Časopis Myslivost

Listopad 2017

Rukavice

Myslivost 11/2017, str. 34  Martin Helebrant
Vždycky jsem chtěl bejt tvrdej chlap. Podle některých kamarádů se mi to podařilo tak napůl, občas jsem natvrdlej, ale snažím se dál. Tvrdost se projevuje například tím, že skoro vůbec nenosím pracovní rukavice. Ani při práci se dřevem. Třísky patří k věci a nešikovné maso musí pryč. Když jsem byl před pár roky na dovolené na lodi plachtící v holandských pobřežních vodách, pochopil jsem, že při práci s lany na moři rukavice potřebuji. První den lilo jako z konve a při přestavování plachet bych nechráněnou kůži rozmoklých rukou nechal na lanech dřív, než slunce propíchne mraky. A není to tak dlouho, co mi naše známá, zdravotník záchranář u záchranné služby, s překvapením nakrčeným nosem řekla, že na lidi se přece nahou rukou nesahá.
V minulosti, vlastně celý středověk, od gotiky přes renesanci a baroko až k novověku, byly rukavice nedílnou součástí každodenního oblečení. Ještě ve filmech z meziválečného období jsou rukavice běžným doplňkem, jak mužů, tak žen, zejména z tzv. lepších kruhů. Pak se nějak vytratily, netuším proč, ale je to tak.
Letos jsem si v Norimberku všiml stánku zlínské firmy Holík International, plného rukavic všeho druhu. Zapovídal jsem se u nich a zjistil, že rukavice jsou vlastně docela věda. Slovo dalo slovo a já jsem se rozhodl, že bych měl rukavice zkusit. Různé rukavice, v různých úlohách.
Ještě v Norimberku jsem se dohodl, že vyzkouším dvoje střelecké rukavice. Prvním krokem ke správnému používání rukavic je určení správné velikosti. Tohle jsem si odbyl pod oborným vedením ještě v Norimberku. Rukavice musí sedět, musí přesně přiléhat k vaší ruce, bez faldů, hladce, a přitom by neměla ruku omezovat v pohybu, nemá táhnout.
Pak jednoho dne dorazil balíček a v něm tři páry rukavic. Dvoje střelecké a jedny tzv. krycí. Ty poslední jsou takříkajíc návdavek, nechám si je tedy na konec a začnu těmi střeleckými.
 
Rukavice Kimberly jsou kožené, se zkrácenými prsty, z jemné jehněčí kůže, s plnou plochou dlaně a s hřbetem odlehčeným jemnou perforací. Zapínají se na hřbetě na manžetku se suchým zipem (velcro páskem).
První pocit po oblečení rukavic byl, že mohly být nepatrně větší, ale tohle se upravilo během několika minut samo, když kůže rukavice vlivem vlhkosti vydechované z pokožky povolila. Ze zvědavosti jsem si nechal rukavice na ruce při psaní nějakých textů na počítači. Bylo to jiné a bylo to dobré. Musím se přiznat, že jsem najednou měl pocit nečekaně přesného usazení rukou na klávesnici. Díky zkráceným prstům rukavic si ruce podržely cit potřebný pro ovládání klávesnice, zatímco v zápěstí jsem měl pocit jakéhosi zpevnění.
Poprvé jsem se rozhodl střelecké rukavice Kimberly otestovat na soutěži CZUB Tour ve Světnově. První pocit je trošku nezvyklý, ale na dobré si člověk zvykne rychle. Ve Světnově jsem střílel běžícího kance i doprovodný závod – mířenou střelbu. Rukavice mi dodaly pocit vynikajícího kontaktu se zbraní a nečekané jistoty úchopu. V chladném dni světnovského závodu to byl komfort až nečekaný.
Ruka se jakoby zabořila do dřeva zbraně, vyhladila jeho povrch a bez zjevného úsilí byla stabilně na svém místě. Střelec se může plně soustředit na správné nasměrování zbraně a odpálení.
Zkušenost jsem opakoval při několika dalších střeleckých soutěžích, jak v kulové, tak v brokové střelbě. Jedinou lehkou slabinou je horší přístup do kapes u kalhot, kožená rukavice na ústí kapsy trochu drhne.
 
