Časopis Myslivost

Březen / 2018

MEOPTA 10x42 MeoRange

Myslivost 3/2018, str. 60  Martin Helebrant
Poslední desetiletí roky jsou ve znamení neustále se zlepšujících jak zbraní, tak střeliva, a v důsledku toho i rostoucí účinné dálky střelby. Teoreticky. Prakticky má ale střelba z lovecké kulovnice za vzdálenost asi 200-250 metrů různá úskalí, která není tak úplně jednoduché překonat. Je tady především otázka schopnosti dostatečně stabilizovat zbraň v požadovaném směru, uklidnit všechny svalové skupiny a přitom zbrani poskytnout dostatečně pevnou oporu. To za vás nikdo neudělá a musíte mít prostě nacvičeno a nastříleno.
Vynechám teď záměrně úskalí střelby za bočního větru a střelby na pohybující se cíl. Ty se nemusí nutně vyskytnout, pokud budete mít sebezapření, tak prostě za těchto podmínek nebudete střílet.
Ale vždy bude ve hře pokles dráhy letu střely. Čím dál střílíte, tím je pokles dráhy letu střely větší. Ba co hůř, s rostoucí vzdáleností střela padá čím dál tím rychleji. Při střelbě na dálku je proto nutné znát balistiku své střely a zbraně, pokud možno zjištěnou skutečně z papíru na střelnici, ne jen obecné tabulky.
A hlavně je potřeba znát vzdálenost cíle. Metod na určení vzdálenosti je poměrně dost, ale zcela zásadní přelom nastal v roce 1992. Tehdy firma Leica jako nabídla svůj přístroj Geovid, který jako první na světě kombinoval plnohodnotný binokulární dalekohled a laserový dálkoměr. Na to postupně reagovali a reagují všichni velcí výrobci, Swarovski, Zeiss, … a také i mnozí další (například Bushnell).
Nyní se nám nabízí i dalekohled s laserovým dálkoměrem od největšího českého výrobce optiky, Meopty Přerov, která představila svůj nový model MEOPTA 10x42 MeoRange.
 
Nový MeoRange je na první pohled běžný binokulární dalekohled s jediným můstkem. Můstek je ale v poměru k průměru objektivů poměrně hodně robustní. To proto, že uvnitř můstku je dálkoměrná jednotka, jejíž výstupní čočka je umístěná na pravé polovině můstku.
Optická soustava využívá dnes asi nejběžnější hranolový systém Schmidt Pechan.
Povrch přístroje je pokryt měkkou syntetickou pryží s jemně zrnitým dezénem v tradiční Meopta zelené barvě.
Ovládání vlastního dalekohledu je tradiční – ostří se centrálním knoflíkem, dioptrická korekce se provádí pomocí kroužku na levém okuláru, kroužkem na pravém okuláru zaostříte obraz zaměřovacího kroužku a displeje.
Na spodní straně můstku je šroubovací víčko, pod kterým je umístěná baterie CR2, napájející dálkoměr. Vedle ní je pod pryžovou krytkou USB zdířka, o které ale uživatelský návod nemluví. Slouží pro případný upgrade programového vybavení dálkoměru a nahrání balistického softwaru, který Meopta prodává za příplatek samostatně. Já jsem zůstal při svém testu věrný základnímu provedení.
Očnice jsou výsuvné, ale jen s krajními fixovanými polohami (tedy jen zasunuto nebo vysunuto, v mezipoloze sice drží také, ale ne tak pevně.
K ovládání dálkoměru slouží celkem tři tlačítka na horní ploše můstku. Všechny mají kruhový tvar.
Nejblíž k uživateli je velké kruhové tlačítko, které slouží k primárnímu ovládání dálkoměru. Výrobce ho nazývá OK tlačítkem, protože slouží k potvrzování voleb uživatele. Jeho prvním stiskem se v zorném poli rozsvítí záměrný kroužek dálkoměru. Nyní máte tři sekundy na to, abyste jej umístili na cíl. Druhým stiskem aktivujete měření vzdálenosti. Změřena je skutečná vzdušná (přímá) vzdálenost.
Dále směrem dopředu jsou dvě menší tlačítka, označená šipkami. Jejich pomocí se pohybujete v první a druhé úrovni menu. Pokud při rozsvíceném kroužku stisknete prostřední tlačítko, rozsvítí se vám nabídka první úrovně menu. Jsou to symboly Lo – volba doplňkového parametru zobrazovaného v druhé řádku displeje, Bri – vybíráte základní jas displeje, ten se dále automaticky upravuje v závislosti na jasu pozorované scény, C – kalibrace zabudovaného kompasu, U – volba mezi metrickými a imperiálními mírami, o – přehled nainstalované verze softwaru a vybraných jednotek.
Pomocí malých tlačítek nastavíte požadovanou hodnotu a potvrdíte OK tlačítkem. Jako doplňkový údaj v druhém řádku si můžete zvolit: Co – kompas, tedy azimut v klasických stupních; EL – polohový úhel zobrazený ve stupních; Ehr – přepočet přímé vzdálenosti na vodorovnou; Pr – barometrický tlak; tE – teplota; oFF – druhý řádek displeje nic nezobrazuje. Pohyb v tomto menu je opět pomocí malých tlačítek, potvrzení volby velkým OK tlačítkem. Ovládání je celkem intuitivní.


