Časopis Myslivost

Květen / 2018

Metodika voliérového odchovu bažantů - část I.

Myslivost str. 30  Milan Novotný
Bažant obecný je naší nejdůležitější a nejrozšířenější pernatou lovnou zvěří. Bažantí zvěř žila divoce ve velkém množství do poloviny sedmdesátých let minulého století téměř na celém území republiky. Úlohou myslivce bylo chránit zvěř před predátory a vytvářet vhodné biotopy pro chov drobné zvěře. Po nástupu výkonnější mechanizace, rozvoje chemizace a následných nevratných změn v hospodaření v zemědělské krajině došlo k trvalému poklesu stavů bažantí divoké populace, dnes jsme na historickém minimu. Rozebírat podrobněji důvody poklesu divoké populace drobné zvěře není smyslem tohoto textu, příčiny jsou všeobecně známé.
 
Trochu statistiky
 
Jakou úlohu plní voliérový odchov v ročních úlovcích bažantí zvěře si přiblížíme z veřejně dostupných dat. V roce 2016 se na celém území ČR bylo vypuštěno 566 tis. ks bažantí zvěře z voliérových odchovů (zdroj www.uhul.cz) a uloveno bylo ve všech honitbách 470 877 ks bažantí zvěře. Bohužel nelze zjistit kolik bylo uloveno v bažantnicích a kolik bažantů z ulovených ve volných honitbách bylo původem z voliérových chovů. Kolik procent z celkového uloveného počtu je z divoké populace lze jen odhadovat, ale myslím, že to budou bohužel jen jednotky procent.
Zajímavá jsou také hlášení sčítaných jarních kmenových stavů k 31.3., která každoročně myslivečtí hospodáři zasílají na pověřený orgán státní správy. Pokud budeme věřit současné myslivecké statistice, tak v roce 2016 bylo nahlášeno v celé ČR 184 302 ks bažantí zvěře (z toho 126 tis. ks bažantích slepic). Porovnáme-li toto hlášení například s rokem 1973, tak sčítaný JKS byl 1 247 094 ks (z toho 873 tis. ks slepic), lov na konci roku byl 1 247 244 ks tehdy převážně z divoké populace bažanta (v roce 1973 vypuštěno 60 855 ks bažantí zvěře).
Pokud se budeme dívat jenom na celková čísla ulovených bažantů, tak to vypadá, že na tom nejsme zas tak špatně, ale opak je pravdou! Z porovnání je totiž jasné, že voliérový odchov v současnosti zcela převládá a jsem přesvědčen, že vypouštěná bažantí zvěří v mnoha honitbách se v žádných statistikách neobjeví a nahlášené JKS jsou výrazně nadhodnocené.


 
Způsoby voliérového odchovu
 
Způsobů voliérového odchovu v historii chovu bažanta najdeme několik.
Od dvacátých do šedesátých let minulého století se souběžně s divokým chovem větší míře používal polodivoký odchov, který spočíval v odběru již snesených vajec divokou populací. Nejčastěji sběr probíhal z hnízd na ohrožených místech (frekventované cesty, místa ohrožená vodou, plochy určené k senoseči atd.). Poté vajíčka putovala do líhní, nebo v menších chovech pod kvočny z domácích nosnic. Tímto způsobem nebyl ohrožen přírůst ve volné přírodě, protože bažantí slepice zahnízdila při druhé snůšce.
Tento způsob po vypuštění odchovaných kuřat sice částečně zvýšil počet bažantů v honitbě, ale pro svou nízkou efektivitu líhnutí (různý věk a zdravotní stav vajec) a následný složitější odchov byl plně nahrazen voliérovým odchovem.
V současné době při minimálních stavech divoké populace je tento způsob nereálný, lze jej použít pouze při záchraně hnízd na nebezpečných místech, kde není záruka úspěšného vyhnízdění při záchraně mizejícího genofondu divoké populace.
 
