Časopis Myslivost

Leden / 2017

Myslivost – vzdělávání a výzkum

Myslivost 1/2017, str. 86  Jana Adámková, Vlastimil Hart
Jan Neruda: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál“ Česká myslivost je zajímavým, rozsáhlým a ve světě specifickým oborem se staletou historií. Má mnoho podob a spoustu zajímavých zákoutí, jež mohou být odhalovány. Rozvoj vzdělávání i vědeckého výzkumu v myslivosti musejí být podstatnou a nedílnou součástí našeho „zeleného oboru“. Podnázev nového pravidelného seriálu časopisu Myslivost o vzdělávání a výzkumu v myslivosti, nebyl zvolen náhodně. Verš známého českého básníka Jana Nerudy jednoznačně vystihuje myšlenku, která dala podnět ke vzniku tohoto seriálu.
Katedra myslivosti a lesnické zoologie, Fakulta lesnická a dřevařská, ČZU V Praze, připravila projekt - představení zajímavých nebo vědecky úspěšných prací studentů a zaměstnanců FLD. Na stránkách časopisu Myslivost budou čtenáři seznamováni s výsledky a novými poznatky z různých předmětů studia myslivosti.
Úvodem našeho seriálu bychom chtěli nastínit minulé, současné i možné budoucí způsoby vzdělávání v myslivosti, popsat myslivost ve vztahu k akademickému prostředí a vědecké činnosti.
V následujících číslech budeme uveřejňovat shrnutí a poznatky z bakalářských, diplomových i disertačních prací studentů FLD nebo přiblížíme výstupy z vědeckých článků, které vznikly ve vztahu k myslivosti.
Cílem projektu je u laické veřejnosti zvýšit povědomí o myslivosti jako širokospektrálním oboru a myslivecké veřejnosti předložit shrnutí již známých poznatků nebo přiblížit nová zjištění a objevy z tohoto oboru.
 
1. Díl Včera, dnes a zítra v mysliveckém vzdělávání
 
Historie vzdělávání v myslivosti
Myslivci se vzdělávali odjakživa. Forma vzdělávání se však notně odlišovala od současné podoby myslivecké výuky. Myslivci se neučili ve školách ani jiných institucích, neexistovaly téměř žádné odborné knihy, a pokud ano, nebyly psány v českém jazyce. Pokud se chtěl někdo vyučit „mysliveckému řemeslu“, musel nastoupit do učení ke zkušenému myslivci.
Jako adjunkti byli přijímáni mládenci, kteří uměli číst, psát a počítat. Po dobu třech let se učili o způsobech života zvěře, poznávat zvěř, stopařit, učili se způsobům lovu a odchytu zvěře, myslivecké mluvě, péči o lovecké psy a sokoly a mimo jiné i loveckému troubení.
Adjunkt po uplynutí této doby musel sám připravit hon na jelena a obstát při řízení honu. Zvládnul-li tento úkol úspěšně, jeho mistr jej doporučil k vykonání předepsané zkoušky u krajského přezkušujícího.
Po úspěšném složení zkoušky obdržel adjunkt vysvědčení a mohl být přijat mezi myslivce. Při slavnostním aktu, dříve označovaném jako „prohlášení“ za myslivce, mu byly předány tesák, lovecká trubka a někde také palná zbraň. Způsob této výuky přetrvával od 15. století až do poloviny 19. století.
 
