Časopis Myslivost

Červen / 2019

Krmení a příkrmy mladé pernaté zvěře

Myslivost 6/2019, str. 32  Martin Mohelský
Pohled do přírody nám ukazuje, že téměř všichni býložravci a valná část všežravců se během svého vývoje „naučili“ načasovat svou reprodukci tak, aby se doba počátku rozhodujícího vývoje mláďat odehrála v souladu s dobou co nejpříznivějších výživných hodnot travin a bylin v jejich okolí. Hmyzožraví ptáci zase v době rozvoje populace hmyzu, ryby si zase počkají na larvální (naupliová) stádia buchanek a perlooček, atd.
Postupem času a s rozvojem domestikace hospodářských zvířat to všemocnému člověku přestalo vyhovovat a v rozporu s nekompromisními přírodními pravidly si vymyslel a vybudoval krmivářský průmysl. Dohnat a předehnat přírodní cykly výživy a vývoje se mu povedlo podstatně lépe, než jak sliboval Sovětský svaz vůči Americe.
Snad právě proto, že díky vědeckému a průmyslovému potenciálu měli chovatelé severoamerického kontinentu i ve výživě zvířat před konzervativní Evropou podstatný náskok. Chovatelé pochopili význam vápence a dalších minerálních látek, postupně se začaly využívat vedlejší mlýnské produkty a velikým pokrokem bylo zkrmování zbytků po lisování potravinářských olejů.
Myslivecké veřejnosti jsou známy geniální a nadčasové experimenty Franze Vogta na Děčínském Sněžníku. Nelze nevyzvednou základní princip jeho práce, který laik zčásti přehlíží - chemická úvaha o potřebě živin došla naplnění a úspěchu v chovu jelenů, kdy sezamové pokrutiny, bohaté nejen vysokým obsahem bílkovin, ale také mineráliemi a vzhledem k tehdejší technologii také nezanedbatelným procentem zbytkového oleje, ukázaly na významný princip kvalitní výživy ve vývoji organizmu, stavbě těla i trofeje. Dnes těmto krmivům říkáme extrahované bílkovinné šroty.
V našich podmínkách vede sójový extrahovaný šrot, a podle momentálních cen a složitých pravidel sestavování receptur krmných směsí jej doplňují řepkový a slunečnicový, popř. lněný a podzemnicový.  Sezamové pokrutiny jsou už jen nákladným reklamním hitem. Ale to jen pro úplnost.
Většina chovatelů během vývoje i v různých zeměpisných podmínkách kombinovala přírodní krmiva s doplňkovými. Příkladem postupného vývoje výkrmu jatečných kuřat a krůt byla pastva na vojtěšce a doplňování kukuřičným šrotem (USA). V Sovětském svazu se v padesátých letech minulého století „průmyslová“ produkce vajec zajišťovala navezením ulovených drobných mořských ryb do rozměrné stodoly se slepicemi, první krok k využití vůbec nejkvalitnějšího krmiva, rybí moučky.
Ekonomika a nároky trhu byly neúprosné, a tak se nakonec, k nevůli současných bio a ekoaktivistů, produkuje převážná část živočišných produktů v závislosti na průmyslových krmných směsích. Ale, bio eko fanatik či otravné děcko země sem nebo tam, ve své podstatě to skutečně není nic jiného, než intenzivní využití biologického potenciálu přírody.  I vitamíny a jiné biologicky účinné látky jsou dnes produktem mikroorganizmů neboli biotechnologie.
 
Krmné směsi – možnost nebo podmínka?
 
Nás ale zajímá jednodušší princip odchovu mláďat zvěře. Chtěli bychom zachovat co největší podíl přirozeného a přírodního principu výživy a krmení, umožňující podporu konce březosti a laktace, zlepšení kondice po říji a samozřejmě parožení, zlepšení snášky i vývoje kuřat. Musíme si tedy rozumně přiznat, že bychom rádi přírodu trochu potlačili dopředu, někdy i „nakopli“ k většímu výkonu.  Konec konců, realizace dědičných vloh není bez kvalitní výživy možná, a tak bychom i s nejlepším chovným materiálem přešlapovali po několik generací zvěře stále na místě bez viditelného pokroku.
Zkusme si tedy ukázat, kam se dá v  odchovu pernaté zvěře dojít bez nadbytečné závislosti na krmných směsích a kde to naopak bez aspoň částečného využití doplňkových či kompletních krmiv nejde.
 
