Časopis Myslivost

Duben / 2018

Africký mor prasat - Fakta místo paniky

Myslivost 4/2018, str. 40  Sven Herzog
Africký mor prasat pochází z Afriky, kde jsou jím postižena prasata bradavičnatá. Prvně bylo toto onemocnění popsáno na počátku 20. století ve východní Africe. Hlavním přenašečem nemoci zde jsou klíšťáci rodu Ornithodoros. V Evropě nemoc postihuje domácí a divoká prasata, lidem nebezpečná není. Ve střední Evropě se po dlouhou dobu vyskytuje v populaci divokých prasat „klasický" mor prasat (KMP), který je přenosný i na prasata domácí. Víme, že populace divokých prasat jako taková není ohrožena klasickým morem prasat a že skutečné problémy s touto chorobou jsou ve velkochovech domácích prasat.
Pokud se klasický mor vyskytne u černé zvěře, stačí snížení populace na určitou minimální hranici a šíření klasického moru se zastaví.
Pokud se ovšem vyskytne ve velkochovech domácích prasat, je jedinou možností kontroly a ochrany vybít celý chov. Kromě obrovských ekonomických ztrát pro chovatele je to také problém dobrých životních podmínek zvířat.
Vakcinace proti klasickému prasečímu moru je možná, ale z politických důvodů se však v EU již běžně neaplikuje, a proto je znovu a znovu vyžadováno masové zabíjení domácích prasat.
 
Přenosové cesty afrického moru prasat by měly být v podstatě stejné jako v případě klasického moru prasat. Tato nemoc je však považována za infekčnější než klasický mor prasat a má především těžší průběh onemocnění a vyšší úmrtnost.
V Evropě se africký mor prasat sporadicky vyskytoval již dříve. V roce 1957 v Portugalsku, v roce 1960 ve Španělsku, v roce 1964 ve Francii, v roce 1967 v Itálii, v roce 1980 v Nizozemsku a Belgii a v roce 1990 ve Španělsku a Portugalsku.
Likvidace ohnisek moru stála miliony dolarů a trvala dlouho – ve Španělsku celých 35 let.
V současné době se zdá, že situace je kritičtější než v minulosti. Nemoc se šíří z východu a v současné době s ní v EU bojují kromě pobaltských států také v Polsku, České republice a Rumunsku. Je jen otázkou času, kdy se objeví v Německu.
 
Zvláštností afrického moru prasat je vysoká míra infekce v případě kontaktu s tímto virem. Zdá se, že těžký a rychlý průběh onemocnění je omezujícím faktorem šíření. Na rozdíl třeba od vztekliny, infikovaní jedinci ztrácí migrační pud a nejsou schopni putovat na delší vzdálenosti. Tento fenomén je tedy nejdůležitější ochranou před rychlým šířením choroby v populaci divokých prasat ve střední Evropě. Pokud by byla dostupná vakcína pro domácí chovy prasat, bylo by to řešení. Účinná vakcína však neexistuje a i kdyby byla, bylo by to z politických důvodů nemožné stejně tak, jako u klasického moru.
S blížícím se morem k hranicím Německa probíhají diskuse a vymýšlí se krizové scénáře, jak mezi laickou, tak i odbornou veřejností. Povoluje se pro lov používat svítilny a přístroje pro noční vidění. Padají i zcela nerealistické návrhy na vytvoření ochranného pásma bez divočáků, které by mělo šíření afrického moru zabránit. Obchodníci se zvěřinou přestávají vykupovat divočáky. Toto vše má opačný efekt, než by se žádalo. Neodborně a špatně vedená diskuse má za následek snižování odlovu černé zvěře.
Celá diskuse kolem afrického moru prasat je podobná ve svých stereotypech jako u klasického moru - divoké prase se nachází v roli zdroje nákazy, přenašeče choroby a je postaveno do role zločince. Chce se tedy po myslivcích, aby celý problém vyřešili drastickým odstřelem.

Je jistě pravda, že riziko vstupu AMP do Německa je v současné době vysoké. Je však také pravda, že toto riziko s nejvyšší pravděpodobností nesouvisí s černou zvěří. Daleko vyšší pravděpodobnost přenosu moru je kontaminovanými masnými výrobky, tedy člověkem. Hlavní branou vstupu moru do Německa se ukazují parkoviště u dálnic.
Hustota populace divokých prasat tedy nemá žádný vliv na riziko zavlečení choroby, ale černá zvěř může tuto chorobu dále šířit. Nelze tedy v diskusích zaměňovat přenos a šíření afrického moru prasat.
 
Skutečná odpovědnost v případě výskytu afrického moru prasat, stejně jako u klasického moru prasat, není na malochovatelích, ani na lovu a myslivcích, ale především na politicích. V této souvislosti by bylo jistě důležité znovu se zaměřit na problematiku „velkochovů zvěře" a problematiku „přepravy zvířat".
Riziko spočívá zejména v přepravě infikovaných masných výrobků nebo odpadů, kde může přežívat virus několik týdnů po zpracování, což je pravděpodobně největší riziko šíření této choroby nejen ve světě, ale i ve střední Evropě.
V současné době je tedy nejdůležitějším preventivním opatřením neprostupné oplocení parkovišť u dálnic, rozšíření stávajících ochranných plotů, pokud možno v kombinaci s pravidelným večerním vyprázdněním kontejnerů na odpad a intenzivním vyčištěním parkovacích míst od kuchyňského odpadu.
Stejně důležité je téma stájové hygieny v zemědělství. Je třeba zabránit vstupu osob do stájí s možnou kontaminovanou obuví, která je potenciálním zdrojem infekce.
 
