sportovní brokovnici nemají velký význam. Provedení Sporting, které jsem měl možnost testovat, má komory 76 mm.
Kozlice Beretta DT11 jsou pažbeny v kvalitním ořechu. Protože se jedná o špičkové sportovní zbraně, je možné koupit i kozlici s ořechovým přířezem, který je sice napasovaný na baskuli, ale jinak má pouze hrubé obrysy s dostatečnými přesahy, aby mistr pažbář mohl z přířezu vyrobit pažbu na míru. Přířez je pochopitelně bez povrchové úpravy.
Pokud koupíte DT11 s hotovou pažbou, pak má pažba jemně matný povrch (olejový) a úchopové plochy jsou zdrsněné jemnou křížovou rybinou. V základním provedení má DT11 v provedení Sporting americkou pažbu, přímou, s výrazně profilovanou a poměrně kolmou pistolovou rukojetí. Pozor, pažba ale není oboustranně symetrická, pistolová rukojeť má na pravé straně více materiálu, tak, aby lépe vyplnila dlaň ruky, která jí drží. Z důvodu téhle asymeterie se pažba nabízí jak v pravorukém, tak levorukém provedení.
Slícování kovu se dřevem je bezvadné a totéž platí o kovových dílech. Boky baskule a vybrané další funkční plochy jsou upraveny kroužkováním. Tato úprava je sice i velice esteticky uspokojivá, ale hlavní účel je zlepšit ochranu takto pojatých ploch. V jemných vrubech na kroužkovaných plochách se lépe drží mazivo a plochy lépe odolávají opotřebení.
Hlavně jsou černé, baskule bílá s jednoduchou modrou linkou na bocích lůžka hlavní. Pokud by vám základní barevné provedení nevyhovovalo, tak dnes již máte možnost volit i černé provedení Black. Pracuje se s matným a s lesklým povrchem baskule, části baskule přivrácené ke střelci jsou matovány středně jemným pískovým designem. Výsledek je nenápadný, elegantní a perfektně funkční.
Rozborka zbraně na čištění je prostá, vyklopte ze spodní plochy předpažbí západku a sejměte předpažbí. Pak otevřete závěr a vyklesněte hlavňový svazek z čepů. Pokud je třeba, lze vyjmout bicí a spoušťový mechanismus. K vyjmutí mechanismu stačí posunout pojistku až úplně dopředu, před polohu „odjištěno“ a pak otočit temenní kličku. Mechanismus vám vyklouzne směrem dolů do dlaně. Sborka je prostá, jen v opačném pořadí.
 