Pro začátek si ujasněme rozdíl v těchto dvou kategoriích. Kompletní krmivo (krmná směs) obsahuje vše, skutečně vše, co zvíře pro svůj vývoj či produkci potřebuje. Doplňuje se jen voda do napáječky, popř. připravují vlhké míchanice. Pokud se rozhodneme šetřit například přídavkem obilného šrotu ke kompletní směsi pro bažanty v prvních třech týdnech života, zcela narušíme přesné poměry bílkovin, energie a minerálních látek nutných pro jejich vývoj. Výsledkem je zpomalení odchovu a celkově podstatně vyšší spotřeba kompletní směsi i nežádoucího doplňku. Při vysokém naředění i narušení vývoje kostry, důležitých orgánů, tvorby peří i budoucí imunity.
Hlavní pravidlo tedy zní: věřme odborníkům na výživu a do krmiv pro bažantíky nebo jinou pernatou do jednoho měsíce věku nezasahujme. Vždyť složení potravy malých bažantíků v původním přírodním prostředí, tedy asi 70 až 80 % hmyzu a zbývající podíl pupenů a lístečků bychom stejně nedokázali napodobit. Ani výživné hodnoty vodního planktonu u malých kachen.
Doplňkové krmivo je opakem kompletního. Název je velmi výstižný. Podstata spočívá v doplnění živin, které v přírodním nebo částečně umělém prostředí chybí. Může to být energie ve formě obilného šrotu v zimní době, méně kvalitní seno pro mechanické nasycení nebo naopak velmi kvalitní seno pro doplnění vápníku, bílkovin a strukturální vlákniny, minerální nebo vitamino-minerální doplněk v době parožení, bílkovinný koncentrát pro druhou či další fázi odchovu bažantů.
Pro obory a faremní chovy v tomto platí: vždy je nejlevnější a nejúčinnější kvalitní objemné krmivo (pastva, seno, siláž, řepa), následuje rozumný doplněk obilovin a podle věku, ročního období a reprodukčního stádia účelně a odborně sestavená doplňková směs. Pro krmení spárkaté zvěře se vždy vyplatí znát základní výživné hodnoty zásob konzervovaných krmiv a podle toho doplňky sestavovat.
 
Více individuální řešení výživy
 
Samostatnou kategorií jsou doplňkové směsi s vysokým obsahem bílkovin, minerálií a vitaminů s co nejnižším obsahem obilovin – ty si chovatel doplňuje z vlastního, většinou levného zdroje sám. Pokud dodrží doporučené dávkování a také podávání pro druh a kategorii, je to cesta ke snížení nákladů na krmení s přijatelnými výsledky.
Řešením může být krmivo sestavené s rozumným procentem rybí moučky nebo jiných živočišných komponentů (masokostní moučky, sušené krve), tedy alespoň v prvním měsíci života. Přiměřený podíl živočišné složky spolu se sójovým extrahovaným šrotem je zárukou dostatku i přijatelně odpovídajícího poměru esenciálních aminokyselin a tedy plnohodnotného vývinu odchovávaných bažantíků. Hodnoty potřeby celkových hrubých bílkovin a esenciálních aminokyselin v krmné směsi udává připojená tabulka.
 
Několik konkrétních a zásadních doporučení pro odchov bažantíků a ostatních hrabavých nebo káčat (dále kuřat):
 
Žloutkový vak jednodenních kuřat není zásobárna pro případ nouze. Krmíme už prvního dne! Obecně a tradičně je zavedena představa, že zásoby živin ve žloutkovém vaku složí jednodenním kuřatům k překlenutí prvních tří dnů života, kdy se kuřata učí přijímat krmivo, a tudíž příjem živin není příliš podstatný.
Ano, žloutkový vak skutečně obsahuje tuky a bílkoviny. Jsou to převážně velmi cenné bílkoviny, imunoglobuliny, které krátce po vylíhnutí kuřata vstřebávají podobně, jako novorozená mláďata savců z mleziva. Kuřata tak získávají pasivní imunitu, která je zajišťuje do doby dospělosti.
Působí ale pouze v podmínkách, které byly v místě života nosnice a jejich funkčnost je podmíněna kvalitní výživou nosnic. To je jedno velké plus pro chovatele, který většinou v malém rozsahu chová nosnice a odchovává bažantíky či káčata v „domácích“ podmínkách.
Žloutkový vak dále obsahuje tuky i vitamíny,  ale ne k úhradě základních energetických potřeb. Tuky jsou ve formě hodnotných vícenenasycených mastných kyselin (kyseliny linolenové a α-linolové, jinak a v naší lidské výživě zvané omega-6 a omega-3), které mají pro metabolizmus a vývoj mnohem závažnější význam, než pouhé uhrazení energetické potřeby. Jsou nutné pro tvorbu buněčných membrán, rozvoj imunity a řadu podobných, životně prioritních funkcí.
Při zanedbání krmení v prvních dnech se bílkoviny, či spíše esenciální aminokyseliny se po vyčerpání energie (tuky a glykogen) přemění na energii. Je to proces poslední záchovy, velmi ztrátový a zaplavuje organizmus škodlivinami, zejména ketony. Je to první handicap vylíhlých mláďat a postihuje jedince s nejintenzivnějším metabolizmem. Chovatel se tak připraví o nejnadějnější jedince. Nízkou či zanedbanou výživou v prvních dnech přicházejí vylíhlá mláďata stejným mechanizmem také o imunoglobuliny,
 
Nakupovat jednodenní kuřata?
 