 
Své testy optických přístrojů zahajuji tradičně jednoduchým testem odolnosti proti klimatickým vlivům. Pověsím přístroj nahřátý předem na topení nebo na sluníčku na poličku ve sprchovém koutu a důkladně se osprchuji. Od mého těla odražené kapky vody dopadají na nijak nechráněný přístroj. Uprostřed sprchování otočím přístroj čelem vzad a vzhůru nohama.
Pak přístroj putuje do chladničky, kde zkouším, zda rázné ochlazení na asi -6 °C nezpůsobí v zorném poli přístroje nějakou kondenzaci, indikující poškození těsnosti a průnik vlhkosti do přístroje.
Následně vložím přístroj do mrazničky a zmrazím jej na asi -17 °C. Nechám mráz důkladně prostoupit celým přístrojem (trvá dobře půl hodiny i déle) a pak zkouším pohyblivost a funkci všech ovládacích prvků.
Nakonec, sotva mi přestane na přístroji kondenzovat a namrzat vzdušná vlhkost, znovu zkontroluji zorné pole.
Za ta léta testování se mi podařilo průnik vlhkosti dovnitř dalekohledu nebo zaměřovače detekovat jen v několika málo případech, typicky se jednalo o přístroje nejnižší cenové úrovně. Takže nepřekvapí, že Meopta obstála.
Pokud se týká funkčnosti prvků – výsuvné očnice zmrazeného MeoRange fungovaly bez problémů, byť výrazně ztuhly. Na tlačítka ovládání dálkoměru nemělo zmražení žádný zjevný vliv. Všechny tři ostřicí kroužky zatuhly, ty na okulárech hodně silně, točítko centrálního ostření o něco méně. Přesto točítko centrálního ostření zatuhlo natolik, že prsty v pletené rukavici na něm začaly prokluzovat, což poněkud komplikovalo přesné ostření.
V poslední době pozoruji, že plast použitý na vnější povrch některých přístrojů se po vyjmutí odmítá ojínit, je „teplý“. Velmi výrazným příkladem z těch nedávno testovaných je třeba nová Leica Noctivid. Meopta MeoRange z tohoto pohledu sice není tak úplně dobrá, ale přesto patří spíš k těm teplejším přístrojům.
 
