Časopis Myslivost

Červenec / 2018

JAK PÍT BEZ VODY…

Myslivost 7/2018, str. 14  Štěpán Neuwirth
… je otázka, kterou vyvolala média na konci dubna a počátku května roku 2018, kdy se začala přetřásat velmi závažná problematika nedostatku vody. Bombastické titulky jako - ČESKO POMALU VYSYCHÁ. A BUDE HŮŘ! - uváděly články plné informací o suchu, nedostatku vody, umírajících lesích, vysychajících tocích, rybnících a přehradách. Jeden by řekl: Novináři objevili Ameriku! Nabízí se otázka: Proč až v těchto dnech?
 
Nastal čas připomenout, že myslivci na zhoršující se stav krajiny se všemi důsledky upozorňovali už desítky let, ale marně. Muži v zelených oblecích vnímali vždy změny v krajině velmi citlivě. Není divu! Jsme v přírodě, pokud ne každý den, tak velmi často. Rozhodně častěji než novináři a – třeba – politici.
Je pravda, že s ničením přírody začali naši pra-pra-předci tisíce let před Kristem ve chvíli, kdy je přestalo bavit s nasazením života lovit mamuty, dělit se o přístřeší v jeskyních s medvědy, prchat před šavlozubými tygry a hrabat se v zemi, aby utišili hlad kořínky.
V okamžiku, kdy se z lovců a sběračů změnili v zemědělce, začali klučit lesy a zřizovat pole, chovat dobytek a stavět sídelní útvary, přestali umírat v ranném věku a množili se, množili se, množili se. Vše ostatní, co lidstvo začalo páchat, je obecně známo.
Dnes je nás na planetě Zemi více než sedm miliard. Povětšinou si žijeme blahobytně, alespoň v našem podnebním pásmu, a náš životní standard z nás udělal sobce, kteří nemíní ze svých nároků ustupovat, ale naopak. Ať to stojí, co to stojí…
 
A stojí to hodně. Myslivci v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století viděli a kritizovali scelování rolí, vysušování mokřin, likvidaci volně roztroušené zeleně, vliv stále výkonnější zemědělské techniky a chemie na kvalitu půdy i změnu agrotechnických postupů.
Bývaly časy, kdy se v jednom metru krychlovém půdy hemžilo asi půl milionů všelijakých organizmů – plísněmi počínaje, krtonožkami a žížalami konče. Všechno to provzdušňovalo půdu a díky tomu její schopnost vstřebávat spadlou vodu byla neuvěřitelná. I takový příval deště zmizel z povrchu do pár hodin.
Vsákavost půdy je dnes minimální, protože těch mikroorganizmů v kubíku zeminy zbylo pár desítek tisíc; vše jinak zhubila chemie.
I proto jsou tedy krtčí hromádky na polích velmi zřídkavé. Nejsou žížaly, nejsou krtkové! Udusaná, mrtvá půda, většinou už bez humusu, je tedy jen jakousi vodotečí, díky níž mizí ze zemědělské krajiny život!
 
Souhrn vlivů na stav naší krajiny a zejména zemědělské orné půdy jsem nazval součtovým faktorem. Na počátku května napsal poslanec Václav Klaus mladší komentář SUCHO JAKO V ROCE 1947. V tom se nemýlil, stejně jako je pravda, že historie dokládá další kritická období, kdy nedostatek vody měl za následek i hladomor.
Hodnotit evoluční vývoj planety Země nemíním, ona si naše planeta vytváří podmínky po svém. Ale popřít, že se na mnohých negativních jevech podepsala lidská civilizace, je fatální omyl. Kdysi také poslancův otec vyslovil větu: „Děláme přírodu krásnější…“
Na rozdíl od akademiků myslivci myslí a svá poznání sdělují na základě praktických poznatků. Jinak také vnímají skutečnou krásu přírody a zejména nezastupitelnost a mnohočetnost jejích funkcí.
Vidí změny v hospodaření těch, kterým se zemědělci dá říkat jen s velkým sebezapřením.
Vidí ohromné lány řepky olejné a kukuřice, vidí důsledky ničivých erozí – každý rok zmizí z našeho území až 21 milionů tun ornice.
Od roku 2000 bylo zabetonováno, zaasfaltováno, zastavěno vším možným 148 tisíc hektarů orné půdy, většinou nejvyšší kvality. Pro představu pana poslance jsou to zhruba troje Beskydy!
A betonuje, asfaltuje a zastavuje se dál s neutuchající vehemencí. S každým takto zničeným metrem půdy se zmenšuje plocha schopná jednak vstřebat vodu, jednak vyprodukovat vše, čím jsme živi.
 
Kam mizí voda, která spadne na všechen ten beton?
 
Steče po povrchu, odpaří se, smete tisíce tun ornice. A jak je známo, tak na asfaltu a betonu toho moc nenaroste. Poté, když na každého obyvatele ČR zbývá pouze 0,2 ha orné půdy, tak nám hrozí hladomor nejen kvůli suchu. Svého času jistý poslanec za ODA prohlásil, že nám nedostatek potravin hrozit nemůže, protože si je dovezeme ze zahraničí. Jaká to moudrost, praotče Čechu!
 
