Časopis Myslivost

Únor / 2017

Systém našeho zemědělství a jeho vliv na přírodní prostředí.

Myslivost 2/2017, str. 12  Ivo Sýkora
Naše zemědělství prodělalo v posledních dvaceti letech výrazné změny projevující se zaměřením na pěstování plodin s vysokým ziskem, výrazným zvětšením veškeré používaní techniky, včetně zvýšen rychlosti pojezdu a osamostatněním velkokapacitní živočišné výroby. Všechny tyto změny musí mít vliv na slovitelnost, a tím populační hustotu zvěře, žijící v těchto podmínkách. Na příkladu bývalého okresu Pardubice jsem se zaměřil na změnu slovitelnost vybraných druhů zvěře v jednotlivých typech honiteb od roku 1988 do současnosti.
Prvé změny v zemědělské činnosti nastaly v předchozím politickém období, kdy v důsledku vyvlastňování zemědělské půdy a následné kolektivizaci došlo k rozorání mezí a vybudování relativně větších osevních ploch. Rozsah, a hlavně skladba pěstování jednotlivých komodit, protože byl zachován princip samostatnosti ve výrobě potravin, se nijak výrazně nezměnil.
Na lovnou zvěř takto provedená kolektivizace v polních podmínkách měla minimální dopad. Negativní vliv se ukázal hlavně na chovy koroptví, které hnízdily hlavně na mezích, nebo na okrajích polních ploch, protože uprostřed většího porostu nejsou schopny nalézt své hnízdo. K orientaci jim sloužící výrazné rostliny rostoucí okolo hnízda, keře apod., jsou v současné době v polích natolik vzácné, že jsou zapsány v červené knize.
Současně s úbytkem koroptví se od roku 1955 začal do polí a remízků rozšiřovat bažant, který byl do té doby chován pouze v bažantnicích. Původně se jednalo o bezobojkového bažanta kolchického, během několika let se začali v bažantnicích chovat i mnohé další poddruhy, které dosahují vyšší hmotnosti a jsou charakteristické širokým bílým obojkem a je jasné, že se vysazovali i do honiteb.
Po revoluci v roce 1989 došlo k transformaci zemědělských družstev a státních statků, většinou na akciové společnosti, které skoupily či pronajaly po restituci pozemky od jejich vlastníků, kteří na nich nechtěli, nebo ani nemohli hospodařit, protože po znárodnění půdy odešli (hlavně mladší generace) za prací mimo své původní bydliště v dané vesnici a ztratili k obnovení zemědělské činnosti motivaci.
V rámci rozšíření mezinárodního obchodu se k nám začaly dovážet levnější zemědělské produkty, takže jejich pěstování bylo na většině zemědělských podniků ukončeno, totéž se týkalo i některých dalších komodit. Uvolněné plochy se přičleňovaly k dalším, a tak narůstaly velikosti půdních bloků. Většina podniků se zaměřila na pěstování finančně velmi výhodných energetických plodin, tj. řepky a kukuřice.
Po roce 1992 došlo na většině zemědělských podniků k likvidaci živočišné výroby. Živočišná výroba se specializovala v samostatných farmách, ve kterých byla vybudována velkokapacitní, vysoce mechanizovaná a automatizovaná ustájení, včetně založení rozsáhlých pastevních ploch, většinou zabezpečených elektrickým ohradníkem. Stáje, které ztratily své původní poslání, byly prodány na různé účely, většinou z nich byly vytvořeny různé dílny, sklady apod. Důležité ale bylo, že se přestaly pěstovat pícniny, takže se opět rozšířila plocha pro energetické plodiny.
Protože nebyl k dispozici hnůj na hnojení organickou hmotou, nastoupila do polí ve velké míře chemie, a to nejen za účelem hnojeni, ale zvláště řepka vyžaduje během růstu několikrát stříkat proti plevelům a hmyzím škůdcům pesticidy a herbicidy.
Obrovské půdní bloky umožnily používání vysoce výkonné a obrovské techniky.
Navíc konkrétně na Pardubicku byl zahraničnímu subjektu prodán cukrovar, a protože Evropská Unie výrazně preferovala cukr vyrobený z cukrové třtiny oproti cukru z řepy cukrovky, vlastně tak dotovala po roce 2001 zbourání cukrovaru. Pěstování řepy cukrovky bylo výrazně omezeno, takže to opět vedlo k uvolnění plochy pro řepku a kukuřici.
 
V uvedeném přehledu jsou sumarizovány z mého pohledu ty největší změny v zemědělské struktuře a činnosti. Že se tyto úpravy výrazně projevily na kvalitě životního prostředí nejen lovné zvěře, ale obecně všech zvířat a hmyzu, vázaných vždy na pestrou zemědělskou krajinu, se dalo předpokládat. Ztráta pestrosti zemědělské krajiny vedla k tomu, že se snížila druhová skladba a početnost polního ptactva, mizí motýli a prakticky většina opylovačů (ale z přírody mizí i kvetoucí rostliny). Navíc vysoká míra chemizace vede nejen k ovlivnění početnosti většiny opylovačů (hlavně včel a čmeláků), ale i ke snížení populace hrabošů a myšovitých savců ( tj. hlavní potravy pro šelmy a dravce) a i krtků a žížal, významných pro udržení kvality zemědělské půdy.
 
