Časopis Myslivost

Leden / 2018

CZ 550 Safari Classic II

Myslivost 1/2018, str. 38  Martin Helebrant
Lovecká zbraň byla vždycky tak trochu ve vleku zbraní vojenských, myslivci s jistým zpožděním vždycky přejímali armádní zbraně, zejména pušky. Když se podíváte na vývoj vojenských pušek od asi druhé poloviny 19. století, je to jako detektivka a akční film dohromady. Válcový odsuvný závěr poprvé použil Johann Nicolaus von Dreyse u slavné pruské „jehlovky“ model 1841. Tím odstartoval v Evropě éru pušek nabíjených zezadu jednotným nábojem. V roce 1866 Francie zavedla pušku Mlle 1866 (Chassepot) nabíjenou nábojem s kovovou nábojnicí. V roce 1869 zavedli Švýcaři první opakovačku, Vetterli, s trubicovou nábojovou schránkou. Francouzi kontrovali puškou Mlle. 1874 (Gras), konverzí „chassepotky“ na opakovačku doplněním svislé nábojové schránky.
Vývoj pušek se řítil kupředu stejně rychle, jako se dnes řítí vývoj výpočetní techniky.
Němci nemohli zůstat pozadu. V roce 1871 zavedli pušku s válcovým odsuvným závěrem. Jejími autory byli bratři Mauserové. V roce 1874 dostal Gew. 71 nábojovou schránku a stala se z něj opakovačka.
Pušky s válcovým odsuvným závěrem se šířily po světě jako lavina a každá armáda světa, která nějakou na sklonku 19. století zavedla do výzbroje, měla jen jednu jistotu: nejdéle do pěti let bude její puška zastaralá.
V roce 1886 Francie zavedla pušku Mlle. 1886 (Lebel) a první náboj plněný bezdýmným prachem. V roce 1888 německá výzbrojní komise vytvořila náboj 8x57 I, který měl místo okraje drážku, což významně zlepšilo spolehlivost podávání nábojů ze schránky či zásobníku. Pro něj zkonstruovala i pušku Gew. 1888.
Paul Mauser se s vývojem své pušky opozdil, ale jen o rok později již zařadila Belgie do výzbroje jeho pušku 1889 a o dva roky později přijala Argentina další mauserovku – model 1891. Obě v ráži 7,65x53 mm. Pušky se už nabíjely nábojovým páskem a dosahovaly nebývalou rychlost střelby.
Mauser ale pokračoval dál. Rok 1893 – španělský mauser a náboj 7x57, rok 1896 – švédský mauser a náboj 6,5x55 SE. Co model, to vylepšení. Co model, to jméno jako zvon.
V roce 1898 vznikl pro německou armádu Mauser Gew. 1898, s válcovým odsuvným závěrem se dvěma uzamykacími ozuby na přední části závěru, pojistným ozubem na zadní části závěru, dlouhým perem vytahovače a vyhazovačem na pouzdře závěru. Válcový odsuvný závěr dosáhl dokonalosti.
 
