Časopis Myslivost

 
Přátelé, jako první impulz mne sem zavedla akce Sto stromků pro republiku. To je akce okresního mysliveckého spolku?
 
Šutera: Tak to je otázka na mne, proto jsem vlastně tady. Měl jsem myšlenku, respektive chuť něco udělat ke stému výročí založení československého státu. Pořád jsem přemýšlel, a to i v souvislosti s 95. výročím naší myslivecké organizace. Jsem mysliveckým hospodářem v mysliveckém spolku Chabařovické jezero, máme tam nově vzniklé jezero Milada, kolem kterého proběhly v minulých letech rekultivace. Hlavně lesnické a zemědělské, vznikly louky a pole, ale v podstatě se zapomenulo na ovocné a plodonosné dřeviny.
Tady se moc vysazování stromků nepropaguje, krajina je tu hodně zalesněná, je to jiné než třeba na Moravě, kde mají problémy se zemědělskou krajinou a stále se snaží vytvářet aspoň třeba remízky. Tady u nás je krajina tak zarostlá, že není velká snaha plodonosné dřeviny vysazovat. Přitom paradoxně v době před rozvojem těžby uhlí tu byla krajina plná ovocných sadů, všude se pěstovalo ovoce.
A tak mne napadlo vrátit do krajiny ovocné stromy. Po dohodě s Ing. Petrem Lencem, ředitelem palivového kombinátu v Ústí nad Labem, který spravuje asi 1500 ha pozemků v naší honitbě, jsem našel místo mezi většími lány o rozloze 25 ha, kterým navíc protéká malá vodoteč. A když je to výročí republiky, tak jsem si usmyslel, že vysázíme rovnou stovku ovocných stromků.
 
Takže asi největší překážka padla, když vlastník souhlasil…
 
Šutera: V podstatě okamžitě jsme se dohodli, palivový kombinát nám vyšel vstříc, přispějí na část nákladů. Celkové náklady jsou vyčíslené na 80 000 Kč, zhruba 40 000 Kč dají oni, zbytek dáme my myslivci a navíc jsme se zavázali, že pět let budeme o stromky pečovat a o novou výsadbu se starat, budeme zalévat, prostříhávat, dbát na ochranu před zvěří.
 
A jaké jste zvolili odrůdy?
 
Šutera: Půjdou tam jabloně, hrušně, švestky, všechno vysokokmeny a tradiční staré odrůdy, větší část jsme získali z Litoměřicka. Já sám jsem v Krušných horách našel místo, kde stála dnes již zaniklá vesnice, a objevil jsem tam bílou chrupku, ohromný starý strom. Nastříhal jsem si větve a namnožil, na podzim už budou první sazenice, které chci také vysadit.
 
Pokud mám správné informace, tak budete sázet přesně v den výročí republiky a chcete to pojmout i jako propagační akci.
 
Šutera: Ano, přesně tak, chceme uspořádat otevřenou akci, chceme pozvat po dohodě s magistrátem města a s dalšími subjekty více lidí mimo naše sdružení, aby viděli výsadbu na vlastní oči a mohli se i zapojit. Krajinu výsadba obohatí a bude to také symbolické gesto, že se krajina vrací na místa, která byla postižena těžbou a že k tomu přispějí i myslivci.
 
Myslíte si, že by to mohlo inspirovat i jiná myslivecká sdružení?
 
Šutera: My jsme to spíš pojali jako naši vlastní akci, jako oslavu 28. října. Myslíme si, že když vyjde počasí, tak se sejde možná na 150 hostů a bude to rozumná propagace práce nás myslivců. Samozřejmě se snažíme tu myšlenku šířit dál, ale zda se někdo další inspiruje, to nevím, určitě bychom ale byli rádi, kdyby se připojili myslivci i jinde, a nejenom zde v Ústeckém kraji. Slyšel jsem, že na Litoměřicku vymýšleli nějakou podobnou alej, podobnou akci vymýšlel i magistrát v Ústí na jiném místě, nějak to pak ale usnulo. Mně osobně se třeba líbila myšlenka magistrátu, že by mohl ten, komu se narodí dítě, po dohodě s vedením města, někde zasadit svůj vlastní strom do volné krajiny, ale zatím to nějak neprošlo.
 
