Časopis Myslivost

Květen / 2017

Ústavní právo na zbraň proplulo sněmovnou do druhého čtení

Myslivost 5/2017, str. 12  Bohumil Straka
Ukazuje se, že slovo myslivců nyní váží více Měsíc poté, kdy Europarlament ostudným způsobem schválil paskvilní směrnici o zbraních, a kdy jsme 15.3.2017uspořádali veleúspěšnou historicky první demonstraci na Václavském náměstí v Praze za účasti 2500 myslivců a střelců, jsem opět s ostatními vyrazil na Prahu. Tentokrát přímo do sněmovny, kde probíhalo 12.4.2017 tzv. první čtení návrhu, který má zakotvit ústavní právo na zbraň. Po nervy drásající více než dvouhodinové rozpravě poslanci hladce propustili novelu do druhého čtení. To samozřejmě ještě nedává důvod k oslavám, ale slušná šance do druhého a třetího čtení tu existuje.
Úspěšné schválení sněmovnou, senátem a prezidentem by nám umožnilo zachování stávající výborné a osvědčené české zbraňové legislativy, a vyhnout se tvrdým dopadům implementace směrnice EU o zbraních. Naštěstí se nám podařilo aktivovat a držet již od vánoc neuvěřitelný mediální zájem, a poslanci si také uvědomili, že jejich počínání sledovala přímo shora zcela zaplněná galerie hostů ve sněmovně a desetitisíce lidí s rodinami prostřednictvím živého videopřenosu.
 
Směrnice EU o zbraních byla schválená
Paskvilní směrnice EU o zbraních byla přijata 14.3.2017 Europarlamentem, přičemž konstruktivní pozměňovací návrhy českých europoslanců díky procesnímu triku vůbec nebyly připuštěny k hlasování, aby prý nerozbily „dohodu“! Po formálním potvrzení Radou EU, a po zveřejnění v Úředním věstníku EU (obdoba naší Sbírky zákonů), bude ČR nucena během pouhých 15 měsíců implementovat do českých zákonů zásadní omezení práv legálních držitelů zbraní.
 
To, že směrnice ZATÍM myslivce tolik neomezuje, je výsledkem půldruhého roku dřiny a potu
Často čtu v médiích nebo dokonce slýchávám i od méně zasvěcených kolegů myslivců že: „směrnice se myslivců netýká a nedotkne se jich“. Je pravdou, že ZATÍM myslivci omezení zbraní nepocítí tolik, ale ptejme se proč asi? Ono totiž na tom půldruhého roku dřelo pár jedinců z řad odborné veřejnosti - žádná „zbraňová lobby“, ale lidé, kteří mají doma pár zbraní a chodí na střelnici či lov jako koníček.
Konkrétněji lze situaci popsat tak, že několik lidí z ČMMJ, sdružení LEX a Petice si půldruhého roku pálí prsty, investuje peníze ze svojí kapsy, jezdí do Prahy, jezdí do Bruselu, schůzuje, riskuje svoje zaměstnání, studuje nezáživné stohy paragrafů a ustanovení, nechá se vláčet médii, prostě věnuje volný čas, zatímco jiný jej tráví s rodinou, s flintou v lese nebo na střelnici... A pak, když vybojujeme na vzdáleném bruselském a štrasburském poli aspoň kompromis, tak se objeví někteří lidé, a začnou argumentovat, že směrnice je vlastně skvělá, že se to přece myslivců nedotkne, a ani je nenapadne, že to „nedotkne“ jaksi nespadlo z nebe nějakým samovolným náhlým osvícením Evropské komise a Europarlamentu.
Jen připomínám, že ještě před rokem touhle dobou byl na stole zákaz vojenských ráží a zákaz pistolových rukojetí (což má skoro každá moderní lovecká zbraň). Díky velkému odporu odborné veřejnosti a českých expertů, kteří jezdí za Ministerstvo vnitra na zasedání Rady EU, to spadlo ze stolu, ale nikoliv pod stůl. Evropská komise to schovala jen do šuplíku, a za pár let při revizi směrnice o to zase bude licitovat.
 
