Časopis Myslivost

Duben / 2018

Škody zvěří na polních plodinách a trvalých travních porostech

Myslivost 4/2018, str. 26  Jan Štrobach, Jan Mikulka, Antonín Machálek, Hanka Smutná
Škody působené zvěří postihují zemědělce od nepaměti. Jak je patrno z historie, zemědělci, nebo spíše rolníci, to neměli vždy jednoduché, jelikož zájmy šlechty musely být na prvním místě. Významnější ochrany polních plodin se rolníci dočkali až v době panování Marie Terezie a jejího syna Josefa II., kteří dokázali za pomoci celé řady nařízení významně snížit stavy nejen černé zvěře, a zajistit obživu pro stále narůstající počty obyvatel monarchie.
V této době dochází i k hrazení škod zvěří a podle toho i k rozdělení jednotlivých druhů zvěře do skupin. Původní kritéria rozdělení popsal prof. Hromas ve svém článku uveřejněném v časopise Myslivost 4/2007 s názvem „Optimální stavy zvěře“, kde je uvedeno: Hrazení škod působených zvěří bylo také hlavním důvodem později i zákonného dělení zvěře na škodnou a užitkovou, z nichž za první se škody jí působené (až na výjimky) nehradily, ale za škody působené tzv. zvěří užitkovou, dostávali zemědělci i vlastníci lesů náhrady.
Rozdělení na zvěř užitkovou a na zvěř škodnou je zřejmé ještě v Zákoně o myslivosti č. 23/1962 Sb.
Současný Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti dělí zvěř na ptáky (zvěř pernatou) a na savce (zvěř srstnatou), protože v přírodě neexistuje jednoznačně ani zvěř užitková, ani zvěř škodná. Milný a uměle vytvořený je v praxi často slyšený pojem „zvěř škodící myslivosti“, který současný i minulé zákony o myslivosti neznají. Každá zvěř má v přírodě jednoznačně určitý význam a z něho plynoucí užitek, ale při nevyváženosti může každý, ať již původní nebo nepůvodní, druh zvěře způsobovat škodu. Škody zvěří na polních plodinách a trvalých travních porostech, které jsou v současnosti způsobovány především spárkatou zvěří, patří momentálně mezi nejvýznamnější problémy české myslivosti.
Na základě této problematiky a ve spolupráci s časopisem Myslivost proběhlo v letech 2016 a 2017 dotazníkové šetření, které připravil výzkumný tým pracovníků podílející se na řešení projektu QJ1530348 s názvem „Prevence a snižování škod působených zvěří a na zvěři při zemědělském hospodaření pomocí legislativních opatření a nových technických řešení“.
Cílem dotazníkového šetření u uživatelů honiteb bylo zjistit přístupy v jednotlivých honitbách, které mohou pomoci naleznout cesty, jak škodám zvěří na polních plodinách a trvalých travních porostech předcházet.
Dotazníkové šetření bylo zaměřeno na přírodní podmínky v jednotlivých honitbách, druhové zastoupení zvěře a její lov, způsoby a místa lovu.
Významné bylo také získávání informací o struktuře pěstovaných plodin, zastoupení rizikových plodin a odrůd z pohledu škod zvěří, které mohou výši škody významně ovlivňovat.
Podstatnou část tvořil komplex preventivních opatření, která jsou v honitbách uplatňována, jak ze strany uživatelů honiteb, tak ze strany zemědělských subjektů.
V závěru bylo zhodnoceno vlastní vypořádání mezi jednotlivými subjekty.
 
Charakter a velikost honitby
 
V rámci dotazníkového šetření byly získány informace z 61 honiteb. Tento počet zahrnoval 16 honiteb převážně lesních a 84 % zaujímaly honitby s převahou zemědělské půdy. Velikost honiteb byla od 1000 do 2000 ha (62 % dotazovaných), od 500 do 1000 ha (28 % dotazovaných) a nad 2000 ha (10 % dotazovaných).
Zastoupené honitby uvedené ve výsledcích dotazníkového šetření představují sice reprezentativní vzorek zastupující honební plochy České republiky, ale je nutné podotknout, že škody zvěří v oblasti rostlinné výroby jsou palčivým problémem české myslivosti, na který řada uživatelů honiteb nechce poukazovat, a proto nebylo vždy snadné získat širší vzorek dotazovaných.
 