Freiberg: My už vše probírali před časem i na okresním sněmu ČMMJ. Máme tu 21 mysliveckých spolků, když by se některý inspiroval, jen dobře. Ale momentálně se domlouváme, že by byli při výsadbě v Chabařovicích přítomni zástupci všech mysliveckých spolků z okresu, symbolicky by vyjádřili spolupráci a podporu, pomohli by při vlastní výsadbě a možná by si mohly jednotlivé spolky převzít nad konkrétními stromky z té stovky symbolický patronát.
A budeme moc rádi, pokud se inspirují, teď k výročí republiky to už asi nestihnou, ale vysazovat se dá přece kdykoliv. Myslím si, že bychom se mohli pokusit nějakou akci zaměřenou k výsadbě plodonosných dřevin koncipovat jako celorepublikovou v rámci celého státu.
 
Je to určitě dobrý nápad a zní dobře od zdejších myslivců, lidí z regionu, který většina neznalých považuje z hlediska krajiny za vysloveně ošklivý. Ale tak to přece není a určitě máte i jiné aktivity ve prospěch krajiny?
 
Šutera: Kdo to kolem Ústí nezná, tak říká, že je tu hnusná krajina. Ale tady je krajina zarostlá natolik, že na rozdíl třeba od jižní Moravy tu není problém pusté, pro zvěř nehostinné, krajiny. A jako myslivci se snažíme zapojit do rekultivací, snažíme se alespoň částečně ovlivnit volbu rekultivačních dřevin ve prospěch zvěře. Občas nás projektanti vyslyší. Ale opravdu je v mnoha místech krajina zarostlá a skladbou dřevin a keřů tak pestrá, že zvěři vlastně vyhovuje. Nemluvě o starých zarostlých sadech kolem opuštěných obcí.
 
Freiberg: Není to tak, že bychom s výsadbami začínali až nyní. I když je zeleně relativně hodně, většina mysliveckých spolků o krajinu nějak pečuje, sám vím z minulé doby o výsadbě několika stovek stromů z iniciativy myslivců, velmi aktivní jsou myslivci z Povrlů a Homole, několik projektů proběhlo v Zubrnicích a Lovečkovicích, všude tam myslivci šikovně využívají dotace. Projekty běží už minimálně čtvrtým rokem.
 
Když by k vám na OMS přišli myslivci s žádostí o pomoc při zúřadování dotací, jste schopni nějak pomoci?
 
Šutera: Snaha by tu určitě byla, ale dnes je systém dotací propracovaný tak, že na internetu je možné v podstatě najít vše.
 
Dobrá, můžete tedy říct myslivcům, že se nemusí obávat administrace kolem dotací? Myslíte si, že je složité pro myslivce dotace zvládnout?
 
Šutera: Není to úplně jednoduché, my jsme měli štěstí, že jsme se domluvili s palivovým kombinátem. Ale pravda, dostat dotace normálně, tam je tolik podmínek, které i mě občas děsí, občas jsou tam podmínky, kterým nerozumím. Ale troufám si tvrdit, že to je problém spíš pro starší myslivce, u mladších to takový problém není, ti jsou už zvyklí z internetu vše zvládat.
 
Nemyslíte si proto, že by okresní myslivecký spolek měl v rámci servisu pro své členy pomoci jim zadministrovat dotace?
 
Šutera: První by to mělo být navrchu v ústředí ČMMJ, chybí tam člověk, který by dotace probral, prostudoval, mohl okresy více instruovat a metodicky vést. Všechno se točí kolem peněz, my jsme okresní spolek, který žádné dotace nikdy nedostával, proto ani nemáme takové zkušenosti.
 