Co mohou myslivci dělat a jsou potřebné změny v zákoně o lovu?
 
Současná diskuze v Německu o tlumičích hluku výstřelu na loveckých zbraních je možná dobrou zprávou pro myslivce, ale co se týče boje proti moru, nebudou mít asi tlumiče žádný zásadní vliv.
Chytáky na černou zvěř jsou jednou z možností, jak pomoci snížit populaci divokých prasat v akutní situaci v oblasti, která obklopuje současné ohnisko nákazy. Chytáky by však měli obsluhovat jen zkušení myslivci. Ochránci přírody jsou k odchytu zvěře tímto způsobem ale velmi kritičtí, pro divočáky, hlavně dospělé, je likvidace odstřelem v chytáku velice stresující. Často je stresující i pro toho, kdo likvidaci provádí.
Také opakované návrhy na zintenzívnění velkých naháněk zahrnujících plochu několika honiteb se jeví jako diskutabilní. Pokud existuje riziko nákazy, neměla by být černá zvěř velkoplošně rušena. Lov by se měl zaměřit převážně na selata, která jsou k nemoci náchylnější.
Snaha po upřednostňování lovu bachyní je diskutabilní jak z pohledu myslivosti, tak i z pohledu ochrany zvířat. Je to také cesta, jak nejlepším způsobem u veřejnosti zdiskreditovat lov a myslivce.
 
Opravdu důležité věci jsou jednoduché a především okamžitě proveditelné:
  • * Každý kus černé, který uhynul za nejasných příčin, musí být podroben veterinární patologické prohlídce.
  • * Nemocná a podezřelá zvířata musí být usmrcena a vyšetřena.
  • * Je nutné odebírat vzorky z ulovené černé zvěře a posílat je na vyšetření. Náklady na takové vyšetření by samozřejmě měl hradit stát a měla by být, ze strany veterinárních orgánů, podporována logistika odběru vzorků a jejich přepravy.

Intenzivní lov divočáků, vedoucí ke snížení populace, je vždy dobrá prevence nemoci. Tento lov však musí probíhat celoročně. Hlavně v lesních komplexech, kde tráví černá zvěř tři čtvrtiny roku. V rozsáhlých lánech řepky a kukuřice, kam se nastěhuje v době vegetace, je lov mimořádně obtížný, málo efektivní a možnost přenosu moru vysoká. Tento problém musí pomoci řešit sami zemědělci.
 
Před nástupem moru prasat je samozřejmý intenzivní lov. I při něm je však třeba dodržovat některé zásady. Velmi důležité je zaměřit lov na selata a lončáky. Zvláště u selat je velké nebezpečí infekce.
Nutná je, i když je to často nedodržováno, ochrana vedoucích bachyní a ochrana vodících bachyní, které mají ještě pruhovaná selata. Odstřelit bachyni od nevyspělých selat není ani myslivecké, ani se neslučuje se zásadami ochrany zvířat. Navíc samotná selata působí značné škody a jsou náchylná k AMP.
Organizování velkých naháněk nelze také doporučit, neboť i černá, která je místu věrná, při trvalém rušení je nucena přechodně migrovat i na větší vzdálenosti. 
Jako pobídky pro zvýšení lovu je vhodné vyplácet odměny za ulovená selata.
 
Nakonec vzniká otázka, zda je africký mor prasat také hrozbou pro naši populaci divokých prasat. Ztratí se nám černá zvěř z honiteb střední Evropy?
 
Nemůžeme na tuto otázku odpovědět s absolutní jistotou. Ale všechny předchozí zkušenosti s chorobami zvířat však naznačují, že toto riziko je pravděpodobně nízké. Černá zvěř bude ve střední Evropě pravděpodobně regionálně výrazně zdecimována výskytem afrického moru prasat.
Dá se ale také očekávat, že imunizace a přírodní selektivní výběr v populaci černé zvěře, se v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu projeví.Začátek formuláře
Konec formuláře
 
Takže můžeme říci, že africký mor prasat není primárním problémem divokých prasat nebo lovců, jak to ráda prezentují média a různé zájmové skupiny. Je to problém zemědělského průmyslu a následného hromadného chovu zvířat, stejně jako přepravy zvířat a masných výrobků v celé Evropě.
Přesto mají myslivci velkou odpovědnost v tom, že dokážou nemoc rozpoznat, ale také proti ní bojovat. Proto je nutné, aby zvýšili své povědomí o africkém moru a přijali vhodná opatření v praxi.
Snížení počtu divokých prasat je v tomto kontextu důležité, ale daleko důležitější je zabránit zavlečení prasečího moru. Zavlečení však není závislé na hustotě a počtu divokých prasat v oblasti!
Pokud by došlo dalšímu rozšíření afrického moru prasat ve střední Evropě, a to je v současné době možné nebo dokonce velmi pravděpodobné, je obzvláště důležité jeho včasné rozpoznání a poté boj s ním prostřednictvím veterinárních orgánů podporovaných velmi zkušenými místními myslivci.
Prof. Dr. Dr. Sven HERZOG
vychází v 5:12 a zapadá v 21:00 vychází v 13:00 a zapadá v 0:09 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...