Časopis Myslivost

Listopad 2017

Prostorová aktivita černé zvěře ve vztahu k šíření nákazy afrického moru prasat

Myslivost 11/2017, str. 12  Miloš Ježek
Vývoj současné situace po vypuknutí nákazy afrického moru prasat ve Zlínském kraji je pro mnohé z nás překvapením. Po zkušenostech z pobaltských států asi mnozí očekávali rychlé šíření nákazy. Ovšem to evidentně nenastalo. Důvodem je jednak to, že se jednalo o bodové ohnisko nákazy, na rozdíl od frontálního postupu u severských sousedů, a jednak také to, že prostorová aktivita černé zvěře není zdaleka tak velká, jak mnozí z myslivců předpokládají. Prostorová aktivita divokých prasat je obecně málo popsána a zejména u odborné a neodborné veřejnosti panují názory, že divoké prase je poměrně nestálé a má veliké prostorové nároky vztažené jak k dennímu využívání, tak k sezónním změnám. Taková tvrzení ovšem obvykle nezakládají na pravdě.
Z vědeckých studií publikovaných na téma prostorové aktivity černé zvěře vyplývá, že se jedná o zvěř, která využívá relativně malá území, a těmto územím je věrná. V případě černé zvěře se velikosti domovských okrsků pohybují v řádech stovek až tisíců hektarů v závislosti na typu prostředí (viz. připojená tabulka).
Nicméně mnoho studií bylo provedeno v oblastech expanze divokých prasat nebo jejich ferálních populací a stále existuje velmi málo publikovaných výsledků pocházející ze střední Evropy, tedy z oblastí s podobnou strukturou krajiny a typem hospodaření jako v České republice.
Telemetrických studií je jako šafránu a získání relevantních dat je stále poměrně časově a finančně náročné. V České republice provádí telemetrické sledování divokých prasat pouze Katedra myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.
Do současné doby bylo v různých oblastech republiky sledováno celkem 34 dospělých divočáků (7 kňourů a 27 bachyní). Doposud tak bylo získáno 325 tis. pozičních údajů o divokých prasatech a průměrná doba sledování je 301 dní. Nejčastějším důvodem konce sledování je ulovení zastřeleného kusu (2/3 sledovaných jedinců), ztráta obojku (1/6 sledovaných jedinců), případně úhyn (1/6 sledovaných jedinců).
Zvěř je označena GPS obojkem a sledována v několika lokalitách. Jedná se o tyto lokality: Doupovské hory, NP Šumava, podhůří Šumavy (oblast Vyššího Brodu), Drahanská vrchovina a Písecké hory.
Všechna tato území jsou diametrálně odlišná, a to jak v topografickém pojetí, tak v systému zemědělského, lesnického i mysliveckého hospodaření.
Oblast Doupovských hor je území střední nadmořské výšky, s dostatkem přirozené potravy a bez zemědělského hospodaření a bez významnějšího rušivého vlivu člověka kromě intenzivního lovu.
Oblast NP Šumava představuje potravně chudou oblast s drsnými klimatickými podmínkami a bez zemědělského hospodaření.
Oblast okolí Vyššího Brodu představuje extenzivní zemědělskou krajinu s bohatou mozaikou smíšených lesních porostů.
A v případě Drahanské vrchoviny a Píseckých hor se jedná o intenzivní zemědělskou krajinu s mozaikovitým zastoupením menších lesních komplexů.
 
Základním měřítkem prostorové aktivity je tzv. domovský okrsek (home range), tzn. území, po kterém se divočáci pohybují. Roční domovské okrsky prasete divokého (graf č. 1) jsou v průměru 2426 ha v metodě MCP 100%. To znamená, že se jedná o celkové území, které divoké prase v průměru využívá po období 1 roku, a které neopustí. Nicméně 95 % času (MCP 95%) tráví divočáci na území o výměře 1856 ha, a 75 %, resp. 50 % času pak tráví na území o přibližné velikosti 652 ha, resp. 185 ha. To tedy znamená, že polovinu roku se divočák vyskytuje na území o výměře pouhých 185 hektarů!
Příklad jak vypadá takovéhoto území je uveden v obrázku č. 1. Jedná se o bachyni ve věku přibližně 4-5 let v podhůří Šumavy. Na mapě je pak je znázorněn MCP home range bachyně v oblasti Drahanské vrchoviny. Bachyně byla sledována v období 15.5. až 2.10.2014. Za toto období byla velikost domovského okrsku MCP 100% 3653 ha; 95% 3331 ha; 75% 815 ha a 50% 434 ha.
Pokud se podíváme na rozdíly v jednotlivých lokalitách, tak je opět evidentní, že tyto rozdíly jsou minimální. A prostředí tedy nepředstavuje zásadní faktor, který hraje významnou roli v určení velikosti domovských okrsků. Ve všech oblastech sledování je velikost využívaného území velice podobná.
Jak je patrné, tak údaje o prostorové aktivitě lze paušalizovat i na ostatní oblasti České republiky a můžeme předpokládat, že zde výrazné rozdíly nenajdeme. Zejména rodinné tlupy budou velice věrné svému území.
 