Freiberg: S dotacemi jsme začali před dvěma lety, dostáváme příspěvek alespoň na nákup léčiv a přehlídku trofejí, předtím tu nebylo vůbec nic.
 
Když jsem dělal před časem rozhovor s radní krajského úřadu Zlínského kraje, řekla jednoznačně, kam se hrabete na včelaře, ti jsou jedničky, umí v tom léta chodit, ale i rybáři jsou lepší, nejhorší jsou myslivci.
 
Šutera: Asi je chyba i v tom, že myslivci málo vstupují do politiky, a pokud ano, tak myslivecké pohledy vůbec neprosazují. Já jsem za hospodářskou komoru v komisi životního prostředí jak na magistrátu, tak na kraji, najednou jsme zjistili, že jsme tam z devíti lidí čtyři myslivci. Ale nikdo tam dosud oficiálně za myslivce nebyl, ani nevystupoval, což je chyba a tím pádem nikdo netlačí a neovlivňuje vypisování dotací na kraji ve prospěch myslivosti. Teprve se musíme naučit se prosadit v těchto jednáních, je to náš hendikep v celé republice na centrální, krajské i místní úrovni.
 
Freiberg: Ono je to totiž i o tom, že se vypisují všemožné dotace a programy, a jsou to přitom velmi obecné zájmy. A přitom se dá i na obecný titul výchova mládeže napasovat vzdělávání a výchova dětí s ohledem na myslivost. Musíme se naučit hledat a využívat takové programy. I když zrovna my jsme tu trochu s žádostí pohořeli. Máme vlastní dům, učebnu, daly by se tu vytvořit prostory, kam by chodily učitelky s dětmi, jednal jsem s krajským úřadem, že bychom z domu udělali školicí středisko pro mládež. Výsledek byl ten, že dotace nejdou na rekonstrukci využít, na vlastní investice nemáme dostatek finančních prostředků. Budeme muset tedy hledat a zkoušet dál. A právě v takovém případě bychom uvítali pomoc a poradu někoho zkušenějšího třeba právě z ústředí ČMMJ. Jistě nejsme v takové situaci jen my.
 
Zmínil jste aktivity pro děti. Chodí myslivci na přednášky do škol? Jaké děláte akce pro děti?
 
Šutera: Na přednášky myslivci chodí pravidelně, jak do mateřské školky, tak do základní školy, když je den dětí nebo Měsíc myslivosti. Je to bohužel o jednotlivcích a je to hlavně o přístupu školy. V tomto myslivci zaspali úplně nejvíc, myslivci vypadli, ochrana přírody proniká do škol rychleji a podstatně větší mírou, takže dostat myslivost zpátky do škol vyžaduje úsilí. Ale je to škoda, když jsem tu začínal, v té době běželo pět mysliveckých kroužků, na škole v Chabařovicích byl automaticky rybářský a myslivecký kroužek a chodila tam většina dětí. Dneska tam jsou jen rybáři.
 
Freiberg: Máme na okrese jeden stálý myslivecký kroužek, měli jsme dva, druhý se nám ale rozpadl, protože děti odrostly, teď z nich sice jsou výborní trubači, někteří zůstali u myslivosti, ale kroužek se rozpadl, protože myslivec, který kroužek vedl, ztratil motivaci, neměl tam už vlastní děti. Podporujeme fungující kroužek v Malečově, individuálně do škol chodí asi patnáct nebo dvacet myslivců, i já sám na přednášky chodím. Zatím ale nějaká větší kordinace není, jak již řekl Václav Šutera, je to založeno hlavně na osobních vztazích s konkrétními učiteli.
 
A kromě akcí pro děti, jak se snažíte propagovat myslivost na ústeckém okresu?
 
