Časopis Myslivost

Srpen / 2018

Proč ubývá racků?

Myslivost 8/2018, str. 38  Karel Zvářal
Racek obecný (Chroicocephalus ridibundus) je dobře známý šedobílý pták velikosti asi holuba, avšak štíhlejší a s delšími křídly. Zdržuje se často v blízkosti vod, na kterých loví malé ryby. Jeho potrava je dosti pestrá. Za orajícím traktorem sbírá žížaly, ponravy a hraboše a je také hojným návštěvníkem skládek komunálního odpadu, kde nachází kromě vyhozených potravin i tučné muší larvy. Nechává se i od lidí krmit z ruky, podobně jako synantropizovaná kachna divoká. Navzdory jeho ekologické přizpůsobivosti a potravnímu oportunismu se jeho stavy v posledních desetiletích viditelně snižují, přestože se čistota vod zlepšila. Racků však ubývá nejen u nás, ale v celé Evropě. Je s podivem, že ornitologickým odborníkům (Heldbjerg H., 2001) není známa příčina tohoto poklesu. Dovolím si tedy k rozluštění této „záhady“ naznačit směr pátrání.
 
Čeleď rackovitých hnízdí většinou v koloniích a nejinak je tomu i u tohoto druhu. Důvodem takové hnízdní strategie je ochrana hnízd před vzdušnými útoky denních dravců, kdy početné hejno dotírajících a křičících racků je schopno lovícího dravce zahnat na ústup. Ptáci hnízdící koloniálně však musí být dobří letci, aby posháněli dostatek potravy, které v blízkém okolí rychle ubývá. Racek tak létá i desítky kilometrů daleko, podobně jako jeho příbuzní pátrající celé dny na moři  po hejnech ryb či rybářských lodích. Když je racek unavený, usedne na chvíli na vodní hladinu, aby bez známek zmáčeného peří opět vyrazil hledat něco k snědku. Lze ho tak pozorovat v době hnízdění i na místech značně vzdálených od domovského hnízdiště.
Jedním z takových racčích hnízdišť je Chomoutovské jezero v Olomouckém kraj, které tito ptáci používají každoročně již několik desetiletí. Hnízdištěm je ostrov uprostřed jezera, který tak vytváří relativně bezpečné útočiště před predátory. Podle slov ornitologa K. Popracha čítala kolonie v minulosti 1200 až 1500 hnízd, v posledních letech byl zaznamenán pokles počtu hnízdících ptáků.
V roce 2018 zde však nevyvedl mladé ani jeden pár! Racci tak opustili nejen hnízdiště, odletěli i mimo svá tradiční letní loviště, takže spatřit v létě tohoto elegantního dlouhokřídlého opeřence bylo na střední Moravě vzácností.
 
Proč však v letošním roce kolonie – a doufejme, že dočasně, zanikla?
 
Odpověď nám dává výdobytek moderní techniky, a tím je vhodně umístěná fotopast. Ta na hnízdišti nasnímala hned dva nevítané hosty - lišku a mývala. Oba tito predátoři umí plavat, proto ani ne stometrová vzdálenost od libového mladého masa a chutných vajec je nemohla odradit od menšího výdeje energie, který se jim bohatě vrátil. A dokud bylo na ostrově něco k snědku, opakovaně se tam vraceli. Podobně se chová například kuna, když vnikne do podstřešních prostor, kde hnízdí rorýsi, holubi či kavky. Nenechá bez povšimnutí jediné hnízdo, čímž kolonie dočasně či trvale zanikne.
Tyto hladové šelmy ani nenapadne držet se ochranářského moudrosloví, že predátor svou kořist nevyhubí. To ptáci dobře vědí, a pokud to jde, odlétají hnízdit na pusté mořské ostrovy, nejlépe na nepřístupné skalní útesy s úzkými plošinkami. Na pevnině hnízdící druhy čeká nejistý osud, protože rovná zem nezaručuje potřebné bezpečí a predátorů bývá v okolí víc než dost.
Zda tomu tak bude i v případě našich racků, to ukáže teprve čas. Bude záležet, zda se podaří snížit stavy zmíněných predátorů, resp. zcela je odlovit v okolí jezera. Stačí, aby tam zůstal jeden ze zkušených plenitelů hnízd, a situace se bude opakovat.
Druhou možností je výstavba hladkého (plastového, plechového) plotu, protože pletivo mýval hravě překoná, stejně jako nevelkou vodní plochu. Nedávno třeba ukazovali, jak vyšplhal po dvacetipatrové stěně vysoké budovy, kdy byl odchycen až na střeše. Tento všežravý a všestranný tvor nám dá o sobě ještě mnohokrát vědět!
 
Uváděný příklad totální predace jen ukazuje, jak potřebná je spolupráce myslivců s profesionální ochranou přírody. Stavy predátorů jsou dnes na historicky nejvyšších počtech, ať už vezmeme lišku, kunu skalní, nebo invazivní druhy, tj. mývala severního, psíka mývalovitého či norka amerického. A nerad bych zapomněl na prasata, která této armádě „čističů hnízd“ kralují, aspoň co se týká početnosti a žravosti.
 
Dalším závažným důvodem úbytku druhu bývá nedostatek potravy. V tom případě dochází k vynechání hnízdění, případně redukci počtu mláďat. Rybí osádka je však v našich řekách zhruba stejná jako dříve, čehož dokladem jsou úspěšná hnízdění ledňáčka či čápa černého.
Proto je zjevné, že zánik kolonie racků nezpůsobil nedostatek potravy. Oni to někteří ekologové neradi slyší, neboť to je proti jejich víře, ale predace může opravdu mít fatální následky. Na konkrétních příkladech vidíme, že nejenže „může“, ale tyto jevy nejsou žádnou výjimkou! A bohužel, predační efekt způsobuje často nenapravitelné škody. To se týká zejména vymizení endemických druhů.
Karel ZVÁŘAL
vychází v 6:02 a zapadá v 18:14 vychází v 18:48 a zapadá v 6:38 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...