Myslivecké vzdělávání a současnost
 
Každý, kdo se chce stát myslivcem v současnosti, začíná od „primárního vzdělání“, tedy od zkoušky z myslivosti. Jedná se o základní zkoušku, která je ústní, před devítičlennou komisí a skládá se po absolvování teoretického přípravného školení a odborné praxe v rámci jednoho roku. Úspěšný uchazeč po vykonání zkoušky získá potvrzení o složení zkoušky z myslivosti a na jeho základě si může požádat o vydání loveckého lístku.
Myslivci se mohou ve svém vzdělávání dále rozvíjet, a to například složením zkoušky pro myslivecké hospodáře. Náročnost zkoušek je samozřejmě vyšší než u zkoušek z myslivosti, neboť myslivecký hospodář je osobou odpovědnou za veškeré myslivecké hospodaření v honitbě a tudíž i jeho znalosti by měly odpovídat svěřenému úkolu.
Aby každý hospodář při výkonu své funkce obstál, musí absolvovat teoretickou a praktickou přípravu v rámci přípravného školení. Následně skládá nejprve písemnou zkoušku, zaměřenou zejména na vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě, statistický výkaz o honitbě a další důležité záznamy souvisejících s hospodařením v honitbě. Pokud uchazeč u písemné části obstojí, je připuštěn následně k ústní zkoušce před šestičlennou komisí.
Navazujícím stupněm na zkoušky pro myslivecké hospodáře jsou vyšší odborné myslivecké zkoušky. Vyhlašuje je Ministerstvo zemědělství a může pověřit některou organizaci jejich konáním. Zúčastnit se jich může pouze ten, kdo složil zkoušku o první lovecký lístek a zkoušku pro myslivecké hospodáře. Nelze tedy žádný z těchto dvou stupňů mysliveckého vzdělání přeskočit.
Zkouška se skládá z písemné a ústní části. Úroveň znalostí uchazečů musí být již značně rozsáhlá a navazovat na vědomosti, které uchazeči získali při dříve vykonaných zkouškách.
Pro usnadnění přípravy k této již poměrně náročné zkoušce se zájemci mohou účastnit nepovinných přípravných seminářů, kde si mohou doplnit své znalosti a získat bližší informace ke konkrétním nárokům pro úspěšné vykonání zkoušky.
Vyšší odborné myslivecké zkoušky jsou v posledních letech vyhlašovány nepravidelně, podle množství přihlášených, kteří mají zájem tuto zkoušku vykonat. Absolventi a držitelé této zkoušky jsou oprávněni vyučovat a zkoušet nové myslivce.
Mysliveckého vzdělání na úrovni zkoušek z myslivosti mohou zájemci dosáhnout i v jiných institucích, než jsou myslivecké organizace pověřené Ministerstvem zemědělství k organizování zkoušek z myslivosti. Tento typ zkoušek mohou zajišťovat rovněž střední a vyšší odborné školy se studijními obory myslivost, lesnictví anebo zemědělství, kde je povinná výuka myslivosti jako součást učebního plánu. Dále také střední odborná učiliště lesnická a vysoké školy, které uskutečňují studijní programy v oborech lesnictví nebo zemědělství a i zde musí být součástí povinného studijního plánu myslivost v rozsahu minimálně jednoho školního nebo akademického roku.
Obdobně tomu je i se zkouškami pro myslivecké hospodáře. Ty však uchazeč získá již pouze na středních a vyšších odborných školách se studijními obory myslivost a lesnictví, nikoli již s oborem zemědělství a na vysokých školách se studijními programy v oborech lesnictví a zemědělství opět s povinnou výukou předmětu myslivost v průběhu akademického roku a zajištěním odborné myslivecké praxe.
Zkušebním komisařem pro zkoušky se může stát každý, kdo je držitelem loveckého lístku pro české občany minimálně pět let a složil zkoušky z myslivosti na vysoké škole ve studijním programu v oblasti lesnictví nebo zemědělství, kde jako součást učebního plánu byla výuka myslivosti, je absolventem střední nebo vyšší odborné školy se studijním oborem lesnictví nebo veterinární prevence a přitom byla součástí učebního plánu myslivost nebo úspěšně složil vyšší odborné myslivecké zkoušky.
Pro skupinu předmětů týkající se legislativy (zkoušky z myslivosti - skupina II., zkoušky pro myslivecké hospodáře – skupina I.) se může zkušebním komisařem stát absolvent studijního programu v oboru právo a pro skupiny předmětů týkající se veterinárního lékařství (zkoušky z myslivosti - skupiny III. a V., zkoušky pro myslivecké hospodáře – skupina III.) může být zkušebním komisařem každý, kdo dosáhl vysokoškolského vzdělání v jednom ze studijních programů v oblasti veterinárního lékařství a hygieny.
 