Škody podle druhu zvěře
 
Celorepublikově stále patří mezi nejvýznamnější druh zvěře způsobující škody na polních plodinách a trvalých travních porostech zvěř černá (92 % dotazovaných), oblastně se také na škodách významně podílí zvěř daňčí (11 %) (Pardubicko, Mělnicko, Jičínsko, Plzeňsko, Zlínsko aj.) a zvěř sičí převážně v oblasti západních Čech (10 %) (graf č. 1).
Podle dat z Českého statistického úřadu dochází u daňčí i sičí zvěře k nárůstu početnosti a tím i k expanzi na nová území. Například v mnohých vyloženě polních honitbách je zvěř daňčí obvyklým úlovkem myslivců. Tento trend je také patrný na chovatelských přehlídkách trofejí, kde je znatelný nárůst předkládaných trofejí daňků v mnohých okresech.
V 8 % honiteb jsou problematické současně škody i od několika druhů zvěře, ale majoritní podíl škod zvěří na polních plodinách nepřipadá vždy jen zvěři černé.
Škody působené mufloní zvěří v některých lokalitách nelze podceňovat. Muflon jako typický spásač a zvěř žijící v mnohačetných tlupách dokáže zdevastovat i desítky hektarů plodiny. Proto se v některých lokalitách stává nejvýznamnějším druhem ve vztahu ke škodám na polních plodinách.
Ojediněle se vyskytují případy, kdy jsou plodiny významněji poškozovány zvěří drobnou nebo i zvěří jelení. Jelení zvěř je v České republice spíše soustředěna do horských oblastí, kde je zemědělská půda většinou tvořena trvalými travními porosty, na kterých jsou škody spásáním minimální.
Lokálně, ale stále častěji, jsou zjišťovány škody nutrií říční. Nutrie říční využívá biotopy ondatry pižmové, která je na ústupu. Nutrie říční na rozdíl od ondatry pižmové není podle Zákona o myslivosti považována za zvěř, a proto nelze škody způsobené nutriemi u uživatelů honiteb uplatňovat.
 
Využití odchytových zařízení na černou zvěř
 
Podle dotazníkového šetření u uživatelů honiteb je odchyt černé zvěře jako způsob lovu spíše okrajovou záležitostí. Díky dotacím využití odchytových zařízení stoupá, pokud je zařízení zhotoveno nebo zakoupeno pro svůj účel tedy odchyt. Některé zemědělské podniky jako podmínku, že nebudou škody zvěří uplatňovat, vyžadují u uživatelů honiteb instalaci a provoz odchytových zařízení.
Odchytová zařízení na černou zvěř jsou podle dotazníkového šetření využívána pouze u 15 % dotazovaných, i když ve skutečnosti v rámci České republiky je podíl využití těchto zařízení daleko nižší. Odchytaná zvěř u dotazovaných z celkového ročního lovu činí průměrně pouze 5,7 %, přičemž podíl odchytu z celkového lovu za rok se podle uživatelů honiteb pohyboval od 0 do 10 %.
Odchytová zařízení jsou využívána průměrně pouze 239 dní v roce. Po celý rok byla odchytová zařízení využívaná pouze u třech dotazovaných. Malá obliba, která sice pomalu stoupá, v odchytu černé zvěře tkví především v konzervativním přístupu myslivců a v pravidelné denní kontrole zařízení, kterou „víkendový výkon práva myslivosti“ neumožňuje.
Odchytová zařízení na černou zvěř sice nejsou prozatím obecně při lovu příliš využívána, ale rozhodně představují určitý potenciál, který je možné zúročit.
 
Odlov zvěře podle vegetačního období
 
V době vegetace se průměrně ve všech sledovaných honitbách ulovilo 60 % kusů černé zvěře, v době mimo vegetační období lov představoval 40 %. Poměr lovu v převážně lesních honitbách činil 30:70 ve prospěch lovu zvěře v době mimo vegetaci.
V některých vyloženě lesních honitbách je černá zvěř lovena až na podzimních a zimních společných lovech z ekonomických důvodů prodeje účasti na honech nebo pro reprezentaci uživatele honitby a po zbytek roku je „hájena“.
Naopak v zemědělských oblastech bylo 58 % černé zvěře uloveno v době vegetace, v době vegetačního klidu bylo uloveno pouze 42 % z celkového odlovu.
Ve vyloženě polních honitbách s minimálním podílem lesa, které obvykle nenavazují na rozsáhlejší lesní komplexy, lov černé zvěře v době vegetace dosahuje téměř 100 % a lov mimo vegetační období je spíše náhodný.
 
Kde je černá zvěř v době vegetace v polních podmínkách lovena?
 