Následoval test optických vlastností, jako etalon používám již dlouhou dobu svůj vlastní dalekohled Leupold 10x50 Tactical, podle kterého usuzuji, jak dobře testovaný dalekohled přenáší světlo. Oběma dalekohledy sleduji v postupujícím večeru zkušební obrazec ISO12233 a čekám, kdy jemné šrafování uvnitř testovacího obrazce začne splývat v šedou plochu. Můj Leupold už má něco za sebou, ale také má výrazně větší objektivy (50 mm v průměru, zatímco MeoRange má jen 42 mm, tj. jeho čočka má jen 70 % plochy Leupoldu) a to mu dávalo naději na úspěch. Nemluvě o tom, že má čočky vloni perfektně vyčištěné.
Jenže pokrok se zastavit nedá a Leupold prohrál s Meoptou o nějakých 5-7 minut. Když to porovnám s dálkoměry Swarovski a Leica, které jsem měl před relativně nedávnou dobou v ruce, tak MeoRange za nimi zaostal jen minimálně, možná až na hranici rozlišitelnosti při zvolené měřicí metodě. Řekl bych, že to není vůbec špatný výsledek.


 
Dálkoměrný dalekohled si ale člověk nekupuje jenom pro jeho optické kvality. Přesnost měření a funkci dálkoměru již hodně dlouho testuji na staré geodetické trati v pražské Hvězdě. Jednotlivá stanoviště jsou po 50 metrech a měření lze provádět až do 1000 metrů. Nevím, zda je trať dodnes ještě kalibrovaná, ale protože nehoním centimetry, ale metry, netrápím se tím. Dobré je, že v parku se pohybuje spousta psů (tedy lze měřit vzdálenost k srstnatému povrchu) a nejrůzněji oblečených lidí (dá se hrát si s odrazivostí různých barev a povrchů).
Poprosil jsem kamaráda se psem (německý ovčák), aby mi postál u jednotlivých stanovišť. Po celé délce trati jsem naměřil vzdálenosti shodné plus mínus 1 metr s očekávanými hodnotami. Přitom kamarád měl tmavou flísovou mikinu s kapucí, pes byl normálně ve svém kožichu. Měření do asi 400 až 500 metrů bylo snadné, s rostoucí vzdáleností se komplikovalo, zejména pokud jsem měřil psa Arona – záměrný kroužek je poměrně velký a pokud byly za psem další objekty nebo osoby, bylo občas složité zjistit, který cíl jsem vlastně změřil.
Velké vzdálenosti a malý cíl – řekněme velikosti srnčí zvěře – jsou ale problematické vždycky. Udržet z volné ruky záměrný bod na cíli, navíc dostatečně dlouho na to, aby proběhlo měření, není snadné s jakýmkoliv dalekohledem.
MeoRange vám měření usnadní tím, že mu k měření stačí poměrně hodně krátká doba. Není to možná tak bleskové měření, jaké nabízí Leica HD-B, ale aspoň pocitově je to o trošku rychlejší než Swarovski Range.
Zjištěné odchylky měření jsou ze střeleckého hlediska zcela nepodstatné. Zkoušel jsem měřit vzdálenosti ještě dál, doma, z okna přes park k domům naproti. Výsledky jsem kontroloval odečítáním z map na www.mapy.cz a měření souhlasilo s mapami na nějakých +- 5 metrů. Pro střelecké účely v rozsahu běžných loveckých vzdáleností je to opět lepší přesnost, než kolik bych potřeboval.
Testování dálkoměru pokračovalo při zimním doplňování krmelců v honitbě, kde tlupy srnčího v otevřených polích poskytly ideální zkušební prostředí. Výsledky jsou podobné testování na geodetické trati – do asi 400 metrů se měří snadno, do 600 až 700 metrů si dokážu pomoci například opřením dalekohledu o strom. Dále už při měření musíte spoléhat na nejbližší větší odrazovou plochu.
Při měření záleží na barvě odrazové plochy, obecně platí, že tmavší odrazová plocha dosah omezuje, světlá zkracuje. Ovládání dálkoměru je přitom jednoduché a pohotové.
Co oceňuji, že dálkoměr si je do vzdálenosti asi 500 metrů schopen poradit s průhlednými překážkami typu okénko u auta (to boční, přibližně svislé a blízko od dalekohledu; šikmé a vrstvené čelní sklo je problém, se kterým si neporadil žádný mnou dosud zkoušený dálkoměrný dalekohled), nebo okno domu, a to dokonce i s dvojitým zasklením.
Z ryzí zvědavosti jsem zkoušel měřit i přes akrylátové zasklení lodžie – tedy materiál, který má k optickému sklu opravdu hodně daleko. K mému obrovskému překvapení bylo měření možné až do vzdálenosti asi 300 metrů, ačkoliv jsem neuspěl na každý pokus.
 