Freiberg: Když mne v roce 2015 přemluvili, abych dělal předsedu, tak jsem řekl, že jen když mi Vašek Šutera bude dělat místopředsedu. Máme radu poměrně mladou. Předtím okres plnil jen to základní, co se od okresu čeká, dělali jsme základní servis pro členy, měli jsme pár kynologických zkoušek, dělali jsme kurz adeptů, povinnou chovatelskou přehlídku. Chyběl nám ale kontakt ven. Jeden z mých prvních úkolů proto byl, že se musíme víc angažovat. Vloni jsme udělali poměrně velkou výstavu myslivosti v Muzeu města Ústí nad Labem. Byla to výstava po dvaceti letech a sami pracovníci muzea nám řekli, že byla v novodobé historii největší, panovala velká spokojenost. Udělali jsme tam pár přednášek pro děti, výstava byla otevřená přes prázdniny, akce se zapsala pozitivně do povědomí.
V letošním roce jsme hledali další místo, kde bychom mohli mít bližší kontakt mezi myslivci a veřejností. Domluvili jsme se skanzenem v Zubrnicích, že zkusíme udělat myslivecký den. Představili jsme tam aktivity myslivců a vytvořili naučnou stezku pro děti. Na myslivecký den přišly s dospělými skoro tři stovky dětí, myslivecká výstava ve skanzenu trvala dva měsíce a byla součástí prohlídkové trasy. Ohlas byl dobrý, a tak jsme domluveni, že založíme tradici, budeme pořádat výstavu a myslivecký den každý rok. Už máme příslib podpory i od dalších myslivců, ještě podrobněji chceme představit myslivecké aktivity, nabídnout tradice, zvyky, myslivecké troubení i třeba zvěřinu, představit myslivost i prostřednictvím fotografií.
Pro mě byl obrovský zážitek, že jsme začali připravovat něco, co jsme měli jen v hlavě a k tomu jsme potřebovali spoustu lidí na organizaci, na přípravu, trubače a další. Já jsem v té době spolupracoval nejmíň s třiceti mladými myslivci, a ti co řekli, to splnili. Byli vstřícní, za to jim dík.
Pak mi také vadilo, že skomírá kynologie, že se dělají jen základní zkoušky a svody, začali jsme hledat mezi mladšími, protože jsme při tragické nehodě přišli o kynologa Standu Houdu. Pozval jsem si mladší kynology a už jsme udělali navíc podzimky ostatních plemen, budeme dělat základní ohařské zkoušky. Ze tří pravidelných jsme zatím rozšířili aktivity na šest kynologických akcí.
Připravujeme den na střelnici se soutěží družstev. Zalíbilo se nám vystoupení trubačů v Císařském sále při vernisáži výstavy, připravujeme zde předvánoční myslivecké troubení na 20. prosince. Naši nejmladší byli v Lysé, máme domluveny ještě dva soubory mladých trubačů.
Problém je trochu v tom, že lidé mladšího věku jsou strašně zaměstnaní, oni by šli i do rady, ale mají povinnosti zaměstnanecké, rodinné a starost o existenci, chápu, že jsou na tom hůř, než jsme na tom byli my v jejich věku.
 
Kolik momentálně na okresu evidujete myslivců?
 
Freiberg: Momentálně dvě stovky, vím, je to relativně málo, příspěvky stačí sotva na základní potřeby. Něco spotřebuje dům, nějaká administrativa, jednatel, ale to je všechno, nic jiného si nevyplácíme a na nic jiného nemáme. Dříve jsme bývali ve ztrátě každý rok tak do třiceti tisíc, vloni se nám to povedlo zvrátit, příjmy jsme měli lepší, dělali jsme kurz pro myslivecké hospodáře, měli jsme další aktivity, za loňský rok jsme poprvé skončili v plusu. Nejvíce dáme do domu a nutných oprav. Letos máme 17 adeptů, což je asi dvojnásobek oproti předchozím rokům. Rozhodli jsme se, že jim zaplatíme z příspěvků členství ČMMJ. Učíme podle nové metodiky, z dostupných knih jsme žádnou nevybrali. Místo knih jsme jim zaplatili roční předplatné Myslivosti, Můj názor je ten, když si ji budou během roku číst, tak u zkoušek nemůžou propadnout. Takže nás možná o něco přibude, zájem ze strany adeptů je, už se objevují a hlásí další.
 