Díky opozičnímu postoji ČR jsme dosáhnuli alespoň kompromis z paskvilu
Předně zde vidím principiální problém, protože kompromis z paskvilu zůstává stále paskvilem, a nemůžeme s ním být spokojeni. To je, jako kdybychom byli spokojeni, že jsme se dohodli s lupičem, že si nechá jen polovinu lupu, a že je to vlastně skvělé.
Je však pravdou, že se směrnice myslivců dotkne o něco méně než sportovních střelců a ještě méně než držitelů zbraní pro osobní ochranu. Však také v EU žije na 7 miliónů lovců, kteří jsou sdružení v Evropské myslivecké federaci FACE, a kteří tvoří i v Europarlamentu poměrně silnou skupinu, na rozdíl od běžných držitelů zbraní či sportovních střelců.
Bez falešné skromnosti jsme ale my myslivci, sportovní střelci, aktivní držitelé zbraní, petenti, ale i skvělí úředníci Ministerstva vnitra a celá politická scéna v České republice, jako jediná země velkým dílem přispěli k tomu, aby konečná podoba směrnice „nebyla tak hrozná“.
 
Jako v blázinci: směrnice opět zkrátí platnost zbrojního průkazu z 10 na 5 let
Je tady snad někdo, kdo chce dvakrát častěji chodit na policii překládat zbraně a trpět dvakrát delší fronty, dvakrát častěji chodit k doktorovi a dvakrát častěji platiti všechny poplatky za zbrojní průkaz? Toto je jen jeden z příkladů, jak se směrnice EU dotkne i toho posledního myslivce s obyčejným kulobrokem nebo i bez něj. Směrnice totiž zkrátí platnost zbrojního průkazu z 10 na 5 let, takže je to jak v blázinci, napřed byl zbrojní průkaz v ČR na 5 let, pak se řeklo, že to dělá nadměrnou administrativu, tak to novela zvedla na 10 let, a po implementaci směrnice to půjde zase zpátky na 5 let.
 
Visí vám dvojka jako dekorace mezi trofejemi nebo nad krbem? Bude potřebovat zbrojní průkaz...
Podle nové směrnice EU bude potřeba na všechny znehodnocené zbraně zbrojní průkaz, a to bez ohledu na to, že na ně máte již certifikát ze státní zkušebny, a že zbraň je nevratně znehodnocená v souladu s technickými normami. V tomto požadavku směrnice ukazuje v plné nahotě absurditu dohnanou do krajnosti.
Směrnice vlastně říká, že certifikovaně znehodnocený kus starého nefunkčního železa je stejně nebezpečný jako zbrusu nová kulovnice, která patří do zbraní kategorie C, na které je potřeba zbrojní průkaz. V ČR se to podle odhadů Ministerstva vnitra dotkne desetitisíců až statisíců legálně úředně znehodnocených zbraní, které vám visí třeba nad krbem či mezi trofejemi v kdejaké hájence nebo domácnosti.
A co když někdo zapomene, že na půdě je po dědovi znehodnocená dvojka? Pokud bude implementace směrnice důsledná, tak to může být kvalifikováno jako zločin „nedovoleného ozbrojování“!. A dožeňme tento příklad ještě do většího absurdna, dejme tomu, že má někdo jednu z prvních moderních opakovaček 8x57 tzv. Gewehr 88, kterých byly vyrobeny miliony, a spousta z nich je vyrobených do roku 1890, takže jsou to historické legální zbraně volně prodejné od 18 let třeba i na inzerát na internetu. Zbraň vyrobenou do roku 1890 mohu i po směrnici mít legálně bez zbrojního průkazu jako funkční kulovnici a mohu z ní střílet, ale nedej bože, aby úplně stejná zbraň byla úředně znehodnocená, to už pak budu potřebovat zbrojní průkaz! No není to absurdní, že na kus nefunkčního železa potřebuji zbroják a na stejnou funkční věc ho nepotřebuji?!
 
