Časopis Myslivost

Červen / 2018

Historicky čtvrtý z pouhých pěti

Myslivost 6/2018, str. 12  Jiří Kasina
Moje éra v redakci časopisu Myslivost započala v roce 1986,.kdy jsem v září nesměle zaklepal na sekretariát časopiseckého oddělení Státního zemědělského nakladatelství jako čerstvý vysokoškolák. Pod dojmem Čapkových povídek a fejetonů jsem očekával redakci plnou zuřivě bušících redaktorů do psacích strojů, doufaje, že se mezi nimi jeden nezkušený nováček nějak ztratí. Shodou okolností stále dodnes moje kolegyně, Vlaďka Turečková, mě zavedla do dveří s nápisem Myslivost. Místnost o pár metrech čtverečních, kam se sotva vešly tři psací stoly ve čtvrtém patře Státního zemědělského nakladatelství. Mezi dveřmi jsem si poprvé podal ruku se šéfredaktorem, resp. v tehdejší mluvě vedoucím redaktorem. Místnosti vládnul elegantní uhlazený tichý pán v šedém obleku, Ladislav Janoštík.
Druhý stůl patřil sekretářce (legrační bylo, že v ten den se mnou také nastupovala nová sekretářka, Tereza Tošnerová), třetí stůl měl patřit mně. Ani ve snu by mne tehdy nenapadlo, že se mi zahajuje životní etapa dnes už více než tří desetiletí jednoho povolání. A už vůbec jsem nevěděl, a tedy ani nevnímal tíhu okamžiku, kdy jsem symbolicky dostal na redakčním dresu číslo 5, jsem totiž v pětadevadesátileté historii časopisu Myslivost teprve pátým šéfredaktorem v pořadí!
A proto jsem v období výročí časopisu rád pozval do nové redakce mého předchůdce ve funkci šéfredaktora, Ladislava Janoštíka, na pár slov, na chvilku vzpomínání. Ale také proto, abych mu popřál, neboť se v obdivuhodné tělesné i mentální svěžesti dožívá 22.6. krásného jubilea 90 let! Je tedy jen o pět let mladší, než samotný časopis, který vedl. 


 
Pane Janoštíku, vlastně jste mi ani nikdy nevylíčil, jak a kdy jste se do redakce Myslivosti dostal…
 
Do Státního zemědělského nakladatelství jsem přišel v roce 1954. Předtím jsem pracoval na zemědělském odboru okresního národního výboru v Šumperku. Občas jsem posílal příspěvky do Zemědělských novin, a protože jsem se chtěl přestěhovat do Prahy, tak jsem se zašel do novin zeptat, zda by pro mne nebylo místo. Mimochodem, byla to ta budova, o které se poslední dobou hodně psalo, nedávno zbořená na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice v Praze. V novinách místo v tu chvíli nebylo, ale protože tehdy v budově o dvě patra výše sídlilo Státní zemědělské nakladatelství, poslali mne tam, a já se domluvil na místě redaktora v časopisu Včelařství.
 
Budovu samozřejmě znám, tam já k Vám do redakce nastupoval v roce 1986 jako redaktor elév. Ale kdy přišla ta změna ze Včelařství do redakce Myslivosti?
 
V roce 1976 odcházel do důchodu vedoucí redaktor Myslivosti Josef Novotný, tak jsem po něm funkci přebral a přešel ze Včelařství do Myslivosti.
 
Zkuste zavzpomínat, jak se tenkrát časopis dělal.
 
Samozřejmě, že podmínky byly zcela jiné než dnes. Časopis jsme dělali ve dvou lidech, kromě mne byla v redakci už jen sekretářka a redaktorka Marta Konopásková. Nebyly žádné technické vymoženosti, vše se přepisovalo na stroji, komunikace s autory jen poštou. Výrobní doba jednoho čísla byla tři měsíce. Dokonce ani neměly všechny redakce přímou telefonní linku, volalo se přes centrálu. Až později jsem měl jako jeden z mála meziměstskou pevnou telefonní linku, protože jsem vykonával funkci předsedy závodního výboru ROH.
 
Máme tady za sebou svázané ročníky, mnohokrát jsem jimi listoval, ale řekněte sám, jak časopis vypadal, když jste ho přebíral?
 
Časopis měl jen 24 stran, už v té době měl ale barevnou obálku. Zažil jsem ještě horkou sazbu a tisk na rotačce. Uvnitř časopisu byly jen černobílé obrázky, ani na vnitřních stranách obálky nebyla barva. Pokrokem byl tisk ofsetem, tisklo se tenkrát v Praze v tiskárně Mír, hned vedle Václaváku.
 