Od osmdesátých let minulého století se v některých zájmových malých chovech rozšířil způsob voliérového odchovu s využitím tzv. adoptivních matek. O tomto způsobu odchovu byla v roce 1988 vydána metodická příručka od autorů Ing. M.Pechy a MVDr. V.Vančury Odchov bažantích kuřat adoptivními matkami, kde celý proces podrobně popsán. V internetovém archívu časopisu Myslivost se také nachází příspěvky od chovatelů, kteří se tímto způsobem chovu v devadesátých letech zabývali.
Jedná se o využití kvočen domácích nosnic (nejvíce se osvědčily liliputky), nebo domácích krůt. Pod zkušené domácí kvočny byla podložena bažantí vajíčka získané z ostruháren, nebo pod kvočny byla vkládána jednodenní bažantí kuřata. Počet vajec určuje velikost náhradní kvočny, kdy pod liliputku je doporučeno 8 až 10 vajec, pod běžnou domácí slepici 14 až 20 vajec a pod krůtu 24 až 30 vajec.
Důležité je vajíčka mezi 7. až 9. dnem od nasazení zkontrolovat prosvícením, zjistit  oplozenost snůšky a neoplozená vajíčka odstranit.
Při podkládání jednodenních kuřat (max. do 20 ks) je důležité pro první den, než kvočna kuřata přijme, zajistit tepelný zdroj, aby kuřata neprochladla. Následující den se kvočna spolu s kuřaty přemísťuje do přenosných malých voliér o rozměrech 2x2x0,5 m, které postupně posunujeme po zatravněné ploše.
V těchto voliérách chováme bažantí kuřata do věku 7 týdnů a poté se kuřata pouští do volné přírody. Jako krmivo je nutné používat krmnou směs BŽ 1 a dodržovat veterinární preventivní opatření jako při voliérovém odchovu.
Při porovnání tohoto způsobu odchovu a intenzivního voliérového odchovu jsou výhody pouze v nižších nákladech na pořízení odchoven a voliér, kde bažanty chováme do věku 7 týdnů.
Náklady na výživu a veterinární léčení nejsou nižší, protože i při tomto způsobu chovu jsou kuřata náchylná na běžná onemocnění vyskytující se u bažantí zvěře (kokcidióza, syngamóza, atd.).
Při současných stavech predátorů a legitimních možnostech jejich tlumení je ale šance na přežití sedmitýdenních kuřat velmi malá, proto se tento způsob odchovu pro nízkou efektivitu chovu již téměř nepoužívá.
 
Intenzivní voliérový odchov se plně rozvíjel od počátku sedmdesátých let. Celý proces voliérového odchovu bažantů se skládá z několika dílčích činností - komorování chovného hejna v ostruhárnách a následný sběr vajec, líhnutí vajec v umělých líhních a vlastní odchov bažantů.
V současnosti se prvními dvěma činnostmi pro velkou provozní nákladovost a profesionální odbornost věnují ve větší míře pouze profesionální firmy, které menším subjektům prodávají bažantí kuřata různého věku. Proto se budeme podrobněji věnovat pouze odchovu bažantích kuřat.
Pokud odchovna nesplňuje náročné podmínky odchovu od jednodenních kuřat, nebo nemáme stálý, spolehlivý a odborně zdatný personál, je vhodnější nákup starších bažantíků, nejlépe od 7. týdne věku. Rozhodovat by ovšem neměla cena, ale vyspělost prodávané zvěře a zdravotní stav!


 
Odchovna, výběhové a vypouštěcí voliéry
 
K voliérovému odchovu lze použít různé typy odchoven. Nejčastěji se používají stálé odchovny na pevných základech různé velikosti, kde odchováváme na stejné ploše každoročně bažantí zvěř, nebo přenosné budky (např. 3x3 m). Přenosné budky jsou z veterinárního hlediska vhodnější, protože lze každoročně střídat místo odchovu a nehrozí promořeni lokality nemocemi a parazity, které se mohou při odchovu každoročně opakovat.
O úspěšnosti odchovu bažantí zvěře ve velké míře rozhoduje vybavení odchovny, kdy provizorní a krátkodobá řešení se časem negativně promítnou do úspěšnosti odchovu. Odchovna s navazující výběhovou voliérou je místo, kde bychom měli v ideálním případě odchovat bažantí kuřata do věku 7 až 9 týdnů. Záleží na velikosti plochy a zdravotním stavu chované zvěře.
Odchovna by měla být suchý, tepelně izolovaný a dobře větratelný prostor, ve kterém budeme bažantí kuřata držet nejdéle do 2. týdne věku, kdy, pokud nám to zdravotní stav dovolí, začneme s vypouštěním do výběhové voliéry.
Velikost odchovy by měla odpovídat počtu chovaných kuřat, kdy do 2. týdne věku postačí asi 30 m2 /1000 ks.
 