Směrnice uvrhne do právní nejistoty tisíce loveckých samonabíjecích zbraní
Často slyším argumenty typu „myslivců se směrnice nedotkne, protože přece nepotřebují pistoli ani kalašnikov“. Na tyto argumenty většinou stačí trocha osvěty a historie.
Samonabíjecí zbraně se v české myslivosti používají masověji již od roku 1946, kdy začala Strakonická zbrojovka vyrábět samonabíjecí (poloautomatické) lovecké brokovnice ČZ 241, a kterých jsou dodnes v provozu tisíce kusů. Dále je mezi českými myslivci velmi oblíbená samonabíjecí lovecká kulovnice Browning BAR, která se vyrábí již 50 let, a nás se začala objevovat po revoluci.
Lovecké zbraně policie neeviduje zvlášť, ale dnes může být mezi českými myslivci používáno odhadem přes 10 000 samonabíjecích loveckých zbraní.
Je pravda, že pro lov je možné podle zákona o myslivosti používat poloautomatické zbraně pouze na tři náboje, ale například zmíněná kulovnice Browning BAR či jiné podobné typy, jsou způsobilé k zasunutí zásobníku i na 10 ran třeba někde na střelnici, a pokud se pružina používáním unaví a vejde se tam jedenáctý náboj, tak bude mít držitel ihned velký problém a přijde o všechno.
 
Navíc, většina myslivců má více skupin ve zbrojním průkazu, nikoliv jen skupinu C pro lov, ale i skupiny A, B či E a používají poloautomatické pistole i pro sport nebo pro osobní ochranu zdraví života a majetku.
 
Je jisté, že směrnice se bude dále přitvrzovat
Nejvíce znepokojující jsou opakovaná prohlášení některých europoslanců a úředníků Evropské komise v čele s předsedou Jean-Claude Junckerem, že „směrnice je málo ambiciózní“. Pro neznalé „bruselštiny“ tuto úřední frázi mohu přeložit do češtiny jako, že „směrnice je málo přísná“.
Není nejmenších pochyb, že snahou je časem zakázat všechny samonabíjecí zbraně, i ty na pár nábojů, a pak co nejvíce omezit i zbraně opakovací či zlamovací. Každých několik let bude Evropská komise revidovat a doplňovat směrnici, a to, že by se snad něco mělo rozvolňovat, že by EK řekla „my jsme se spletli, směrnice je proti terorismu neúčinná, zrušíme omezení slušných lidí“, to nepředpokládají ani odpůrci, ani podporovatelé směrnice.
Varováním nechť je situace ve Velké Británii, kde lovci v rámci kompromisu dvacet let ustupovali ve zbraňové legislativě, nechali si pod nosem „krájet salám“, nedrželi jednotnou linii střelecké komunity, hodili ostatní postiženější skupiny držitelů zbraní přes palubu, jen proto, abychom měli „na pár let klid“, takže nakonec zůstali sami. A dnes už nemají na loveckou zbraň ani nárok jako u nás, nemohou si za pár minut odnést z obchodu kulovnici a dodatečně nahlásit policii jako u nás, ale musí procházet horko těžko přes přísná subjektivní úřední posouzení, získat svědectví dvou (bohatých) věrohodných svědků, kteří potvrdí bezproblémovost žadatele, prokázat že mají vlastní či pronajatý dostatečný pozemek pro lov apod.
 
