Časopis Myslivost

Prosinec 2017

Unikátní výstava obrazů s mysliveckou tématikou

Myslivost 12/2017, str. 78  Jiří Kasina
Vystoupením legendární slovácké cimbálové muziky Burčáci a trubačů Okresního mysliveckého spolku v Uherském Hradišti byla 12.10.2017 v Galerii Joži Uprky v Uherském Hradišti za účasti více než 200 hostů z celé ČR slavnostně otevřena reprezentativní výstava Les a myslivost v dílech malířů 19. a 20. století.
Bohužel mne pracovní povinnosti a jiné akce zavedly jinam, nicméně jsem využil cesty na Slovácko a výstavu jsem si v nádherných historických prostorách se zaujetím prošel. Zároveň jsem požádal autora výstavy, Petra Vašáta z Nadace Moravské Slovácko o odpovědi na několik otázek. Nakonec z toho bylo velmi příjemné popovídání si o umění inspirovaném myslivostí a lovem.
 
Kde a kdy vznikla první myšlenka uspořádat výstavu v Uherském Hradišti a v takovém rozsahu?
Já jsem člověk, který se věnuje výtvarnému umění už mnoho let, je to moje velká láska a velký koníček. Před několika lety mne oslovil můj přítel, myslivec ze Šumavy, zda bych mu neuspořádal výstavu obrazů s tematikou lesa a myslivosti. V galerii Netopýr v Žihobcích nedaleko od Kašperských hor jsme tedy ve spolupráci s partnery uspořádali výstavu sedmdesáti obrazů, výstava to byla velmi úspěšná a solidně navštěvovaná. Nakonec tam vydržela více než půl roku.
Nevím jak, ale o této výstavě se dozvěděli jiní mí přátelé z jižní Moravy, ze Slovácka, vášniví milovníci přírody a myslivosti, kteří mě požádali, zda by se obdobná výstava nedala uspořádat také v Uherském Hradišti. Je to můj rodný kraj, tak jsem souhlasil. Zájem o spolupráci projevili také na Okresním mysliveckém spolku v Uherském Hradišti a tak jednání byla docela rychlá. Oslovili jsme i ústředí Českomoravské myslivecké jednoty v Praze, a vznikla výstava pod názvem Les a myslivost v dílech malířů devatenáctého a dvacátého století v galerii Joži Uprky v samotném centru Uherského Hradiště v krásných historických prostorách revitalizované, bývalé jezuitské koleje. Samotná vernisáž proběhla dne 12.10.2017, byla tam spousta lidí i v mysliveckých uniformách. K celkové příjemné atmosféře přispěli trubači a cimbálová muzika.
 
Co tedy návštěvníky v galerii čeká?
Je tam vystaveno sto deset obrazů zejména významných představitelů české krajinářské výtvarné scény 19. a 20. století, mezi které patří zcela jistě prof. Maxmilián Haushofer, který je zde zastoupen romantickou krajinou s lovci. Ten je zajímavý i tím, že u něj studoval Julius Mařák, pozdější profesor na Akademii výtvarného umění v Praze. Mařák pokračoval jednak v tom, co se naučil u Haushofera, a současně do výuky vnesl nové prvky. Jeho metody byly na tu dobu velmi moderní, spočívaly v tom, že jako první šel se svými žáky do plenéru. Tmavé romantické krajiny ustupovaly stále více do pozadí. Mařákovci malovali to, co ve skutečnosti v přírodě viděli. Najednou se v dílech objevilo více světla a jiná škála barev.
Historická úloha Mařáka je velice významná, jeho rukama prošla celá řada našich slavných krajinářů. Například bych vyzdvihnul Antonína Slavíčka, Otakara Lebedu nebo Stanislava Lolka, který byl důsledným představitelem impresionismu. Tím, že byl myslivec a část života prožil na hájence v lese, tak přírodu dokonale poznal a právě proto jeho obrazy tak intenzivně oslovují nejen myslivce.
Na výstavě jsou ale i mnohá jiná nádherná díla žáků Julia Mařáka. Expozice je instalována ve dvou sálech, ten první představuje převážně les a v tom druhém sále jsou výhradně díla, která se týkají zvěře a myslivosti. Současně s obrazy je k vidění také několik plastik sochařů k dané tématice. Zcela jistě zaujme návštěvníky bronzový pytlák od Franty Uprky.
 
