Časopis Myslivost

Říjen / 2016

Pilířem myslivosti musí být péče o krajinu založená na celoživotním vzdělávání

Myslivost 10/2016  Jiří Kasina
Myslivost jakožto multidisciplinární obor má mnoho aspektů, nakonec paletu zájmových oblastí zosobňují v Myslivecké radě ČMMJ i předsedové jednotlivých odborných komisí. O rozhovor jsem tentokrát požádal předsedu té sice asi historicky nejmladší komise, ale jak vyplývá níže z textu, tak stále více významnější Ekologické komise Dr. Ing. Petra Maradu.
 
 
Nemohu se na začátek nezeptat tak, jako se ptám všech zpovídaných členů Myslivecké rady – známe se a spolupracujeme sice už delší dobu, ale vlastně nevím, jak jste se dostal k myslivosti?
Myslivost je neodmyslitelnou součástí života na venkově, my jsme vždycky jako děti vnímaly, že tak jako se na vesnici hraje fotbal, chodí do dechovky, tak se na vesnici chodí do polí, lesa, jezdí k vodě a tam se poznává příroda, krajina, poznávají se jednotlivé druhy zvěře a ryb. A poznávají se i ti, kteří v přírodě a se zvěří hospodaří, a to jsou také myslivci. Hrával jsem fotbal, v dechovce jsem vyhrával na trubku, ale také jsem s velkou vášní chodil do mysliveckého kroužku. Měl jsem výhodu, že tatínek byl myslivec, chodili jsme nejen do přírody, ale také mezi myslivce do sdružení, měli jsme doma vedle drobného zvířectva samozřejmě loveckého psa. Takže všechno, čemu se dneska říká myslivost, tak jsem poznával a zažíval jako naprosto běžnou a přirozenou součást života na venkově.
 
Vy jste rodák přímo ze Šardic?
Ano, vyrůstal jsem v Šardicích na Kyjovském Slovácku. Šardice jako katastr nejsou o lese, Šardice jsou o 1600 hektarech zemědělské půdy, kde pouze menší část je tvořena vinohrady, drobnými remízky, mezemi a ovocnými sádky. Dnes se však již můžeme pochlubit nově zalesněnou zemědělskou půdou, novou vodní nádrží, různými protipovodňovými opatřeními jako například mokřadem, založenými biokoridory, biocentrem a obnovenými polními cestami. V Šardicích dodnes žije divoká populace bažantů, koroptví, křepelek, je zde početně zastoupena srnčí zvěř, zajícům se daří, objeví se i černá a výjimečně migruje vysoká mezi Ždánským lesem a povodím Moravy.
 
A předpokládám, že tam jste i členem mysliveckého sdružení?
Myslivecky jsem samozřejmě zapojen byl do činností mysliveckého sdružení v místní obci, ale díky tomu, že mám hodně aktivit, rodina taktéž vyžaduje jistý čas, tak jsem před časem přerušil členství v mysliveckém spolku, který je uživatelem honitby šardického honebního společenstva. V rámci honitby však myslivecky hospodařím nadále, protože vnímám myslivecké hospodaření jako součást svého zemědělského a lesního hospodaření na 70 ha pozemků. Já jsem tedy své myslivecké aktivity nepřerušil, minimalizoval jsem pouze tu aktivní spolkovou činnost a svoji pozornost zaměřil na práci v ozeleňování a práci s dětmi v oblasti environmentálního vzdělávání a výchovy.
 