Když nám odpůrci nadávají do myslivecké junty a lobbistů, je to jen důkaz, že konáme správně
To takhle jeden dosti známý redaktor po jedné tiskové konferenci na podporu ústavního práva na zbraň rádoby vtipně poznamenal na sociálních sítích, že to je prý „vyhlášení puče mysliveckou juntou“. Hned jsem si řekl, že proti panu redaktorovi udělala puč leda tak junta „myslivce“ z provenience barvoslepné likérky Drak, když neviděl, že jsem byl na té tiskovce myslivec jen jeden.
No a nálepkování, že myslivci jsou mocná lobby, je ještě častější, ale paradoxně nám myslivcům tento mýtus jen přidává na váze, a to tím více, čím více to popíráme. Například když Džamila Stehlíková, psychiatrička a exministryně pro lidská práva za Stranu zelených, v rozhlasovém duelu nás asi potřetí zmínila jako zbraňovou lobby, tak už jsem musel přes protesty redaktorky uvést věci na pravou míru a říci, že naprostá většina z nás jsou neplacení koníčkáři, na rozdíl od ní, která lobbuje za povinné psychotesty, aby z toho měli kšeft za 300 000 držitelů zbrojních průkazů krát 2000 Kč, tedy 600 miliónů Kč, tedy přes 100 milionů každý rok.
 
Řešením proti směrnici je prosazení ústavního práva na zbraň
Sněmovna projednala v prvním čtení 12. 4. 2017 návrh na vydání ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (sněmovní tisk 1021), který má zakotvit ústavní právo na zbraň, což by umožnilo zachování stávající výborné a osvědčené české zbraňové legislativy, a vyhnutí se tvrdým dopadům implementace směrnice EU o zbraních.
Nejpodstatnější bylo, že nikdo nenavrhnul zamítnutí nebo vrácení k dopracování, z hlasování pak bylo nejdůležitější tzv. přikázání garančnímu výboru, to znamená postoupení do dalšího druhého čtení. Nejdůležitější hlasování číslo 358 prošlo hladce: přihlášeno 146 poslankyň a poslanců, pro 143, proti žádný. Avšak daleko více vypovídající, kdo si ve skutečnosti přeje ústavní právo a kdo má zájem, aby se zákon nestihnul, bylo poslední hlasování číslo 365 o návrhu na zkrácení lhůty na 54 dnů k projednání: přihlášeno 147 poslankyň a poslanců, pro 98, proti 25.
 
Novela spočívá v pouhém přidání dvou vět jako odst. 3 článku 3:
Čl. 3 (2) Státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky. Rozsah povinností a další podrobnosti stanoví zákon.
(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo k naplňování úkolů uvedených v odstavci 2. Toto právo může být zákonem omezeno a zákonem mohou být stanoveny další podmínky jeho výkonu, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům.
 
Již dříve Českomoravská myslivecká jednota ve svém prohlášení jednoznačně vyjádřila podporu ústavnímu právu na zbraň, a odmítnula kontroverzní směrnici EU o zbraních, která omezení legální držitele zbraní.
 
Ústavní právo má pouze zachovat náš výborný zákon, nikoliv rozvolňovat
Jak je vidět z textu návrhu ústavního zákona, podmínky pro držení zbraní se nerozvolňují, ani se žádné zbraně nebudou nikomu nutit nebo nerozdávat, nikde není ani slovo o „střílení teroristů“, ani se nejedná o „divoký západ 19. století“, jak bulvárně tvrdí někteří neznalí politikové.
Snahou novely ústavního zákona o bezpečnosti je pouze zachování a ochrana našeho výborného zákona o zbraních a střelivu před kontraproduktivní implementací nedávno schválené paskvilní směrnice EU o zbraních.
Není bez zajímavosti, že podle světového indexu míru je Česká republika šestou nejbezpečnější zemí světa (www.visionofhumanity.org). ČR byla šestá v roce 2016, desátá v roce 2015, jedenáctá v roce 2014 a čtrnáctá v roce 2013. Bezpečnost se tedy podle tohoto indexu stále zvyšuje.
Naproti tomu Velká Británie a Francie s permanentním výjimečným stavem se potácejí v páté desítce bezpečnosti až za africkou Ghanou a Sierrou Leone, přesto se Francie a Velká Británie jako „duchovní matky“ směrnice EU snaží populisticky ordinovat ostatním recepty na bezpečnost ve formě smrtícího koktejlu restrikcí, který se ani v jejich vlastních zbraňových zákonech absolutně neosvědčuje.
V těchto zemích běžný slušný člověk nesmí držet a nosit zbraň pro osobní ochranu, a ve Velké Británii nesmí člověk na ulici mít v kapse dokonce ani šroubovák „bez právního důvodu“, přesto jsou zde tragické teroristické činy a násilné kriminální činy s nelegálními zbraněmi na denním pořádku.
 