Na příkladu Pardubicka dokumentuji ovlivnění slovitelnosti a tím i populační hustoty vybraných druhů zvěře v jednotlivých typech honiteb.
               
Zajíc
 
Na Pardubicku byl vždy zajíc v zemědělské krajině základním, převládajícím druhem. Před rokem 1988, kromě lovu odstřelem, probíhal každoročně také ekonomicky zajímavý odchyt živé zvěře pro export do zahraničí. Z celkového lovu včetně odchytu každoročně představovala odchycená živá zvěř více než 12 % podílu. Odchyt probíhal ve většině polních honiteb a i ve velkém počtu smíšených. Od roku 1995 začala klesat nejen slovitelnost zajíce, ale i odchyt se začal pohybovat pod 5% hranicí. V roce 2000 bylo organizování odchytu zajíců pro export ukončeno.
V polních honitbách probíhal do roku 1990 lov zajíce ve všech honitbách, potom byl loven již jen v asi 90 % honiteb a v roce 2015 pouze v 52 % polních honiteb. Podobný průběh vykázaly i smíšené honitby a prakticky i lesní, s tím, že v roce 2015 byl lov na zajíce uskutečněn pouze ve 20 % lesních honiteb.
Největší pokles slovitelnosti zajíce na honitbu vykazují polní honitby, podobný trend je patrný i v honitbách smíšených. Tento pokles stavů zajíců nastal v polních a smíšených honitbách po ukončení živočišné produkce, a s tím spojeného vymizení ploch pícnin.
V lesních honitbách se slovitelnost zajíce na honitbu po celou dobu sledování pohybovala mezi 15 až 20 kusy na honitbu, v roce 2015 se ale již zajíc lovil ojediněle.
 
 
Bažant
 
Populace bažanta a jeho slovitelnost byla na Pardubicku vždy relativně vysoká, protože na okrese bylo vybudováno velni kvalitní líhňařské středisko, takže ve většině honiteb bylo organizováno vypouštění voliérově odchované zvěře, a tím i posilování stavů divoké populace. Důsledně byl loven pouze kohout, většina honiteb měla vybudované dochovny a zvěř byla vypouštěna nedlouho před obdobím konání honů.
V některých honitbách byly vybudovány vlastní odchovny, do kterých byla umísťována jednodenní kuřata a odchovávána pod umělými kvočnami a vyprodukovaná zvěř byla v odchovnách ponechána do jara a vypouštěna těsně před tokem, k oživení krve, do míst, kde byla soustředěna divoká populace.
Slovitelnost bažantů na typ honitby je uvedena v připojeném grafu. V polních honitbách zvětšením osevních ploch a nárůstem pěstování řepky a kukuřice, šla slovitelnost bažanta okamžitě dolů, a od roku 1990 se již udržovala na téměř stejné hodnotě.
Naopak ve smíšených honitbách se výše slovitelnosti bažanta na honitbu příliš nemění, na což má hlavní vliv vhodnější prostředí pro jeho přežívání, tj. krytiny tvořené stařinou, keři a roztroušenou zelení. V čistě polních honitbách jsou tyto plochy důsledně likvidovány.
V lesních honitbách se po roce 2005 radikálně snížily stavy, a tím i slovitelnost bažantů začala být ojedinělá.
Po roce 2000 se také výrazně snížilo vypouštění voliérově odchované zvěře, protože zmizely vhodné krytiny, travní plochy se semenotvornými rostlinami a populace divokých bažantů se výrazně snížila. Na celém okresu bylo posilování divokých populací voliérově odchovanou zvěří ukončeno v roce 2005.
 
Srnčí zvěř
 
Již v období kolektivizace, kdy byly vytvořeny relativně větší osevní plochy, ale byla zachována pestrost pěstovaných plodin, se srnčí zvěř stále častěji přestěhovávala z lesních komplexů do polí a vytvořila zde populaci polní srnčí zvěře. Proto také srnčí zvěř je lovena ve všech honitbách okresu. Na připojeném grafu je patrné, že v polních honitbách s rozšiřováním ploch, hlavně kukuřice, se do roku 2010 prudce zvyšuje populační hustota, a tím i slovitelnost srnčí zvěře.
Po roce 2010 ale nastal prudký pokles lovu, protože ve stejných krytinách, tj. kukuřici, narostl stav černé zvěře. Ze zkušeností z praxe je velmi pravděpodobné, že velký počet srnčat byl černou zvěří zlikvidován. Nahrává tomu i ten prostý fakt, že po sklizni kukuřice je vidět velké množství srn bez srnčat.
Slovitelnost srnčí zvěře ve smíšených honitbách po celé sledované období se udržovala prakticky na stejné úrovni. Naopak v lesních honitbách došlo k významnému nárůstu lovu s maximem v roce 2005 s následným prudkým poklesem, podobně jako v polních honitbách. Vzhledem k vysokému stavu černé zvěře v lesních komplexech, je velmi pravděpodobné, že i zde přemnožená černá zvěř sehrává výrazně negativní vliv.
 