Vzpomenete, ve kterém roce to bylo, kdy se přešlo na ofset a na barvu uvnitř?
 
Tak pojďme, víte, já už si sám přesně nevybavuji. (L. Janoštík s evidentním nostalgickým rozpoložením hladí hřbety svázaných ročníků a neomylně bere do ruky odpovídající ročníky). No vida, tady to máte, na ofset se přešlo číslem 5 v roce 1980, je to vidět hned na změně barvy papíru. A počkejte, hned se taky podívám, kdy začala barva uvnitř. (Chvilka listování a hledání…). Ano, tak to je jasné, můžete se podívat, ročníkem 1982 se začaly dávat barevné obrázky i na vnitřní stránky čísla. Ale nemyslete si, že to bylo jen tak, museli jsme dodržovat maximální rozměry snímků, jak to bylo přesně si už ale nepamatuji, stejně tak nesměl být v čísle větší počet snímků.  A pamatuji si velmi dobře, že Myslivost oproti ostatním zájmovým časopisům ve Státním zemědělském nakladatelství na tom byla ještě dobře. Například oproti Rybářství nebo Chovateli, a to nemluvím o výrobních časopisech  jako byl Náš chov nebo Úroda, měl vylepšení časopis Myslivost většinou jako první, protože měl taky největší náklad. Stejně tak byl limitován ale i příděl papíru, proto byl i počet výtisků omezen.    
 
Když jste nastoupil do Myslivosti v roce 1976, jezdilo se na reportáže, na rozhovory?
 
Zpočátku moc ne, nebylo ani služební auto. Když jsem někam jel, tak jsem jezdil vlakem nebo autobusem, rozhovory se tenkrát dělaly hlavně na okresních mysliveckých svazech. Rozhovor jsem si na místě zapisoval ručně a pak v redakci z poznámek přepisoval na psacím stroji. Stejně tak nebylo úplně snadné pořídit snímky.
 
A byl v té době dostatek autorů?
 
Autorů bylo dost, základem pro mne ale bylo to, že jsem pravidelně chodil na zasedání Myslivecké komise a Kulturně-politické komise Českého mysliveckého svazu. Tam jsme se vždy domlouvali, kdo co napíše, tam se dělaly plány a v podstatě každý člen komise měl za úkol pravidelně do časopisu přispívat. A to vy dneska už nemáte?
 
No, raději to snad nebudu rozebírat, ale toto dneska alespoň zčásti dělá Redakční rada…
 
Vidíte, to bych zapomenul, já jsem se taky pravidelně zúčastňoval zasedání Redakční rady, ano, i tam se domlouvalo mnoho článků, pravidelně se tam projednávaly i dlouhodobější plány, například se vždy stanovilo, kdo a jaký bude dodávat seriál. Například si vzpomenu na seriál Mladým přátelům myslivosti, který redakci dodával Dr. Bouchner, seriál Stromy a keře v honitbě zase zajišťoval Ing. Hromas, o drobné i spárkaté zvěři pravidelně psali Lochman, Fišer, Hanuš.  taky Ing. Havránek, soudničky nám nejprve psal doktor Pohl, později doktor Horák..
 
A jak jste to měl s dodávání snímků k článkům a na obálku?
 
V rámci možností jsem se snažil samozřejmě dát k článkům nějaký snímek, ale byla to úplně jiná doba. Žádná elektronika jako dneska. Černobílé snímky se zhotovovaly z klasických černobílých fotografií, tedy z papírových podkladů. A barevné snímky, to byl problém, protože kolik fotografů mohlo používat kvalitní a v té době nesmírně drahé barevné kinofilmy a diapozitivy? Navíc aby výsledný snímek na obálce vyšel alespoň trochu kvalitně, používaly se jako podklady diapozitivy 6x6 nebo 6x9 cm, ty se těžko sháněly, mnohokrát byl problém udržet alespoň trochu věrnou barevnost předlohy. 
A samotných fotografů zvěře bylo velmi málo, pamatuji si na jména jako byl Eduard Studnička, Jaromír Zumr, bratři Holečkové, Jan Rys. Ti s námi dělali asi nejvíce.
 
A kdo tehdy připravoval časopis graficky?
 
