Časopis Myslivost

Srpen / 2017

První pomoc v letní přírodě

Myslivost 8/2017, str. 94  Lubomír Hajný
V parných letních měsících se lidé pohybující v přírodě vystavují zvýšenému riziku zdravotních komplikací způsobených například přehřátím nebo různými kolapsy. Je to také období většího počtu úrazů. Myslivci jsou ti, kteří se po svých honitbách pohybují každodenně a teplé letní dny nejsou výjimkou. Jak se zachovat, když například na společné brigádě bude mít náš myslivecký kolega zdravotní komplikace? Budeme mu umět poskytnout první pomoc? Které zdravotní komplikace nás mohou v létě nejčastěji překvapit a jak náhle vzniklé situace řešit, jsem opět konzultoval se zkušeným lékařem Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje MUDr. Miroslavem Zajoncem.
 
Letní měsíce jsou obdobím srnčí říje a myslivci chodí do honiteb v podvečerních hodinách, kdy bývá ještě poměrně teplo. Mnohdy se také pohybují v těžkém terénu, což je fyzicky náročně. Může se proto stát, že je postihne kolaps. Jak tuto náhle vzniklou situaci řešit?
V prvé řadě záleží, zda člověk postižený kolapsem zůstane při vědomí nebo ne. Pokud je myslivec v přírodě sám a najednou mu začne být špatně a cítí, že by mohl ztratit vědomí, je nutné, aby si ihned zavolal pomoc. Hlavní je nečekat, protože kdyby do bezvědomí upadl, již si pomoc nezavolá. Operátoři na tísňové lince záchranné služby jsou odborníci a volajícímu vždy poradí, co dělat. Sám sobě mohu poskytnout první pomoc tak, že se snažím uklidnit, ideálně se posadit, abych neupadl, rozepnout si oděv a snažit se v klidu dýchat.
V případě, že myslivců je v terénu více a jednoho z nich postihnou náhlé zdravotní komplikace, opět ihned postiženému voláme záchrannou službu a sledujeme jeho životní funkce. To v prvé řadě znamená, že sledujeme, zda je pacient při vědomí, jestli dýchá. Oslovíme jej, sledujeme, zda na nás reaguje či nikoliv. Když zjistíme, že nedýchá, zahájíme ihned resuscitaci. O té jsme si již povídali, ale určitě není na škodu to zopakovat.
Postiženého položíme na záda, zakloníme mu hlavu, tím uvolníme dýchací cesty. Pod hlavu mu nic podkládat nebudeme a zahájíme stlačování hrudníku do hloubky 5-6 cm ve frekvenci 100x za minutu. Opět se řídíme pokyny operátora tísňové linky.
Pokud pacienta postihne kolaps z horka, je dobré jej přenést do stínu nebo polostínu, nenechat jej na slunci, snažit se jej ochladit, například studeným obkladem otřít obličej a přiložit na čelo. Použít můžeme hadr, kapesník, co je po ruce. Pacientovi, který je při vědomí, můžeme zvednout dolní končetiny, aby došlo k lepšímu prokrvení.
Je dobré, aby myslivci, kteří se pohybují samostatně po honitbách, měli vždy s sebou mobilní telefon a ideálně i s aplikací Záchranka, která dokáže volajícího lokalizovat v terénu. Protože v život ohrožujících stavech je rozhodující rychlost a je potřeba, aby se odborná pomoc dostala k postiženému co nejrychleji. Hlavně v lesních terénech nebývá někdy pro posádku záchranné služby snadné pacienta rychle nalézt.
 
Existuje nějaká prevence, jak předejít kolapsovým stavům v horku?
Jednoznačně je to kvalitní hydratace organizmu. Lidé by měli dostatečně pít tekutiny. Zvláště starší lidé to velmi podceňují, změny teplot snášejí hůř a zvláště když již trpí různými onemocněními, jsou tak více náchylní ke kolapsům.
Pro myslivce platí, že by při pochůzkách honitbou měli být adekvátně oblečení, ideálně v létě lehkým vzdušným oblečením a měli by mít pokrývku hlavy, která je chrání před slunečním žárem. Důležitá je také kvalitní obuv, která nám pomůže zabránit pádům a z nich plynoucím úrazům.
Rovněž by vždy měli pečlivě zvážit své fyzické schopnosti vzhledem k aktuálnímu zdravotnímu stavu. Nepouštět se například to těžké manuální práce v horkém počasí a na přímém slunci. Ve své praxi se setkávám poměrně často i s přeceněním vlastních sil vzhledem ke zdravotnímu stavu. Na místě je proto vždy rozvaha a zachování zdravého rozumu, protože zdraví má člověk jen jedno.
 
