Časopis Myslivost

Září / 2018

Současný návrat vlků

Myslivost 9/2018, str. 14  Tomáš, Růžička, Martin Strnad, Jan Šíma
Vlk se vrací do české přírody, kde byl podobně jako v jiných částech Evropy asi před sto lety vyhuben. V České republice je v současné době pět smeček, což je zhruba 20 až 25 vlků. Tyto šelmy se k nám aktuálně šíří především ze saské Lužice a západního Polska, již dlouhodobější záležitostí je pak výskyt vlků na hranicích se Slovenskem. Aktuální informace o vlkovi poskytují internetové stránky www.navratvlku.cz.
 
Kolik je vlků?
 
Vlk zůstává prioritním druhem směrnice EU o stanovištích (Směrnice 92/43 EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, příloha II a IV) a tedy i zvláště chráněným druhem podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhlášky 395/1992 Sb. (zařazen mezi kriticky ohrožené druhy). Podle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti je vlk zvěří, kterou nelze lovit.
Není na místě mluvit o tom, že vlk již není ohroženým druhem. Vlk je všude v Evropě člověkem nelegálně loven a vlci jsou stále častěji usmrcováni auty na silnicích. U některých izolovaných populací se snižuje genetická diverzita v důsledku tzv. inbreedingu.
V celé Evropě žije asi 12 000 až 14 000 vlků, ale většina této populace žije v Rusku, Ukrajině, Rumunsku. Výskyt v ostatních částech Evropy je velmi fragmentovaný do jednotlivých více či méně oddělených populací (karpatská, skandinávská, balkánská aj.).
V Polsku se vyskytuje asi 60 smeček, z toho je 30 v západním Polsku.
Stavy v Německu jsou aktuálně odhadované na 48 smeček, z toho v Sasku 19 a nově jedna smečka v Bavorsku. Do ostatních spolkových zemí se vlk začíná velmi pomalu šířit.
V Rakousku se rozmnožuje jedna smečka, ve Švýcarsku jsou již smečky tři.
Jedná se o současný stav a lze předpokládat, že vlk, který se přizpůsobil přítomnosti člověka a změněnému prostředí, se bude dál přirozeně šířit, a to i vzhledem k dostatku potravy.
Záznamy telemetricky sledovaných jedinců ukazují, že vlci jsou schopni migrovat na vzdálenost až 1500 km za několik měsíců. Nejdelší záznamy přitom pocházejí z předjaří, kdy si mladí jedinci hledají svá teritoria a partnery, nejkratší pak z konce jara a v létě, kdy se starají o mláďata.
 
Na území České republiky byla trvalá přítomnost vlků vázána dlouhou dobu pouze na česko–slovenské pomezí, kde byl jejich novodobý výskyt zaznamenán poprvé v roce 1994. Odhaduje se, že v přeshraničním území Beskyd se až do přelomu tisíciletí pohybovaly 2 až 3 menší smečky. Ty se postupně s největší pravděpodobností staly obětí pytláctví a zaznamenáván byl pak výskyt jen jednotlivých jedinců přecházejících ze sousedního Slovenska.
Na jaře 2018 byl v Beskydech znovu prokázán výskyt nové „karpatské“ smečky a od roku 2017 se pohybuje sporadicky několik jedinců v Bílých Karpatech.
V posledních přibližně pěti letech dochází k šíření vlků z tzv. středoevropské nížinné populace, která se od počátku tisíciletí začala postupně rozvíjet v oblasti západního Polska a sousedních oblastí Německa (Lužice). V Čechách se od roku 2014 vlci původem z této populace (určeno na základě analýz DNA ze vzorků trusu) rozmnožují na Dokesku v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Od roku 2015 se vlci trvale usídlili v Broumovském výběžku na hranici s Polskem, kde se od roku 2016 pravidelně rozmnožují.
V průběhu pozdního léta a podzimu 2017 se díky záznamům z fotopastí podařilo zdokumentovat jednu rozmnožující se smečku v národním parku Bavorský les v Bavorsku. Tento vlčí pár je tvořen (podle analýzy DNA) samcem z alpské populace a samicí pocházející z Lužice. Tito jedinci využívají přeshraniční oblast mezi ČR a Bavorskem, tedy i část území v národním parku Šumava.
Dlouhodobější opakované výskyty několika vlků jsou v současné době potvrzeny v pohraničních částech Krušných hor (pravděpodobný a zatím nepotvrzený výskyt 1 až 2 smeček). V roce 2017 se také podařilo potvrdit jeden rozmnožující se vlčí pár s vlčaty ve Šluknovském výběžku.
Jednotliví vlci byli v poslední době zaznamenáni v Lužických i Jizerských horách, Krkonoších a zjištěn byl i ojedinělý výskyt v Jeseníkách. Snímky z fotopastí v roce 2017 přinesly záběry pravděpodobně migrujících zvířat také z Olomoucka, Třeboňska, v Českého lesa a Žďárských vrchů.
S ohledem na obrovskou pohybovou aktivitu migrujících, respektive rozptylujících se (dispergujících), vlků je potřebné rozlišovat mezi takovými de facto náhodnými údaji o pohybu vlků (které mají význam spíš pro informaci o směrech migrace) a mezi údaji o trvalém výskytu. Z toho důvodu se také například v sousedním Německu (Sasku) primárně uvádějí počty smeček (případně rezidentních párů) s tím, že celková početnost fluktuuje v závislosti na velikosti smeček a samozřejmě zahrnuje určitý podíl mladých jedinců, kteří zatím neobsadili trvale své teritorium.
Souhrnné informace o výskytu vlka na území České republiky od roku 1949 jsou volně on–line přístupné v Nálezové databázi ochrany přírody (NDOP) - https://portal.nature.cz/nd/.