Značně problematický je lov černé zvěře v době vegetace v polních podmínkách, ve kterých je jen málo možností kde zvěř lovit. Proto také není možné převážně černou zvěř lovit v takovém počtu, aby bylo možno zamezit škodám na polních plodinách.
Jak je patrno z grafu č. 2, nejčastěji je černá zvěř v polních podmínkách v době vegetace lovena na vnadištích za použití mobilních posedů. Častý je i lov v nízkých porostech, především v porostech pícnin po první seči, v řepě cukrovce nebo v porostech raných odrůd ječmene aj.
V polních honitbách na konci vegetace se hojně využívá společných lovů, za přísného dodržení bezpečnostních pravidel, k lovu černé zvěře ve vysokých plodinách jako je kukuřice.
Některé zemědělské podniky v době sklizní silážních kukuřic vytváří v porostech kukuřic určených na zrno průseky, které slouží pro snadnější lov černé zvěře a sklizenou hmotu využívají do siláží. V této době už bývají porosty černou zvěří značně poškozeny. Proto je vhodnější, ale bohužel agrotechnicky náročnější, porosty kukuřic ihned při výsevu prokládat pásy nízkých plodin, kde je lov černé zvěře možný ihned po nastěhování zvěře do porostu.
 
Škody zvěří podle druhu pěstované plodiny
 
Pomocí šetření bylo zjištěno, že u největšího počtu dotazovaných (61 %) byla poškozována zvěří kukuřice (graf č. 3), která u nás i ve světě patří k nejvíce postiženým plodinám. S nárůstem ploch kukuřice pěstované pro energetické účely narůstá i plocha poškozených porostů.
Obdobně jako škody u kukuřice jsou významným problémem (v 54 % honiteb) obiloviny. Vzhledem k největšímu zastoupení obilovin v osevech (především porosty bezosinatých odrůd pšenic), patří tato skupina k nejohroženějším plodinám.
Z celorepublikového pohledu v rámci dotazníkové akce bylo poškození trvalých travních porostů problémem u 33 % dotazovaných, ale v méně příznivých oblastech zaměřených na pastvu hospodářských zvířat a produkci píce jsou škody způsobené rozrýváním travního drnu porostu hlavním problémem u 100 % dotazovaných. Většina škod způsobená rytím černou zvěří na trvalých travních porostech bez pícninářské produkce je obvykle tolerována.
Významnou pěstovanou plodinou v současnosti je řepka ozimá. Škody na řepce (pouze u 10 % dotazových) bývají často podceňovány, jelikož nepropustné porosty neumožňují hlubší kontrolu, která je možná až při desikacích nebo sklizni. K významnému poškození porostů řepek dochází i v době mimo vegetaci opakovaným spásáním. Řepka je sice schopna dobře regenerovat, ale regenerující rostliny bývají opožděny růstem a při sklizni neposkytují kvalitní produkt.
Řepka je první plodinou, kterou černá zvěř zjara velice rychle obydluje. Při sklizních řepky se pouze přestěhuje do kukuřic, které v té době tvoří již vzrostlé monokultury.
Ojedinělé nebo spíše lokální jsou škody na zelenině drobnou zvěří. Nahodile dochází i ke škodám na ostatních plodinách jako jsou brambory, řepa cukrová, aj.
V současnosti díky dotacím došlo k nárůstu ploch pěstovaných meziplodin. Díky majoritně pěstované hořčici bílé na zelené hnojení jako strniskové meziplodiny, došlo k vytvoření nových podmínek, kdy černá zvěř setrvává déle po sklizni ostatních plodin v meziplodinách. Obdobně jako v kukuřici nebo řepce zde nalézá klid a krytové podmínky.
Pomocí dotazníkového šetření bylo zjištěno, že v 10 % honiteb je výskyt černé zvěře v porostech meziplodin zcela obvyklý, ve 33 % se černá zvěř v meziplodinách nevyskytuje a v 33 % je černá zvěř v meziplodinách zaznamenávaná pouze občasně. Ve zbylých honitbách nebývají meziplodiny v osevech zastoupeny.
Současným trendem je využití porostů meziplodin ke společným lovům, na kterých je černá zvěř v podzimních a zimních měsících lovena.
 