A dostanou se adepti pak do sdružení?
 
Šutera: Nemáme problém, že by nenašli spolek, kde můžou dělat. Přitom v kurzu je vždy tak třetina, kteří nemají žádnou rodinnou vazbu. Například já jsem v Mysliveckém spolku Diana, tam je kdokoliv vítán a není problém se zkušební a adeptskou dobou. Ročně se tam přicházejí nejméně dva adepti. Přijímací poplatek je 10 000 Kč a roční provozní je do 5000 Kč, což je myslím stravitelné i pro ty mladé. Pokud je mi známo, tak většina spolků na okrese mladé bere, a nejen z toho důvodu, že odcházejí staří myslivci.
 
Freiberg: Dokonce si představte, že za mnou chodil předseda jednoho spolku, že stárnou, že by některého z adeptů rád získal. Já se zeptal, všichni adepti měli už místa domluvená. A tak další rok si předseda přivedl dva své adepty a celou dobu, co běžel kurz, se ptal, zda chodí a jak se učí, dozíral na ně, pak byl i u zkoušek a vzal je oba hned do spolku. V tom sdružení totiž už sami poznali, že potřebují mladší na práci, fyzicky to nestačí pokrýt, vše oběhat a zajistit.
 
Kolik je váš odhad na okrese držitelů loveckých lístků, kteří nejsou členy ČMMJ?
 
Šutera: Asi tak dvojnásobek evidovaných, tedy asi dvě stovky neevidovaných, kteří chodí na naháňky a chodí lovit, ale nejsou členy okresu.
 
Freiberg: Já bych tak nepřeháněl. Skončil bych u poloviny, přesněji těžko zjistit. V našem spolku Liščí kámen je například 16 členů, z toho 15 jsou členové ČMMJ.
 
Co řeknete myslivci, když se zeptá, proč by měl být členem ČMMJ?
 
Šutera: Já tlačím na city, já tvrdím, že má být nějaká myslivecká organizace, to je základ. Jsem proti povinnému členství, to bych taky nebyl úplně rád. Mám pocit, že dneska například veterináři komoru berou za trest. Platí členství a mají pocit, že je komora jen trestá, když přijde nějaká stížnost. Takže já nejsem zastánce toho, aby bylo povinné členství.
Myslím, že by členství v lidech mělo uzrát a musí pochopit, že tu musí být nějaká organizace. Dnes už mám taky pocit, že nejen OMS, ale i celá organizace, se snaží být aktivní a že většina lidí, kteří jsou normální a čtou a vnímají vše kolem myslivosti, tak vidí, že se doba změnila. Není to dnes už o tom, že si ve vedení hrají svoje hry, ale snaží se celou organizaci někam posunout.
A zvýšení členského příspěvku taky chápu, pro důchodce to sice není málo peněz, ale zase na druhou stranu přece finance potřebujeme všichni, aby se servis pro členy zlepšoval, navíc je v tom i výhodné pojištění.
 
Nehrozí to, že když se zvýší členský příspěvek jen o 200 Kč, že to bude trošku kontraproduktivní, že to druhé naštve a odejdou a bude míň peněz a míň členů?
 
Šutera: Já si myslím, že ti co chtěli odejít, tak odešli, takoví ti věční rypáci, kteří furt něco špatného hledali a říkali, co mi členství přinese. Já říkám, že když jsi v nějaké organizaci, tak pro ni musíš taky něco udělat. Tak to má být, já dám 1000 Kč a ty pro mě něco udělej, ukaž, že něco umíš. Pár myslivců se už vrátilo, pár myslivců o tom uvažuje, všichni jsme zatíženi nějakými vztahy a vazbami z minula, je třeba se přenést přes osobní výhrady.
 