MeoRange může jako doplňkovou informaci zobrazovat polohový úhel (elevaci či depresi) nebo teplotu nebo tlak vzduchu nebo směr pohledu – kompas.
Polohový úhel jsem změřil pomocí improvizovaného držáku s vodováhou a školním úhloměrem, měření mi vycházelo s přesností asi +-2° a neumím říci, jak moc se na této přesnosti podílela chyba přístroje a jak chyba metody. Faktem je, že pro běžnou loveckou střelbu, i na poměrně velké vzdálenosti, je to přesnost zcela dostačující.

Jednoduchý přípravek na testování přesnosti elektronického kompasu zabudovaného v dálkoměru MeoRange. Dalekohled je na prkénku zafixován pomocí pruh§ průhledné lepící pásky, kompas na prkénku drží oboustranná lepenka. Není nutné se trápit přesným sladěním obou kompasů, korekce je prostá. Mnohem podstatnější je, mít možnost opakovaně zaměřit jeden a ten samý bod a opakovaně jej odečítat.



Teplotu jsem měřil pomocí klasického rtuťového teploměru. Teplota indikovaná MeoRangem se v rozmezí teplot -4 °C + 25 °C nelišila od rtuťového teploměru o více než 2 °C, neobjevil jsem přitom žádnou systematickou závislost. Ale trvá poměrně dlouho, než přístroj při rychlé změně teplot zareaguje. Tohle je dobré mít na paměti zejména v zimě, kdy dalekohled může být vyhřátý třeba dlouhou jízdou v autě a po vystoupení trvá více než deset minut, než se teplota ustálí na nové hodnotě. Ale Leica HD-B, asi nejlepší současný dálkoměrný dalekohled na dnešním trhu, má podobnou prodlevu.
Přiznám se, že jsem nekontroloval přesnost měření tlaku vzduchu, prostě jsem neměl po ruce vhodný barometr.
Pro běžného střelce mají všechny tři výše uvedené měřené veličiny jen omezený význam. Situace se ovšem bude významným způsobem měnit, pokud jste znalý střelec hodlající střílet na opravdu velkou vzdálenost. Platnost běžných balistických kalkulátorů a aplikací, pracujících pouze s balistickým koeficientem střely a polohovým úhlem končí někde kolem 400 metrů. Pokud kalkulátor umí pracovat i s aktuální teplotou a tlakem vzduchu, prodlužuje se dosah poměrně přesného výpočtu až někam k 800 metrům. Pokud o podobné extrémní střelbě uvažujete, pak má ovšem velký význam doplnit dálkoměr o nabízený balistický software. Přesnost měřených vstupů je pro něj plně dostačující.
Kompas a jím určený azimut je poslední hodnota, kterou jsem u MeoRange zkoumal. Připevnil jsem dalekohled na prkénko, na kterém byla současně připevněná i buzola. Malé elektronické kompasy jsou podle mé dosavadní zkušenosti spíš orientační přístroje, které nedosahují přesnosti ani běžné turistické buzoly. MeoRange v tomto směru není výjimkou, přesnost je podle mých pokusů v rozmezí přibližně +-2 až 3°. Tohle si člověk uvědomí při opakovaných měřeních azimutu jednoho a toho samého bodu, například já jsem si zvolil ve svém okolí pět výrazných bodů a opakovaně, v různém pořadí, jsem měřil jejich azimuty.
Opět, na nepřesnosti měření se do určité míry asi podílí i kolečko jako záměrný bod, které pro podobné hříčky není úplně ideální. Ale pro základní orientaci to stačí, ovšem pro skutečnou navigaci v terénu bych se spíš spolehl na buzolu.
Přesto kompas má uplatnění – pokud si těsně před výstřelem odměříte vzdálenost a azimut k cíli, může vám to pomoci najít nástřel. Kdo někdy hledal nástřel na rozlehlé louce nebo v poli bez výrazných orientačních bodů, ten mi snad dá za pravdu, že takováto jednoduchá orientace nemusí být k zahození.
 
