Časopis Myslivost

Únor / 2017

Test konzervačních a mazacích schopností olejů na zbraně

Myslivost 2/2017, str. 52  Martin Helebrant
Tenhle test jsem už kdysi dávno prováděl, tedy přesně řečeno v roce 2000. Od té doby uplynula celá řada let a změnil se trh, proto jsem uvítal návrh, abych test zopakoval, tentokrát ale na nové sadě olejů. A tak se také stalo. Do testu jsem zařadil oleje, jak je uvádí připojená tabulka. Pořadová čísla jsou jenom orientační, ačkoliv se přiznám, že Konkor je česká klasika, ke které trpím jistou příchylností, a tak na jedničku asi neměl nikdo jiný nárok. Stejně tak WD-40 je pojem, který si šťastnou sedmičku zasloužil. Oba tyto oleje se zúčastnily již prvního testu a soudím, že není od věci udržovat nějakou kontinuitu.
S výjimkou Balistolu a Brunoxu jsou všechny oleje dodávány ve spreji. Sprej je výhodný, pokud potřebuji rychle nanést olej na velkou plochu, pokud potřebuji bodovou aplikaci, tak může být sprej docela nešikovný. Osobně jsem po dlouhá léta jako oko v hlavě opatroval malou plechovku tekutého Konkoru, kterou jsem si ještě v době své vojenské služby vyškemral na dělostřelecké dílně.
Ideální by bylo, kdyby si člověk mohl vybrat. Zjistil jsem, že u některých výrobků tu volbu máte. Nanoprotech Gun je možné koupit i jako olej v litrovém balení, Konkor v desetilitrovém kanystru. Naopak Balistol a Brunox je možné koupit i jako sprej. INCOR, CZ for Gun a WD-40 jsem našel jen jako spreje.
V souvislosti s většími baleními mě napadla ještě jedna věc. Pokud oleje delší dobu stojí, velmi často mají tendenci se v nádobě usazovat. Před používáním je tedy vždy dobré je důkladně protřepat. Výhodu tady měl Nanoprotech, který má v aerosolovém balení míchací kuličku (podobnou, jaká bývá v barvách ve spreji). Ani na jednom oleji jsem nenašel údaj o maximální skladovací době.
První podstatnou vlastností oleje na zbraně, kterou jsem chtěl prověřit, je jeho konzervační schopnost. K testu jsem použil destičky z jednoho klusu ocelové mořené páskoviny. Na přední a zadní ploše jsem z ní odbrousil namořenou vrstvu. Brousil jsem napřed elektrickou planetovou bruskou až jsem dostal prakticky jednolitou bílou plochu a tu jsem pak ručně dobrousil smirkovými papíry o drsnosti 400 do hladka. V ploše destičky přesto zůstaly nějaké závalky, ale dospěl jsem k názoru, že jejich odstraňování by už si vyžádalo víc energie, než si test zasloužil.
Pak jsem na každou destičku vyrazil pořadové číslo vzorku. Destičky jsem po vybroušení ještě očistil technickým benzinem, nechal v troubě zahřát na 50 stupňů Celsia a pak nakonzervoval souvislou vrstvou oleje, naneseného pomocí vatového tamponu.
Protože u Nanoprotechu se doporučuje nechat olej zaschnout, nechal jsem všechny vzorky ležet asi 1,5 hodiny volně na vzduchu při pokojové teplotě.
Destičky jsem potom uchytil na drátěném závěsu tak, aby se vzájemně nedotýkaly. Závěs jsem vložil do pětilitrové láhve od okurek, v níž byla voda se solí a octem. Minulý test mi trval skoro dva měsíce, proto jsem tentokrát solí i octem nijak nešetřil. Přesný poměr vody se solí jsem nijak neměřil, podmínky byly pro všechny destičky identické. Destičky nebyly v kontaktu s kapalinou, působily na ně pouze výpary. Láhev jsem uzavřel igelitovým pytlíkem a pečlivě zajistil gumičkou. Sklenici jsem umístil na balkóně, na slunce, takže vlhkost mohla kolísat a páry mohly na destičkách kondenzovat. Teď zbývalo již jenom čekat, až agresivní prostředí a čas udělají své.
 