Kolik je na výstavě autorů a jsou tam jen čeští autoři?
Návštěvník uvidí díla více než osmdesáti autorů, české i zahraniční provenience. Na výstavě je krásně vidět, že hlavně francouzská, rakouská a německá škola významně ovlivnila i naše krajináře. Je tam ale i ukázka slovenských, maďarských a polských malířů.
Návštěvníci výstavy uvidí hlavně práce již zmíněného prof. Maxmiliána Haushofera, prof. Julia Mařáka, Bedřicha Havránka, Joži Uprky, Jaroslava Věšína, Stanislava Lolka, Josefa Ullmanna, Josefa Fursta, Aloise Kalvody, Romana Havelky, Oldřicha Blažíčka, Otakara Číly, Jana Skramlíka, Josefa Procházky, Bohumila Dvorského, Hauptmana Sedláčka, Karla Sovanky, Josefa Jambora, Jiřího Heřmana a dalších českých a evropských autorů, kteří svým štětcem zachytili ve svých kompozicích ve své době proměny lesa, jeho faunu a flóru, lesáky, hajné, lovce, myslivce, dřevaře, pytláky či houbaře jako kouzlo okamžiku.
 
Jsou na výstavě obrazy, které jsou vystaveny třeba poprvé, nebo díla, která nebyla dlouho nikde k vidění? Kterých by si měl návštěvník zvláště všímat?
Protože většina obrazů pochází z mé soukromé sbírky, kterou jsem budoval více než třicet let, tak jsou to obrazy, které většinou neměla veřejnost možnost nikde v originále vidět.
Když už jsem mluvil o Stanislavu Lolkovi, tak například každý návštěvník si nemůže nevšimnout monumentálního díla Liščí rodina, která je z jeho pozůstalosti. Myslím, že člověk nemusí být špičkový odborník, aby pochopil, že se Lolkovi podařilo přírodu namalovat tak, jako málokomu. Je to velmi zajímavé impresionistické dílo a myslím, že musí oslovit doslova každého, a to nejen díky svému rozměru plátna.
Velmi krásný, zajímavý a jistě dominantní je i obraz Lesní tůně od malíře Václava Březiny, rovněž s prvky imprese. Nádherný je obraz Myslivec v bukovém lese Julia Mařáka a mnohá další díla, o kterých se nedá mluvit, musí se vidět.
Pokud bude návštěvník pozorný, vyhradí si na prohlídku výstavy dostatek času, v klidu a v soustředění si ji projde, tak tam najde mnoho dalších děl, třeba i malých rozměrů, ale o to více zajímavých a inspirujících, objeví třeba i krásu obrazů známých i méně prezentovaných rakouských a německých autorů.
 
Tak trochu mi vyrazilo dech, že většina děl je z vaší soukromé sbírky. Máte ještě nějaké další obrazy, které nejsou vystaveny?
Prostory Galerii Joži Uprky v Uherském Hradišti prošly před pěti lety rozsáhlou revitalizací celého objektu. Kromě stálé expozice tam máme solidní zázemí, další dva menší výstavní sály, které využíváme každoročně k několika spíš komornějším výstavám. Teď jsme tam vystavili oněch sto deset obrazů, což je na uvedený prostor docela hodně. Ale upřednostnili jsme to, že výstava na takové téma a v takovém rozsahu se v novodobé historii koná asi poprvé, a když se už někdo přijede z druhého konce republiky podívat na výstavu, tak chceme, aby toho viděl co nejvíc. Vybírali jsme asi ze sto padesáti obrazů, zbytek je v depozitáři a předpokládám, že i ten se využije při dalších výstavách.
 
