Časopis Myslivost

Červenec / 2018

I ty česká myslivosti!

Myslivost 7/2018, str. 18  Milan Cihelka
Současná česká myslivost může zájemcům o tuto činnost nabídnout v zásadě pouze tři směry. Udělejme si adeptský kurs, získejme lovecký lístek a jděme do praxe. Co zjistíme?
 
První směr je možnost pronájmu honitby pro solventní zájemce, nejčastěji od LČR, a to formou výběrového řízení. Rozhodující faktor v tomto je množství peněz, které je ochoten zájemce zaplatit. Ročně se jedná o někdy až mnohasettisícové částky, přičemž dochází ještě k navýšení za někdy diskutabilní škody způsobené zvěří na lesních porostech. Pronájem je smluvně uzavřen na deset let a každým rokem se platba navyšuje o procenta inflace. Zádrhelem, který nás běžné myslivce ale asi nemusí trápit, je potřeba sehnání nemalého finančního obnosu na pronájem.
 
Druhý směr činnosti myslivců je možno vidět v mysliveckých spolcích. A je tu asi největší zádrhel. Obvykle je ve spolku aktivně činných a lovících tak asi dvacet procent členů. Ale stanovy jsou stanovy, a tak nové členy spolek většinou nepřijímá. Tedy pokud není uchazeč o členství přímým příbuzným některého z vedoucích funkcionářů. Co naplat, že máte chuť do myslivosti, jste mladý, vzdělaný, dokonce snad už máte i loveckého psa se zkouškami, že chcete pro myslivost něco udělat? Ale kdeže, my, spolek, vás nepotřebujeme! A že máme škody od černé zvěře na polích a že byste nám pomohl s regulací stavů? Však ono to nějak dopadne! A já stejně na ten svůj posed, který jsem stavěl před patnácti lety, nikoho nepustím, sice tam nechodím, ale co kdybych třeba někdy chtěl. Je to moje!
Že myslivci stárnou, to stárne přece každý, že se snižuje členská základna ČMMJ, co je mi do toho, že tu máme přihlášky o členství, ať jdou jinam, my máme plný stav. A psy nepotřebujeme, drobná tu skoro není, na těch dvou naháňkách to obstarají naši jezevčíci, sice zkoušky nemají, ale to nám přece nevadí. A že jsou tu dvě zájemkyně s maďarskými ohařkami, které by tu chtěly dokonce ty jejich psy cvičit - no to by nám ještě tak scházelo!
Divil bych se, pokud byste někdy někde v poslední době takové názory neslyšeli.
 
Třetí směr realizace v myslivosti umožňují poplatkové lovy, ať už u nás nebo v zahraničí. Přijel, střelil, zaplatil, odjel. Nájemci honiteb takto získávají peníze na nájemné, lovec zase v co nejkratší době trofej a možná i myslivecký zážitek, je to myslivecká komerce, ta tu byla i v minulosti a probíhá-li podle zažitých zvyků a tradic, budiž. Ale jako mor v našich honitbách se rozlézá nešvar, či dokonce popírání zákonných norem a vyhlášek. Na kolika místech a v kolika honitbách stojí kazatelny v určitých částech honitby, kde všichni tiše tolerují, že tam si to přece na tento rok pronajal od našeho sdružení „pan movitý“, tam mu nesmíme lézt, on si tam krmí a střílí, co chce a kdy chce. Chlapi, hlavně o tom nikde nemluvte, peníze potřebujeme!
 
Naše myslivost je přitom zapsaná jako nehmotné kulturní dědictví. S tím jsou neodmyslitelně spojeny určité povinnosti, zvyky a tradice, které musíme ctít a dodržovat. Čím méně bude myslivců, tím více bude toto vše ohroženo. Už ani nemusíme být členy stavovské organizace – Českomoravské myslivecké jednoty. Zpočátku to sice byla velká úleva po letech nedobrovolně-povinného organizování různého druhu, průkazek, dosazování, protěžování, cenzury a sledování občanské angažovanosti, ale v současné době při negacích od veřejnosti by stálo za úvahu svojí účastí a členstvím posílit celostátně důležitou organizaci. Ale to je záležitostí nikoliv jenom členů řadových, ale také vedení ČMMJ. Nepřešlapování na místě, otevřené informování o konkrétním finančním hospodaření tak, aby každý člen měl přehled kam a na co byl jeho příspěvek použit. Členové nejsou zaměstnanci vedení jako někde ve firmě, naopak vedení bylo zvoleno námi, řadovými členy, my dáváme členské příspěvky a za ně právem požadujeme služby, servis a informace. Ale v dnešní hektické době nelze zase chtít, aby někdo nějakou funkcionářskou činnost – kromě schůzí s občerstvením – vykonával s plným nasazením, dobrovolně a zadarmo. Každá dobře odvedená činnost musí být ohodnocená, platí osobní zodpovědnost při úspěchu i neúspěchu a nikoliv clona kolektivního mlžení a rozmazávání či ignorace problému.
Základní snahou ČMMJ musí být to, jak přilákat k sobě více nezapojených myslivců, zájemců a zájemkyň o různé druhy mysliveckého vyžití, nejen lovců, ale i kynologů, střelců, sokolníků a dalších. Ale členům se musí i něco nabídnout. Jen právo člena volit a být volen není dostačující, každý ze členů musí nabýt pocit, že ho „jeho“ organizace chrání, zaštiťuje, poskytuje služby a oporu. Zatím je členství v ČMMJ pouze dobrovolné, bohužel ne jen naší vinou jsme byli v devadesátých letech degradováni pouze na spolek. A bude-li trend poklesu počtu členů dále pokračovat, může se stát, že budeme za nějaký čas bráni tak vážně asi jako spolek baráčníků.
Uvědomme si, proč vůbec byla kdysi dávno založena jednotná myslivecká organizace. To proto, aby českou myslivost měl navenek kdo veřejně zastupovat a hájit tak naše zájmy. Bohužel v dřívějším režimu bylo toto zpolitizováno a mocensky vedeno, a tak vznikla nedůvěra a odtažitost. Ale myslivost není jen spolek dobrovolníků, je to důležitá činnost obhospodařující národní bohatství s respektováním životního prostředí. Chybí v tomto směru státní koncepce, kvalifikované řízení. Myslivost je ale přece také o kolektivním duchu, kamarádství, vzájemné pomoci a respektu.
Jsme na rozcestí, na jedné straně ubývá členů ČMMJ, na straně druhé zájemcům o myslivost není umožňováno myslivost vykonávat. Naše středoevropská myslivost se vyvíjela po celá staletí coby humánní lov volně žijící divoké zvěře s velkým podílem kulturních, společenských a uměleckých aspektů, spolu s cíleným chráněním zvěře a jejího prostředí. A toto musíme zachovat, odmítnout degradaci české myslivosti na jenom nějakou zábavnou v osobním volnu provozovanou kratochvíli, nebo dokonce pouze na „zdroj získávání kvalitní živočišné bílkoviny“.
Milan CIHELKA
vychází v 7:52 a zapadá v 16:28 vychází v 12:36 a zapadá v 2:20 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...