V redakci jsme sestavili články, předali přepsané na stroji a z počátku v tiskárně, později v nakladatelství, jsme měli grafiky, kteří kreslili ručně tak zvané zrcadlo, rozvrhovali články na jednotlivé strany, muselo se tenkrát počítat kolik se vejde řádků a nebo jednotlivých znaků. Byli jsme rádi, že jsme na stránku mohli použít jednu přídavnou barvu, v Myslivosti zelenou nebo hnědou. Ale zpočátku použít na jednu stránku obě barvy nešlo.
A později, kdy už jsme mohli použít barevné snímky, tak zase se mohly použít jen na některé strany, na ty zase ale třeba jen jeden nebo maximálně dva snímky, a to ještě nesměl snímek přesáhnout určitou velikost. To, jak dneska používáte mnoho barevných krásných snímků a třeba přes celou stránku, jsme za našich časů vůbec nemohli, o tom se nám ani nezdálo.
 
Když jsem já nastupoval v roce 1986, tak byla ale výrobní doba tři měsíce…
 
Ale v té době to bylo normální, na stole v redakci jsme měli vlastně průběžně tři čísla – jedno se připravovalo, připravovaly se a přepisovaly příspěvky, další číslo bylo na první korektuře, texty byly vytištěné jen ve sloupcích, četlo se a opravovalo, a třetí číslo bylo na druhé korektuře, kdy se četly další korektury, texty se stříhaly, lepily do finálních sloupků na papírové zrcadlo a doplňovaly se obrázky. Takže kolikrát se zimní čísla připravovala už koncem léta, logicky ani nebyla velká aktuálnost příspěvků.
 
Před chvílí jste mluvil o omezení přídělu papíru, jak to vlastně bylo a kolik byl náklad a počet předplatitelů?
 
Na každý rok muselo nakladatelství žádat o příděl papíru na tisk každého časopisu, předem byl stanovený počet stránek každého časopisu. A z přídělu papíru vycházel také náklad, počet tištěných výtisků. Už si nepamatuji přesná čísla, když jsem do Myslivosti nastupoval, bylo to asi sedmdesát tisíc, ale vím, že nejvíce se tehdy tisklo něco málo přes sto tisíc výtisků. Veškerý náklad odebírala Poštovní novinová služba, která také vedla seznam předplatitelů. A nejen u Myslivosti bylo běžné, že si čtenáři chtěli časopis předplatit, ale byl stanoven určitý limit počtu předplatitelů, takže se dělaly pořadníky a noví předplatitelé museli čekat, až někdo s odběrem skončí.
 
A v té době jste chodil na hony nebo na lovy?  Vím, že jste nebyl pravidelný lovec a myslivec, ale kam jste jezdil nejradši?
 
Já jsem měl známého myslivce, jmenoval se Tonda Roháček, měl na starosti lesy kolem Prahy, s ním jsem párkrát byl na mysliveckých akcích. Měl jsem lovecký lístek, brokovnici dvanáctku, už je to pár let, co jste mi domlouval její prodej. Myslivosti se už dlouho nevěnuju a na známé už jen vzpomínám, je to už dlouho. A po pravdě ani zprávy z myslivosti pravidelně nesleduji, vím jen, že je dnes problém s přemnoženými divočáky.
 
Takže jak si užíváte stáří?
 
Bohužel mi v roce 2016 zemřela manželka, byla učitelka, zůstal jsem sám v bytě, ale naštěstí nedaleko bydlí dcera. Přes týden si zajdu koupit oběd do nedaleké restaurace, o víkendu jsem u dcery, občas s ní jezdím na chalupu nedaleko Dvora Králové. Když mám volno, koukám na televizi, rád mám pořady o přírodě, ale mohlo by jich být víc. A ty myslivecké, ty skoro nejsou. Moc se mi líbil třeba seriál Tisíc let české myslivosti.
 
A jak se vám líbí dnešní Myslivost? Přečtete si jí? Nebo nějaké myslivecké povídky?
 
Knížky ne, ale děkuji, že mi posíláte časopis, ten si rád čtu. Je krásný, obdivuji, kolik máte fotografií a kolik se tam vejde článků, Sotva někdy stihnu celé číslo za měsíc přečíst. A chápu, že máte hodně reklam, to za nás nebylo, ale asi vám to přinese potřebné finance, bez reklam by to už asi nešlo, že?!
A tak doma často sedím a vzpomínám, víte, je to smutné, že už mnoho z mých kamarádů tu mezi námi není. A je mi taky líto, že nám zbourali dům na Václavském náměstí, kde bylo nakladatelství, kam jsem chodil, už je to také jenom vzpomínka.
 
připravil Jiří KASINA
snímky Miloš Fischer
 
vychází v 7:46 a zapadá v 15:58 vychází v 9:26 a zapadá v 17:57 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...