Časopis Myslivost

Březen / 2017

Bouzovsko hodnotilo aktuální populaci jelena sika

Myslivost 3/2017, str. 62  Oldřich Koudelka
V Kulturním domě obce Městečko Trnávka na Moravskotřebovsku se ve dnech 11.-12. února 2017 uskutečnila tradiční Chovatelská přehlídka trofejí jelena sika japonského Oblasti chovu Bouzovsko za myslivecký rok 2016. Pořadatelem letošní přehlídky byl Myslivecký spolek Čihadlo Bezděčí u Trnávky, ve spolupráci s Obecními úřady Městečko Trnávka, Bezděčí u Trnávky, Městským úřadem Moravská Třebová, Pardubickým a Olomouckým krajem a Okresním mysliveckým spolkem ve Svitavách.
Chovatelskou přehlídku zahájil senátor Senátu Parlamentu České republiky Mgr. Radko Martínek, který kromě jiného vysoce ocenil práci myslivců v regionu na pomezí tří krajů – Pardubického, Olomouckého a Jihomoravského – a to nejen při chovu jelena sika, ale v obecné rovině jako chovatelů a ochránců zvěře, přírody, ale rovněž nositelů tradičních hodnot a kulturně společenského života na venkově.
Kdy se přesně jelen sika japonský na pomezí dnešního Pardubického, Olomouckého a Jihomoravského kraje poprvé objevil, není přesně datováno a interpretace dochovaných dat se poněkud rozcházejí. Z hlediska dneška to však není až tolik podstatné. Nejblíže skutečnosti však bude názor, že se tak stalo poté, kdy koncem druhé světové války unikla tato zvěř poškozeným plotem z Žádlovické obory nedaleko Loštic, kde byla chována nejspíše od roku 1926, a dostala se do volnosti.
Sika se během následujících deseti až patnácti let rozptýlil prakticky po celém území tehdejšího Lesního závodu Litovel a dále postupně expandoval na Moravskotřebovsko, Zábřežsko, Mohelnicko, Konicko, částečně i Prostějovsko a Boskovicko.
V roce 1980 pak byla vyhlášena oblast chovu tohoto druhu, která dostala podle místní historické i architektonické dominanty, právem často spojované s lovem, název Bouzovsko. Ke zřízení oblasti vedla především přílišná koncentrace, rychlé rozšiřování zvěře do nových lokalit, ale zejména značné škody na zemědělských kulturách a lesních porostech.
Na samém konci osmdesátých let se v tehdejším Československu změnily politické, ekonomické i kulturně společenské poměry, což se v mnoha směrech promítlo i do myslivosti. Ve vztahu k jelenovi sika je nutné deklarovat, že po následném zániku oblasti chovu dostalo šanci mnohaleté působení několika negativních činitelů.
Zejména absentovala koordinace chovatelských zásad. Chov bouzovské populace se dostal do velkých problémů. Jeleni III. věkové třídy téměř vymizeli, nejstaršími se stali jeleni ve dvojce, a co víc, v nedostatečném počtu a s klesající trofejovou kvalitou. Poměr pohlaví se posunul až někam k hranici 1:4 ve prospěch zvěře samičí. Přesto, že se ve všech lokalitách bývalé oblasti chovu každoročně zvyšovaly odstřely, stavy sik neustále narůstaly.
Příčin úpadku bylo hned několik. Především to byly nedostatky vyplývající přímo ze zákona o myslivosti a jeho prováděcích předpisů, které vznikly při hledání kompromisů mezi zájmy chovu zvěře a zájmy obhospodařování krajiny. Nejmenší zákonná výměra honiteb 500 hektarů je jednoznačně pro cílevědomý chov této zvěře nevyhovující.
Druhým problémem byla nadřazenost ekonomických zájmů některých nájemců či držitelů honiteb, kteří svůj pohled na chov vymezili mantinely především poplatkových lovů jelenů všech věkových tříd, aniž by adekvátně redukovali stavy holé zvěře.
A konečně to byl lidský faktor, kdy se objevovala snaha podhodnocovat sčítané stavy, bez ohledu na skutečnost, že každý biotop má omezené možnosti a narušení rovnováhy přináší negativní důsledky nejen pro přírodu, ale i pro zvěř samotnou.
Tyto skutečnosti nebylo možné jen konstatovat, ale především přijmout opatření, jak situaci řešit. Proto v roce 2006 vyzval Okresní myslivecký spolek v Šumperku držitele a uživatele honiteb s výskytem jelena siky japonského prostřednictvím Krajského úřadu Olomouckého kraje k jednání za účelem znovuvytvoření oblasti chovu, která by jej v odborné rovině koordinovala.