Vraťme se ale ještě na začátek. Je mi jasné, jak vás vše v mládí ovlivnilo, ale mělo toto vše pokračování ve směřování na školu, na další studium?
Díky tomu, že rodiče mi dali v době školních let maximální prostor, mohl jsem se naplno věnoval fotbalu, dechovce i myslivosti. Snažil jsem se všechno dělat naplno, dařilo se mi a především mě všechno bavilo. Věnoval jsem se intenzívně fotbalu, díky tomu jsem v osmé třídě zamířil do ostravského Baníku a tím pádem jsem se nemohl věnovat myslivosti a dechovce. Ale ještě před odchodem do Ostravy jsem se věnoval myslivosti, asi taky intenzívně, protože jsem dvakrát vyhrál okresní kolo zlaté srnčí trofeje, dvakrát reprezentoval v národním kole a jednou zde skončil dokonce čtvrtý. Možná i proto mne po angažmá v Baníku příroda, krajina a též kamarádi stáhli zpět a vrátil jsem se z Ostravy na jižní Moravu. Při tom všem mě velmi bavila dechovka, tak jsem část své sportovní kariéry obětoval dechovce, no prostě jsem to v té době měl vcelku v životě pestré. Neustále se prolínající zájmy a ve finále až maturita a působení na vysoké škole zemědělské, dnešní Mendelově univerzitě v Brně mě donutilo se zkoncentrovat na jedno, a to na přírodu, krajinu a myslivost, a tu dělat pořádně. A ta cesta mě přivedla k tomu, že jsem se vrátil k zemědělskému a lesnímu hospodaření, koupil jsem půdu a dělám to, co je podle mého názoru z mysliveckých činností nejsmysluplnější, a tím je péče o životní prostředí. Na svých zemědělských a lesních pozemcích provádím taková opatření, která jsou jednak samozřejmě profitabilní, a jednak jsou zajímavá pro podporu jednotlivých druhů zvěře a živočichů, které v místním ekosystému nacházejí životní prostor.
 
A kdy jste našel čas na myslivecké zkoušky a od kdy jste členem myslivecké organizace?
Zkoušku z myslivosti jsem absolvoval na vysoké škole, takže jsem neabsolvoval klasický adeptský kurz. Díky zkoušce z myslivosti u prof. Hromase jsem získal i lovecký lístek a stal jsem se členem ČMMJ. V té době jsem též praktikoval na referátu životního prostředí tehdejšího okresního úřadu, tak jsem si udělal i vyšší odbornou zkoušku z myslivosti. To bylo z hlediska ryzího mysliveckého vzdělání v té době asi maximum, co jsem mohl absolvovat. Dále jsem se zajímal o právní požadavky, o praxi, o to, co směřuje myslivost k těm správným cílům. Těmi správnými cíli bylo a stále pro mne je pečování o přírodu a krajinu, zakládání a následná péče o krajinné prvky.
 
Prošel jste taky nějakými mysliveckými funkcemi na okrese nebo v rámci kraje?
Díky tomu, že jsem se věnoval ne pouze myslivosti, ale i sportu a jiným aktivitám, tak jsem na funkcionaření v mysliveckých organizacích nenacházel čas. Předsedou místního mysliveckého sdružení jsem se stal až v roce 2015 v době těsně předtím, než jsem byl zvolen do Myslivecké rady ČMMJ. To bylo veškeré moje myslivecké funkcionaření. Nemyslím si, že by nemělo význam funkcionaření, ale svoji parketu jsem viděl ve vlastní realizaci ozeleňovacích aktivit. Od počátku jsem kupoval půdu a dělal tam opatření, která jsou dnes prezentována jako příklady správné praxe a nově jako adaptační opatření na klimatickou změnu. Funkcionaření nelze podcenit, ale neměl jsem skutečně čas jezdit po sněmech a radách, věnoval jsem se i jiným aktivitám. Většina mých aktivit nespočívala pouze v práci v přírodě, ale byla a jsou to i odborná vzdělávání, kde jsem šířil informace o vlastní praxi, jak zakládat, realizovat a tvořit projekty, jak provádět následnou péči. Pro ty, kteří projevili zájem, jsem skutečně nabízel teorii i praxi, jak býti v tomto oboru úspěšný.
 
