Časopis Myslivost

Září / 2017

AFRICKÝ MOR PRASAT. Co musí splnit myslivci

Myslivost 9/2017, str. 12  Pavel Forejtek
Biologické zákonitosti vývoje populací živých organizmů mají svoje stále platná pravidla, která se týkají jak rostlinných, tak především živočišných druhů. Pokud určitý druh najde na určité lokalitě či území vhodné životní prostředí, dokáže jej využít ke své reprodukci, jejíž početnost je zpětně regulována přírodními mechanizmy, tedy změnami vhodnosti využívaného prostředí pro daný druh, predací a chorobami.
Pokud je některý z těchto základních mechanizmů výrazně změněný, dochází ke zvýšené aktivaci ostatních faktorů tak, aby podle možností byla zachována tzv. „biologická rovnováha“, tedy stav, kdy daný živočišný druh využívá prostředí, aniž by způsoboval významně negativní tlak na jiné živočišné druhy či kvalitu životního prostředí. Výše populačního přírůstku je regulována výší reprodukce, které odpovídá kvalitě a potravní nabídce prostředí a predátory. Pokud predační tlak není schopný udržovat početnost populace na přijatelné úrovni, zvyšuje se výskyt chorob, které se na redukci početních stavů podílejí.

Tato teoreticky ideálně platící pravidla biologické existence druhů velmi zásadně mění člověk svoji činností. Pokud se týká druhu prase divoké, potom lze současnou situaci přemnožených populací této zvěře označit za skutečně kritickou.
Z historického pohledu na význam prasete divokého v našich zemích je nutné vzpomenout doby Marie Terezie, která společně s následnými patenty Josefa II. nařídila nejprve majitelům loveckého práva hradit škody způsobené černou zvěří na polích a posléze byl chov černé zvěře ve volných honitbách zcela zakázán. Početní stavy černé zvěře v těchto dobách dosahovaly pouze zlomku současných stavů. Jako doklad lze uvést výši zástřelného, které se vyplácelo na panství Český Krumlov a roku 1680 bylo v případě úlovku prasete stejné, jako bylo zástřelné za ulovení medvěda. Poněkud vyšší stavy ovšem mohly být v nížinách.
Představa, že by v těchto dobách měla být černá zvěř v honitbách přikrmována, by zcela jistě byla považována za „pošetilou“ a likvidace černé zvěře ve volnosti bylo během několika desetiletí dosaženo.
Návrat černé zvěře do honiteb po druhé světové válce byl nejprve považovaný za ojedinělý – v roce 1948 bylo na území českých zemí uloveno 167 kusů černé zvěře. Se zvyšující se výskytem černé zvěře a narůstáním početních stavů – již za dvacet let v roce 1968 bylo uloveno 3356 kusů – dochází k intenzivnímu zájmu o „chovatelství“ černé zvěře. Vycházejí monografie o chovu černé zvěře, jsou vypracovány chovatelské podmínky pro hodnocení vhodnosti odstřelu v jednotlivých věkových kategoriích divokých prasat a hlavně se mezi mysliveckou veřejnost dostává myšlenka o „nedotknutelnosti“ bachyně, nositelce budoucího přírůstku.
A ten bachyně opravdu přinesly – již v roce 1988 bylo uloveno 61 289 kusů černé zvěře a za dalších dvacet let v roce 2008 bylo uloveno již 138 029 kusů černé zvěře. A lov bachyní byl stále obestřený „chovatelskou“ myšlenkou o její nedotknutelnosti.
A tak početní stavy černé zvěře stoupaly dál až k dosud rekordnímu oficiálnímu výsledku z roku 2015, kdy bylo odstřelem a odchytem uloveno celkem 186 148 kusů černé zvěře.
 