Brokovnici DT11 Sporting jsem měl možnost prakticky vyzkoušet ve střeleckém areálu Sudický dvůr, kousek od Boskovic. K italské brokovnici italské náboje; k testu jsem tedy použil dva druhy nábojů: Cheditte Sporting s navážkou 24 gramů broků o průměru 2,4 mm a Cheditte Universal Trap se 24 gramy broků o průměru 2,3 mm. Spíš pro zvědavost jsem je doplnil loveckou laborací Baschieri & Pellagri F2 Classic Line se 34 gramy broků o průměru 3,5 mm.
K testu jsem zvolil americký trap. Foukal vítr, bylo zamračené podzimní nebe a drobné vytrvalé mrholení chvílemi přecházelo v déšť.
První dojem po uchopení – ta puška je těžká. Ostatně, to potvrzuje i váha, která ukazuje 3,7 kg a ještě nějaký ten drobeček navrch. Hmotnost a z ní plynoucí pocit stability mě až zaskočily. Ten pocit máte jasně v rukou, držíte hmotu, tohle není žádné tintítko nebo křehotinka, ale solidní kus kovu a dřeva. Přitom zbraň je perfektně vyvážená, sedí v dlani jako přibitá, nekácí se, nepadá.
Pak vezmete za temenní kličku a ten kus hmoty ve vašich dlaních se otevře jako na hedvábné šňůrce. Bez vůlí, beze zvuku, jen v konečné poloze něco tikne.
Ačkoliv jsem střílel na trapovém střelnici, střílel jsem z ponosu, s nahozením zbraně do ramene. Je mi líto, ale když střílím z pozice se zbraní založenou v rameni, jsem pomalý a výsledky jsou ještě horší než normálně. Prostě jsem vyrostl na loveckém kole a s brokovnicí mám spíš než co jiného lovecké návyky.
První nahození – pažba mi dobře sedí v rameni, hlavně opisují dráhu letu asfaltového terče. Předjíždím holuba a mačkám spoušť. Holub se rozsypal, co rozsypal, zbyl z něj jen obláček prachu. Tohle vždycky potěší. Tak další. První vyhrání zjevně vyhnalo z kapsy. Nedaří se mi, asi dva nebo tři holuby pouštím, tupluji, ale vše marné. Pak se konečně chytám.
Spoušť je příjemná, má odpor, vím o ní pod prstem, ale je krátká a hladká. K odpálení stačí jen malý pohyb prstu, také pro druhý výstřel stačí jen krátké povolení prstu na spoušti a odpálení druhé hlavně je bleskurychlé.
Zkouším měnit pořadí hlavní a ovládání pojistky. Obojí je jisté a jejich poloha je spolehlivá. V porovnání s mojí předchozí brokařskou zkušeností je DT11 ale přece jenom jiná. Je plavná, v mysli mi pořád vyvstává vzpomínka na nějaký starý reklamní spot, ve kterém zpomalený film sleduje špagetu letící vzduchem. Ta v letu vytváří elegantní křivku, vlní se, klouže po ní kapička kečupu a v konečném okamžiku se narovná a s prásknutím konce posílá kapku kečupu přesně tam, kam chcete. A to jen pocit, který jsem z DT11 měl.
Nenapadá mě jiný výraz než plavnost, ale asi bych k ní měl ještě přidat i ovladatelnost. Snad je to dané vyvážením zbraně a celkovým rozložením hmot, nevím. Pořád se zdá, že má puška na všechno dost času, že je vlastně pomalá, ale ona je přitom přesně tam, kde ji chceme mít.
Velká hmotnost se příznivě projevuje i v kontrolovatelnosti zpětného rázu. Zbraň sedí v rameni, neutíká, i když jsem nakonec zkoušel střílet výkonnými loveckými laboracemi, nekope. Díky tomu je druhá rána při opakovaném výstřelu rychlá. Nemusíte rovnat zbraň, nikam vám neutekla, máte čas si opakovaný výstřel precizně vymířit.
Paradoxně tahle stabilita spolu onou již zmíněnou plavností mi způsobila, že jsem zpočátku druhou ránu uspěchával. Hnal jsem se za ní, pachtil se za odlétajícím holubem a odpaloval tak rychle, jak jen to šlo. Přitom by stačilo nejančit, zbrani věřit a soustředit se na záměrný obraz a správné předsazení.
 
Beretta DT11 je zcela jistě špičková zbraň, sportovní speciál, který všechny své přednosti plně ukáže až v rukou mistra střelce. Ze všeho, co jsem o zbrani zjistil, mám jakýsi uklidňující pocit, jako by mi ta zbraň tak trochu s převahou říkala: „Chlapče, klid. Tohle všechno vím a v pohodě zvládám.“
Tahle puška se nevynořila odnikud, je výsledkem dlouhé a cílevědomé práce a spolupráce Beretty se střelci brokových disciplín a ta poučenost a promyšlenost je na ní prostě znát. Je těžká, nechtěl bych ji nosit celý den na honu, ačkoliv při „panském lovu“ v bažantnici, s nosičem střeliva za zády, proč ne. Ale její hlavní doménou jsou střelnice.
Říkám upřímně, nepodařilo se mi nalézt její meze. Nejsem na to dostatečně kvalitní střelec. Bohužel, to platí i naopak, ačkoliv Beretta DT11 je skutečná formule 1 brokařského světa, sama od sebe z vás dokonalého střelce neudělá. Pokud ale do ní investujete, můžete si být jisti, že vás i při velmi aktivní sportovní kariéře přežije a že z ní nevyrostete.
Text a snímky Martin HELEBRANT
 
Za zapůjčení zbraně k testu děkuji dovozci zbraní Beretta do České republiky, firmě Sport a lov, s.r.o. ze Sudic.
 
Základní technická data Beretta DT11 Sporting
ráže … 12 x 76 mm
délka hlavní … 71 / 76 / 81 cm
zahrdlení ... výměnná
hmotnost prázdné zbraně … 3,7 kg (kolísá v závislosti na délce hlavní a hmotnosti dřeva pažby)
 
 
vychází v 6:39 a zapadá v 19:30 vychází v 8:49 a zapadá v 23:48
 
Zpracování dat...