Důkazem jsou kromě jiného články, které v Myslivosti v minulosti vyšly, nakonec i proto se již více let známe. Když jste ale nebyl funkcionářem, kde se pak vzalo to, že budete kandidovat do Myslivecké rady, co bylo stimulem? Byl to váš nápad?
Díky jednak svým aktivitám v ekosystému, v přírodě a díky svým aktivitám publikačním, díky svým osvětovým aktivitám a seminářům a díky i ČMMJ, která ve spolupráci s Janem Mudrou natočila o mých aktivitách zajímavý medailonek v rámci cyklu Tisíc let české myslivosti jsem vstoupil do povědomí myslivců a získal jsem příznivce, kteří mi fandili a viděli ve mně jakousi naději. Je mezi námi stále hodně myslivců, kteří touží po tom, aby státní politika směřovala daleko více k podpoře přírody a životního prostředí, aby byly takové dotační tituly a taková opatření, která budou pomáhat napravovat problematické aktivity zemědělců a lesníků z minulosti. Vzhledem k tomu, že okruh mých příznivců neviděl přístup Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí a také funkcionářů minulé rady ČMMJ razantnější, tak mě oslovili a přišli s tím, že by byli rádi, kdybych se ucházel o místo v Radě a byl daleko významnějším a citelnějším partnerem právě pro jednání se státními orgány. Oslovila mě jistá skupina lidí, která měla zájem, abych byl daleko víc aktivnější ve vztahu k volbě a přípravě dotačních titulů, které jsou výhodné pro myslivce a pro zvyšování ochrany přírody a jednotlivých typů honiteb.
 
Jak hodnotíte tu sestavu a aktivity nové Myslivecké rady?
Já nemám na to, abych hodnotil a soudil, myslím si však, že jednoznačně u všech členů Myslivecké rady je zájem, aby ČMMJ směřovala k dobré servisní organizaci pro myslivce, aby ČMMJ byla noblesní společností, aby byla taková instituce, kdy nebudeme prosit myslivce o členství, ale myslivci budou rádi do ČMMJ vstupovat a budou v ní nacházet oporu pro své aktivity, které se v rámci mysliveckého hospodaření vykonávají.
 
Jste předsedou komise pro ekologii, v minulosti byla ekologická komise jakousi Popelkou a možná tak trochu na okraji zájmu. Těší mě, že práce v přírodě se dostává do popředí a může to myslivost do jisté míry zachránit a obhájit zájmy myslivců. Co byste chtěl za pět let funkčního období dokázat? Jaké hlavní priority byste viděl pro ekologickou komisi?
Nemyslím si, že v minulosti byla ekologická komise nějakou Popelkou, Dr. Zbořil, který ekologickou komisi vedl a dneska nadále působí v Myslivecké radě, pouze vnímal pozici ekologické komise v souladu s právními předpisy ČMMJ jakožto poradní orgán a z toho vycházel. Komise, která byla nanominována, byla připravena reagovat na to, pokud bude oslovena ve věci jakési porady. Já vnímám ekologickou komisi jako orgán, který by měl aktivně pomoci české myslivosti zvýšit přírodní hodnotu našich honiteb, ve kterých se myslivci pohybují. S ohledem na své možnosti a s ohledem na pravomoce, které mám, chci udělat maximum pro to, aby myslivci v České republice měli partnera pro zvyšování přírodní hodnoty svých honiteb. Chceme pro to udělat maximum, ale je třeba vzít na vědomí, že my nemůžeme jako ekologická komise provádět hodnocení jednotlivých honiteb, následně nemůžeme být tvůrci projektu a nemůžeme provádět vlastní ozeleňování včetně následné péče. My můžeme ukazovat, jak se má ozeleňovat, můžeme a chceme být ti poradci.
 
Ale zároveň i iniciátory ...
Ano, chceme vytvořit myslivcům takový servis, když chtějí něco v krajině a přírodě dělat, aby věděli, co se dá dělat. Chceme, aby myslivci viděli, jak se to dá dělat, aby měli možnost se podívat, jak to vypadá, jak to funguje a aby měli možnost zjistit, kde by se na ty aktivity daly sehnat peníze. Byli bychom spokojeni, kdyby myslivci byli schopni o svých konkrétních aktivitách komunikovat, dokázali je prezentovat a byli schopni následně své zkušenosti využívat ke vzdělávání dalších myslivců. Tím bychom do budoucna vylepšili image všech myslivců. Pokud bude naše prezentace myslivosti opřena o zajímavé aktivity, tak budou zcela jistě myslivci i více společensky žádaní a myslivost se stane tím, o co nám všem jde, společensky významnou a obecně ceněnou aktivitou, váženým hospodařením a ne jen pouhým koníčkem, který se vykonává pouze tehdy, když se chce a je nálada.
 