Na vzestup početních stavů neměl vliv pouze způsob mysliveckého hospodaření. Hlavní vliv na zvýšení populační hustoty černé zvěře měl a má v posledních desetiletích způsob zemědělského využívání krajiny. Ohromné lány technických plodin a obilovin skýtají černé zvěř vše, co pro svoji existenci potřebují – tedy klid a dostatek potravy. A dostatek potravy je základem pro vzrůstající intenzitu reprodukce.
Dříve chovná bachyně je nyní „doplněna“ všemi „chovnými“ lončačkami a brzy na jaře metaná selata – bachyňky již na konci roku také přispívají svým dílem k úspěšné reprodukci. Setkání s malými selaty je v současné době možné prakticky po celý rok.
Velké lány zemědělských plodin poskytují také výbornou ochranu před jediným „predátorem“ – tedy lovcem. Pokud vycházíme ze skutečnosti, že porosty řepky umožňují černé zvěři získat dokonalý kryt již v první polovině května a v porostech kukuřice na zrno mohou divoká prasata nacházet útočiště ještě v posledních měsících roku, potom je jasné, že více než polovinu roku jsou prasata před efektivní možnosti lovu v těchto porostech chráněna.
 
Takže nastupuje poslední redukční faktor – zvyšuje se výskyt infekčních chorob. A zde je nutné přiznat, že právě prase divoké díky svým vysokým populačním hustotám představuje druh, u kterého je problematika infekčních chorob včetně chorob přenosných ze zvířat na člověka velmi široká a přináší s sebou nejen nebezpečí velmi závažných ekonomických ztrát v chovech hospodářských zvířat, ale také může přímo ohrožovat zdraví člověka.
Mezi nejzávažnější nákazy zvířat, vyskytujících se u prasete divokého, patří klasický mor prasat, africký mor prasat, Aujezskyho choroba, slintavka a kulhavka, metastrongylóza, škrkavčitost a kokcidióza.
Velmi závažný je i výčet nemocí, které jsou z prasat přenosná na člověka. Kromě obecně známé trichinelózy jsou prasata divoká možným vektorem šíření chřipky prasat, virové hepapitidy E, brucelózy, tuberkulózy, salmonelózy, červenky, echinokokózy, alariózy a balantidiózy.
 
V roce 1991 postihla Českou republiku nákaza klasickým morem prasat (KMP). Onemocnění se nejprve objevilo na jižní Moravě, kde v oblasti Valtic a obory Soutok docházelo k migracím zvěře z Rakouska, kde v té době již ohnisko klasického moru existovalo. V následujících letech došlo k šíření klasického moru nejprve směrem západním, kdy byla postupně zjišťována další ohniska KMP až v oblasti jižních Čech (Písecko), následně došlo k druhé vlně šíření nákazy směrem severovýchodním a ohniska KMP byla zjišťována na Zlínsku a Vsetínsku.
Onemocnění nebylo vázáno pouze na populace divokých prasat, ale docházelo i k infekcím domácích prasat s následnými likvidacemi celých zemědělských velkochovů prasat. Náklady na zdolání této nákazy dosáhly stovek miliónů korun a aktivní protinákazová opatření platila více než deset let.
Vliv výskytu KMP na početnost prasete divokého v České republice byl velmi krátkodobý a přes důrazný a opakovaný požadavek Státní veterinární správy (SVS) na snížení početnosti volně žijící populace prasete divokého došlo naopak k jejímu dalšímu nárůstu a oproti úlovku 48 000 kusů černé zvěře před vypuknutí KMP bylo v roce 1998 uloveno 61 288 kusů a početnost populace prasete divokého stále vzrůstala až k rekordnímu úlovku 186 148 kusů černé zvěře v roce 2015.
 