Černá zvěř
 
Výsledky slovitelnosti na typ honitby jsou též v připojeném grafu. Jak je z grafu patrno, ve všech typech honiteb, hlavně po roce 2005, dochází k prudkému nárůstu stavů a slovitelnosti černé zvěře, z toho nejvíce v lesních a částečně smíšených honitbách. Nárůst je ale patrný i v honitbách polních, ve kterých je ale její lov v obrovských lánech velmi obtížný. Černá zvěř se nejprve zdržuje hlavně v lánech řepky, po její sklizni v červenci se přestěhuje do kukuřice, která nabízí nejen kryt, ale i vynikající zdroj potravy.
 
 
Závěr
 
Výrazné změny v zemědělské krajině vedly k tomu, že se ztratila její pestrost, snížil rozsah pěstovaných plodin a obrovským způsobem narostly rozměry jednotlivých půdních bloků. Snahy o vytvoření biopásů mezi jednotlivými bloky nebyly zatím příliš úspěšné, a tak se z naší přírody ztrácí polní ptactvo, motýli, opylovači apod.
Je zarážející, že změny stavů lovné zvěře v polních podmínkách se odrážejí i ve změnách stavů v lesních honitbách, což ukazuje na vzájemné propojení fauny v jednotlivých typech životního prostředí. Například stavy, a tím i slovitelnost zajíce, je sice nejvíce redukována v polních honitbách, ale stejný efekt je možno pozorovat i v lesních komplexech. Stejně tak snížení druhové pestrosti ptactva v polích se ukazuje i v lesních biotopech.
Naopak v polních oblastech se výrazně zvýšila populační hustota šelem, hlavně lišek a obou druhů kun, včetně nových invazních druhů (psík mývalovitý, mýval severní a v poslední době, vzhledem k postupnému oteplování, už i šakal).
Vlivem zvýšeného používání chemických prostředků (insekticidů a pesticidů) v zemědělské krajině, se výrazně snižují stavy drobných hlodavců, hlavně hrabošů a dalších myšovitých savců. Současně mizí z polí krtci a žížaly, jejichž vliv na kvalitu půdy je výrazný.
 
K navrácení pestrosti do polních oblastí již apelovala Evropská Unie a vytvořila patřičnou dotační aktivitu. Týká se toho, že nárok na dotace mají jen podniky, které omezí velikost půdních bloků na maximálně 10 až 20 ha, mezi nimi budou vybudovány zelené pásy a každý blok musí být oset jinou plodinou a stejné plodiny nesmí sousedit.
Podobný návrh uskupení půdních bloků je obsažen i v navrhované novele mysliveckého zákona s tím, že maximální velikost bloku je 30 ha.
V současné době bylo vydáno Nařízení vlády č. 75/2015, týkající se dotací na vybudování biopásů mezi půdními bloky, podmínkou ale je, že vytvořené biopásy (s přesně definovaným složením rostlin) nebudou hnojeny chemicky, ale organickými hnojivy. Ty ale likvidací živočišné výroby nejsou ve většině zemědělských podniků k dispozici!
Bylo by potřeba, aby se komplexně problematikou zemědělství z hlediska ochrany přírody začaly velmi podrobně zabývat odpovědné orgány. Například byl po vstupu České republiky do EU původní požadavek na zvýšené pěstování řepky a přijetí závazku nahradit do roku 2020 10 % paliv v dopravě obnovitelnými zdroji. Jakým způsobem toto docílit, bylo na rozhodnutí každé země.
Naše vláda rozhodla, že se zaměříme na pěstován řepky a podpořila to vysokými dotacemi na osevní rozlohu řepky. V současné době některé přímořské země začaly jako obnovitelný zdroj v dopravě získávat olej z mořských řas. Jako energetická plodina je pěstována i kukuřice (a některé obiloviny), používané v bioplynových stanicích.
Oblast Polabí představovala vždy jednu z největších obilnic naší republiky. V současné době jsou postupně všechny mlýny přestavovány na jiné účely, charakter zemědělské výroby se zcela změnil, proto jakákoliv snaha o obnovu a navrácení optimálních životních podmínek do zemědělské krajiny, bude velmi obtížné. V prvé řadě by bylo potřeba obnovit živočišnou výrobu, snížit velikost půdních bloků, vrátit do polí původní tradiční zemědělské plodiny a snížit na minimum používání chemických přípravků. Vzhledem k tomu, že současný stav zemědělství nastavila svou činností vláda, je jasné, že jen ona může stav napravit.
RNDr. Ivo SÝKORA, CSc.
 
vychází v 7:27 a zapadá v 18:03 vychází v 5:34 a zapadá v 17:55 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...