Co osobně mohu udělat, aby neomezili zbraně?
První čtení bylo úspěšné, ale nic není vyhráno, proto požádejte o podporu ústavního práva na zbraň, kterou jsme vyslovili na první demonstraci držitelů zbraní na Václavském náměstí 15. března, nyní přímo u poslanců. Je mnohokrát ověřeno, že osobní návštěva zákonodárce je tou nejúčinnější existující formou podpory. Domluvte si schůzku s poslancem co nejdříve některé pondělí (pondělky mají vyhrazeny na kontakt s voliči ve svých kancelářích ve svých volebních okrscích), a požádejte je osobně s uvedením všeobecně známých argumentů o podporu ústavního práva na zbraň.
Pokud má poblíž kancelář poslanec ústavního či bezpečnostního výboru, přednostně se zaměřte na něj. Při rozkliknuti jména se zobrazí mapa s adresou kanceláře a kontakt, na kterém lze domluvit osobní schůzku: www.psp.cz. Doporučení, jak oslovit poslance, je zde: https://goo.gl/mG3gDd
 
Slovo obyčejného slušného myslivce, třeba i v hospodě na dědině, nyní váží více...
Je nepochybné, že se navzdory klesající členské základně pomalu zlepšuje pověst a vliv myslivců. Nejen slovo mysliveckého funkcionáře v Praze nebo na okresním mysliveckém spolku, ale i slovo obyčejného myslivce ze sdružení v té v nejmenší vesnici váží na veřejnosti nyní více. Je to dáno kromě jiného tím, že mediální zásah, jaký mají myslivci v posledním roce, se rapidně zvyšuje. Ještě nikdy v historii nebylo v jeden den o myslivcích tolik slyšet ve všech zprávách jako po demonstraci. Demonstrace dopadla skvěle, a byla zásadním milníkem v tom, že návrh ústavního práva na zbraň neskončil pod stolem, ale ve sněmovně postoupil do druhého čtení. Třešničkou na dortu pak bylo, že úředníci Evropské komise se před našimi otázkami schovali jako krtci v jejich „Evropském domu“ v Jungmannově ulici, byť byla demonstrace zcela poklidná, a policistů bylo všude jako máku. Úředníci tak ukázali v plné nahotě aroganci svojí moci, a to, že se se svými občany nechtějí bavit a směrnici nechtějí vysvětlovat.
 
Je třeba doufat, že naši zákonodárci jsou rozumnější než evropští. Ale nejen doufat, když myslivci mají nyní větší slovo, tak každý z nás má možnost oslovit poslance ve svém okolí. Je před volbami, nenechejte se odbýt, požádejte o podporu ústavního práva na zbraň, a řekněte poslancům, že nechceme, aby nás evropská směrnice postupně vařila jako nějaké žáby v kotli.
 
Více informací o vývoji zbraňové legislativy na www.straka.eu/zbrane-strelivo a www.budpritom.cz
Bohumil STRAKA,
předseda výboru Mezinárodní asociace pro sokolnictví IAF
 
vychází v 6:49 a zapadá v 18:54 vychází v 11:08 a zapadá v 21:12 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...