Freiberg: Já jsem na sněmu řekl, že ti, co tu zbývají, jsou ti, které osobně znám, kteří tvoří zdravé jádro, a že proto pro ně musím něco udělat, stojí mi to za to. Snažím se tedy něco dělat, nacházím určité pochopení, důkaz je snad i v tom, že nám dál neklesá členská základna.
Jsem členem organizace a myslím, že organizace bude stát přesně na těch lidech, kteří to dělají tak nějak jako já. Ne, není to možné postavit jen na profesionalizaci, že místo jednoho voleného předsedy budou třeba tři profesionálové, ale je to o tom, že máme názor víc než jen lidský, je to zdravém rozumu, přátelství a životním názoru, do kterého pro nás všechny patří myslivost.
 
Šutera: Já jsem dnes koukal na televizi a tam říkali, že otvírají nějakou mateřskou školku a že tam pro děti udělali biozáhony, aby viděly, jak roste zelenina. Prosazovali, že by to mělo být v celé republice. My jako myslivci máme za úkol dostat k dětem informace o naší přírodě, o zvěři. Tady kdysi fungoval krajský zoologický klub, bylo to sdružení učitelů přírodopisu. Dnes mám pár známých učitelek a oni na školách učí sice perfektně africkou faunu, ale když děti vidí českého černého čápa, myslí si, že je to špinavý bílý čáp, nevědí, že tu žije orel, bažant je pro ně tropické zvíře a myslí si, že srna je samička od jelena a havran samec od vrány. Například tady je zrovna úloha nás myslivců, musíme dětem vysvětlovat a v té souvislosti ukázat, jaké je postavení nás myslivců ve společnosti. To ale nedosáhneme jinak, než že jako myslivci budeme držet pohromadě, navzájem budeme spolupracovat a ne se štěpit a oddělovat.
 
Prosím o váš názor na členský příspěvek, spojení s pojistěním, co vy na to? Zachovat, oddělit? Panují rozdílné názory.
 
Freiberg: Je jednodušší, když je vše v jednom, je to srozumitelné. A je to také o vysvětlování. Hlavně ti starší to vnímají tak, že měli členský příspěvek a vůbec se nestarali o pojištění. Někteří se ale začali starat o pojištění, přestali být členy a pojistili se jinde, ale už se někteří vrátili zpátky, protože zjistili, že u jiných pojišťoven je pojištění dražší, a nebo méně výhodné. Já ve spojení členského příspěvku a pojištění problém nevidím, problém by ale nastal, kdyby Halali nebyla schopná konkurovat jiným pojišťovnám, jak v ceně, tak i v tom, co nabízí. A vypadá, že je spolehlivé plnění a Halali má z poslední doby zisky.
Ale já bych umožnil těm, kteří nechtějí být pojištění u Halali, aby byli členy ČMMJ, stejně tak, jako to mají dnes zaměstnanci Lesů České republiky.
 
Jaký je vztah okresního mysliveckého spolku s krajským úřadem, magistrátem a jaká je spolupráce či propojení s ústředím?
 
Šutera: Já si myslím, že relativně je spolupráce dobrá, jen se změnilo to, že dříve byli úředníci ve funkci delší dobu, znali problematiku detailně, zatímco v poslední době se rychle střídají, a to není dobře. Výhodou je také to, že jsem v komisi pro životní prostředí, vztah je díky tomu přece jen jiný. Já bych ten vztah charakterizoval jako oboustranně výhodný, oni si stěžují na divočáky ve městě a my se jim snažíme vyjít vstříc, plánujeme naháňky.
 