To samé období je současně dobou objevování afrického kontinentu. Ve stopách prvních objevitelů šla civilizace a s ní lovci. Hlavní loveckou oblastí se stala britská území ve východní a jižní Africe, od Adenského zálivu dolů Somálským rohem a dál na jih, k Zanzibaru a Dár es Salaamu a pak po březích Mosabického průlivu až k mysu Dobré naděje.
Uganda, Keňa, celý pás Afriky od břehu Indického oceánu až po velká jezera uvnitř kontinentu (tj. k jezerům Ukerewe a Tanganika) a vlastně celý Africký roh, tedy na jih od řek Zaire a Konga, byl jeden obrovský revír.
Lovy v Africe napřed byly jen pro skutečně odolné muže. Když čtete zápisky prvních lovců a současně i ochránců přírody (protože už tenkrát lovci začali prosazovat potřebu přírodu chránit), nemůžete než smeknout před tím, co všechno dokázali. Nachodili stovky a tisíce kilometrů, jen výjimečně přespávali pod střechou, vystaveni podnebí, nemocem a parazitům. Kromě přírody museli zvládnout i rizika plynoucí ze styku s domorodci, museli dokázat řídit svoje karavany – protože bez nosičů zajišťujících transport zásob i získané kořisti a trofejí to nešlo. Ale svobodný život, spjatý s přírodou a lovem jim byl odměnou převažující všechna rizika a nepřízně.
Lov v Africe lákal i ostatní lovce. Nebyli tak drsní, tak odolní, ale přesto i oni chtěli lovit (a ulovit) v Africe. Většinou to byli bohatí lidé, ochotní za mimořádný zážitek dobře zaplatit. Z původních lovců dobrodruhů se tak postupně stávali lovci průvodci. Začalo se jim říkat white hunters – bílí lovci, dnešní politicky korektní doba je překřtila na profesional hunters – PH (čti pí ejč) – profesionální lovce nebo lovecké průvodce.
Ti dokázali přivést ke zvěři i ne třeba úplně obratného klienta, dát mu šanci na ulovení zvěře a současně ho svojí zbraní a střeleckou dovedností jistili v případě, kdy se něco zvrtlo. A pochopitelně se postarali i o jeho pohodlí, klienta večer čekal stan, chutná a kvalitní strava, tým se postaral o zpracování úlovku i transport. Vzniklo klasické safari – poplatkový lov a Africe.
Skutečný rozkvět klasického safari začal v roce 1898, kdy v lednu poprvé vyjel na trať Uganda Railway Co. tzv. Lunatic Express – Náměsíčný rychlík, vlak spojující Mombasu s centrem lovu, s Nairobi.
Již sama výstavba tratě vyžadovala průběžnou ochranu před dravou zvěří, jak skvěle dokládá například Pattersonova kniha Man-eaters in Tsavo – Lidožrouti v Tsavo, která se stala i předlohou pro napínavé filmové zpracování ve filmu Lovci lvů (Ghost and Darkness) z roku 1996.
Zlatý věk safari trval asi do začátku II. světové války, v 50. a 60. letech 20. století již hustota osídlení kontinentu významně změnila podmínky, v kterých zvěř žije.
V Africe se loví dodnes, lov je solidní, významné turistické odvětví vedené striktně podle zásad trvale udržitelného rozvoje. Lovci jsou dnes zdrojem a hybatelem ochrany divoké zvěře v Africe, jak byli ostatně od původních časů. Jenom ta svoboda pohybu a lov ve volnosti, ve zdánlivě neomezeném prostoru, již patří nenávratně minulosti. Přesto je dodnes lov v Africe fascinující zkušenost a sen mnoha lovců z celého světa.
 
Asi nejslavnější, kultovní a v podstatě i statusovou zbraní bílých lovců a loveckých byl (a dodnes je) tropický dvoják ve výkonné ráži jako je 470 Nitro Express nebo alespoň 410 Nitro. Tyhle zbraně umožňovaly vypálit při lovu na nebezpečnou zvěř v případě problémů okamžitě, bez zaváhání, druhou ránu.
Jak napsal R. J. Cunninghame, jeden z velkých lovců dobrodruhů a prvních organizátorů poplatkových safari v půvabné jazykové hříčce: „If you can’t stop them by two shots, you‘re flat anyway. Když je nedokážeš zastavit dvěma ranami, může ti to být už všechno jedno“.
Jenže slovo flat znamená i plochý, placatý. Když se ovšem začtete pořádně do zápisků slavných lovců, zjistíte, že nejpoužívanější zbraní byla většinou opakovací kulovnice. Je logické, že hodně lovců používalo na britském území upravenou armádní britskou pušku Lee-Enfield, protože byla nejdostupnější, a to samé platilo o střelivu.
Ale skutečným králem afrických opakovaček byla mauserovka. Je jedno, jestli to byla v německých a belgických državách mauserovka přímo z Oberndorfu, nebo jestli to byl na britském území tzv. Rigby Mauser, zbraň, kterou na území britského impéria dovážela firma Rigby a modifikovala je změnou zapažbení a některých drobných detailů do podoby, která vyhovovala britskému vkusu.
Jediným důstojným soupeřem mauserovky byly kulovnice Mannlicher Schönauer, ale i ty měly válcový odsuvný závěr s řízeným podáváním nábojů, v principu velmi podobný závěru mauserovky. Africká či rigby mauserovka pořádné ráži, aspoň 375 Holland & Holland Magnum, vládla kontinentu až někdy do 70. let 20. století a je podobně kultovním předmětem, jako africký dvoják.
 