Nabízíte tedy myslivcům pomoc, jak v konkrétním sdružení zvýšit svoji prestiž prostřednictvím aktivit ve prospěch přírody tak, aby se na ně veřejnost nedívala jen jako na lovce, ale i jako na hospodáře v krajině…
Přesně tak, ideální by bylo, kdyby myslivci začali v rámci svých honiteb posilovat svůj vztah k honebním pozemkům. Nemusí si přímo pozemky kupovat, ale mohou si je pronajímat, mohou na vybraných pozemcích realizovat aktivity typu zakládání biocenter, mokřadních ekosystémů, biokoridorů. Chtěl bych, aby na venkově myslivci byli vnímání jako servisní organizace pro přírodu a krajinu. Ne pouze jako ti, kteří budou snižovat přemnožené stavy černé zvěře, ale aby byli vnímáni jako ti, kteří se starají o aleje, o to, aby fungovaly vodní plochy a toky, pokud někdo přijde do honitby, aby viděl co nejvíce druhů volně žijících živočichů. Chtěl bych, aby byli myslivci vnímáni tak, jako jsou vnímáni například hasiči, kteří se snaží o to, aby byla zajištěna prevence proti požáru, tak aby myslivci byli vnímáni jako ti, kteří dbají o to, aby životní prostředí na venkově bylo stále atraktivní, plné živočichů a rostlin, které tam mají své pevné místo, aby byla zcela běžná pestrost, prostupnost, aby krajina byla zajímavá nejen pro zemědělce a lesníky, ale i pro občany, kteří na venkově žijí.
 
Jaká je možnost spolupráce myslivců s ostatními společenskými složkami? Jaké tam vidíte možnosti? Myslivci by podle mého názoru měli být těmi, kteří nastaví ruku pro spolupráci třeba s ochránci nebo jinými uživateli přírody…
Nevím, zda je šťastně volené obecné slovo ochránci. Já se třeba v přírodě setkávám se zástupci České společnosti ornitologické, zaměstnanci Agentury ochrany přírody a krajiny; vesměs jsou to výjimeční lidé, kteří dělají pro přírodu a současně pro myslivost maximum. Oni například chrání ptáky zemědělské krajiny. V současné době se těší velké pozornosti čejka chocholatá, která je indikátorem zdravotního stavu zemědělské krajiny, v minulosti byla dokonce i lovnou zvěří. Myslím, že málokdo z myslivců si uvědomuje, jak zajímavý je to pták, který chrání v době hnízdění svého partnera, snůšku či vylíhlé ptáče tím, že je aktivní vůči predátorům. Současně však tento odvážný a nebojácný pták chrání v okolí hnízdící bažanty, koroptve, nově narozené zajíčky ve svém okolí. Sameček, když samička hnízdí, nalétává na prolétající dravce, čejka je schopná nalétávat i na lišky a krkavcovité, které velmi efektivně odrazuje od pro myslivce nežádoucích predačních úmyslů. Takže čejka je úžasný pták, který pomáhá druhům, které jsou v našem zájmu. ČMMJ, resp. myslivci by měli býti většími partnery ornitologům, ochráncům, a také všem těm, kteří se starají o cenná a významná stanoviště nejen živočichů, ale i planě rostoucích rostlin. Pokud máme v krajině pestrá stanoviště, tak je to podpora ne jenom pro hmyz a polní ptactvo, ale také pro zajíce, pro bažanty, jde všechno ruku v ruce. Nevidím v péči o přírodu konkurenty, nevidím problémové skupiny, vidím rezervy pouze ve spolupráci mezi jednotlivými subjekty.
 