Úplně mi čtete myšlenky, zrovna jsem se chtěl zeptat, zda počítáte s tím, že by se mohla výstava objevit ještě někde jinde? Přece jen ne všichni mají možnost teď do Hradiště přijet.
S tím počítáme, vedou se už například konkrétní jednání se zástupci občanského sdružení na Soláni, kde jsou krásné výstavní prostory v informačním středisku. Představa je taková, že bychom v dubnu až červnu příštího roku udělali výstavu, týkající se přírody, lesa a myslivosti právě tam, v krásném místě Beskyd. A následné další možnosti vystavení této kolekce se již rýsují.
 
Vy sám myslivec nejste, jak byste vyjádřil svůj vztah k lesu a myslivosti? Kde ve vás vznikla ta touha shromažďovat ve své sbírce díla s námětem lesa a myslivosti?
Já myslivec nejsem, ale mám spoustu přátel a známých, kteří jsou vášniví myslivci. Pochopil jsem, že myslivost není jen střílení, ale je to obrovské nasazení, láska k přírodě, není to jen jednosměrná záležitost. Myslivci do své často celoživotní posedlosti hodně vkládají ať už financí, nebo času, vynakládají ve prospěch zvěře a myslivosti neskutečné množství energie.
Já miluji přírodu, ale jinak. Oblíbil jsem si několik míst u nás. Jak jsem ještě donedávna podceňoval Šumavu, tak i díky zmiňované výstavě a přátelům jsem ji pro sebe objevil, je tam nádherná, neporušená krajina a les, kam se rád vracím.
Osobně mám ale asi nejvíce v srdci oblíbené místo na Vysočině, v okolí Hlinska, jsou tam i známé Slavíčkovy Kameničky, Svobodné Hamry, Vitanov, kam jezdím velmi často. A když jako letos rostou houby, tak si to užívám.
Já v přírodě relaxuji, tak jak někdo potřebuje jezdit k moři, tak já si rád odpočinu v lese, kde strávím třeba celý den. To ale není záležitost jen poslední doby, už od mládí jsem rád chodil do přírody. V mé sbírce obrazů z období 19. a 20. století je proto les a myslivost, když ne na prvním, tak určitě hned na druhém místě z hlediska oblíbenosti. Zvláště u děl žáků Mařáka se v podstatě ani příroda a les nedá nějak oddělit. Je to velmi časté téma jejich kompozic, samozřejmá a zcela jasná součást jejich tvorby.
 
Takže asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že výstava je svým způsobem takové vaše poděkování myslivcům za to, co pro přírodu dělají. Cítím, že jste dal myslivcům touto výstavou dárek, takhle pohromadě obrazy s námětem myslivosti a lesa asi nikdy nebyly v takovém počtu a složení autorů vystaveny.
Říkáte to správně, ano, já osobně takovou výstavu nepamatuji, možná se nějaké obdobné výstavy uskutečnily, ale jak jsem sbíral informace, tak jsem se nedopracoval k tomu, že by se v minulosti dělala výstava, které by byla zaměřená výhradně k této problematice, v takovém rozsahu a počtu autorů. O to víc mě těší, že se výstava setkává s velkým zájmem nejen myslivců, ale i široké veřejnosti. Je to i naše poděkování všem těm, kteří o les a zvěř po staletí pečují.
 