Napadá mě otázka, co má dělat myslivec, když vyleze na posed a najednou se mu začne točit hlava. Jak má postupovat?
Když bude například sedět ve čtyřmetrové výšce, tak je pro něj velmi nebezpečné se sám pokoušet slézt dolů. Hrozí zde riziko pádu a následného závažného úrazu. Proto by měl opět použít mobil a zavolat si kolegy, rodinu, aby mu pomohli slézt opatrně dolů. V případě vážnějších potíží by měl volat záchrannou službu.
Zde bych si dovolil upozornit, že z původního lehkého točení hlavy nebo krátkodobé nevolnosti může vniknout vážný úraz, kdy myslivec přecení své síly a bude slézat na vlastní pěst sám dolů. Vždy se vyplatí zavolat si raději pomoc a vyvarovat se nebezpečí pádu. Před nedávnou dobou jsme v našem služebním obvodu k takovémuto pádu z posedu vyjížděli a pacient utrpěl velmi závažná poranění.
 
Jaká je první pomoc při pobodání hmyzem? Myslivci se často pohybuji po lesích, kde se může vyskytovat bodavý hmyz.
Na prvním místě je důležité, jestli pacient je alergik či nikoliv. U těžkých alergií se může rozvinout anafylaktická reakce, a to je život ohrožující stav a je zde nutné, aby odborná pomoc dorazila co nejdříve. Pokud dojde k otoku dýchacích cest, jedná se opravdu o minuty. Proto ihned kontaktujeme záchranou službu. Jestliže máme informace od postiženého, že je alergik, sdělíme to operátorovi záchranné služby. Pokud postižený komunikuje, ptáme se, zda má u sebe léky na alergii jako je dithiaden a podobně.
Alergici obecně by měli být vybavení léky a měli by je hlavně nosit u sebe. Takže když jde myslivec alergik v létě na srnce a pohybuje se po přírodě, léky by měl mít vždy s sebou.
Postiženého s alergickou reakcí se snažíme uložit do polostínu, sledovat jeho vědomí a postižené místo chladit, pokud máme tu možnost. Důležité je opravdu sledovat vitální funkce postiženého a v případě, že by přestal dýchat, opět ihned zahajujeme resuscitaci a tuto závažnou změnu stavu oznámíme znovu na záchrannou službu. V případě, že pacient není alergik, nějaká prudká reakce na bodnutí být nemusí. Postižené místo se snažíme chladit a dle aktuálního stavu zvážíme případné vyhledání lékařské pomoci.
 
Přes léto probíhá spousta společných mysliveckých brigád v honitbách, kde mohou také vzniknout kolapsové stavy a úrazy.
Jak už jsme zmiňovali, je vždy dobré, než se myslivec takovéto akce zúčastní, aby dovedl odhadnout svůj aktuální zdravotní stav a zbytečně neriskoval. Pří práci například s motorovou pilou v lese je velké nebezpečí těžkých i smrtelných úrazů, proto opatrnost je na prvním místě. Vyvarování se alkoholickým nápojům je samozřejmost.
Rozhodně doporučuji, aby myslivci měli s sebou při práci alespoň základní lékárničku. Pokud se pracuje s motorovou pilou, nikdy by u řezání dřeva neměl být člověk sám. V případě, že dojde k pořezání, opět zjišťujeme závažnost poranění, snažíme se stavět krvácení tlakovým obvazem, případně i zaškrcením končetiny nad místem úrazu. Pokud je v ráně cizí těleso, nikdy jej nevytahujeme. U pacienta sledujeme životní funkce a kontaktujeme neprodleně záchrannou službu.
 
Jak je to s tonutím a první pomocí? I do této situace se myslivec může dostat.
Zde je na prvním místě bezpečí zachránců. To znamená rozvážit si záchranu tonoucího, vzít s sebou nějaký předmět, kterého by se mohl tonoucí zachytit. V případě, že jsme na břeh vytáhli tonoucího člověka a zjistíme, že nedýchá, opět zahajujeme resuscitaci. Pacienta položíme na záda, záklonem hlavy uvolníme dýchací cesty a je velmi vhodné zahájit resuscitaci pěti vdechy do postiženého a poté stlačujeme hrudník ve frekvenci 100x za minutu a pokud je zachránců na místě více, tak je vhodné se prostřídat a po každém třicátém stlačení hrudníku provést dva vdechy do postiženého. Kontaktování záchranné služby je nutné opět co nejrychleji.
 
Při poskytování první pomoci je důležité zachovat klid, nepanikařit a snažit se postiženému aktivně pomoci, souhlasíte?
Jednoznačně. Myslivci se setkávají na schůzích poměrně často, rozhodně není od věci, aby jednou za čas, pokud mají ve svém středu zdravotníka, je v první pomoci proškolil. Nikdy nevíme, kdy pomoc budeme potřebovat sami. Není nic horšího, než nedělat nic.
Když už si opravdu nevíme rady, voláme na záchrannou službu a zde nám s první pomocí poradí a pomohou nám po telefonu vést resuscitaci. Operátor s námi bude klidně na lince až do příjezdu posádky záchranné služby na místo. V těch nejzávažnějších stavech jen samotné zavolání na tísňovou linku nestačí, je potřeba aktivní pomoci svědků na místě. Proto by se měl základy první pomoci naučit každý a nebát se první pomoc poskytnout.
 
Děkuji za rozhovor.
Připravil Lubomír HAJNÝ
 
 
 
vychází v 7:52 a zapadá v 16:29 vychází v **:** a zapadá v **:** Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...