Již po prvních dvou dnech jsem zpozoroval zřetelný výkvět koroze. Otevřel jsem sklenici a vytáhl závěs se vzorky. První velké překvapení bylo, že svědečné nekonzervované zadní plochy vzorků vykazovaly každá jiný stupeň napadení korozí. Ale výrazně jiný.
Zatímco zadní plocha vzorku 1 (Konkor) byla pokrytá rovnoměrnou jemnou vrstvou koroze, vzorek 7 (WD-40) byl skoro čistý. Ostatní vzorky nesly víceméně rovnocenné stopy počínající koroze a odpovídaly očekávání.
Ještě větší šok ovšem následoval po točení destiček. Vzorky 2 (Balistol), 3 (Brunox), 4 (NANO) nesly jen malý proužek koroze na hraně, vzorky 1 (Konkor) a 5 (AT Incor) na tom byly jen o něco málo hůře, i ony nesly jeden proužek po straně, ale výrazně rozsáhlejší. Vzorek 6 (CZ for Guns) byl lehce korodovaný na třech čtvrtinách ošetřeného povrchu. Ovšem vzorek 7 (WD-40) byl pokrytý počínající korozí na prakticky celém povrchu. Ono to skoro vypadalo, jako bych omylem nakonzervoval zadní stranu vzorku.
Záhadné chování WD-40 mi vrtalo hlavou. Pak jsem si řekl, že pokud jsem opravdu takový trouba, abych nakonzervoval opačnou stranu, čas to jasně ukáže. Vrátil jsem vzorky na závěs a vrátil sklenici na balkon.
Nerovnoměrnost koroze na svědečných zadních stranách mi ovšem nedala spát. Jako jediné možné vysvětlení mě napadlo, že vzorky jsou různě ohřívány sluncem a tedy nemají rovné podmínky pro rozvoj koroze. Abych situaci vyrovnal, začal jsem třikrát denně sklenicí otáčet, vždy o asi 90°.
Pátý den testu jsem vzorky opět vyjmul a zkontroloval. Jasně nejlepší byl vzorek 3 (Brunox) následovaný těsně vzorkem 4 (NANO) a 2 (Balistol). Za nimi následoval s větším odstupem vzorek 5 (AT Incor) a za ním s odstupem vzorek 1 (Konkor) a 6 (CZ for Gun), které si byly celkem rovnoměrné. Nejhůře na tom byl s korozí vzorek 7 (WD-40).
Potěšující bylo, že zadní, svědečné strany, se v podstatě vyrovnaly. Na jednu stranu tím asi padla teorie, že jsem u vzorku 7 nakonzervoval zadní stranu místo přední. Na druhou stranu – vzorek 7 se choval natolik nestandardně, že jsem se rozhodl sice jej ponechat a hodnotit, ale nepovažovat jej za průkazný. Vzorky jsem vrátil na závěs, dal do sklenice, zavřel igelitem a vrátil na balkon.
Další kontrolu jsem provedl osmý den testu. Stav lícních stran navazoval na přechozí kontrolu. Vedl vzorek 3 (Brunox) a 4 (NANO), rozdíl mezi nimi byl jen malý. Pak následovaly vcelku vzájemně rovnocenné vzorky 2 (Balistol) a 5 (AT Incor). Za nimi s odstupem vzorek 6 (CZ for Gun) a na konci byly opět hodně vzájemně vyrovnané vzorky 1 (Konkor) a 7 (WD-40).
Zadní, svědečné strany byly všechny napadeny korozí přibližně stejně, je vzorek 7 měl trochu odlišnou barvu korozního výkvětu. Vzorky jsem vrátil na závěs, dal do sklenice, zavřel ji a vrátil na balkon.