Od roku 2014 se na území pobaltských států a posléze v Polsku vyskytuje africký mor prasat (AMP), vysoce infekční onemocnění prasatovitých, pocházející z afrického kontinentu, jehož cesta do Evropy vedla přes Azerbajdžan, Gruzii a Ruskou federaci.
V červnu 2017 byl u dvou uhynulých kusů prasete divokého ve Zlínském kraji diagnostikovaný virus afrického moru prasat a Česká republika tak rozšířila počet států s výskytem tohoto vysoce infekčního onemocnění. Jakým způsobem se virus afrického moru prasat do České republiky dostal se zřejmě zjistit nepodaří, předpokladem je však především lidský faktor, kdy k přenosu viru z nejbližšího známého ohniska AMP na Ukrajině či ze vzdálenějších ohnisek na severovýchodě Polska či z některé z pobaltských republik došlo převozem kontaminovaných živočišných produktů (např. tepelně neošetřenými masnými produkty z prasat) či dopravním prostředkem, znečištěným po střetu s infikovaným či uhynulým prasetem (dopravní kolize).
Na vznik ohniska afrického moru prasat v České republice reagovala Státní veterinární správa České republiky vydáním mimořádných veterinárních opatření, která byla a jsou postupně upravována a aktualizována s jediným cílem – zamezit šíření této nebezpečné nákazy na další území České republiky a podle možností postupně likvidovat ohnisko nákazy africkým morem prasat ve vymezené zamořené oblasti.
Jaká jsou hlavní opatření Státní veterinární správy ČR ve vztahu k výskytu afrického moru prasat ve Zlínském kraji a jaké povinnosti z těchto opatření vyplývají pro mysliveckou veřejnost?
 
Vymezení zamořené oblasti a zákaz lovu v této oblasti jsou základním požadavkem pro možnost postupné eliminace nákazy AMP v zamořené oblasti. Jednáním s orgány EU bylo dosaženo vymezení minimální výměry zamořené oblasti, ve které platí nejpřísnější nařízení, tedy zákaz lovu a likvidace všech nalezených prasat divokých prostřednictvím veterinárních asanačních úřadů, zákaz sklizně plodin na vymezených plochách, zákaz vstupu veřejnosti do zamořené oblasti a oplocení zamořené oblasti pachovými, resp. elektrickými ohradníky.
Smyslem všech těchto opatření je snaha udržet nakaženou populaci divokých prasat v zamořené oblasti a zamezit migraci nakažených prasat divokých do okolí.
V části zamořeného území (zelená část) byl jako mimořádné veterinární opatření povolen individuální lov černé zvěře lovci, kteří byli SVS proškoleni a pro likvidaci ulovené černé zvěře byly v těchto honitbách umístěny kafilerní boxy, ze kterých ulovenou zvěř odváží vozidla veterinárního asanačního ústavu.
Diskuze na téma, že by bylo lepší povolit v zamořeném území lov všem myslivcům, kteří by tak zajistili rychlé „vystřílení“ černé zvěře je zavádějící, neboť možnost výrazně snížit populační hustotu volně žijících prasat divokých měli myslivci po celou dobu před výskytem AMP, bohužel bez požadovaného výsledku.
 
Intenzivní lov černé zvěře ve vymezených oblastech s intenzivním lovem, podpořené zástřelným představuje nejdůležitější opatření k zamezení dalšího šíření AMP. Vymezena byla oblast, ohraničená dálnicí Brno – Ostrava - polská hranice, dále po polské a následně slovenské hranici až k Lanžhotu a odtud po dálnici Břeclav - Brno.
V této oblasti se předpokládá, že myslivci vyvinou maximální úsilí v lovu černé zvěře a bez ohledu na tradované teorie o černé zvěři, která jim nahradila téměř vymizelou zvěř drobnou či o černé zvěři, která jim umožňuje zaplatit drahé nájemné z honitby, dosáhnou skutečného snížení populační hustoty volně žijících prasat divokých.
Dosavadní opatření při likvidaci ohniska AMP na Zlínsku stála dosud několik milionů korun, hrozba dalšího šíření této nákazy může znamenat vznik škod v řádu stovek milionů korun. Účinným zvýšením odlovu černé zvěře, který může významně zamezit možnosti šíření AMP na další území České republiky, mohou myslivci prokázat, že jsou skutečně aktivní složkou, která je schopná zajistit redukci přemnožených divokých prasat. Nelze tolerovat honitby, které i přes hrozící nebezpečí šíření AMP budou i nadále „hospodařit“ s černou zvěří tak, aby si zajistily dostatečné počty této zvěře pro podzimní poplatkové lovy.
 