Budoucnost mysliveckého vzdělávání
 
Budoucnost mysliveckého vzdělávání je prozatím nejistá. Jisté však je, že naší profesní ctí by mělo být neustálé zdokonalování vzdělávací činnosti a zvyšování odborné úrovně všech myslivců.
Ve vztahu k uchazečům o první lovecký lístek se nejčastěji mluví o převzetí podařeného modelu mysliveckého vzdělávání, který funguje na Slovensku. Tam jsou uchazeči o první lovecký lístek dříve, než jsou připuštěni ke zkoušce ústní, podrobeni testu. Tedy podobně jako je tomu u zkoušek na zbrojní průkaz. Testové otázky by mohly mít velmi široký rozsah a sjednotily by základní úroveň znalostí všech uchazečů.
Další myšlenkou je zvýšení objektivnosti, protože u samotných ústních zkoušek není vždy zaručeno, zda si uchazeč nevybere „horší“, či „lepší“ otázku a zda v případě, že měl „štěstí“, neodejde s vysvědčením s výsledkem prospěl a se zásadními neznalostmi.
Další diskutovanou otázkou je i nutnost zvýšení vzdělávání sama sebe. Lépe řečeno, že bychom sami sobě měli sáhnout do svědomí a přiznat, že po složení zkoušek z myslivosti nic nekončí a že bychom se neměli spokojit s úrovní znalostí, které jsme za krátkou dobu získali. Vhodné rozhodně není ani doplňkové učení se od ostatních kolegů, kteří často mohou mít znalosti „praxí opotřebované“. Myslivost je uznána jako národní kulturní dědictví, a tak bychom se k němu měli také chovat. Poučme se od Jana Nerudy, který ve své básni Zpěvy páteční píše: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Tento verš se dá krásně vyložit tak, že bez neustálého se vzdělávání, oprašování si znalostí a opravování zažitých „neznalostí“, nemůžeme tvořit budoucnost. Ještě stále není pozdě, ale dlouhou chvíli jsme stáli a mnoho vlaků nám ujíždí. Nenechme je ujet natrvalo.
Možná bychom mohli navíc navrhnout složení symbolického slibu po absolvování mysliveckých zkoušek, podobně jako po absolvování vysoké školy. Například, že se i nadále budeme vzdělávat a vyhledávat nové informace, které povedou ke zlepšení našich znalostí, jako nástroje pro lepší péči o krajinu a život v ní. Je jedno jakou formu vzdělávání zvolíme, ale nutné je se rozhodnout a konat. Hlavně ne stát tak dlouho, abychom za nějaký čas stáli opodál.
 
Myslivost jako vysokoškolské studijní obory
 
V České republice existuje vysokoškolský vzdělávací systém, který nabízí studium ve třech typech akreditovaných studijních programů – bakalářském, magisterském a doktorském.
Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, nabízí vzdělání v oboru myslivost ve dvou z těchto tří studijních programů.
Prvním z nich je bakalářský studijní obor Provoz a řízení myslivosti uskutečňovaný od roku 2007. Zahrnuje a kombinuje stěžejní aspekty myslivosti a lesnictví. Myslivost je v průběhu studia představena jako komplexní vědní obor a jako součást trvale udržitelného hospodaření v přírodě. Přístup k myslivosti je založen na propojení souvislostí z oblastní zoologie, biologie, anatomie a etologie zvěře a mnoha dalších odborných a vědních disciplín.
Každý absolvent tohoto studijního oboru automaticky získá vyšší myslivecké zkoušky. Podmínkou pro přijetí je úspěšné složení písemného testu z biologie a úspěšného absolvování středoškolského vzdělání, které je zakončeno maturitou.
Po úspěšném ukončení bakalářského oboru lze pokračovat na FLD dalším studiem. Navazujícím magisterským oborem může být například lesní inženýrství, prohlubující získané znalosti a dovednosti z bakalářského studia. Úspěšní absolventi se pak mohou uplatnit jako pracovníci státní správy v lesním hospodářství, myslivosti, ochraně přírody a životního prostředí, majitelé firem poskytující služby v oblasti lesnictví, myslivosti, správy městské zeleně, vědecko-výzkumní zaměstnanci univerzit a výzkumných ústavů nejen v ČR, ale i v zahraničí, nebo jako zaměstnanci státních a veřejných organizací a podniků.
Druhým z akreditovaných studijních programů na FLD, který je zaměřen na myslivost, je doktorské studium v oboru Ochrana lesa a myslivost. Studium zahrnuje základní disciplíny oboru, např. myslivecký management, integrovaná ochrana lesa, anatomie lovné zvěře nebo smyslová biologie zvěře.
Absolventi oboru se specializují v oblasti vysoce odborných teoretických vědomostí a praktických dovedností v oblasti prevence a obrany lesních porostů a aplikované zoologie a myslivosti.
Obor je možné studovat formou prezenční i kombinovanou a standardní doba studia jsou 4 roky. Student se pod vedením školitele (odborného akademického pracovníka fakulty s akademickým titulem docent) zaměřuje na konkrétní téma, o němž prohlubuje své odborné poznatky a podílí se na vědeckém výzkumu souvisejícím s tématem jeho dizertační práce. V rámci dizertace je student povinen zpracovat literární rešerši k tématu své dizertační práce, výsledky své vědecké práce prezentovat na vědeckých konferencích nebo symposiu a absolvovat minimálně jednu měsíční stáž na zahraniční univerzitě.
Pro úspěšné dokončení studia musí student složit státní doktorskou zkoušku a obhájit svou dizertační práci. Dizertační práce musí být předložena minimálně v rozsahu 60 normostran nebo jako soubor nejméně tří vědeckých recenzovaných publikací (tedy publikací, které prošly náročným oponentním řízením, alespoň u dvou nezávislých oponentů) ve vědeckých časopisech s rozborem problematiky, syntézou výsledků, závěry a doporučením k využití poznatků v praxi nebo vědním oboru.
Po úspěšném složení státní doktorské zkoušky a obhajobě dizertační práce, absolventi obdrží mezinárodně uznávaný akademický titul doktor, ve zkratce Ph.D., který se uvádí za jménem.
 