Desátý den testu jsem opět vzorky vyndal. V nejlepším stavu byl vzorek 3 (Brunox), který si zachoval uprostřed kus skoro nedotčené plochy. Za ním byl vzorek 6 (CZ for Gun), i ten měl kousky ochráněné (tj. bílé) plochy, ale byly malé a hodně roztříštěné. O třetí místo se dělily vzorky 4 (NANO) a 5 (AT Incor), které si podržely alespoň jeden zřetelný souvislý kousek nenapadené plochy. Vzorky 1 (Konkor) a 2 (Balistol) si byly rovnocenné, pokryté souvislou vrstvičkou koroze. Poslední se umístil vzorek 7 (WD-40), pokrytý souvislou vrstvou koroze se dvěma lokálními výraznými výkvěty.
Zadní strany se chovaly v podstatě vyrovnaně, jediný rozdíl byl u vzorku 6 (AT Incor), který si ponechal v horní části poněkud méně korodovaný povrch.
Rozhodl jsem teď test konzervačních schopností ukončit. Vzorky jsem vrátil na závěs a nechal den na volném vzduchu plně uschnout. Nyní jsem vzal tvrdý silonový kartáček a všechny vzorky jím důkladně okartáčoval. Kartáč byl dost tvrdý, aby z povrchu strhl krystalky koroze, ale přitom dost měkký, aby nemohl porušit zdravý kov.
V nejlepším stavu byl vzorek 3 (Brunox), který vykazoval jen minimální důlkovou korozi. Vzorek 2 (Balistol) a 4 (NANO) byly napadené důlkovou korozí, ale jednalo se o malá ohniska. K nim se družil vzorek 1 (Konkor), který sice měl méně napadených míst, ale byly hlubší, zejména ve spodní části vzorku. Solidní ochranu poskytl i vzorek 5 (AT Incor). Měl sice více důlků než na vzorku 1, ale důlky byly mělčí. Jen o málo horší byl stav vzorku 6 (CZ for Gun), jehož spodní část byla pokrytá hlubokými korozními ohnisky slitými dole v souvislou plochu. Povrch vzorku 7 pokrývala téměř souvislá korozní plocha s rozsáhlými, hlubokými důlky; tedy se umístil na posledním místě.
Zajímavý byl i konečný stav zadních, svědečných stran vzorků. Všechny byly pokryté maličkými tečkami koroze, které se na různých místech slévaly v souvislá ohniska s různě hlubokými důlky. Na zběžný pohled by se mohlo zdát, že svědečné plochy byly v podobném či možná dokonce v lepším stavu než konzervované plochy. Ale na pohmat je jasně znát, že je to falešný dojem, koroze již se stihla uchytit a povrch je drsný. Z tohoto stavu se vymyká vzorek 7 (WD-40), značnou část jeho zadní strany pokrývá hluboká důlková koroze slitá do velkých ploch. Tady proběhlo něco nestandardního, pro co nemám úplně jasné vysvětlení.
Pro konečné vyhodnocení je ale třeba nějak složit výsledky celé doby testu. Proto jsem připravil tabulku, do které jsem v každém stádiu testu obodoval kvalitu ochrany povrchu. Nejlépe ochráněný vzorek dostal 6 bodů, další 5, 4 … až nakonec nejhorší výsledek dostal 0. Pokud byly některé vzorky rovnocenné, dostaly bodový průměr. Takže pokud na 3. 4. a 5. místě nebylo možné rozhodnout o pořadí, dostaly všechny vzorky (4+3+2)/3 = 3 body. Celkový součet bodů určuje pořadí.
 