Je to všechno o komunikaci a najít formu spolupráce...
Ale samozřejmě, a o to se snažím. Jak jsem již říkal, s Ministerstvem životního prostředí a Agenturou ochrany přírody a krajiny, mám jen ty nejlepší zkušenosti. Například u nás na jižní Moravě je to regionální pracoviště v Brně na Kotlářské. Každý projekt, který jsem realizoval, byl nadšeně přijat, většina projektů byla podpořena. Bylo vidět u pracovníků agentury, že mají nesmírnou radost, když mohli poskytnout podporu, měli radost, když se podařila zrealizovat opatření. Mám ty nejlepší zkušenosti a vidím pouze partnerství, proč by to nemělo jít i jinde? Zklamán jsem částečně z opatrného a proklamovaného přístupu k ochraně přírody a krajiny z pozice Ministerstva zemědělství. Domnívám se, že právě toto ministerstvo by mělo být s ohledem na stále více se projevující klimatickou změnu a klesající biodiverzitu daleko razantnější.
 
Mohl byste z minulosti jmenovat nějaký zajímavý projekt?
Já jsem začal řešit na svých pozemcích především problém nedostatku vody. V roce 2007 se nehovořilo tak intenzivně o hydrologických opatřeních, o dopadu sucha a klesajících hladinách podzemních vod, tehdy se hovořilo o biodiverzitě a díky její podpoře se mi podařilo založit zajímavé biocentrum, které je tvořeno mokřadem určeným pro zadržení vody v době přívalových srážek. Biocentrum je tvořeno soustavou protierozních mezí a extenzivním sadem ovocných dřevin, které neslouží pouze k produkci ovoce pro vlastní spotřebu, ale též k produkci potravy pro zvěř a také například k podpoře prevence škod zvěří na zemědělských kulturách; díky stromům nachází v biocentru zvěř zajímavou potravní nabídku v době nouze, v době, kdy je všechno v okolí zemědělci sklizeno. Zvěř nachází i zajímavý kryt a související klid. Po projektu z roku 2007 následovalo několik projektů, které byly o výsadbách ovocných stromů a keřů za účelem obnovy krajinné struktury a podpory biodiverzity. Dále jsme realizovali několik projektů, které byly o zalesňování obtížně obhospodařovatelných zemědělských půd. Něco něco mezi sady, lesem a klasickým zemědělstvím je velmi zajímavý projekt, který byl o zatravnění a ozelenění údolnice. Ve finále jsme šli cestou tvorby dalších mokřadů a tůní, které jsou u nás na jižní Moravě z hlediska adaptace území s ohledem na soucho, přívalové srážky a biodiverzitu těmi nejcennějšími opatřeními, se kterými se dá dneska pracovat. Samozřejmé byly a jsou biopásy a zatravněná orná půda.
 