Zrušení zakázaných způsobů lovu černé zvěře, realizované formou mimořádných veterinárních opatření, je nutné považovat za významnou pomoc při účinném snižování početních stavů černé zvěře. Přes dlouhodobě uváděné problémy s výrazně přemnoženou černou zvěří to byly v mnoha případech právě legislativní předpisy, které komplikovaly a často bránily možnostem účinného snižování početních stavů prasete divokého. Většina těchto „překážek v lovu“ je nyní díky mimořádným veterinárním opatření zrušena, lze tedy předpokládat, že intenzivnímu lovu černé zvěře nic nebrání.
Je nutné si uvědomit, že prase divoké není vítaným zpestřením loveckých možností, ale kalamitním druhem, způsobujícím miliardové škody v zemědělství, způsobujícím stále častější závažné dopravní nehody, druhem, který infekčními chorobami ohrožuje jak zdraví hospodářských zvířat, tak také zdraví člověka a myslivci jsou jedinou složkou, která může tuto velmi závažnou problematiku přemnožení volně žijícího druhu zvěře řešit. Výskyt a nebezpečí dalšího šíření afrického moru prasat v České republice jsou snad pro všechny myslivce dostatečně pádným důvodem!
 
Zákaz přikrmování, resp. krmení divokých prasat ve volných honitbách a úprava povoleného množství atraktivního krmiva na vnadištích jsou dalším důležitým opatřením, jehož smyslem je snížení populační hustoty černé zvěře.
Potravní nabídka, představovaná především zemědělskou výrobou, je v současné době pro prase divoké v naprosté většině honiteb vysoce nadstandardní a výsledkem této vysoké potravní nabídky je výrazně zvýšená reprodukční schopnost tohoto druhu. Je zcela nepřijatelné, aby zvýšená reprodukční schopnost přemnoženého prasete divokého byla ještě podporována mysliveckým přikrmováním, resp. v mnoha případech krmením černé zvěře.
Omezení množství atraktivního krmiva na maximálně 5 kg na jedno vnadiště a omezení počtu vnadišť na maximálně jedno vnadiště na 100 ha honitby umožňuje intenzivní lov černé zvěře a zamezuje „krmení“ černé zvěře se všemi negativními faktory, které provází dosud plošně prováděný lov na hromadách všech možných krmných odpadů, plesnivého pečiva, shnilé zeleniny či tropického ovoce (samozřejmě shnilého). O produkci mykotoxinů v těchto hromadách, tedy látek, které způsobují řadu významných poruch životních funkcí konzumenta včetně tvorby nádorů, jsme již opakovaně informovali.
I zde je nutné se k realizaci těchto opatření postavit čelem a zapomenout na báchorky o nutnosti přikrmovat strádající zvěř. Pokud by černá zvěř v zimě u nás skutečně strádala, nemohlo by dojít během posledních 65 let k navýšení jejích početních stavů více než tisícinásobně!
 
Intenzivní lov černé zvěře na celém území České republiky je díky výskytu afrického moru prasat aktualizovaným dlouhodobým požadavkem, který na myslivce směřují jak veterináři, tak také zemědělci, vlastníci pozemků, dopravní policie a poslední dobou stále častěji i veřejnost, která se s přemnoženými divokými prasaty setkává v zahradách, parcích či u škol a ti všichni se ptají: Opravdu myslivci chtějí snížit počty divokých prasat?
Pokud ano, je nutné jim pomoci změnami legislativy, která zjednoduší možnosti lovu, zajistit prostředky pro vyplácení zástřelného, které alespoň částečně kompenzuje čas a námahu, kterou musí myslivec pro opakované ulovení černé zvěře vynaložit a hlavně jim poskytnout v jejich činnosti celospolečenskou podporu.
Pokud však myslivci výše uvedené skutečnosti chtějí ignorovat a černá zvěř pro ně představuje pouze předmět jejich zábavy, bude nutné hledat nové formy hospodaření s volně žijící zvěří. A že jsou tyto myšlenky aktuální, o tom svědčí zrušení lovu jako zájmové činnosti v některých zemích Beneluxu či v některých kantonech Švýcarska a velmi aktivní diskuze o budoucnosti lovu v řadě zemí Evropy.
 
MVDr. Pavel FOREJTEK, CSc.
Středoevropský institut ekologie zvěře Brno-Wien-Nitra
vychází v 5:17 a zapadá v 20:55 vychází v 17:25 a zapadá v 1:55 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...