Druhé střelecké rukavice, Alyssa Fingers jsou ze syntetických materiálů a mají prsty. Pokud kožené Kimberly měly perforovaný hřbet, tady byl hřbet z tenké elastické tkaniny, která dýchá sama od sebe. Perforace je u Alyssy na dlani, vyrobené ze syntetické kůže.
Syntetická kůže také neklouže, ale celkově jsem neměl tak výrazný pocit zpevnění ruky rukavicí. A je mnohem slabší, tenčí, ponechává vám větší hmatový vjem z drženého materiálu. První dojem z modelu Alyssa byl lehkost rukavice a bylo to dobré.
Jenže mám poměrně krátké prsty a volné konečky prstů se změnily v jakési „plácačky“, což bylo jednoznačně protivné a komplikovalo práci prstu na spoušti i manipulaci se zbraní a střelivem.
Jsme národ kutilů a první myšlenka je, že chvíle práce s jehlou a nití to vyřeší. Nedělejte to, konstrukce rukavice je docela složitá a amatérský zásah rukavici zničí. Vím, o čem mluvím, tuto slepou uličku jsem prošel. Namísto jehly se věnujte správnému a přesnému výběru velikosti, to je prostě základ.
Úchopové vlastnosti ovšem byly dobré. Tenká rukavice sedí na zbrani jistě, ale pocit je jiný. Zatímco předchozí zkoušená kožená rukavice povrch pocitově vyrovnává, tahle ponechává hmatový vjem skoro nezměněný. Prsty oblečené v rukavici měly dost citu i na práci na spoušti. Subjektivně jsem měl pocit trochu horší manipulace s náboji, ale nebylo to nic, co by mi vadilo.
 
Obojí střelecké rukavice jsou plně funkční. Mě osobně lépe sedly kožené Kimberly, ale tady bude mít zásadní vliv osobní preference, protože kamarád s podobnou rukou naopak jednoznačně preferoval syntetické Alyssy. Jenže on má delší prsty, takže se mu na špičkách nedělaly „plácačky“. Možná že jsem si k Alyssám ve střelecké roli vyvinul nějaký podvědomý blok, ale nevzdal jsem se.
Zkusil jsem v nich řídit svoji starou věrnou škodovku. Více než 300 000 kilometrů na ní zanechalo (mimo jiné) i stopu v podobě do lesklého hladka ohmataného volantu. Prosté navléknutí rukavic vrátilo ovládání volantu komfort a pohodu. Ač určeny pro střelecké použití, Alyssy v autě zafungovaly velmi dobře.
Holík dělá ovšem i speciální řidičské rukavice, jaké se ještě v dobách mého táty vyskytovaly zcela běžně v palubních schránkách prvních „embéček“ (Škoda 1000MB, pro mladou generaci). A znovu ta vtíravá otázka: Proč zapomínáme na věci, které zjevně velmi dobře fungují?
 
Nemalý rozdíl je v péči o rukavice. Pokud si umažete kožené Kimberly od bláta nebo nějaké jiné substance, máte tak trochu problém. Štítek uvnitř rukavice má s výjimkou chemického čištění tetrachloretylénem či benzinem přeškrtané všechny symboly – tedy neprat, nemáčet, nedávat do sušičky. Nic.
Lehké znečištění lze odstranit hadříkem navlhčeným ve vlažné mýdlové vodě, případně opatrně překartáčovat měkkým vlněným kartáčkem a nechat za pokojové teploty uschnout. Větší znečištění svěřte odborné čistírně.
Syntetické Alyssy jsou na tom s údržbou o trochu lépe. Cedulka povoluje ruční praní na 30 °C a přiznám se, že jsem to již dvakrát zkusil, bez jakékoliv zjevné újmy. Možná jsem k nim nepřilnul tak silně jako ke „koženkám“, ale i s nimi jsem velice spokojen. V autě v nich vrním spokojeností a ruka v Alyssách v případě potřeby vklouzne do kapsy u kalhot zcela hladce.
 
Pokud shrnu výsledky testu střeleckých rukavic – obojí rukavice jsou velice dobře ušité. Nikde z nich netrčí nitě, nikde nejsou žádné faldy a nopky či cucky. V konečném důsledku jsem si oblíbil oboje, pro střelecké účely kožené Kimberly (navíc, ta dobře zpracovaná kůže krásně voní), syntetické Alyssy mají dnes své pevné místo v palubní desce mého auta.
Spíše, než materiálem, si ale myslím, že je pro mě rozdíl dán skutečností, zda rukavice mají nebo nemají prsty. Vaše volba je usnadněna faktem, že oboje rukavice se vyrábí jak s prsty, tak jako bezprsté.
Pro střeleckou aplikaci dávám jednoznačně přednost bezprstým rukavicím – na tom jsme se shodli s kolegou, i když ten neměl ani zdaleka tak vyhraněný názor. Snad to bylo tím, že jemu prsty sedly úplně dokonale.
Kromě toho, že bezprsté rukavice nejsou tak kriticky citlivé na správnou délku prstů, hovoří pro takové provedení střeleckých rukavic i pohodlnější manipulace s náboji.
Ohledně materiálu dávám pro střelecké rukavice přednost kůži, ale tady jsem se s kolegou hrubě neshodl: on by hlasoval jasně za syntetiku. Takže moje doporučení – vybere si cokoliv, osobní preference má jasně navrch. Než si vyberete, zkuste obojí, pokud možno v obchodě. Vybírat si rukavice jen podle fotek není dobrý nápad.
 