Freiberg: Velkou publicitu nám tu dělají škody černou zvěří. Spolky, které jsou okolo města, mají uzavřené smlouvy, město jim připlácí tři sta korun za uloveného divočáka. Myslivci mají povolenky na nehonební pozemky v některých částech města. S magistrátem, ač tam docházelo k personálním změnám, tak jsme vždy po určité době navázali komunikaci a funguje to. Děláme porady hospodářů, úředníci přijdou, přijde i ředitel Policie, vysvětlíme si potřebné, tak to funguje, ač náš magistrátní úředník není myslivec. Nemůžu si stěžovat, vím, že jsou poměry jinde daleko horší, například v Chomutově nebo v Kadani, když to vezmu z krajského pohledu, tak jsme na tom relativně dobře. Taky je to díky tomu, že jsme aktivní, jsme s magistrátem v kontaktu.
 
Šutera: Není ale vše zase tak snadné. Já jsem se například snažil prosadit, abychom mohli lovit nepůvodní živočichy, hlavně je tu psík, mýval a nutrie. Tak jsem zažádal, měl jsem představu, že to bude pilotní žádost, protože na magistrátě neměli zkušenost, po vzoru od kamaráda z Mladé Boleslavi jsem vše připravil. Magistrát to schválil, ano to jsou nepůvodní druhy, které je třeba likvidovat. Ale bohužel tu máme jedno nejmenované občanské sdružení, to je doslova strašná skupina aktivistů. Odvolali se a vznesli argumenty, že myslivci chtějí lovit chráněné živočichy, protože druhy mezi sebou stejně nerozeznají, že lovem budeme rušit ostatní druhy a podobné nesmysly. Tak se rozhodnutí dostalo na kraj, kraj myslivce sice podržel, vrátil zpátky, ale dodnes vše leží u soudu, může lovit jen myslivecká stráž a nikdo ostatní nemůže. Pamatuji si, že v minulosti ochránci přírody tvrdili, že myslivci jsou hloupí a budou střílet vydru místo psíka, dneska by byli rádi, protože třeba takoví mývali působí na chráněných živočiších strašné škody. A stačí jeden občanský spolek, jsou tam tři lidi a udělají zbytečné problémy, magistrát i kraj s námi našli souznění, tři pomatenci vše ale zablokují.
 
A vztah okres a sekretariát?
 
Freiberg: My to máme rozdělené, já se věnuji vztahům uvnitř organizace, Vašek má na starost město a kraj. Mohl bych mluvit dlouho o tom, co se mi nelíbilo za Kostečky a Palase. Tyto vztahy se odbouraly, naštěstí se podařilo vše utnout na poslední chvíli, než by se organizace rozpadla. Znám předsedu Janotu, vnímám jeho představy, vím, že se neshodneme úplně ve všem, ale vidím chuť a zájem něco změnit. Aby to byla organizace, kterou chtěli naši předchůdci. Oni tu ČMMJ nezakládali s tím, že budou profesionální spolek a že budou placení státem, oni ji zakládali proto, že věděli, že pokud jich bude víc pohromadě a budou svůj společný názor prezentovat politikům, tak budou mít větší váhu. Takže my bychom měli v tomto v dnešních podmínkách pokračovat. Současné vedení, myslivecká rada, pracuje, nemá to snadné, ale daleko víc rozšířili kontakt s mysliveckou veřejností a mění působení na nemysliveckou veřejnost, aby o nás lidé věděli, že nejsme jen vrazi.
Vidím to i na takové akci, jako byla v muzeu a v Zubrnicích. Přijdou tam nemyslivci, veřejnost začíná měnit názor a má lepší přístup k myslivcům, když třeba vidí, že se jim snažíme pomoci, když aplikujeme odpuzovací prostředky a lovíme divočáky na kraji Ústí. Chráníme jejich majetky.
Shodneme se asi na tom, že plno věcí je ještě potřeba řešit, ale vedení a sekretariát se začalo měnit, nastala opravdu jiná doba a atmosféra. Podle mě na sekretariátu chybí mladí, kteří by třeba pomohli s propagací prostřednictvím internetu a dalších médií, určitě chybí nějaký manažer přes dotace.
 
připravil Jiří KASINA