Dovolte mi nyní několik subjektivních pocitů. V době, kdy jsem sloužil ještě u armády, jsme robustním, mohutně působícím výrobkům, říkali tankové. Byl tankový nůž, tanková bedýnka a židle, dokonce i tanková čepice. MeoRange by si asi proto taky vysloužil přezdívku tankový. Ačkoliv je ve skutečnosti lehčí a menší než například Leica Geovid HD-B, působí subjektivně dojmem většího a opravdu odolného přístroje. Díky tomu ovšem sedí dobře v ruce, je stabilní, což oceníte zejména při měření vzdálenějších cílů.
K tomu je dobře „naladěný“ odpor hlavního měřicího (OK) tlačítka, takže si při měření nestrhávám dalekohled z cíle.
Asi bych ale uvítal ještě výraznější texturu hlavního tlačítka, dávalo by mi to pocit větší jistoty, zejména v rukavicích. Je ale také pravda, že tlačítko je natolik velké a tak šikovně umístěné, že pokud položíte přirozeně ukazovák na horní plochu dalekohledu, nemůžete ho minout.
MeoRange nemá režim kontinuálního měření vzdálenosti, což mě napřed trochu překvapilo, ale pak jsem si uvědomil, že právě tahle funkce mi nijak zásadně nechybí.
Příjemný je poměrně „teplý“ povrchový plast, který nenamrzá a nestudí do ruky.
Poměrně velké kolečko záměrného bodu je hodně výrazné a na cíl ho usadíte velmi rychle a intuitivně.
Automatická regulace jeho jasu je příjemná a ve spojení s ní mi nijak nevadí, že základní nastavení jasu je pouze ve třech stupních.
Doplňkové údaje se na spodním řádku displeje zobrazují s malým zpožděním, ale to mi v zásadě nevadí. Trochu nepříjemné je, že doba zobrazení naměřených hodnot je poměrně krátká a nenašel jsem způsob, jak si ji prodloužit.
Za zamyšlení by také stálo zdrsnění ostřícího kolečka, trochu agresivnější povrch by mu slušel a zejména v zimě by přispěl k uživatelskému komfortu.
Jako všechny binokuláry 10x42 i nový MeoRange je citlivý na správný rozestup obou tubusů a přisazení okulárů k očím, to je ale důsledek průměru 4,2 mm výstupních pupil. Zejména my, kteří nosíme brýle, si tedy musíme dobré přisazení pořádně nacvičit a pokud ne, pak je třeba akceptovat o trochu menší pohotovost dalekohledu.
 

 
Pokud mám shrnout všechny dojmy z nové Meopty 10x42 MeoRange, pak jsou vesměs příjemné. Jeví se mi jako robustní, dobře ovladatelný dalekohled s dálkoměrem, jehož dosah přesahuje střelecké potřeby běžného střelce a vyhoví i střelci extrémnímu.
Přesnost měření dálek je shodná s přesností měření jiných dálkoměrů od předních výrobců a myslím, že tato přesnost je daná fyzikálním principem měření. Podle mých zkušeností má MeoRange mimořádnou schopnost úspěšně se vypořádat s optickou nepřízní typu dokonce i vícenásobně zaskleného okna a jiných průhledných překážek.
Optické kvality MeoRange umožňují jej využívat jako hlavní pozorovací přístroj, aniž by uživatel dělal nějaký kompromis.
MeoRange podle mého názoru jednoznačně patří do kategorie „lepších“ dálkoměrných přístrojů. Není úplně laciný, nakonec Meopta již delší dobu není levná značka, ale poskytuje podle mě velmi dobrý poměr výkon / cena. Pokud tedy uvažujete o dalekohledu s dálkoměrem, měli byste se zamyslet i nad novou Meoptou 10x42 MeoRange.
Ing. Martin HELEBRANT


 
 
vychází v 6:42 a zapadá v 19:05 vychází v 16:40 a zapadá v 0:36 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...