Výběhová voliéra musí být dvoudílná, a pokud je odchovna v části honitby, kde budeme bažanty vypouštět do volnosti, tak by na výběhové voliéry měla navazovat vypouštěcí voliéra.
Menší část výběhové voliéry, která přímo navazuje na odchovnu, může být zcela zastřešená. Ideálním podkladem je každoročně vyměňovaný písek jemnější frakce, který dobře vsakuje vodu a také má důležitou trávicí funkci. Ve svalnatém žaludku kuřat pomáhají malé kamínky rozmělnit hůře stravitelnou potravu.
V této části bažantí kuřata otužujeme a přivykáme na venkovní prostředí do věku asi 5 týdnů a velikost této části voliéry by měla být asi 20 m2/1000 ks.
V druhé části Výběhové voliéry chováme bažantí kuřata do věku 7 až 9 týdnů. Podkladem může být písek, nebo travní porost, nevhodný je holý hliněný povrch (špatně vsakuje vodu).
Pod částečným zastřešením vybavíme voliéru hřady, aby si bažantí kuřata odvykala nocovat na zemi.
Tyto dvě části výběhové voliéry by měly být s odchovnou propojeny, aby bažantíci měli možnost se schovat do plně zastřešených částí při trvalém nepříznivém počasí.
Velikost druhé části výběhové voliéry do věku 9 týdnů by měla být asi 450 m2/1000 ks. Celý systém odchovu do 9. týdne věku by tedy měl být asi 500 m2/1000 ks.
 
Obvodové pletivo voliér by mělo mít rozměry oka max. 3x3 cm, výška voliéry je dostačující 220 cm pro použití mechanizace při čištění a navážení nového podkladu. Vrchní část první a druhé výběhové voliéry by běla být také z pletiva nebo sítě maximální velikostí oka 5x5 cm. Obvodové pletivo musí být chráněno proti podhrabání predátorů, a po obvodu chráněno elektrickým ohradníkem.
 
Vypouštěcí voliéra je největší voliérou, kde bažanty chováme do doby, než začneme vypouštět do volné přírody a slouží jako aklimatizační prostor, kde si bažanti zvykají na vnější prostředí a přírodní zákonitosti.
V minulosti byly často používány jako vypouštěcí oplocenky s výškou obvodového pletiva, nebo sítě 4 až 5 m. V těchto vysokých oplocenkách byla zvěř chována do věku 12 14 týdnů a později sama přelétávala a pohybovala se kolem oplocenek.
Při použití vypouštěcích oplocenek má provozovatel honitby nižší pořizovací náklady na stavbu než u plně zasíťované vypouštěcí voliéry, ale vyšší ztráty při odchovu – vyšší predační tlak a větší množství roztoulaných bažantů. Vyšší jsou také náklady na obsluhu vypuštěných bažantů – shánění roztoulaných bažantů, spotřeba krmiva, rozvoz vody (krmíme bažanty na větší ploše). Naopak výhodou je vysoká létavost dříve vypuštěné zvěře.
Oplocenky by měly být postaveny ze zakopaného pletiva o velikosti oka 3x3 cm a výšce pletiva 2 m. Pletivo je nutné zakopat do hloubky 10-15 cm, z důvodu zamezení podhrabání predátorů (liška, toulavý pes atd.). Nad toto pletivo navazuje buď pletivo, nebo síť s většími rozměry oka. Celková výška oplocení by měla být alespoň 4 m.
 
V současnosti se stále více budují plně zasíťované vypouštěcí voliéry, kde můžeme bažanty chovat delší dobu pod stálým veterinárním dozorem (jednodušší případná léčba), je v podstatě nulový predační tlak a nižší náklady na výživu bažantů a celkový provoz odchovu.
Při stavbě obvodového pletiva voliéry použijeme stejné pletivo jako při stavbě výběhových voliér a pletivo ochráníme proti podhrabáním škodné zvěře. Dalším stupněm ochrany chované zvěře je použití běžných elektrického ohradníku po celém obvodu voliéry jako ochrana před vniknutím predátorů (kuna, liška, toulavý pes), při podhrabání, nebo porušením vrchní sítě.
Výška zasíťování by měla být alespoň 3 m. Jednak je to vhodné pro dostatečné prolétávání bažantů, čímž si chovaní bažanti posilují křídelní svalstvo (lepší létavost po vypuštění z voliéry), a také z hlediska použití mechanizace při zemědělské činnosti, která předchází naskladnění voliéry bažanty.
Vypouštěcí voliéra, oplocenka by měla být plně zarostlá krytinou – slunečnicí, kukuřicí, topinamburem nebo čirokem. Jednak bažanti mají dostatek zelené potravy, a jednak má zvěř přirozený stín v letních měsících a úkryt před krátkodobými dešti.
Pokud plánujeme komorování bažantů do podzimních měsíců, je vhodné vybavit voliéru částečným zastřešením při dlouhodobější nepřízni počasí.
Ideálním případem je, když vypouštěcí voliéra navazuje na výběhové voliéry a chovateli odpadá manipulace a převoz bažantů.
Pro zdárný odchov je nutné dodržet počet chované zvěře na plochu, aby si bažanti v poslední části odchovu neoštípali peří, a tak neznehodnotili předchozí zdárný odchov. Pokud máme možnosti vybudování vypouštěcích voliér, dle zmíněných doporučení, postačí na 1 ks/2 m2 do věku 14. týdnů bez ochrany klovce proti oštipování.
V celém systému odchovu (odchovna plus voliéry) je vhodné vybudovat systém napájení zvěře s akumulační nádrží a samonapáječkami.
 