Pokud shrnu celý test ochrany proti korozi, pak podle mého názoru jeho jasným vítězem je Brunox (vzorek 3). Na druhém místě se umístil Nanoprotech Gun (vzorek 4) který se v mých očích dělí o třetí místo s Balistolem (vzorek 2), ačkoliv je tam rozdíl v bodech za konečný povrch, rozdíl konečné ochrany není až tak velký. Velmi blízké jsou si bodově AT Incor MT 31, Konkor a CZ pro Gun. V mých očích Konkoru hodně pomohla kvalita konečného povrchu, která je porovnatelná s ochranou jakou předvedly NANO a Balistol.
Plech chráněný WD-40 (vzorek 7) se choval během testu tak nestandardně, že si netroufám na autoritativní verdikt a navrhuji jej z hodnocení zcela vypustit.
 
Kromě schopnosti ochrany proti korozi jsem testoval i mazací vlastnosti zkoumaných přípravků. Ty jsem zkoušel na šikmé rampě. Plech jsem měl přichycený na otočně upevněné rampě. Jeden její konec ležel volně na desce ponku, druhý jsem zvedal. Měřítkem tření byla výška, do jaké bylo třeba zvednout konec, aby se závaží položené na rampě dalo do pohybu. Tuto výšku jsem měřil pomocí ocelového pravítka.
Jako závaží jsem použil závěr své pistole Norinco 1911, pokládané na rampu vždy na stejné místo, na plocho, stejnou stranou. Závěr byl při každém přechodu na nový olej vždy důkladně odmaštěn v technickém benzinu, pak zahřát na 50 stupňů Celsia a po vychladnutí naolejován zkoušeným olejem.
Hned na začátku testování, ještě když jsem zkoušel suchý kov, jsem narazil na první problém. Výsledky měly i přes moji snahu po co nejpečlivějším provedení velký rozptyl. Když jsem zvedal rukou svislou podpěru volného konce rampy, docházelo k drobným otřesům, které výsledky výrazně zkreslovaly. Proto jsem nakonec podpěru zvedal pomocí šroubového heveru z auta a navíc jsem vylepil vedení podpěry plstí, abych utlumil otřesy. I potom měly výsledky neuspokojivě velký rozptyl, a proto jsem musel zvýšit počet pokusů. Každý olej jsem nakonec zkoušel padesátkrát.
Při přechodu z jednoho oleje na druhý jsem rampu odmastil technickým benzinem a znovu přebrousil smirkovým papírem zrnitosti 280 a potom křížově zrnitostí 400 do vymizení stop předchozího broušení. Tím jsem dosáhl spolehlivého odstranění všech zbytků předchozího oleje a také odstranil případné „zaběhnutí“ třecích ploch.
Před každým pokusem jsem otřel rampu i závěr hadříkem, prosyceným příslušným olejem. Tohle byla opravdu nudná část testu, náročná na čas (trvala mi tři víkendy). Ale nakonec jsem získal konečnou tabulku.
Protože rozptyl měření byl pořád ještě veliký, data jsem statisticky zpracoval. A statistika ukázala následující závěry.
Není statisticky prokazatelný rozdíl mezi mazivostí olejů CZ for Gun a WD-40. Dělí se tedy o první a druhé místo.
Není statisticky prokazatelný rozdíl mezi mazivostí olejů Balistol, AT Incor, Konkor 101, a Nanoprotech Gun.
Rozdíl mezi posledním olejem z hlediska mazivosti, Brunoxem, a suchým povrchem, je jasně statisticky prokazatelný, stejně jako rozdíl mezi Brunoxem a jinými moderními oleji.
 
Porovnal jsem výsledky těchto měření také s hodnotami, které jsem získal v roce 2000. Obecně jsem letos získal výrazně lepší hodnoty součinitele tření, přibližně poloviční. To přičítám jiné drsnosti plechu na rampě, závěr je pořád ten samý. Je to ovšem také hezký důkaz, že se vyplatí leštit a lapovat vedení závěrů a vůbec plochy, které se po sobě pohybují. V roce 2000 vykázal nejlepší mazivost Konkor 101, tentokrát to byly oleje WD-40 nebo CZ for Gun. Nevím, zda tehdejší Konkor 101 je shodný s dnešním Konkorem 101, prvovýrobce je pořád stejný. Totéž platí o přípravku WD-40.
 
Pojďme tedy nyní shrnout výsledky obou etap testu. Z výsledků je jasně vidět, že olej buď účinně chrání proti korozi, nebo je dobrým mazivem. V tom se shoduje letošní test se závěry roku 2000. Pokud vám jde o hladký chod mechanismů (např. spouště, závěru, mechanismů samonabíjecích zbraní apod.), třeba před soutěží ve střelbě, pak je rozumné sáhnout po olejích s minimálním součinitelem tření, tedy po WD-40 nebo CZ for Gun. A počítat s tím, že před dlouhodobým uložením zbraň vyčistím a nakonzervuji olejem, který prokázal vysokou konzervační schopnost. To byl Brunox, který ovšem jako mazivo skončil na posledním místě.
Tohle dělení má smysl zejména ve chvíli, kdy máme co dělat se samonabíjecími zbraněmi, ať kulovnicemi nebo brokovnicemi. U opakovacích zbraní nebo zbraní s lůžkovými závěry potřeba mazat pohybující se části není až tak výrazná a kterýkoliv z olejů Konkor, Nanoprotech, Balistol či AT Incor spolehlivě vyhoví. Pokud budete zbraň často používat a staráte se o ni, není mezi nimi rozdíl. Pokud ji chcete dlouhodobě uložit, pak se zamyslete nad výsledky testu konzervační schopnosti. Brunox, Nanoprotech nebo Balistol prokázaly v testu jistou míru převahy.
Je zjevné, že se oleje vyvíjejí a výsledky pro mě byly do jisté míry překvapením. Jsem „stará konzerva“, který žije ve svých zajetých postupech a materiálech. Právě dokončený test olejů na zbraně mě přinutil k zamyšlení, jehož výsledek je jasný: Zjevně je na čase jít s dobou.
Text a snímky Ing. Martin HELEBRANT
 

Přiložené dokumenty

tabulka-typy-oleju tabulka-typy-oleju (10,56 KB)
tabulka-vysledky tabulka-vysledky (9,54 KB)
tabulka-treni tabulka-treni (10,48 KB)
vychází v 7:44 a zapadá v 16:41 vychází v 8:21 a zapadá v 17:11 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...