Časopis Myslivost

Červenec / 2018

Těžký život bažantů

Myslivost 7/2018, str. 20  -ACh-
Mnoha myslivcům připadá, že k tomu, aby se v honitbě každého roku zvýšily stavy drobné zvěře, postačí postavit několik zásypů a vystřílet škodnou. Kdyby to bylo tak jednoduché, už bychom měli ve většině oblastí vhodných k chovu drobné zvěře tisíce bažantů, koroptví a zajíců. Jen málokdo si však přitom uvědomuje, že k dosažení tohoto cíle, v případě bažantů a koroptví, je bezpodmínečně nutné chránit … hmyz!
 
 
Důvodů, které zapříčiňují trvalý pokles stavů drobné zvěře, je bohužel více. Podstatou problému nejsou pouze predátoři všeho druhu. Hlavní příčinou dramatického úbytku početnosti drobné zvěře v posledních desetiletích jsou bažantům nepřející změny v zemědělském hospodaření, které jdou ruku v ruce s nepříznivými podmínkami počasí. Můžeme do honiteb vypouštět stovky a tisíce ptáků, o které bylo předtím pečováno v odchovnách, předkládat jim tuny krmiva, intenzivně lovit predátory a přitom se po celou tuto dobu dopočítáme v honitbě pouze několika bažantů. Podle mého názoru je klíčem k úspěchu náprava existenčních podmínek pro život drobné pernaté zvěře.
V tomto směru nelze účinně zasáhnout, aniž bychom znali biologii konkrétního druhu lovné zvěře. Případný neúspěch může totiž být důvodem pro vyvozování mylných rozhodnutí, nechuť a rezignaci. Přibývá odborníků, kteří publikují výsledky svých výzkumů a přitom nám odkrývají tajemství, které do té doby halilo příčiny úbytku jednotlivých druhů zvěře a současně nám dovolují pochopit, kolik faktorů může ovlivnit početnost populace lovné zvěře.
Je smutnou realitou, že na zemědělských plochách se drobné zvěři pernaté nejen nedostává potravy, ale především tu chybí místa, kde by mohla úspěšně vysedět a vyvést kuřata. Na plochách, kde se intenzivně zemědělsky hospodaří, nemůžeme pro drobnou pernatou zvěř všude vytvořit „ráj“. Avšak i za současných podmínek je možné pro drobnou zvěř i ostatní divoce žijící živočichy šikovně využít místa, jako jsou tzv. neproduktivní plochy, okraje cest, plochy podél vodotečí, plochy kolem vedení energetických a jiných zdrojů. Určitě se najde v krajině takových ploch dost, a to i v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině. Vždyť například kdo si uvědomí, že lze využít například i svahy podél železničních koridorů. Tato místa jsou mnohde mnohakilometrovými pásy v krajině, kde zvěř může nalézt potravu v podobě hmyzu, místa pro slunění a osušení kuřat a nebo zde i nalezne i místa pro popelení. Můžeme tak pozitivně ovlivnit úspěšnost vysezení a vyvedení kuřat, tím pádem podpořit reprodukci a posílení volně žijíc populace bažantí zvěře.
 