Česká zbrojovka Uherský Brod je dnes jedním z předních výrobců opakovacích kulovnic mauserova typu. Tuhle slávu založily už kulovnice ZKK 600, které se do Afriky úspěšně vyvážely v 70. letech 20. století.
Úspěch měl zejména model 602 v tropických rážích, s americkou pažbou, s hlavní osazenou charakteristickým tříplátkovým hledím. Koncepce mauserova závěru s dlouhým perem vytahovače byla plně zachovaná, jen pojistka se přemístila na pravou stranu pouzdra závěru a zbraň dostala nový, unikátní spoušťový mechanismus, založený na principu rušení podpěry spoušťové páky.
Aby byla pažba lépe chráněna před mohutnými zpětnými rázy výkonných tropických ráží, dostala před nábojovou schránku jedno příčné ztužidlo.
Kulovnice řady ZKK, zejména těžká řada 602, byly velmi solidní, odolné a dobře vyrobené zbraně, proto (a pro dobrou cenu) si je vybral pro jako základ pro své projekty známý střelec a popularizátor střelectví a lovu Jeff Cooper.
Není divu, že ZKK 602 dosáhla mezi profesionálními lovci značné proslulosti, možná až kultovní slávy, a tak se s nimi v rukou loveckých průvodců v Africe můžete setkat dodnes.
ZKKáčka v 90. letech 20. století nahradila řada 550. I ta má systém v tradičním mauserovském duchu a v roce 2003 začala dceřiná společnost CZ-USA nabízet provedení Safari Classics, které vznikaly přestavbou či modifikací kulovnic CZ 550 tak, aby pokud možno co nejlépe odpovídaly kánonu klasického afrického mauseru. Navázaly tak na renomé kulovnic ZKK 602 a setkaly se s úspěchem.
V roce 2017 nabídla Česká zbrojovka Uherský Brod další sérii afrických mauserů na bázi CZ 550, model Safari Classics II. Pojďme se na ni podívat blíže.
 