Příprava odchovny před naskladněním
 
Před každým odchovem musí být prostor odchovny, tepelný zdroj, systém napájení (zdroj vody, nádrž, rozvod, napáječky) a krmné zařízení (krmítka) řádně desinfikovány (např. 5% roztokem Chloraminu).
Rohy odchovny je vhodné vyplnit jehlovitými výplněmi do výšky asi 1 m, které zabrání shlukování a umačkání kuřat, které může vyvolat rychlá změna teploty, průvan, nebo náhlý zdravotní problém.
Dveře odchovny se musí otvírat mimo prostor odchovny, na prahu dveří umístíme mechanickou překážku do výšky asi 30 cm, aby kuřata při otevření dveří nevybíhala mimo odchovnu.
Prostor odchovny musí být dobře větratelný, aby byl zajištěn přísun čerstvého vzduchu. Větrání by mělo být v horní polovině výšky odchovny, aby kuřata nebyla vystavena průvanu.
Pokud má odchovna okna, tak je vhodné je zatřít tmavší barvou, protože přímé světlo u nejmladších kuřat způsobuje zdravotní komplikace. Otvory do výběhové voliéry vybavíme pro snadnější obsluhu padacími dvířky.
Nejvhodnější podestýlkou jsou hoblovačky z měkkého dřeva bez příměsí prachu a pilin. Větší poměr prachu může vyvolat poruchy trávení, nebo oční záněty. Osvědčila se i podestýlka z řezané slámy, ovšem nenapadené plísněmi. Tyto podestýlky jsou vhodné pro dobrou tepelnou izolaci a trus v nich rychle vysychá. Výška podestýlky by měla být 10 až 15 cm. Nevhodnou podestýlkou v odchovnách je písek, který špatně izoluje.
Jaký zvolíme tepelný zdroj k vytápění odchovny, záleží na možnostech chovatele. Osvědčily se jak elektrické závěsné zářiče, tak i plynové zářiče, které mají ekonomičtější provoz.
Důležité je, aby byl rovnoměrně vyhříván celý prostor odchovny. Nutností je vybavit tepelný zdroj termoregulačním zařízením (čidlo snímače teploty umístíme 10 cm nad povrchem), aby nedocházelo k přehřívání kuřat a následné možné dehydrataci a zbytečným nákladům na vytápění.
Pokud máme možnost, je vhodné použít k napájení chovaných kuřat systém nádrže se samonapáječkami, z hygienického hlediska jsou nejvhodnější niplové napáječky s protiúkapovou miskou.
Velikost nádrže závisí na počtu chovaných kuřat, protože objem nádrže by měl pokrýt jednodenní spotřebu vody v odchovně, což je důležité při dodržení správné a stálé koncentrace při podávání vitamínů a léčiv.
Důležité je, aby celý napájecí systém byl z plastu. Důvodem je účinnější desinfekce napájecího systému, zamezíme znečištění vody rzí a následného častého ucpávání samonapáječek při použití kovového rozvodu napájení.
Před vstupem do odchovny umístíme desinfekční rošt, kdy při každém vstupu do odchovny desinfikujeme podrážky příchozích (Chloramin). Po dobu celého odchovu musíme mít na paměti, že desinfekce a hygiena je základem úspěšného výsledku odchovu.
 
 
Ing. Milan NOVOTNÝ
LZ Židlochovice
člen Myslivecké komise ČMMJ
 
vychází v 7:11 a zapadá v 16:17 vychází v 12:52 a zapadá v 22:03 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...