A je součástí výstavy i nějaký doprovodný program?
My chceme výstavou zvýraznit význam přírody pro život člověka, popularizovat les, a myslivost, proto s našimi partnery připravujeme řadu doprovodných akcí. Teď například hledáme vhodný termín na besedu s Ing. Hubertem Čížkem. To je významný cestovatel, odborník na přírodu, procestoval zeměkouli křížem krážem, je to uznávaný expert na les, pralesy, přednášel na vybraných univerzitách, má úžasnou fotodokumentaci. Je to jeden z mála českých lidí, který zdokumentoval například největší květ na světě, největší rostlinu na světě. Právě v této době je na expedici v Peru. Předpokládáme, že ještě do konce letošního roku se tato beseda pro studenty ale i pro širokou veřejnost uskuteční.
Vyhlásili jsme také soutěž o nejpěknější fotografii z lesa a vyhlašujeme soutěž o nejzajímavější povídku či příběh z prostředí lesa. Předpokládáme, že by lidé, kteří žijí v přírodě, kteří mají zážitky a prožitky z lesa, fotoaparát vždy po ruce se mohli zúčastnit soutěže prostřednictvím svého literárního díla a vlastnoručně pořízené fotografie. Jsem přesvědčen, že mezi myslivci a lesníky je mnoho schopných autorů.
Samotná výstava potrvá až do února 2018, takže připravujeme i další zajímavé akce. Současně s tím vydáme nástěnný kalendář na rok 2018 z nejlepších obrazů, které jsou na výstavě vystavené.
 
Vraťme se zpět k umění. Jaký je váš názor na současné malíře a výtvarníky, kteří zobrazují díla na téma myslivost, příroda, les?
Umění je zajímavé a krásné tím, že každému z nás se líbí něco jiného, a tak by to mělo zůstat na věky. Z toho by měli vycházet současní i budoucí malíři. I já jsem kdysi dávno hledal to své místo z hlediska vnímání umění, oblíbil jsem si 19. a 20. století. Jako sběratel začínám v 19. století a končím v 50. letech 20. století.
Ale i na sobě poznávám, že jakmile člověk stárne, tak se mění jeho názory obecně na život, na různé hodnoty, a mění se také vnímání výtvarného umění. Jestliže dřív jsem měl na některá díla či autory vyhraněný názor a striktně jsem svůj názor obhajoval, tak dnes chodím na různé výstavy i současných malířů a vidím vše trochu jinak. Současní autoři to nemají ale vůbec jednoduché. Kromě velké konkurence je stále více obtížnější být autentický.
Před několika lety jsem udělal takový menší objev, který mě velice těší. Je to malíř Jaroslav Blažek, původem někde od Břeclavi. To je pán, který měl letos devadesát let, vzájemně se navštěvujeme, a i když má problémy s nohama, tak jeho ruce z něj dělají podle mého názoru jednoho z nejlepších současných českých malířů. Celý život žil velmi skromně, což je jeden z důvodů, proč je málo známý. Motivy jeho děl připomínají například tvorbu Henri Matysse.
Asi neprozradím žádné tajemství, že už řadu let mně pojí přátelství s prof. Milanem Knížákem, který je velmi náročný a kritický, pokud se jedná o současné výtvarné umění. Jsem rád, že vždy když si prohlíží u mne několik obrazů od mistra Blažka má pro něj slova chvály.
 
Takže noví mladí malíři přírody a zvěře jsou…
Ale ano, jsou. Obecně, když se mě ptáte na myslivost v dílech současných autorů, tak jsem viděl zpracované mnohé náměty malované zpravidla pod vlivem těch slavných klasiků krajinomalby, ale mnozí autoři se chtějí odlišit, hledají svůj vlastní rukopis. Dostávám pozvánky na řadu autorských výstav, každá taková kolekce obrazů je výrazem či způsobem vidění světa příslušným autorem, proto se nedá tak snadno a hlavně v obecné rovině hodnotit. Každý z nás vnímá to či ono dílo jinak, každý je jinak dílem osloven, každé dílo má své obdivovatele ale často i kritiky.
Víte ale co je dobře? To, že malíř, který maluje les, jeho faunu a floru, či myslivost musí opustit svůj ateliér a hledat místo pro své kompozice. To samo je už velké umění. Dnes přijít s něčím zcela novým, aby to zaujalo, bylo originální a autentické, to je takřka neřešitelný úkol. O to víc si vážím, když v takové situaci dostane místo a prostor v dílech současných autorů právě příroda a myslivost. I v umění platí, kdo umí, tak namaluje cokoliv. Jestliže se dá tzv. okecat abstraktní kompozice jako výplod fantazie, tak krajina určitě ne, ta má svá pravidla.
 