Reprodukční energie
 
Jarní dny se pro drobnou zvěř pernatou stávají obdobím velmi intenzivního života. Nejen proto, že se odevšad ozývají hlasy tokajících bažantích kohoutů. Pestře zbarvené nápadníky můžeme pozorovat při vytváření svých harémů, které mohou čítat i 20 slepiček. Ideální však bude, když bažantí kohout shromáždí 5 až 10 slepiček. To představuje důležité vodítko pro myslivce, jelikož jim to umožní posoudit stav populace.
Pohlavní aktivita kohoutů dosahuje na jaře svého vrcholu. Kohouti v tomto období spotřebují množství energie na vzájemné souboje, na hlasové projevy během toku a ke střežení svého teritoria. Rozmnožování má v uvedené době prioritu, někdy se tak děje dokonce na úkor příjmu potravy.
Bažanti po zimním strádání mají relativně krátkou dobu na obnovení tělesné hmotnosti po skončené zimě, s nastávajícím tokem začínají bažanti zase hubnout. Nejsou to však jenom kohouti, kteří mají největší potřebu doplnit energii. Bažantí slepičky mají nároky dokonce v ještě daleko větší míře. Jejich požadavky na výživu jsou v období rozmnožování v podstatě stejně vysoké, jaké jsou v energeticky nejnáročnější době, tedy v zimě.
Bažantí slepičky v jarním období zřetelně a velmi rychle ztrácejí svoji tělesnou hmotnost. Nelze se divit, vždyť některé slepičky na jaře každého roku snesou 30 až 50 vajíček. Z toho důvodu vyžadují v této roční periodě čtrnáctinásobně vyšší množství vápníku, než činí potřeba bažantího kohouta. Vzhledem ke svým potravním nárokům spotřebují bažantí slípky šestinásobek množství bílkovin, které jsou obsaženy v tělíčkách hmyzu, nežli je tomu ve zbývajících měsících roku. Ve výživě slípek hrají klíčovou roli chrousti.
Potrava bohatá na živočišné bílkoviny je základním a zcela rozhodujícím předpokladem pro velikost snůšky. V honitbách, kde je zemědělská půda obhospodařována intenzivním způsobem, je ale k dosažení vysokých výnosů zapotřebí mnoha tun insekticidů. Bohužel se podle posledních provedených výzkumů ukazuje, že ve střední Evropě v intenzivních zemědělských oblastech došlo v posledních letech k vymizení 75 % hmyzu! Je to naprosto alarmující číslo a právě výše zmíněné plochy jsou posledními enklávami, kde může hmyz přežívat a vyvádět další generace. Logicky pak nedostatek hmyzu, resp. živočišné bílkovinné potravy, vede ke snížení reprodukce bažantů. To pak má za následek radikální snížení počtu bažantího dorostu v porovnání s místy, kde mají kuřata k dispozici rozsáhlé porosty křovin a dále tzv. neplodné plochy osídlené množstvím hmyzu, který na nich žije.
 
Snášení vajec představuje pro bažantí slepičky velké vypětí, které je vykoupeno mimořádným výdejem energie. Hmotnost slípek se v tomto zvláště vypjatém období sníží až o jednu třetinu! Snášejí totiž mnohem více vajíček, nežli jsou schopny vysedět! Důvod tohoto jevu zatím neznáme. Slepičky se potřebují nejdříve „roznosit“. Z toho důvodu snášejí první vajíčka v náhodných místech. Velmi často se stává, že když slípka náhodně nalezne na poli vejce, které tu snesla jiná bažantí slepička, snese k němu svoje.
Taková „rozhazovačnost“ vajíček kdekoli v terénu může být důvodem k tomu, aby nám tento jev vsugeroval mylnou domněnku, že zmíněné slípky již ztratily schopnost stavby hnízda a instinkt vedoucí k vysezení kuřat. Prokázalo se, že bažantí slepičky v tomto čase pouze čekají na nástup vhodného období, ve kterém budou schopny každý den „vyprodukovat“ jedno vejce. Teprve potom si vyhledají vhodné místo k založení hnízda, do kterého každého dne ráno snesou jedno vajíčko.
Na snůšku však ještě nezasednou. Inkubaci vajec, tedy jejich zahřívání, započnou až poté, co v hnízdě shromáždí 10-12 vajíček. Co je důvodem této „lenosti“ víme všichni, nikoli pokaždé si však dovedeme dát fakta do vzájemné souvislosti. Bažantí kuřata se totiž musí vylíhnout ve stejnou dobu a ihned opustit hnízdo.
 