Za vším hledej člověka. Vodohospodáře, kteří narovnávali tak dlouho řečiště řek, až z nich udělali kanály, které velmi rychle odvádějí vodu z našeho území. Jen regulací Labe přišla tato řeka o 30 kilometrů toku; a to je, sakra, už hodně vody, hodně zmizelých původních břehových lokalit, že?
V Moravskoslezském kraji mohu pozorovat situaci v úbytku vody na vlastní oči. Odra a její přítoky – Lubina, Ondřejnice, Bílovka (tu nedávno revitalizovali), Polančice – to jsou dnes jen stružky, v nichž voda ubývá každý den.
A přehrady? Těrlicko, Žermanice, Olešná, Baška a další jsou zanášeny splachy z polí, takže jejich kapacita už dávno neodpovídá plánovanému objemu zadrženého vodstva. Navíc se z těchto nádrží (stejně jako z rybníků a jezer) voda strašně rychle odpařuje. Přehrady také vytvořily mikroklima, které ani zdaleka není tak prospěšné jako jsou lesní komplexy.
 Pokud ještě na počátku dvacátého století naše území zadrželo asi jeden bilion kubíků vody, dnes je toto číslo poloviční!
 
Nakládáme po těchto zkušenostech s vodou rozumně, šetrně?
 
Ale vůbec ne! Jako paradox vypadá fakt, že nejvíce vody spotřebuje zemědělská výroba, tedy zemědělci, kteří si zničili vlastní půdu. Naše republika je žlutá a modrá. Tu modř představují mimo jiné soukromé bazény – a že jich je! Nesmím také zapomenout na fotovoltaické elektrárny – těch je ještě více. Navíc se pořád staví na zelené louce, byť je po celém státě rozprostřeno na jedenáct tisíc brownfieldů, tady kdysi zastavěných a dnes už nevyužívaných ploch. Jenže, kdo by tyto stavby rozebíral a pak stavěl nové? To by bylo velice drahé, neekonomické a developerům jde především o zisk…
A to nemluvě o nekonečných střechách nesmyslných skladovacích hal, jako mor se rozrůstajících kolem všech větších měst, samozřejmě také postavených často na té kdysi velmi úrodné orné půdě. Byznys jen kvete!
Fujtajbl! Jeden si musí po myslivecku ulevit. To když procestuje celou Evropu, aby zjistil, že nikde jinde si lidé takto neničí vlastní zemi!
Nemohu si odpustit jednu perličku: dnes je zvykem, že zemědělci ošetřují pole po sklizni řepky Roundupem, tedy chemickou látkou, která proniká se svými kancerogenními vlastnostmi do podzemních vod. Však se o škodlivosti glyfosátů mohli čtenáři dočíst v předchozích číslech.
Když jsem jednomu soukromému zemědělci vysvětloval, že i on může díky pití vody onemocnět, odpověděl: „Nemám studnu, piji vodu z Kružberku.“ (Pro vysvětlení – přehrada v Moravskoslezském kraji.) Uvádět argumenty, že po geologických zlomech může podzemní voda z jeho pole doputovat i do Kružberka, jsem už pokládal za zbytečnou osvětu.
 
Proč umírají naše lesy?
 
Důvodů je více. Kdo má čas, ať si na internetu najde přednášku Prof. Ing. Vladimíra Simanova, CSc. Vyjímám heslo přednášky – Lesy = Katastrofa. Proč?
Po roce 1987 hmyzí kalamity prakticky neexistovaly, ty se objevily až po roce 1993. (Bylo vytěženo 2,5 milionů metrů krychlových dřeva napadeného kůrovcem.) Dále narůstaly po roce 2003 a v roce 2017 dosáhly téměř 5,5 milionů kubíků. Když zmizí lesy (a ony mizí!), které kromě jiných funkcí zadržovaly vodu, tak i této drahocenné tekutiny rovněž bude ubývat a ubývat a ubývat!
V závěru přednášky profesor Simanov shrnuje v několika bodech příčiny i návrh řešení. Dovolím si citovat: „Proto nemůže být ani dnes stav lesů záležitostí jejich vlastníků a správců lesa, ale musí za něj cítit i nést odpovědnost stát – tedy vláda a parlament.“
Odvážná myšlenka. Já měl kdysi v hlavě něco podobného, když jsem jednomu politikovi přednesl že soukromé vlastnictví pozemků je hrubý omyl. Stát by měl dávat pozemky pouze v léno. Pokud leník s nimi nebude zacházet jako dobrý hospodář, nechť jsou mu odebrány a dány v užívání jinému. Odpověděl, cituji: „Jako pravicový politik to musím odmítnout!“
Po letitých zkušenostech jsem došel k závěru, že politik může být národem pokládán buď za osvíceného, nebo… (tady si milý čtenáři zvol adjektivum dle vlastního uvážení.) Já se přiznávám, že jsem zatím na osvíceného politika po roce 1989 nenarazil.
 
Každý dospělý občan této země v roli otce či dědečka by se měl po přečtení mých myšlenek zadívat do očí svých dětí a svých vnoučat. Pokud ho u srdce zabolí z pocitu obav o jejich budoucnost, ať v jejich zájmu nezůstane lhostejný.
Nastal čas volat k odpovědnosti ty, kdo se nahrnuli do politických funkcí, aniž by zúročili svůj plat službou státu a národu v roli dobrých hospodářů v krajině!
Štěpán NEUWIRTH
vychází v 7:52 a zapadá v 16:28 vychází v 12:36 a zapadá v 2:20 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...