Ve vztahu k africkému moru prasat tak ovšem můžeme z telemetrických dat kalkulovat ještě jednu zajímavou věc. A to je velikost území, které může nakažené divoké prase navštívit, a tím pádem, na kterém může nakazit ostatní divočáky, než uhyne.
V této části jsme vycházeli z předpokladu, že infekce AMP se u nakaženého kusu rozvíjí zhruba 5 dní, poté se jedinec stává infekční a do 15 dní obvykle hyne. Proto jsme kalkulovali průměrnou výměru, kterou divočák využívá během 5, resp. 15 dní v průběhu roku, a to pro jednotlivé oblasti. Výpočet tedy vycházel z celkem 7231 případů (dnů pozorování) od 28 označených zvířat.
Z výsledků vyplývá, že je zde patrný sezónní vývoj jak u bachyní, tak u kňourů. Bachyně během roku využívají během této doby (15 dní) plochu o výměře 200 - 440 ha s odchylkou 120 - 400 ha. Kňouři pak plochu 320 – 780 ha s odchylkou 1600 - 250 ha. Nejvíce prostorově aktivní jsou bachyně v období začátku podzimu a kňouři v období listopadu až ledna (říje, graf č. 3).
 
V reálné situaci tak můžeme vymodelovat území, ve kterém je potenciálně možné, aby se nakazilo zdravé prase od už infikovaného jednotlivce prasete divokého. Můžeme tak vycházet ze dvou základních údajů o prostorové aktivitě černé zvěře.
Tím prvním může být varianta, kdy jako potenciálně ohrožené území budeme uvažovat průměrný roční domovský okrsek prasete divokého. V tomto případě se jedná o výměru 2426 ha (MCP 100%). Toto území tvoří kruh o průměru 5552 metrů. Druhou variantou je stanovení ohrožené oblasti, jako místa, které mohl pozitivní divočák navštívit v době svého nakažení (tzn. období do 15 dnů od nakažení) do úhynu. V tomto případě se jedná o poměrně variabilní hodnotu během roku (200-780 ha).
Nejdříve si zkusíme namodelovat, jak by vypadalo ohrožené území, které bude vymezeno na základě údaje o průměrném ročním domovském okrsku (tzn. kruh o průměru 5,5 km), případně obdélníku 4x6 km (tzn. území o stejné ploše, ale tvaru spíše odpovídajícího reálnému tvaru domovského okrsku).
Pokud budeme uvažovat, že v zamořené oblasti se může nakazit divočák, který se potká s pozitivním divočákem na kraji zamořené oblasti (tzn. u pachového nebo elektrického ohradníku) bude potenciálně riziková oblast vypadat zhruba tak jako na obrázku ????.
Pokud ovšem budeme uvažovat, že území, na kterém se divočáci budou pohybovat pouze po dobu od nakažení po uhynutí (tzn. 15 dní), bude to pro kňoury i bachyně vypadat následovně ???.
Velikost území jsme v tomto případě kalkulovali to největší během celého roku, tzn. pro bachyně v měsíci září, kdy je nejvyšší prostorová aktivita, o velikosti 440 ha s odchylkou 380 ha, tzn. celkově 820 ha. To představuje kruh o průměru 3,2 km nebo obdélník 4x2 km.
V případě kňourů je maximum prostorové aktivity v lednu, a to 780 ha s odchylkou 410 ha, tzn. celkem tedy 1190 ha. Což představuje území o velikosti kruhu o průměru 3,9 km nebo čtverce o výměře 4x3 km. Opět je to graficky znázorněno níže na obrázku ???.
 
Z výše uvedených závěrů je patrné, že prostorová aktivita divokých prasat je relativně nízká. Velikosti domovských okrsků se pohybují v řádech stovek až tisíců hektarů za rok. A během kratší doby je to ještě výrazně méně (desítky nebo stovky hektarů). To v souhrnu podporuje i aktuální výskyt nákazy afrického moru prasat a stanovení současné nejvíce ohrožené oblasti (červená zóna uvnitř i vně pachových ohradníků).
A podporuje to i zkušenosti získané z Pobaltí, kdy se přirozenou cestou nákaza šíří velice pomalu (20-30 km/rok).
Proto můžeme považovat dosud provedené kroky Státní veterinární správou za logické a na začátku velmi diskutované stanovení pásma bez lovu, jako opatření vycházející z logických úvah o prostorové aktivitě prasat. Zejména omezení rušení divokých prasat a zvýšení potravní nabídky v epicentru nákazy minimalizovalo rozšiřování viru.
Nyní je ovšem zapotřebí zvažovat pečlivě každé další opatření kroky ve vztahu k rušení (lov, přikrmování, návštěvnost, lesnická a zemědělská činnost) tak, aby se povedlo nákazu udržet na místě.
Co ale stále musíme brát na zřetel, je cesta, jakou se africký mor k nám dostal. Tou byla bezesporu činnost člověka, a to ať už úmyslná, nebo neúmyslná, a stejným způsobem tak může dojít k rozšíření z ohniska nákazy u nás. A to mnohem rychleji než přirozenou cestou! Tou nejrizikovější skupinou jsou samozřejmě myslivci, a proto je nutné zejména v okolí ohniska dbát na biologickou bezpečnost.
Ing. Miloš JEŽEK, Ph.D.

Obr. 1: Domovský okresek prasete divokého (Drahany)


Obr. 2: Velikost domovského území prasete divokého (Šumava)


Obr. 3: Modelované zamořené území na základě průměrného ročního domovského okrsku


Obr. 4: Modelování zamořeného území na základě velikosti 15denního využívaného území bachyněmi.


Obr. 5: Modelování zamořeného území na základě velikosti 15denního využívaného území kňoury.


Graf 1: Velikost ročních domovských okrsků prasete divokého v ČR (bez rozdílu pohlaví)



Graf 2: Velikost domovského okrsku bachyní v jednotlivých oblastech ČR

Graf 3: Velikost využívaného území prasetem divokým během 15 dní

Přiložené dokumenty

Tabulka-1 Tabulka-1 (11,83 KB)
vychází v 5:17 a zapadá v 20:55 vychází v 17:25 a zapadá v 1:55 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...