Stavba hnízda
 
Jak bylo řečeno, bažantí slepice nemůže zasednout na hnízdo do té doby, dokud nesnesla plný počet vajec. Z toho vyplývá, že po dobu minimálně 10 až 11 dní jsou vajíčka vystavena nebezpečí, které jim hrozí ze strany predátorů a navíc negativním vlivům proměnlivosti počasí. Snůšce mohou uškodit venkovní teploty vyšší nežli 32 °C, nebo ochlazení, které dosáhne hodnoty přibližně +2 °C. Důsledkem zmíněných teplotních výkyvů je smrt zárodku bažantího kuřete.
Během evoluce došlo u tohoto druhu zvěře k vývinu skvělé strategie kamufláže a ochrany potomstva. Přesto však klíčovým prvkem pro úspěšné zvládnutí této zranitelné etapy reprodukce zůstává počasí! V době probíhající snůšky jsou to chladné dny. Je to z toho důvodu, že během této etapy slípka snesená vejce ještě nezahřívá. V této fázi hnízdění pak zejména během noci vajíčka podléhají podchlazení, což má za následek odumření zárodku. Příčinou nepovedeného líhnutí bývají často dlouhá období studeného květnového počasí.
 
V té souvislosti se naskýtá otázka, proč matky neochraňují svoji snůšku dříve? Je to hlavně způsobeno tlakem predátorů. Jarní počasí mívá někdy svoje vrtochy, nicméně anomálie, které přinesou tu letní, tu zas zimní počasí, ohrožují bažantí kuřata pouze jednou za několik let. Na rozdíl od tohoto nebezpečí však ohrožení způsobené predačním tlakem trvá každoročně beze změny. Predátoři loví každý rok a jsou pořád hladoví. V případě, že by slepice zasedla na hnízdo již po snesení prvního vajíčka, pak by první kuře muselo spolu s matkou čekat přibližně 12 dní na vylíhnutí svých sourozenců. Pouze současné vylíhnutí všech kuřat a bezodkladné opuštění hnízda dává bažantím kuřatům šanci na přežití.
 
V čase, kdy snůška ještě není kompletní, má bažantí slípka poslední možnost na momentální zachování hmotnosti vlastního těla. Snesení posledního vajíčka pro ni znamená, že její svoboda končí. Po dobu příštích 23 dnů bude muset v hnízdě udržovat stálou teplotu snesených vajec a přitom je chránit jak před vlivem vysokých teplot, tak před negativním účinkem enormního ochlazení. Produkce vysokého počtu vajíček způsobí její výrazné zhubnutí. Úbytek na hmotnosti se ještě prohloubí procesem líhnutí. Prioritou bažantí slepice však zůstává ochrana hnízda. Slepička je opouští pouze po dobu jedné hodiny denně. To samozřejmě nepostačí k tomu, aby si udržela původní tělesnou hmotnost. S trochou nadsázky se dá říci, že po celou dobu hnízdění striktně dodržuje odtučňovací dietu.
 
Bažantí snůšky neohrožují pouze chladné dny, ale také vedra mohou ve svém důsledku představovat pro snesená vejce stejné ohrožení. Je to proto, že při nich může nastat proces předčasného rozvoje zárodků. Bažantí slepice to však neví. Každého rána navštíví svoje hnízdo a ke snůšce přidá jedno vajíčko. Po snesení dalšího vejce však na svoji snůšku nezasedne a odejde pryč. Pokud dojde během následující noci ke snížení teploty pod kritickou úroveň, proces vývoje zárodků se zastaví a vajíčka odumřou.
Inkubační proces započne teprve tehdy, je-li snůška kompletní a hnízdo je plné. Proto je začátek první snůšky plně odkázán na vývoj jarního počasí v konkrétním roce. Bažantí slípky nejsou schopny rozpoznat stav, v jakém se jejich jednotlivá vejce po stránce vývoje zárodků nalézají. Proto se stává, že zasednou na snůšku a jediným efektem jejich počínání je pak pouze jediné vylíhnuté kuře.
Horší bývá to, že za této situace obvykle započnou s voděním tohoto jediného kuřete. Bylo by jistě rozumnější, kdyby v takovém případě došlo k náhradní snůšce a následnému vysezení nových vajec. Jenže instinkt je instinkt a mateřský pud, přikazující matce vodit její jediné kuřátko je jedním z nejsilnějších…
 