 
Vlčí jídelníček
 
Vlk se dokáže velice dobře přizpůsobit širokému spektru potravy. Ve středoevropských podmínkách se živí převážně kopytníky. Kořistí bývá srnec obecný, jelen lesní a prase divoké, které převažuje v potravě zejména během zimy. Na základě rozborů 6581 vzorků trusu provedených v Německu získaných během 15 let sledování se potrava vlků skládá z 52 % srnců, 17 % divočáků, 11 % jelenů, dále z daňků, muflonů a zajícovitých. Hospodářská zvířata tvoří 1,1 %.
Složení potravy samozřejmě kolísá v závislosti na její nabídce. V současné době probíhají výzkumy složení a chování kořisti vlka koordinované Českou zemědělskou univerzitou, která je nositelem projektu, jehož cílem je přenos saských zkušeností do České republiky.
Při lovu se vlci zaměřují přednostně na slabé a nemocné jedince. Na kusy v dobré kondici a trofejní kusy většinou není pro vlky efektivní vynakládat energii a mohou se stát kořistí spíše za specifických podmínek, například pokud jsou smečkou zastiženi v nevhodném terénu.
V situaci výrazného přemnožení spárkaté zvěře ve většině honiteb je přítomnost vlka spíše pozitivním faktorem pro zdravou obnovu našich lesů. Na druhou stranu vzhledem k přísné teritorialitě vlků nemůže dojít k jejich přemnožení a ohrožení populací spárkaté a další zvěře.
Vlci loví ve smečkách a na rozdíl od kočkovitých šelem kořist štvou, jedině tak se jim podaří ulovit i větší kusy. Kořist stržená vlkem má obvykle rozdrcená a překousaná žebra, což je charakteristický rozdíl od kořisti napadené psy, kteří kosti rozdrtit nedokážou.
Vlci běžně neloví více kořisti, než potřebují, což je z energetického hlediska v přírodě logické. Nedostatečně zabezpečené ovce a kozy jsou ale pro vlka obzvláště lehkou kořistí. Může pak dojít k situaci, že zabije více kořisti, než je schopen v danou chvíli sežrat. V uzavřené ohradě může zabít desítky zvířat. Ochrana stád elektrickými síťovými ploty a pasteveckými psy je tedy nutností.
Stát zajišťuje proplácení škod chovatelům hospodářských zvířat, kterým byla způsobena újma vlkem či jinými zvláště chráněnými druhy (vydra, rys, medvěd, los, bobr) uvedenými v zákoně č. 115/2000 Sb., tento zákon dále stanovuje podmínky poskytování náhrady škody.
Za rok 2017 bylo v celé České republice vyplaceno 788 089 Kč na náhradách škod způsobených vlkem. Z Operačního programu Životní prostředí je též možné hradit preventivní opatření proti napadení stád vlkem, včetně nákupu pasteveckého psa.


 
Vlk je šelma
 
Vlk je volně žijící šelma. Není na místě se tedy domnívat, že vlk nemůže být pro člověka nebezpečný. Pravděpodobnost, že při své procházce lesem potkáte vlka a dojde s ním k nějakému střetu, je ale velmi nízká.
Mezi lety 1950 až 2000 došlo v Evropě celkem k 59 událostem, při kterých bylo usmrceno 9 lidí. V pěti případech, které skončily smrtí, měli vlci vzteklinu. V ostatních případech bylo prokázáno, že zvířata byla předtím krmena, nebo provokována, anebo se jednalo o křížence vlka a psa. O nedávném případu (červen 2018) v jižním Polsku, kdy vlk pokousal dvě děti, zatím víme, že se jednalo pravděpodobně o jedince, který utekl ze zajetí. 
Napadení člověka vlkem je tedy vzácné a ve většině zdokumentovaných případů souviselo s nemocnými jedinci nebo jedinci s narušeným chováním. Pravděpodobnost napadení dokreslují i výše uvedené počty případů – 59 případů za 50 let v celé Evropě.
Naproti tomu je jen v České republice každoročně hlášeno přes 1100 případů napadení lidí domácími psy. Větším rizikem v přírodě jsou i jiní živočichové – přes pět set lidí v ČR si z lesa či přírody ročně odnese nákazu encefalitidou, každoročně se vyskytují případy pobodání hmyzem a bez rizika není ani setkání s divokým prasetem.
 