CZ 550 Safari Classics II je opakovací kulovnice nabízená v rážích 404 Jeffery, 416 Rigby, 300 Holland & Holland Magnum, 458 Lott a pochopitelně také ve slavné 375 Holland & Holland Magnum. To jsou ráže, které vám umožní účinně lovit jakoukoliv africkou zvěř, nevyjímaje tzv. velkou pětku, tedy lva, leoparda, slona, nosorožce, buvola kapského.
Protože se do značné míry jedná o vrchol nabídky mauserů z Uherského Brodu, bylo rozhodnuto, že kulovnice Safari Classics II budou již od začátku vyráběny tak, aby umožňovaly ruční montáž s puškařským dopracováním zbraně. Současně se výrobce rozhodl, že na řadu Safari Classics II bude použitá exkluzivně nejnovější technologie povrchové ochrany, tzv. DLC = Diamond Like Coating – diamantu podobné vrstvy.
Součástka Safari Classics II začíná svůj život jako standardní polotovar. Ale již v okamžiku prvotního obrábění se od proudu svých sériových bratrů a sestřiček oddělí. Zejména na pouzdru závěru a na závěru samém jsou vynechány některé operace, díky kterým lze následně provést ruční dolícování a individuální přizpůsobení. Pak již díly jdou do puškařské dílny Zdeňka Suchánka, který pušky jednu po druhé díl po dílu dolícovává a skládá dohromady.
Jako první krok sestaví a slícuje puškař spoušťový mechanismus. Tady se jedná jednoznačně především o to, aby jeho chod byl hladký a jistý, bez drhnutí, s čistým, „skleněně křehkým“ odpálením. Již tady musí puškař ukázat, co dokáže. Jeho ruka s pilníkem a s brousicími a lešticími pomůckami musí nejenom udržet rovinu, ale i úhly. Nedbalá nebo nekvalitní práce na spoušťovém mechanismu může hrozit nebezpečně nejistou funkcí spouště, zejména pokud si na ní uživatel nastaví nízký odpor.
Následně se puškař začne věnovat závěru. Kousek po kousku leští a lapuje vedení závěru a boky uzamykacích ozubů, dokud závěr v pouzdře neběží jako po hedvábném šátku. Od tohoto okamžiku dál již konkrétní závěr a pouzdro tvoří nerozdělitelnou dvojici.
Pak se tělo závěru vyleští a válcová část se kroužkuje. Na první pohled se jedná o estetickou úpravu, ale vyleštěný povrch lépe odolává korozi, ta je na něm navíc zjevná již od prvního okamžiku, a ve vrypech vzniklých kroužkováním se drží lépe konzervační a mazací prostředky.
Hotové tělo závěru se nyní osadí bicí pružinou, úderníkem a maticí závěru. Chod všech součástek opět projde pečlivou kontrolou a případným dolícováním.
Závěr je teď funkční, ale puškař ho znovu rozebere a pošle na tělo závěru na povrchovou úpravu. Ta se dělá v továrně, DLC na rozdíl od tradičních metod kyselého či zásaditého černění vyžaduje opravdu náročné technologické zázemí. Ovšem výsledek stojí za to.
DLC je nová technologie povrchových úprav, která ve vakuu nanáší na povrch velmi tenkou vrstvu polymorfního uhlíku. Je poměrně velmi tenká (proto se v této souvislosti hovoří i o nanotechnologii) vrstva, která umí mít nečekaně široké spektrum zajímavých vlastností. Pro použití na zbraních je podstatná možnost dosáhnout velmi tvrdého, otěvruvzdorného povrchu a vynikajících třecích vlastností.
Nanášením DLC povrchů se nové kulovnice dělí na dvě vzhledové skupiny – vysoce lesklé zbraně a matové zbraně. Tradiční africký mauser byl lesklý, lesklý povrch usnadňoval boj s korozivními vlivy podnebí. Matný povrch je modernější a volba záleží na konkrétním uživateli.
Dalším krokem je spojení hlavně s pouzdrem závěru, vymezení závěrové vůle a slícování se závěrem, osazení hlavně mířidly a vyleštění jejího povrchu. Hlavně v rážích 375 Holland &Holland, 416 Rigby a 458 Lott jsou z Brodu, 300 Holland &Holland a 404 Jeffery jsou od Lothara Walthera.
Pokud v puškařině potřebujete něco už „jenom vyleštit“, je před vámi velký kus práce a opět – lidské ruce a jejich zkušenost a svalová paměť jsou nenahraditelné.
Osazená hlaveň a pouzdro závěru také dostanou DLC povrch.
Nakonec má puškař v ruce kompletní systém, který je třeba usadit do pažby. Pažbu dodává v polotovaru továrna. Pažba je prvotřídního ořechu a má poměrně přímý, americký tvar, doplněný ovšem o nepříliš výraznou lícnici. Přímý tvar umožňuje dobře kontrolovat impuls vývinu výstřelu a zdvih zbraně při výstřelu.
Na úchopových plochách je klasická, poměrně ostře řezaná kosočtverečná rybina, která zajistí, že ani v africkém vedru vám zpocená ruka na pažbě nepodklouzne. Stejně jako systém, i pažba je buď lesklá, nebo matná. Lesklá pažba má opět ručně dělaný šelakový povrch, matná pažba je olejovaná. Oba povrchy umožňují relativně snadnou opravu drobných odřenin a potlučenin, kterým se africká kulovnice (pokud je opravdu použita k tradiční formě safari) prostě nevyhne.
Na konci pažby je jeden palec vysoká pryžová botka z přírodního kaučuku, která pomáhá pohltit mohutný zpětný ráz a rozložit jej do větší plochy. Ebenová špička předpažbí patří ke kánonu afrického mauseru.
Aby se zlepšila ovladatelnost zbraně a zrychlil její návrat do záměrné, jsou zbraně osazeny rtuťovým „tlumičem“ zpětného rázu, tzv. kick stopperem. Ten je uložen v dutině pažby, ve středu hlaviště. Pažbu zpevňují dvě příčná ztužidla, před a za nábojovou schránkou. Ztužidla jsou vlastně dva příčně pažbou prostrčené šrouby, které svým sevřením zabraňují rozbíjení pažby silovými impulsy výstřelů.
Spolehlivé spojení pažby se systémem také zajišťuje uložení systému do epoxydových bloků, tzv. glass bedding. Pro malosériovou výrobu je to ideální způsob velmi precizního spojení pažby se systémem, svojí odolností a trvanlivostí porovnatelný s dnes populárními vsazovanými kovovými kotevními bloky.
Hlaveň je pochopitelně plovoucí, ačkoliv u afrického mauseru není bodová přesnost to nejdůležitější.
Nakonec se hotová zbraň na střelnici vyzkouší a nastřelí.
Ačkoliv na zbrani jsou rybiny umožňující osazení zbraně zaměřovacím dalekohledem, u afrických mauserů pořád ještě dominují klasická otevřená mířidla, typicky v provedení se třemi plátky hledí s bílou středovou čárkou, která urychluje zamíření. K tomu patří perličková muška.
Protože se jedná o tropické ráže, zapomeňte na krátké moderní hlavně, tropická ráže potřebuje pro řádné vyhoření prachu tradičních 60 a více centimetrů (300 Holland & Holland Magnum – 605 mm; 404 Jeffery – 610 mm; 416 Rigby, 458 Lott a 375 Holland & Holland Magnum – 635 mm). Kulovnice pak má celkovou délku 1150-1175 mm, hmotnost (podle hustoty dřeva) 4,1-4,5 kg.
Ovládací prvky jsou jako u kterékoliv CZ 550. Páčka pojistky je napravo od matice závěru, hned za klikou závěru; odjišťuje se pohybem páčky dopředu. Při zajištěné zbrani je závěr zablokovaný, nelze jej otevřít. Při odtlačení hmatníku vlevo za zadním můstkem pouzdra závěru směrem vpřed je možné závěr úplně vyjmout ze zbraně.
Dno zásobníkové schránky lze při vybíjení vyklopit po stisknutí západky v přední úponě lučíku spouště.
 