Smrtonosné stroje
Optimální situací pro slípku i její potomstvo je vždy úspěšné vyvedení kuřat z první snůšky. Mladí bažantíci i jejich matky mají za těchto okolností vždy k dispozici patřičné množství času potřebné ke zvýšení svojí hmotnosti. Navíc u nich dojde také k vytvoření tukových zásob, které jsou nezbytnou podmínkou pro překonání nepříznivého zimního období.
Není zapotřebí skrývat fakt, že to není jen počasí, co může zkomplikovat bezproblémové vyvedení kuřat. Rozhodnost, s jakou se bažantí slípka vrací ke svému dočasně opuštěnému hnízdu závisí na době, která uplynula od chvíle, kdy poprvé zasedla na snůšku. Pokud do termínu líhnutí kuřat zbývá již jen několik dní, pak sedí na vejcích velmi pevně. V takovém případě je velmi nepravděpodobné, že by hnízdo natrvalo opustila. Právě proto je období, ve kterém se přiblížil termín líhnutí, pro bažantí matky etapou, kdy dochází k jejich nejpočetnějším ztrátám. Je to zapříčiněno jak útoky predátorů, tak prováděním zemědělských prací. Během nich hyne nejvíce slepic sedících na hnízdech.
Sklizeň pícnin představuje pro bažantí zvěř zvláště bolestné období s velkým počtem ztrát. Termín sklizně této pícniny se bohužel časově překrývá s termínem, kdy bažantí matky jen minimálně opouštějí hnízdo. Pokud se nám podaří přesvědčit zemědělce, aby sklizeň časově posunuli na pozdější termín alespoň o týden, může to být záchranou nejen pro bažanty, ale také pro spoustu srnčat. Tímto způsobem můžeme zachránit dokonce devadesát procent bažantích hnízd, která byla založena v tomto druhu zemědělských plodin.
Po létech výzkumů prováděných v Německu se preventivní prohledávaní pícnin určených ke sklizni pomocí psů neosvědčilo. Tato metoda se ukázala být málo efektivním způsobem ochrany, stejně tak, jako záměrné ponechávání nepokosených porostů pícnin, které se nacházely v blízkosti bažantích hnízd. Právě zmíněné nepokosené plochy se brzy staly něčím, jako je jídelna pro predátory, kteří tu pro sebe nacházeli snadnou kořist. Z těchto důvodů je v době sklizně pícnin lepším řešením, pokud zaplašíme bažantí matky a donutíme je tak k náhradní snůšce.
 
Zmíněné řešení však má i svoje rizika. Bažantí kuřata pocházející z náhradní snůšky se samozřejmě vylíhnou opožděně a vzhledem ke svému mládí budou hůře odolávat červencovým a srpnovým vedrům. Závažnější pro ně je však skutečnost, že budou mít oproti kuřatům, která se vylíhla již na přelomu května a června, mnohem méně času k tomu, aby si nashromáždila náležité množství tuku, které je potřebné k úspěšnému překonání zimního období. Zmenšuje to jejich šance na přežití zimy.
Pokud dojde ke zničení hnízda zemědělskými stroji nebo predátory, budoucnost slípky je obvykle ponurá. Její fyzická kondice se může jenom zhoršit. Proto je tak důležité, aby už první pokus o vylíhnutí snůšky byl úspěšný. Kuřata, stejně jako jejich matka, musí mít dostatek času k tomu, aby se řádně připravila na dobu nouze. Jestliže však za této situace dojde k náhradní snůšce, pak slípka i její potomstvo mají na přípravu k přezimování mnohem méně času a jejich šance na přežití budou minimální.
Buďme trochu konkrétní. Pokud bažantí slípka vysedí snůšku na počátku června, pak můžeme připustit, že její kuřata mají šanci přežít následnou zimu vyjádřeno v procentech asi 65 až 75 %. Jestliže však došlo ke zničení první snůšky, pak se kuřata z náhradního hnízdění vylíhnou až počátkem července a jejich šance na přežití zimy se zmenší na pouhých 30 %!
 
