Časopis Myslivost

Únor / 2018

Sto pět kamzičích let

Myslivost 2/2018, str. 30  Oldřich Koudelka
Jeseníky, to jsou hory, hluboké lesy, malebná údolí, čarovné říčky, zvěř, ptáci, ryby, brouci, vzácná květena. Je to nevýslovně krásný, vpravdě mýtický kraj, který mnohým lidem na celý život učaroval. Hlavní hřeben těchto moravských hor protíná rozvodí dvou moří. Vody jeho tečou do Černého i Baltického moře. Těžko říct, zda to věděli Lichtensteinové, vratislavští biskupové a členové Řádu německých rytířů, jejichž majetky se zde, nedaleko Pradědu, potkaly. Jisté však je jedno. Nevýslovné kouzlo jesenických hor natolik učarovalo arcivévodovi Eugenovi Ferdinandovi Piu Bernardovi Felixu Mariovi, 58. Velmistrovi Řádu německých rytířů a příslušníkovi císařského a královského dvora, že u Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa I., taktéž vášnivého vyznavače lovu, a to zejména kamzíků, prosadil vysazení tohoto druhu nedaleko Karlovy Studánky. Zasněžené Jeseníky pak otevřely svou náruč novým obyvatelům před sto pěti lety, dvaadvacátého února 1913.
Obsah určený pro předplatitele.
Na pročtení článku se musíte zaregistrovat nebo přihlásit.
vychází v 5:56 a zapadá v 20:03 vychází v 10:03 a zapadá v 1:10 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...