Střílel jsem z různých zbraní a za ta léta jsem se naučil, jak zvládat zpětný ráz tropické zbraně. Nejsem tedy ideální, průměrný testovací střelec. Ráže 300 a 375 Holland & Holland Magnum považuji po troše praxe za zvládnutelné každým střelcem, drobné ženy nevyjímaje. Řekl bych, že 300 Holland & Holland Magnum je docela dobře použitelná na velkou evropskou spárkatou zvěř (jelen, daněk, dospělá černá), u srnčího a jelena sika je dobré dávat pozor, kam do zvěři budete umísťovat zásah. Problém bude jen dostupnost střeliva, 375 je výkonem tak na hraně, zbývající „čtyřky“, tj. 404 Jeffery, 416 Rigby, a 458 Lott jsou už jednoznačně hračky pro velké kluky.
Takže před první ránou si zopakujte zásady – pořádně pušku zapřít do ramene, zalehnout do pažby a být připraven. Doporučuje se střílet napřed vestoje, aby tělo mohlo zpětný ráz lépe absorbovat a tlumit. Bude to rána, ale pokud dodržíte výše uvedené zásady, nic strašného se vám nestane. A lze i trefovat, dobře trefovat. Rtuťový tlumič zpětného rázu pomáhá, dokonce citelně pomáhá, ačkoliv vlastně zpětný ráz nepohlcuje, ale rozkládá jeho působení v čase.
Je pravda, že pokud dnes vyrazíte lovit do Afriky, běžně vám průvodci nabízí používat jejich zbraň. Výrazně si tím zjednodušíte život při cestě do Afriky. Také ušetříte, kulovnice ve výkonné tropické ráži má pro evropského lovce jen omezené použití, ačkoliv nepochybně i s ní lze v našich honitbách lovit.
Africký mauser je tak trochu snobárna, kultovní předmět, buď ho máte, nebo ho nemáte. Nic mezi není. CZ 550 Safari Classics II je africký mauser ve vrcholné formě, při jeho výrobě se harmonicky pojí tradice s moderní technologií v jediném, harmonickém akordu. Je to nástroj, který vám neudělá v Africe, ani nikde jinde, ostudu, přitom díky základu v sériové kulovnici je ještě pořád relativně dostupný.
Můžete se ptát, proč byste si měli pořídit africký mauser. Odpověď není jednoduchá, ale současně je jednoznačná. Ačkoliv je perfektně funkční, je CZ 550 Safari Clasics II v mých očích tak trochu šperk a šperky si člověk nepořizuje jenom z rozumových důvodů.
Ing. Martin HELEBRANT
 
 
vychází v 4:50 a zapadá v 21:12 vychází v 10:19 a zapadá v 0:16 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...