O některých projektech vím a v letošním roce jste se snažil poprvé iniciovat myslivce, aby více dbali o přírodu třeba i tím, že jste vyhlásili soutěž. Můžete prosím stručně čtenářům Myslivosti říci, jak a proč taková soutěž vznikla?
Jak už jsem zmiňoval, ekologická komise by chtěla přinést myslivcům servis ve zvyšování přírodní hodnoty honiteb. A ať už se to zdá nebo nezdá, soutěž Honitba roku je excelentním nástrojem, který by měl pomoci myslivcům ozeleňovat. Díky soutěži chceme dát myslivecké veřejnosti na vědomí, že myslivci také ozeleňují, zakládají krajinotvorné prvky a zlepšují kvalitu životního prostředí. Díky soutěži my v komisi vybereme, odprezentujeme nejen v tisku, ale i na speciálním portále ČMMJ zveřejníme vzorové projekty včetně oceněných. Vše bude vizualizováno. Myslivci se budou moci podívat, jak vypadalo území před realizací, po realizaci, podle jaké projektové dokumentace se aktivita realizovala, kdo tu dokumentaci zpracovával. Myslivci budou moci získat informaci, co to opatření stálo a kde se na to dají získat peníze. Díky tomuto portálu a těmto vizualizacím budou mít myslivci možnost najít informaci o partnerech, budou moci zjistit, co se dá dělat, jak se to dá dělat a kdo jim může pomoci. V současné době ekologická komise ČMMJ již navázala velmi dobrou spolupráci se společností Ekotoxa, s.r.o. která nabídla pomoc při hodnocení území a tvorbě projektů, navázala spolupráci se společností Arboeko Smržice, dodavatelem dřevin a keřů pro obnovu krajinné struktury. Naše komise navázala ale také spolupráci se Školním lesním podnikem České zemědělské univerzity v Kostelci, se Školním lesním podnikem Mendelovy univerzity ve Křtinách pro výsadby lesních dřevin a taky se zajímavou společností Agrostis Trávníky se sídlem v Rousínově. Je to společnost, která je schopná dodat myslivcům velmi zajímavé pícninářské a trávobylinné směsi, které by mohly být prvním počinem těch, kteří chtějí dělat opatření, na která není potřeba projektové dokumentace. Takže na webovém portále budou k dispozici vybrané excelentní projekty, budou tam partneři a ti, kteří by byli schopni dát myslivcům dobrou radu, kteří by byli schopni myslivce nasměrovat tak, aby mohli skutečně realizovat. Detaily k soutěži Honitba roku napíšu do samostatného článku na jiném místě v tomto čísle Myslivosti.
 
Ale přece jen základní info - do kdy je uzávěrka a jak se můžou zájemci hlásit?
Soutěž Honitba roku bude vyhlášena v tomto říjnovém čísle, zájemci se budou moci individuálně přihlašovat přes speciální portál ČMMJ, výzva bude také publikována na stránkách ČMMJ. Dalšími aktivisty v nominaci subjektů budou jednotlivé okresní myslivecké spolky. Ale pokud bude chtít nominovat i někdo mimo ČMMJ, může takto učinit.
 
Takže může kdokoliv, kdo má nějaký tip na honitbu, která správně hospodaří, kontaktovat ústředí ČMMJ a přihlásit takovou honitbu či jednotlivce do soutěže?
Ano, a oceněn může být i konkrétní myslivec, který byl aktivní, oceněn může být myslivecký spolek a oceněno může být honební společenstvo, které je aktivní při zvelebování honebních pozemků, které slouží k řádnému hospodaření se zvěří.
 
A můžeme už dnes deklarovat, že vyhlášení bude zase příští rok na výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem?
Ano, v současně době se také připravují jednání s Ministerstvem zemědělství a životního prostředí a Státním pozemkovým úřadem; jsou to subjekty, které na základě Evropské úmluvy o krajině pro stát zajišťují publicitu řádných a příkladných přístupů k ochraně krajině. Například Ministerstvo životního prostředí má svoji soutěž, která nese název „Cena české krajiny“, Ministerstvo zemědělství – Státní pozemkový úřad má svoji soutěž, která nese název „Společné zařízení roku“ a my myslivci chceme svoji vlastní soutěží „Honitba roku“ dát veřejnosti najevo, že jsme též významnými partnery v tvorbě a ochraně životního prostředí.
 
Když mluvíme o spolupráci myslivců, fungování v přírodě, trošku vidím rozpor v tom, že myslivost je veřejností stále vnímána jen jako hobby, jako lovení zvěře, ale to je přece zodpovědné hospodaření s přírodním produktem, který není majetkem myslivců. Tak jako zemědělec hospodaří s plodinami a hospodářskými zvířaty a lesník se stromy, tak myslivec hospodaří se zvěří. Jaký je váš názor na to, zda budoucnost v rámci obhajoby myslivosti nespočívá v tom, že bychom se měli přesunout ze sféry hobby do sféry hospodářů v krajině po bok zemědělců a lesníků?
Myslivost jednoznačně musí být zodpovědné hospodaření, jinak to prostě nejde. Otázka je, kolik těch praktikujících myslivců tu myslivost provádí zodpovědně. Když hovoříme o myslivosti, tak je potřeba vidět celou škálu činností, která se skrývá v množině myslivosti a pokud myslivci budou zodpovědně provádět chov zvěře včetně lovu, mysliveckou kynologii, ale také zakládat a pečovat o krajinné prvky, pokud budou dělat krajinu atraktivní pro lidi, tak pak zbývá pouze vše řádně prezentovat a publikovat a myslivci nemusí mít strach o nějakou budoucnost nebo udržitelnost.
 