Vlci, kteří k nám přichází z oblasti saské Lužice a západního Polska jsou adaptovaní na prostředí kulturní krajiny a neplatí u nich tak úplně zažitá představa plachého zvířete hlubokých lesů. I na základě aktuálních zkušeností z našeho území je zřejmé, že vlci, pokud jim nehrozí nebezpečí, se nevyhýbají volné krajině, pohybují se po cestách a využívají i jiné člověkem vytvořené nebo ovlivněné prostředí.
Zároveň jsou vlci zvídavá zvířata a zejména mladí vlci se mohou vyskytnout i v okolí lidských obydlí. V takových případech je potřebné dobře vyhodnotit, zda se jedná o přirozené chování nebo již „podezřelé“ jedince, kteří mohou představovat riziko.
V sousedním Sasku se od roku 2000, kdy se zde obnovila populace vlků, vyskytly tři takovéto případy a po důkladném vyhodnocení bylo povoleno (byť ne ve všech případech realizováno) odstranění těchto jedinců.
V prvním případě se vlk potuloval příliš blízko lidských obydlí a hledal jídlo v kompostech, před člověkem však vždy utíkal a k osobnímu setkání nikdy nedošlo. Po vydání povolení k odstřelu vlk zmizel.
V případě druhém se jednalo o zmatené vlče, u kterého se zjistila slepota. Vlče bylo odchyceno a z důvodu nemožnosti chovat ho úspěšně ve výběhu, muselo být uspáno.
Pouze u třetího případu z počátku roku 2018 se dá hovořit o skutečně nebezpečném vlkovi, který usmrtil dva domácí psy. Bylo vydáno povolení k jeho odstřelu.
 
Program péče o vlka
 
S ohledem na poměrně rychlou obnovu výskytu vlka na našem území, která souvisí zejména s aktuálním šířením vlků ze sousedního Německa (Saska) a Polska, je potřebné nastavit koncepční přístup jak k jeho ochraně (při respektování požadavků evropských předpisů a mezinárodních závazků), tak především k řešení konfliktů, které s výskytem této šelmy bezprostředně přichází.
Ministerstvo životního prostředí proto zadalo Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, jako státní odborné instituci v ochraně přírody, přípravu tzv. managementového plánu – Programu péče o vlka. Podkladem je již dříve připravovaný návrh takového programu pro všechny naše velké šelmy (rysa, vlka, medvěda). S ohledem na aktuální vývoj rozhodlo Ministerstvo životního prostředí o prioritní přípravě návrhu samostatně pro vlka.
Připravovaný dokument se bude soustřeďovat na opatření k předcházení škodám a zefektivnění poskytování náhrad vzniklých škod chovatelům, včetně otázky možné úpravy výše nájmů ve státních honitbách, kde se vyskytuje vlk, resp. velké šelmy obecně.
Dalším okruhem je řešení problematických situací (včetně identifikace jedinců s narušeným chováním nebo hybridů, stanovení přístupu k nim až po jejich případné odstranění) a opatření k zajištění objektivních informací (monitoring a výzkum populace vlka, jeho vlivu na kořist atp.) i jejich sdílení se zainteresovanými subjekty a poskytování informací širší veřejnosti.
Část programu věnovaná opatřením k ochraně druhu bude vycházet ze zákonné ochrany a kontroly nelegálního lovu. Snahou bude především zajištění konektivity populací, tedy zajištění migrační prostupnosti krajiny.
Klíčové bude v návaznosti na program péče řešit jak koordinaci mezi resorty životního prostředí a zemědělství (v oblasti podpory zemědělského hospodaření a zajištění prevenci či náhrad škod i přístupu k řešení problematických situací s ohledem na zařazení vlka mezi zvěř podle zákona o myslivosti), tak rozvíjet spolupráci s jednotlivými zainteresovanými subjekty, jako jsou svazy chovatelů, ČMMJ a případně další myslivecké organizace, Klub českých turistů apod.
V rámci přípravy programu péče proto AOPK ČR v nejbližší době, jakmile bude k dispozici první ucelený návrh, zajistí předjednání se zmíněnými klíčovými subjekty. Po zapracování získaných podnětů pak bude předložen Ministerstvu životního prostředí, které jej projedná s Ministerstvem zemědělství a po nalezení shody bude schválen.
Tomáš RŮŽIČKA, Martin STRNAD,
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Jan ŠÍMA,
Ministerstvo životního prostředí
 
Přenos zkušeností s předcházením konfliktů s vlky, tedy s preventivními opatřeními, monitoringem a prací s veřejností mezi Saskem a Českou republikou je umožněn díky projektu OWAD – Objektivní akceptace vlka v člověkem pozměněné přeshraniční krajině, do kterého je kromě Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Ministerstva životního prostředí zapojena také Česká zemědělská univerzita a Senckenbergské muzeum přírodních věd Zhořelec v Sasku. Více o projektu zde: https://owad.fzp.czu.cz/cs/.
Projekt OWAD byl podpořen Evropskou unií prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Programu na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2014–2020.
 
vychází v 5:48 a zapadá v 20:09 vychází v 1:42 a zapadá v 10:06 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...