Velikost honu pěstované plodiny ve vztahu ke škodám zvěří
 
Současné intenzivní zemědělství vyžaduje plochy zemědělské půdy, na kterých jsou plodiny pěstovány v rozsáhlých monokulturách. I když by se zdálo, že největší škody zvěří budou způsobovány na velkých plochách, situace je jiná. Podle šetření náchylnost kultury k poškození zvěří závisí spíše na poloze pozemku s pěstovanou plodinou, než na velikosti honu pěstované plodiny (48 % dotazovaných).
Významné škody, např. na kukuřici byly, způsobovány černou zvěří na pozemcích, které se nacházely v blízkosti lesa i přesto, že se jednalo pouze o několikahektarové parcely.
Celkem 21 % dotazovaných se vyjádřilo, že největší škody vznikají na pozemcích do 30 ha, 18 % na pozemcích nad 50 ha a 13 % na pozemcích od 30 do 50 ha.
Dlouhodobé setrvání černé zvěře v plodinách je problémem vyloženě zemědělských oblastí, kde se černá zvěř zdržuje pouze v době vegetace a kam není schopna za potravou pravidelně docházet. Setrvání zvěře závisí na stavu porostu a hlavně zaplevelení. Například i plodiny s nízkým vzrůstem jako je řepa cukrová, při zaplevelení vzrostlejšími druhy plevelů, jako jsou ježatky (Echinochloa crus-galli), laskavce (Amaranthus spp.), merlíky (Chenopodium spp.) aj., černá zvěř s oblibou vyhledává, koncentruje se v nich a ráda v nich trvaleji přečkává.
Škody zvěří jsou pak závislé od množství zvěře, která se v plodině vyskytuje, nebo která do plodiny pravidelně dochází.
 
Předplodina, posklizňové zbytky a škody zvěří
 
Problematika posklizňových zbytků atraktivní předplodiny z pohledu škod zvěří je vázaná pouze ke zvěři schopné rozrývat půdní povrch. V našich podmínkách se jedná samozřejmě o prase divoké, v ojedinělých případech posklizňové zbytky vyhrabávají i jezevci.
Zapravené posklizňové zbytky černá zvěř ráda vyrývá, a tím poškozuje porosty následujících plodin. Z pohledu škod zvěří na ozimech, patří mezi nejrizikovější předplodiny kukuřice (56 %), řepa cukrová (20 %), brambory (4 %) a v ojedinělých případech kořenová zelenina (graf č. 4).
Pořadí v zastoupení rizikových předplodin je bezesporu závislé na zastoupení plodiny v osevních sledech a rozsahu pěstování. Vzhledem k nedostatku potravy po sklizni veškerých plodin na podzim, jsou často pole rozrývána černou zvěří i po výsevu pozdnějších odrůd ozimých pšenic nebo i ječmene. Osivo se tak i přes vysokou námahu stává zdrojem potravy černé zvěře.
 
Opatření používaná v prevenci škod působených zvěří       ze strany uživatelů honiteb
 
Jak je patrno z grafu č. 5, nejčastěji používaným preventivním opatřením v honitbách je využití mobilních posedů v kombinaci s vnadištěm k lovu. V polních honitbách je v době vegetace tímto způsobem uloveno i 100 % divokých prasat z celkového ročního lovu.
Mobilní posedy jsou převážně využívány u porostů kukuřic a řepek.
Lov pomocí mobilních posedů v kombinaci s vnadištěm bývá nejvíce úspěšný do doby odkvětu ozimé řepky. S postupujícím dozráváním ostatních plodin ztrácí vnadiště na atraktivitě a černou zvěří jsou méně navštěvována.
Zpočátku se jevily poměrně účinné pachové ohradníky, které jsou sice poměrně hojně v honitbách využívany, ale podle dotazovaných velice klesá jejich účinnost. Ostatní opatření jako jsou plašiče akustické, optické a kombinované jsou v honitbách využívány ojediněle. Taktéž u ohradníků a oplocenek nebylo zaznamenáno jejich uplatnění, především z důvodu vyšší finanční náročnosti.
Podle dotazovaných patří k nejúčinnějšímu opatření jak škodám předcházet, je snížení stavů zvěře lovem. Zamezením přístupu zvěře na pozemky některými opatřeními dojde buď k rozptýlení škod do prostoru, nebo k přesunutí problému jinam.
Obecně lze také říci, že se zvyšující se plochou, která je zajištěna některými opatřeními k zabránění škodám, se snižuje jejich účinnost.
 