Myslivci jsou ale pořád uzavřená skupina, my neumíme odkomunikovat to, co děláme, co činíme ve prospěch přírody a zvěře, měli bychom se víc otevřít a víc veřejnosti deklarovat, co vlastně řádný myslivec dělá…
Myslím, že to není pouze o komunikaci, například už tady mnohokrát zmiňovaná konkrétní péče o přírodní prostředí ze strany myslivců pokulhává, mohli bychom diskutovat proč, jestli je to z důvodu slabého právního důvodu užívání honebních pozemků nebo díky neznalosti nebo nekompetenci. Pozice myslivců jako spolutvůrců zdravého životního prostředí je dneska hodně diskutabilní. Daleko víc se hovoří o moderních zbraních nebo výkonném střelivu, o optice, o výbavě a pomůckách pro myslivce, o jiných aspektech myslivosti. O péči o přírodu se už tak často nehovoří, a je to chyba, výsledkem je menší veřejný zájem o myslivce a jejich činnost. Musíme se ale prosadit sami. Myslivci jsou také vychovávatelé mladé generace, mohli bychom diskutovat o tom, že poslání myslivců v rámci kroužků, ochránců přírody je velmi perspektivní a zajímavé, ale přitom na mnoha místech na kroužky mladých myslivců nenarazíte. Tak, jak se dneska vzdělávají děti v rámci lesnické pedagogiky, tak mají prostor myslivci, aby vytvořili obdobný projekt typu Do přírody s myslivcem, tak jak lesníci šíří osvětu v rámci projektu Do lesa s lesníkem. Takže ano, myslivost má velkou perspektivu, ale musí se stávající aktivity správně zacílit.
 
Zároveň zvýšíme i společenské postavení myslivců, protože myslivost není přece jen o lovu a hospodaření, ale je to i životě na venkově, je tu i onen společenský aspekt života na venkově. A pokud myslivci budou správně prezentovat své aktivity, tak se jejich společenská role na venkově posílí a rázem získají větší renomé…
Samozřejmě s tím souhlasím, ale aby získali větší renomé, tak musí myslivci na sobě daleko více pracovat. Tak jako ve všech oborech lidské činnosti se hovoří o celoživotním vzdělávání, tak musí myslivci respektovat neustále se vyvíjející právní prostředí, ne pouze pasívně přihlížet a stát na znalostech kdysi z adeptského kurzu, ale být aktivní. Diskuse o environmentu musí být v myslivecké mluvě stejně frekventovaná jako diskuse o trofejích, chovatelských přehlídkách či posledních lečích. Musí být zcela samozřejmé sledování periodik typu Myslivost či Svět myslivosti, ne pouze příležitostné sledování, ale pravidelný odběr těchto časopisů. Nedovedu si představit lékaře, který neodebírá Zdravotnické noviny nebo včelaře, který nemá k dispozici časopis Včelařství; mohli bychom též hovořit o zahraniční literatuře, ale to je opravdu future, česky budoucnost. Zkrátka, nelze dělat myslivost, pokud nebudu odebírat stavovský časopis, s tímto je potřeba se vyrovnat a takto k tomu přistoupit. Takže vzdělání je klíčové k tomu, aby se myslivost posunula tam, kde je potřeba.
vychází v 7:44 a zapadá v 16:41 vychází v 4:37 a zapadá v 13:48
Zpracování dat...