Je vůbec současná společnost nakloněna tomu, aby si lidé kupovali obrazy? Není u části společnosti takový ten strach, že je příroda a myslivost nemoderní? A má vůbec nové generace zájem kupovat obrazy? Nezmenšuje se trh?
To si nemyslím, příroda bude vždy originálem, les a myslivost zůstanou nadále fenoménem. Já bych to ale rozdělil na staré umění až třeba po baroko, moderní umění a současnou malbu.
Obecně platí, že tzv. staré umění na trhu s výtvarným uměním dlouhodobě stagnuje. Jinak je tomu u obrazů z 19. a 20. století, které jsou v popředí zájmu sběratelů a investorů. Jsou stále velmi žádané, někteří autoři dosahují na aukcích rekordy. Když já jsem začínal sledovat trh s výtvarným uměním, tak se ceny pohybovaly na úplně jiné úrovni. Tak například můj velký oblíbenec Joža Uprka, Evropan slováckého venkova, se dřív prodával v řádu desetisíců. Dnes ten samý rozměr obrazu oleje kolem roku 1900 se prodává za statisíce a ty nejlepší jeho obrazy za miliony.
Do jisté míry je to ale dané také tím, že na náš trh vstoupili čeští a zahraniční investoři. Ale to už je na jiné téma. V případě současného umění autor musí být výjimečný, a aby úspěšně prodával, musí mít kolem sebe manažery a schopné obchodníky, tedy tým lidí, který dokáže nabídnout a prosadit jeho díla na trhu.
 
Myslíte si, že je stále lov a myslivost pro moderní malíře inspirací?
Je to individuální, souvisí to s tím, že se třeba může objevit nějaký nový Mařák nebo Lolek, který miluje přírodu a myslivost a bude cítit potřebu vyjádřit se prostřednictvím plátna. Ale asi to momentálně není zrovna vyhledávané téma.
Před dvaceti lety jsem dokonce někde četl, že přichází doba, kdy lidé nebudou mít již zájem o klasické výtvarné umění, že s pomocí počítačové grafiky budou vznikat nové obrazy. Přesto, že se tento druh umění snaží prosadit, tak jsem přesvědčený, že klasické výtvarné umění nezanikne. Příroda zůstane přírodou a vždycky tu bude převažující skupina lidí, kteří se nespokojí s tím, aby jim někdo maloval přírodu, krajinu, les a myslivce pomocí počítače.
 
Cítíte to tak jako já, že za posledních dvacet let jsou lidé opojeni technikou, informatikou, ale společnost se tím do jisté míry už nasytila a řada lidí se vrací ke kořenům, tedy k přírodě? Taky je možné toto vysledovat ve výtvarném umění?
Souhlasím s Vámi, souvisí to s tou předcházející odpovědí. Od určité doby osnovy na středních a vysokých uměleckých školách bohužel upustily od příkladů Mařákovců a malovat krajinu v plenéru, byla dlouho spíš výjimka. Naše Nadace Moravské Slovácko už řadu let sponzoruje Akademii výtvarného umění v Praze. Profesor Milan Knížák, který tam vedl malbu, k nám do Uherského Hradiště pravidelně přijížděl se svými žáky a maloval v plenéru. Stalo se to úspěšnou tradicí a je to sympatické, tématika přírody je studenty zpracována jinak, už moderním způsobem. Jak to sleduji, tak mnozí absolventi, ti kteří se zúčastnili plenérů, pak malují přírodu už jako hotoví malíři. Bylo by dobré, kdyby se tento příklad rozšířil.
 
Takže umění jde dál a myslivost a příroda tam zůstávají?
Příroda jako téma pro výtvarníky je věčná, a tak jak ukazuje historie, někdy i vděčná. Je to pochopitelně individuální věc každého. Přejme si, aby stále více autorů hledalo svoji inspiraci v přírodě. Vše se vždy nějak propojuje. Proto jsme si i my pro návštěvníky výstavy připravili takové propojení. Významnou součástí výstavy je i bohatá ukázka dobových artefaktů s námětem přírody a myslivosti, vzniklých v průběhu dvou století. Současně je na výstavě k vidění škára z urostlého divočáka a hlavně dvě unikátní historicky největší trofeje jelena v rámci ČR. Obě pochází z Poněšické obory a pro návštěvníky výstavy myslivce jsou velkou výzvou. A tak milí čtenáři, řečeno slovy Jihočechů, přijďte pobejt.
 