Málo produktivní zazvěřování
 
Mnoho myslivců zvažuje, zda mají do svých honiteb vypouštět na jaře či na podzim dospělé bažanty za účelem posílení divoké populace. Na mnoha místech světa se uskutečnily výzkumy posuzující účinnost různých metod zazvěřování. Všechny však bohužel prokázaly, že v tomto směru nemůžeme z hlediska dlouhodobého přežívání voliérově vypouštěných jedinců očekávat dosažení oslňujících výsledků. Bylo prokázáno, že jak podzimní, tak jarní introdukce dospělých bažantů nepřispěly významnou měrou ke zvětšení početnosti divoké populace. Výsledkem vypuštění padesáti bažantích slepiček bylo to, že pouze třem až čtyřem z nich se podařilo vyvést kuřata.
Tyto slabé efekty vypouštění jsou vysvětlovány tím, že ptákům pocházejícím z odchovny chyběl kontakt s matkou, resp. to, čemu je mohla naučit ve smyslu správného chování v přírodním prostředí. Kuřata z odchovny, kterým bylo v raném věku umožněno, aby je vodila adoptivní matka, vyprodukovala po dosažení dospělosti v porovnání s ptáky odchovanými bez matky, čtyřnásobek počtu kuřat. Přesto se však prokázalo, že bažantím slípkám vypěstovaným v odchovně chybí dovednost včasného rozpoznání nebezpečí, které jim v přírodě hrozí od predátorů a obratnost, jak se mu vyhnout. V konečném efektu můžeme konstatovat, že se slepičky pocházející z umělého chovu, starají o přežití své rodinky pouze po dobu deseti týdnů.
Je třeba si také uvědomit, že vyvedení kuřat je pouze prvním krokem. Kdo ví, zda se nejedná o ten nejjednodušší krok. Bažanti patří mezi ptáky, kteří ihned po vylíhnutí opouštějí hnízdo. Tato schopnost je pro ně velmi důležitá, protože hnízdo po vylíhnutí kuřat vylučuje do okolí řadu pachů, které jsou doslova magnetem pro různé predátory.
 
Líhnutí bažantích kuřat kulminuje v prvních dvou týdnech měsíce června. V tomto období potřebují kuřata zejména dostatek hmyzu. Pokud budou potravní nároky splněny, pak porostou rychleji, nežli v kterékoli jiné etapě života. Každodenní přírůst tělesné hmotnosti v této fázi vývoje činí osm procent. Aby organismus kuřat dokázal takový nárůst hmotnosti zvládnout, musí být pro ně zajištěna potrava, která je nejméně z devadesáti procent tvořena hmyzem.
 
Nejvíce kuřat uhyne hned v prvních dnech po vylíhnutí. Jejich přežití závisí na dostupnosti potravy tvořené hmyzem, která musí být v jejich dosahu. Na základě nepatrné velikosti novorozeného potomstva můžeme odvodit, že během celého dne urazí bažantí kuřátko vzdálenost maximálně 75 metrů! V průběhu prvních třech týdnů života kuřete činí výměra jejich areálu sotva 5 hektarů! Pokud jsou v této době nuceny urazit za potravou větší vzdálenosti, pak úhyn mladých kuřat drasticky vzroste!
 
Matka pečuje o svoje kuřata velmi starostlivě. Klíčovými jsou první dva týdny jejich života, kdy kuřata získávají schopnost termoregulace vlastního těla. Predátoři sice zvyšují úmrtnost kuřat, ale mnozí vědci tvrdí, že od chvíle vylíhnutí kuřete, má tento faktor pouze druhořadý význam. Mnoho výzkumů prokázalo, že klíčem pro přežití kuřat je možnost přístupu k dostatečnému množství hmyzu!
A tím se dostávám opět na začátek – bažantům můžeme jim pomoci tím, že snížíme tlak ze strany predátorů a že je budeme přikrmovat, a to nejen v zimě, avšak chceme-li dlouhodobě obnovit jejich početnost, musíme především vytvářet a chránit populace hmyzu! Chránit a pečovat o třeba jen zdálnlivě drobné plochy v zemědělské krajině. Každá byť i drobná mez, protierozní terasa, zeleň podle cesty, malý remízek a nebo keřový a travinný pás podél vodoteče, je přirozeným místem výskytu hmyzu, tedy i zdrojem potenciální potravy pro bažanta.
-ACh-
vychází v 7:50 a zapadá v 16:31 vychází v 13:49 a zapadá v 4:47 Nákupní košík 0
Zpracování dat...