Akademické kvalifikace se vztahem k myslivosti na FLD
 
Vysoké školy univerzitního typu mohou uskutečňovat nejenom všechny tři typy studijních programů (bakalářský, magisterský a doktorský), ale v souvislosti s tím mají také realizovat výzkumnou a vědeckou činnost. Vědecké publikace tvoří stěžejní prvky výzkumu a nejinak tomu je i na FLD ve vztahu k myslivosti.
Vědecký článek je jedním z druhů akademické publikace, musí obsahovat původní vědecký výzkum či jeho přezkoumání a je psaný anglicky. Na rozdíl od článků uveřejňovaných v odborných časopisech, prochází vědecké články přísným anonymním hodnocením kvality textů několika posuzovateli, v tzv. recenzním řízení. Tato řízení mohou trvat i více než rok a je běžné, že vědecké časopisy zaslaný článek nepřijmou a článek se musí přepracovat pro jiný vědecký časopis. Výsledkem je rozhodnutí, zda článek bude přijat k publikaci ve vědeckém časopise.
Publikování vědeckých článků je jednou ze stěžejních povinností studentů doktorského studijního programu, ale i akademických zaměstnanců fakulty. Základní metou akademických zaměstnanců je, samozřejmě po absolvování akademického titulu doktor, získání vědecké hodnosti docent, ve zkratce doc. V habilitačním řízení, tedy v řízení vztahujícímu se k udělení titulu docent, se ověřuje vědecká kvalita uchazeče a jeho pedagogická způsobilost. Uchazeč předkládá děkanovi fakulty nezbytné doklady a habilitační práci společně s žádostí o zahájení habilitačního řízení.
Po souhlasu děkana předkládá přímo děkan návrh vědecké radě fakulty a navrhuje vědecké radě pětičlennou habilitační komisi, ta následně jmenuje tři oponenty habilitační práce. Po vyhotovení posudků posuzuje habilitační komise, zda má být uchazeč jmenován docentem a návrh předkládá vědecké radě (na FLD má 33 členů – nejvýznamnějších odborníků z celé ČR a SR).
Na veřejném zasedání vědecká rada vyslechne obhajobu habilitační práce a habilitační přednášku uchazeče. Tajným hlasováním je rozhodnuto o přijetí nebo zamítnutí návrhu na uchazečovo jmenování, které provádí rektor univerzity.
Nejvyšší vysokoškolskou hodností je profesor. Podnět k zahájení řízení jmenování profesorem podává uchazeč sám se dvěma podpůrnými písemnými stanovisky profesorů téhož oboru, nebo na návrh děkana či rektora. Návrh je předložen vědecké radě, která má akreditaci k oboru jmenování a následně schvaluje pětičlennou hodnotící komisi složenou z odborníků daného oboru. Hodnotící komise předkládá vědecké radě stanovisko ke jmenování.
Uchazeč je vyzván k přednesení přednášky s koncepcí pedagogické a vědecké činnosti na veřejném zasedání před vědeckou radou fakulty a následně ještě před vědeckou radou univerzity. Po přednášce se rozhoduje tajným hlasováním o jmenování uchazeče profesorem.
Jmenování provádí prezident republiky na základě návrhu vědecké rady univerzity prostřednictvím ministra školství. V současné době máme v naší republice pouze jediného profesora myslivosti, a to prof. Ing. Jaroslava Červeného, CSc., který přednáší na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze.
Na FLD, Katedře myslivosti a lesnické zoologie, byli v posledním roce jmenováni dva docenti v oboru Ochrana lesů a myslivost - doc. Ing. Tomáš Kušta, Ph.D. a doc. Ing. Vlastimil Hart, Ph.D. Jejich poznatky z habilitačních prací přiblížíme v některém z dalších vydání Myslivosti.
Ing. MgA. Jana ADÁMKOVÁ
doc. Ing. Vlastimil HART, Ph.D.
vychází v 7:27 a zapadá v 16:06 vychází v 11:52 a zapadá v 21:16 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...