Postupně byl učiněn závěr, že hlavním úkolem je zastavit nárůst stavu tohoto druhu zvěře, snížit celkové počty na úroveň nezatěžující životní prostředí, vyrovnat poměr pohlaví, optimalizovat zastoupení jelenů v jednotlivých věkových třídách, sjednotit chovatelská kriteria a konečně zajistit trvalou komunikaci se všemi uživateli a držiteli honiteb.
Přes všechny potíže vymezil Krajský úřad Olomouckého kraje na základě návrhu Honebního společenstva v obci Pavlov svým rozhodnutím ze dne sedmnáctého března 2008 Oblast chovu zvěře jelena siky japonského Bouzovsko.
I když od té doby uplynulo necelé desetiletí, dá se bez nadsázky říci, že se jednalo o přelomový mezník. Už proto, že oblast chovu se při rozloze 51 142 ha (původně 55 172 ha), z čehož je 23 928 ha (26 062 ha) lesa, rozkládá na území tří krajů - Olomouckého, Pardubického a Jihomoravského, konkrétně pak sedmi obcí s rozšířenou působností - Konice, Litovel, Mohelnice, Prostějov, Zábřeh, Moravská Třebová a Boskovice. Celkem ji tvoří čtyřiapadesát honiteb.
Jarní stav jelenů sika v roce 2009 v celé oblasti byl 189 jelenů, 232 laní a 157 kolouchů. Celkem 578 kusů sičí zvěře. V celé oblasti pak tehdy bylo uloveno 131 jelenů, 288 laní a 259 kolouchů. V pořadí regionů jednoznačně vládlo Moravskotřebovsko, pak následovalo Litovelsko, Mohelnicko, Konicko. Na Prostějovsku a Boskovicku nebyla sičí zvěř ulovena.
Podle výsledků aktuálního sčítání byly jarní stavy v roce 2016 v hodnotách 191 jelenů, 260 laní a 156 kolouchů, celkem tedy 607 kusů zvěře. Nejpočetnější populace jelena sika byla v okolí Bezděčí, Unerázky, dále pak Hartinkova, Pěčíkova, Vranové Lhoty, Městečka Trnávka, Bohdalova, Pavlova, Radnice, Veselí, Kozova a Stříteže.
Potvrdila to i letošní chovatelská přehlídka trofejí za myslivecký rok 2016, na níž bylo představeno to nejlepší z celkově ulovených 132 jelenů. Laní bylo uloveno 404 kusů a 389 kolouchů. Celkem tedy 925 kusů zvěře sika (k 31.1. 2017).
Evidentní, byť velmi pozvolný, je kvalitativní posun v chovu jelena siky na Bouzovsku. Díky přístupu většiny myslivců z dané oblasti je možné vidět na výstavních panelech snížený počet jelenů ulovených s prvním parožím a v honitbách pak celkový nárůst výskytu jelenů s druhým a třetím parožím. Přesto není možné reálný stav stále považovat za optimální. Stejně tak je možné vnímat postupné napravování poměru pohlaví, které je zatím stále ve prospěch zvěře samičí.
Hodnotitelská komise ve složení Ing. Vojtěch Čech, Ing. Vladimír Diviš ml., Stanislav Dobeš, Ing. Jan Dvořák, Ph.D., Josef Figura, Ing. Jiří Nechuta, Josef Nohavec, Miloslav Zapletal, RNDr. Jiří Zbořil a Jiří Ženožička označila za nejsilnější trofej jelena sika uloveného na Bouzovsku lovcem R. Peterkou v Bohdalově 19. prosince 2016. Byla to na přehlídce jediná zlatá trofej s bodovou hodnotou 258,60 bodů CIC. Stříbrnou medaili dostaly trofeje MUDr. J. Kučery (Pavlov-Radnice-Veselí, 22.10. 2016) 242,60 bodů CIC, resp. V. Hanzlíka ml. (Bouzov 12.11. 2016) 240,80 bodů CIC. Na bronzovou medaili dosáhlo celkem dvanáct trofejí.
Kvalitativní obrat v chovu jelena siky na Bouzovsku k lepšímu je především zásluhou skutečnosti, že se zde nepodléhá jakési skepsi, nebo vlivu některých negativních trendů, jimž je celá naše myslivecká společnost dlouhodobě vystavována. Rovněž jsou tu v obecné rovině dodržovány zásady chovnosti při prováděném průběrném lovu.
Na druhou stranu je nutné otevřeně říci, že se v rámci plnění časového harmonogramu oblasti chovu daří jen zvolna snižovat celkové stavy sik především u zvěře holé, a to na úroveň nezatěžující životní prostředí regionu.
Na neplnění časového plánu se podílí mnoho vlivů, například prodloužená turistická sezona, nepříznivé klimatické podmínky, změna pastevních cyklů z důvodu zvýšeného loveckého tlaku a podobně.
Proto si musí každý uživatel honitby uvědomit, že siku japonského nelze chovat na úkor životního prostředí, protože i les, pole a louky musejí plnit ještě spoustu jiných, a důležitých funkcí a chov jakékoliv zvěře je pouze jednou z nich.
Oldřich KOUDELKA
Ilustrační snímky Jan Hlaváč
 
 
vychází v 7:22 a zapadá v 16:09 vychází v 9:43 a zapadá v 18:35 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...