Pozorný čtenář se ale bude ptát: Co ty třetí rukavice? Model Anne byla opět syntetika, hřbet z jemné pleteniny Sensitive®Sculpt, dlaň z tenkého protiskluzového syntetického materiálu. Rukavice má místo zapínací manžety pružný úpletový límeček.
Hřbet rukavice je khaki zelený, dlaň a spodní strana prstů jsou černé. Rukavice byly v provedení 2 off – tj. palec a ukazováček mají ustřižené konce, aby byla zachovaná maximální citlivost prstů. Účelem těchto rukavic není ruku chránit, ale zakrýt její světlou barvu.
Napřed jsem měl pochybnosti. Jsem ten typ, který dává přednost šoulání před sezením na posedu. Můj táta vyprávěl kdysi historku o hajném, který neměl rád loveckého hosta, vysokého „pana ouřadu“. Ale současně nechtěl mít malér. Proto sice hosta ke zvěři dovedl, jenže když se host začal připravovat ke střelbě, hajný, který stál šikmo za střelcem, jen vyndal ruku z kapsy a zakýval s ní sem tam. To stačilo k vyplašení srnce a host ostrouhal.
Kus pravdy na tom asi je. Zvěř reaguje na pohyb, zejména na pohyb světlého předmětu. Oblečením rukavice v zelené barvě nemalou část světlé plochy rukou zastřete. Máte lepší možnost ruku natáhnout a odsunout si z cesty větve nebo sejmout zbraň z ramene.
První pocit po natažení rukavice Anne byl podobný, jako kdybych si navlékl chirurgické rukavice. Rukavice těsně a přesně obemkla ruku. Kontrastní obraz ruky na zelené košili zmizel.
Podobně jako v případě chirurgických rukavic, i tady jsem si po pár minutách přestal přítomnost rukavice uvědomovat. Cit v prstech byl zachovaný, schopnost uchopit zbraň nezměněná. Na rozdíl od chirurgických rukavic tyhle dýchají, ruka se nepotí, dokonce mám pocit, že v horkých dnech spíš mají trochu chladivý efekt, možná tím, jak se přes ně odpařuje pot. Do kapsy ruka vklouzla jako ryba do vody. Rukavice nešustí.
Zkusil jsem rukavice na několika lovech, nemohu říci, že efekt je nějak přelomový nebo jasně průkazný, ale přesto jsem měl pocit, že rukavice fungují a jsou při šoulání výhodné. Vedlejší, ale pro mě docela podstatné, plus bylo, že mě přes rukavice nekousali komáři a jiný obtížný hmyz.
 
Pokud to tedy shrnu celé – k rukavicím jsem zpočátku přistupoval s jistým odstupem a snad i trochou nedůvěry. Rukavice pro mě byly dosud především otázkou udržení tepelného komfortu rukou. Ale ona to vůbec není pravda, jejich užití je mnohem, mnohem širší. A fungují.
Začínám si uvědomovat, že opuštění rukavic nebyla zrovna nejlepší ulička našeho vývoje. Testované modely rukavic mě v mnohém překvapily, ke koženým střeleckým Kimberly jsem si vypěstoval vyslovenou příchylnost a ocenil jsem i krycí Anne. K prstovým Alyssám jsem měl zpočátku odstup, ale i k nim už jsem si našel cestu.
Nemám jasnou preferenci ohledně materiálu, že syntetický materiál je snazší na údržbu, kdyby nic jiného, dá se prát ve vlažné vodě. Popsané rukavice nejsou jediné, firma Holík International na svých stránkách nabízí rukavic nespočet a nejenom loveckých (namátkou uvádím specializované zásahové rukavice pro hasiče a taktické rukavice, obrovské paletě módních rukavic ani nemluvě), v širokém výběru materiálů a jejich kombinací. Podle toho, co jsem měl možnost vyzkoušet, se výrobce určitě nemá za co stydět. Nejsem profesionální krejčí nebo rukavičkář, ale nenašel jsem nic, co bych jim mohl vytknout.
Rukavice tedy určitě mají smysl, proto slibuji, že až se trochu ochladí, vrátím se k nim. Předmětem dalšího bádání ale budou podzimní a zimní rukavice, jejichž hlavním posláním je udržet ruku v tepelné pohodě.
Ing. Martin HELEBRANT
 
vychází v 5:14 a zapadá v 20:58 vychází v 15:18 a zapadá v 0:58 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...