Časopis Myslivost

Květen / 2018

Ještě o zajících…

Myslivost 5/2018, str. 44  Zdeněk Hlaváč
Zajíc polní bývával, spolu s koroptví polní, jakýmsi „erbovním“ zvířetem české myslivosti. Ony dva živočišné druhy bylo v hojné míře vidět již za plotem zahrady chalupy či statku, mnohačetné výřady tzv. „mysliveckých žní“ bývávaly vcelku normálním obrázkem venkovského podzimu.
 „Započala“ to koroptev. Dřívější bohaté stavy byly zdecimovány několika mrazivými zimami a především změnami v zemědělské výrobě – mechanizací a tvorbou velkých lánů. Nic nepomohly přesvědčovací články že „koroptev si na velké lány zvykne“, nic nepomohlo mnohaleté hájení zmíněného ptačího druhu.
V sedmdesátých letech dvacátého století začal podobný osud potkávat zajíce polního. Ačkoliv se tento zajícovec stal předmětem mnoha vědeckých výzkumů, jeho kdysi bohaté stavy klesaly. Tehdy to bylo zaviněné opět zemědělskou velkovýrobou a doslova přezíráním běžné ekologie či etologie.
Ale i v těchto letech byly tisíce živých zajíců vyváženy do západoevropských zemí, kde měli, podle všeobecně rozšířených proklamací, sloužit k zazvěřování tamních honiteb. Jakýsi snaživec dokonce spočítal, že kdyby náš stát opustil zemědělskou výrobu a vyvážel pouze živé zajíce, bylo by to „fifty-fifty“, ne-li valutově lepší…
Český myslivec však chtěl vidět „toho svého“ zajíce při běžné procházce honitbou, aniž by si „dělal chutě“ na vynikající zaječí pečínku. Proto bylo velice tristní zjištění, že od nás vyvážení zajíci slouží pouze coby živé terče pro tamní lovce (o myslivcích snad nemůže být řeč).
Jistá naděje svitla po roce 1989, kdy jsme byli ujišťováni, že zemědělství půjde cestou rodinných farem, tudíž životní podmínky pro drobnou zvěř (koroptve, bažanta, zajíce) se rapidně zlepší. Chyba lávky! Vlivem nastavení různých ekonomických stimulů zemědělství nejenže nešlo cestou rodinných farem, nýbrž i ty rodinné farmy počaly (díky oněm ekonomickým stimulům) ničit životní prostředí stejně, jako velké zemědělské firmy.
Zcela chápu, že lidstvo se rozmnožuje nevídaným tempem, zcela chápu, že ekonomika je až na prvním místě, a to i v zemědělství, zcela chápu, že dopravní infrastruktura bude i nadále rozšiřována. Poněkud však ve všech aspektech chybí jedno jediné – selský rozum.
Není mi dost dobře jasné, jak různé zemědělské subjekty chtějí hospodařit dál na naprosto zdevastované půdě (absence humusu, větrná a vodní eroze), není mi jasné, jak dlouho vydrží současný systém dotací, kdy (cituji z jedné internetové diskuse): „nějaký místní blbeček mi to za pár tisíc poseká s traktorem, já mu zaplatím pár tisíc a došlé miliony přepočítávám doma v křesle…“.
Nějak se vytratila role krajinotvůrce, kterou vždy zemědělci a lesníci zastávali. Nejsou mi tudíž jasná slova o tom, že „zemědělec by měl být dotován za to, že vyrábí a ne nikoliv za to, že nevyrábí…“.
Není mi jasné, kam až postoupí současná chemizace zemědělské výroby, vždyť koktejl různých „..cidů“, které jsou vpravovány do půdy se musí nutně odrazit na kvalitě lidského zdraví. Tedy – nejen myslivci, nejen zajíci.
Je pravdou, že situace v naší přírodě se diametrálně změnila. Pronikavě se změnily potravní a stanovištní podmínky. Z přírody nemizí pouze myslivecky obhospodařované druhy, zmizely desítky jiných živočišných druhů.
Došlo i ke zvýšení predačního tlaku. Je pravdou, že v přírodě se vyskytuje více lišek, kun, psíků mývalovitých, pochopů, sojek, strak a divokých prasat, neméně vran, káňat, poštolek, jestřábů, racků, ježků. Zcela však vymizely možnosti útočišť před případným predačním tlakem.
V zemědělství je používaná technika s vysokou pojezdnou rychlostí, dopravní síť se neustále rozšiřuje, provoz na komunikacích je několikanásobně větší
Chemizace v zemědělství dosáhla více než maxima, chemie je vpravována do půdy v podstatě průběžně po celý rok, ve volné přírodě se prakticky nevyskytují nekulturní rostliny, různé mikroorganismy od prvoků až po obratlovce.
Z volné přírody, v důsledku těchto změn, nemizí ale pouze koroptev a zajíc. U těch „obvyklých a obyčejných“ lze uvést alarmující čísla drobných pěvců, motýlů, brouků, plžů.
Ostatně o tom, že zemědělské hospodaření má nejvýznamnější vliv na stavy mizejících druhů drobné zvěře, jsem měl možnost přesvědčit se před několika dny. Holešovská průmyslová zóna je pojem, který zaplnil mnohé stránky tisku či mediální prostor televizních šotů. Z mnoha důvodů (jedním z nich je i obrovská zásobárna pitné vody pod jejím povrchem) je několik hektarů porostlých travou, neprobíhá zde žádná zemědělská výroba (tudíž se nehnojí a nestříká). Vcelku logicky je tato zóna nehonebním pozemkem, vcelku nelogicky je zde každý rok povolován lov drobné zvěře „na výjimku“.
A tak, v prosinci 2017, kdy jsme v naší honitbě doslova a do písmene počítali každého zajíce, který zmíněná protivenství přežil, na oné průmyslové zóně v našem sousedství bylo uloveno několik desítek zajíců a bažantů.
Ne, nezávidím zúčastněným střelcům onen výřad, ba nezávidím jim celý „zaječí“ hon, hon, který nemá obdoby v plejádě mysliveckých lovů. Jen se mi potvrdila teorie, že stavy zaječí zvěře ovlivňuje především hospodaření ve volné krajině a stav krajiny. Jenže – neměl by se nad tímto poznatkem hluboce zamyslet někdo jiný?
Zdeněk HLAVÁČ
vychází v 7:11 a zapadá v 16:17 vychází v 12:52 a zapadá v 22:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...