S poděkováním za rozhovor a možnost navštívit výstavu
připravil Jiří KASINA
 
 
SOUTĚŽ O NEJZAJÍMAVĚJŠÍ POVÍDKU NEBO PŘÍHODU Z PROSTŘEDÍ LESA
 
Nadace Moravské Slovácko, Okresní myslivecký spolek v Uherském Hradišti a Českomoravská myslivecká jednota v Praze vyhlašují u příležitosti výstavy Les a myslivost v dílech malířů 19. a 20. století soutěž o nejzajímavější povídku, příhodu z prostředí lesa
 
Do soutěže se může přihlásit každý, kdo do 31.12.2017 odevzdá osobně do Galerie Joži Uprky, Masarykovo náměstí 21, 68601 Uherské Hradišti, zašle písemně na uvedenou adresu nebo odešle elektronicky na email: jozauprka.galerie@seznam.cz písemně zpracovanou povídku, příhodu v českém nebo slovenském jazyce v rozsahu 1200 slov (do pěti normostran A4).
 
Autor povídky nebo příhody tím, že se přihlásí do soutěže, současně prohlašuje na svoji čest, že je jejím autorem.
 
Povídka musí být řádně označena jménem, příjmením, korespondenční adresou, emailovou adresou a telefonem autora.
 
Nejzajímavější tři povídky (příhody) vybere do 30.1.2018 odborná komise a ty budou následně na to zveřejněny na internetových stránkách Galerie Joži Uprky, Okresního mysliveckého spolku v Uherském Hradišti, Českomoravské myslivecké jednoty v Praze, v časopisu Myslivost a v několika dalších sdělovacích prostředcích.
 
Organizátoři soutěže ocení tři nejlepší povídky hodnotným dárkem.
 
Podmínky soutěže budou v dostatečném časovém předstihu zveřejněny na internetových stránkách Galerie Joži Uprky, Okresního mysliveckého spolku v Uherském Hradišti, Českomoravské myslivecké jednoty v Praze, v časopisu Myslivost a v několika dalších sdělovacích prostředcích.
 
SOUTĚŽ O NEJZAJÍMAVĚJŠÍ A NEJVÝSTIŽNĚJŠÍ FOTOGRAFII Z PROSTŘEDÍ LESA
 
Nadace Moravské Slovácko, Okresní myslivecký spolek v Uherském Hradišti a Českomoravská myslivecká jednota v Praze vyhlašují u příležitosti výstavy Les a myslivost v dílech malířů 19. a 20. století soutěž o nejzajímavější a nejvýstižnější obrázek z prostředí lesa, jeho fauny a flory.
 
Do soutěže se může přihlásit každý, kdo osobně odevzdá nebo zašle písemně do 12.12.2017 vlastní fotografii do Galerie Joži Uprky, Masarykovo náměstí 21, 68601 Uherské Hradiště.
 
Fotografie o maximálním rozměru 20x30 cm bude řádně označena příjmením, jménem a korespondenční adresou s bližším popisem okolností, místa a termínu pořízení fotografie.
 
Autor fotografie souhlasí s její případnou prezentací na výstavě, v tiskových materiálech a ve sdělovacích prostředcích i s případným označením autora.
 
Fotografie přihlášené do soutěže budou vystaveny na výstavě v Galerii Joži Uprky a odborná komise vybere do 30.1.2018 tři nejzajímavější fotografie, které budou zveřejněny ve sdělovacích prostředcích.
 
Organizátoři soutěže ocení do 28.2.2018 tři nejlepší autory fotografií hodnotným dárkem.
 
 
vychází v 7:14 a zapadá v 16:15 vychází v 13:49 a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...