Opatření používaná v prevenci škod působených zvěří       ze strany zemědělských subjektů
 
Opatření ze strany zemědělských subjektů jsou uplatňována v honitbách u 50 % dotazovaných. Jak je zřejmé z grafu č. 6, obvykle jsou uplatňovány pásy nízkých plodin, především jarního ječmene v porostech kukuřic. Méně časté je uplatňování výběru odrůd plodin méně náchylných ke škodám zvěří. V praxi se obvykle uplatňuje např. pěstování osinatých odrůd pšenic.
Pozemky, které jsou rizikové z pohledu škod zvěří, je možné osévat méně rizikovými plodinami. Naopak odrůdy plodin, které jsou atraktivní potravou pro zvěř, lze využít k odvádění zvěře od ploch, které nechceme škodám zvěří vystavovat. V praxi patří mezi atraktivní odrůdy např. rané odrůdy kukuřic, které černá zvěř ráda vyhledává. Části pozemků oseté těmito odrůdami jsou selektivně černou zvěří vyžírány.
Ojediněle je před škodami zvěří využíváno snížení výměr pěstovaných plodin. Naše krajina je velice pestrá, a proto v praxi tento postup přichází vhod pouze při dobré znalosti lokálních podmínek samotným agronomem a uživatelem honitby. V mnohých případech zmenšené výměry pozemku nemají významný vliv na škody působené zvěří, ale při znalosti terénu lze přecházející zvěř snadněji lovit.
 
Podle současné právní úpravy Zákona o myslivosti je za škodu způsobenou zvěří odpovědný uživatel honitby, ve které škoda vznikla, i bohužel v případě, kdy zvěř do polní honitby pravidelně vytahuje ze sousední lesní honitby a zde devastuje plochy porostů polních plodin.
Z tohoto důvodu některé zemědělské podniky vytváří tzv. nárazníkové plochy, které nechávají zemědělci zvěři napospas.
Přínosné jsou v tomto směru nařízení státní veterinární správy v souvislosti s africkým morem prasat, podle kterého lze lovit černou zvěř na čekané ve vzdálenosti do 200 m od hranic sousední honitby a v této vzdálenosti vnadit, umisťovat myslivecká zařízení a lovit z mysliveckých a jiných zařízení.
Škody zvěří v některých oblastech mohou významně ovlivňovat zemědělské hospodaření v krajině. Z dotazníkového šetření bylo zjištěno, že v 10 % mohou škody zvěří bránit v pěstování některých druhů plodin a dokonce v 31 % procentech škody zvěří ohrožují uživatele honitby na existenci.
Uplatňování náhrady škod zvěří u uživatelů honiteb převažuje především u drobných zemědělců. Neochota menších hospodářů škody zvěří tolerovat oproti velkým zemědělským subjektům je pochopitelná. Drobní zemědělci hospodařící v konkrétní lokalitě, bývají škodami zvěří více postihováni, než zemědělské podniky hospodařící na rozsáhlých územích, které mohou ztráty na produkci vykompenzovat výnosy z nepostižených ploch.
Vyrovnání uživatele honitby se subjekty zemědělsky hospodařícími podle dotazovaných probíhá ze 40 % naturálním řešením. Finanční vypořádání bylo zjištěno u 16 % dotazovaných. Soudní pře i přes vysoké škody zvěří, které každoročně postihují zemědělské subjekty, se v praxi objevují pouze výjimečně.
V mnohých honitbách je řešení škod závislé především na toleranci zemědělských podniků, které si uvědomují, že při likvidaci uživatele honitby by byla situace daleko obtížnější. V některých případech při laxním přístupu uživatele honitby došlo k vyřešení problematiky škod změnou uživatele honitby, kdy honitbu k výkonu práva myslivosti převzal uživatel honebních pozemků, tedy zemědělský podnik.
 
Na závěr bychom chtěli poděkovat všem účastníkům, kteří se na dotazníkovém šetření v honitbách podíleli, díky nim mohou být získané informace z praxe využity při dalším výzkumu.
Ing. Jan ŠTROBACH, Ph.D., doc. Ing. Jan MIKULKA, CSc.,
Ing. Antonín MACHÁLEK, CSc., Hanka SMUTNÁ
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i.
 
Tato práce byla vytvořena za podpory projektů QJ1530348
 
Graf č. 1: Škody na polních plodinách podle druhu zvěře

 
Graf č. 2: Plochy, na kterých je prováděn odlov v polních podmínkách v době vegetace

 
Graf č. 3: Škody způsobené zvěří podle pěstované plodiny, (TTP – trvalé travní porosty)

 
Graf č. 4: Škody zvěří na ozimech v důsledku ponechaných posklizňových zbytků předplodiny

 
Graf č. 5: Použití prostředků pro předcházení škodám zvěří na polních plodinách a trvalých travních porostech ze strany uživatelů honiteb

 
Graf č. 6: Použití prostředků pro předcházení škodám zvěří na polních plodinách a trvalých travních porostech ze strany zemědělských subjektů

 
 
vychází v 7:11 a zapadá v 16:17 vychází v 12:52 a zapadá v 22:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...