Kuřata už jen málokdy nakupujeme jako jednodenní nebo rovněž zřídka začínáme s kuřaty z vlastního odchovu. Prvním předpokladem úspěchu je teplota v odchovně a po vylíhnutí nebo naskladnění jednodenních bažantíků. Pod zářičem (el. kvočnou) první den 32 oC, během prvního týdne 30 oC, ve druhém týdnu 28 oC a ve třetím 25 oC. Vytemperování odchovny musí být provedeno 24 hodin před naskladněním.  První 3 až 4 dny pro kuřata máme připraveny kruhy v lepenky nebo jiného materiálu o průměru 120 až 150 cm a výšce 50 cm, do jednoho umísťujeme asi 100 kuřat. 
Teplota prostředí souvisí i s prostorovým využitím, které má podstatnou vazbu na celý průběh odchovu i náklady a také na projevy bažantíků či káčat. Nižší teplotě se brání choulením a kolektivní termoregulací. Drůbež sama produkuje teplo a jeho primárním zdrojem je energie krmiva, druhotným vyzařování z těla zvířete. Optimální počet kuřat na jednotku plochy je tedy součástí vytápění odchovny.
Chybou by ale bylo zvyšovat osazení, což by zhoršovalo mikroklimatické parametry prostředí, záporně ovlivnilo zdravotní stav a zvyšovalo stres prostředí.
Počet (zátěž) jedinců na jednotku plochy se v praxi odchovu bažantů obvykle pohybuje 20 až 25 kuřat na m2. U hrabavé drůbeže obecně platí, že shlukují-li se kuřata pod zářiči a jsou hlučná, je teplota pod optimem. Při nadměrné teplotě jsou malátná, mají nízký příjem krmiva a tedy snížený přírůstek, nedokonale se opeřují a mají sníženou schopnost odolávat nemocem. Ochlazování kuřat probíhá tak, že dýchají s otevřeným zobáčkem.
Při optimální teplotě jsou rovnoměrně rozptýlena po celé ploše, ve spánku mají krček natažený vpřed a zobáček zabořený do podestýlky. Termoregulační mechanizmy jsou u hrabavé drůbeže plně funkční asi od 6 týdnů věku, u bažantů je předpoklad podstatně dřívější funkčnosti.
Optimální relativní vlhkost vzduchu je u mladé drůbeže do dvou týdnů věku 70 až 75 %, ve třetím týdnu asi 65 % a ve věku 4 týdnů postačí rozmezí 50 až 75 %. To už je ale doba, kdy bažantíky i káčata postupně začínáme vypouštět do volných výběhů.
Vysoká vlhkost při vysoké teplotě snižuje odvod vody odpařením z dýchacích orgánů a přenáší odvod vody do trusu. Tím se nadměrně zatěžuje podestýlka a zhoršuje také využití živin krmiva. Čím vyšší je vlhkost prostředí, tím víc drůbež trpí nadměrnou teplotou.
Vysoká vlhkost při nízké teplotě je typickou a častou chybou z nedostatečného větrání v zimním období. Působí na mladou drůbež velmi negativně. Peří je značně hygroskopické a při jeho nasáknutí se zhorší jeho izolační schopnost a zvyšuje se odvod tepla z těla. Kromě toho se zvyšuje vlhkost podestýlky, což zvyšuje riziko nežádoucích mikrobiologických změn a kultivace patogenních mikroorganizmů. Vysoká vlhkost prostředí vždy vede ke zvýšenému opotřebování budov, zejména dřevěných a dřevotřískových i technického zařízení. Kromě toho je příznivým faktorem množení všech mikroorganizmů. 
Nízká vlhkost při vysoké teplotě sice mladou drůbež nevystavuje termoregulačním potížím, ale dochází k nadměrnému odparu vody z organizmu a dráždění sliznic dýchacích cest. Dehydratace tkání vede k nadměrnému pití a snížení příjmu krmiva.
Posledním faktorem hodným pozornosti je výměna vzduchu. Je to regulace vlhkosti, teploty a také přívod kyslíku a odvod vydýchaného oxidu uhličitého i stájových plynů, škodlivých až toxických pro drůbež, jako je sirovodík, sirouhlík, čpavek. Plyny se hromadí ve výšce asi 1 až 1,5 m od podlahy. Zejména čpavek, nebezpečný nervový jed, se uvolňuje při vyšší vlhkosti podestýlky nebo při manipulaci s ní.
Rychlost výměny vzduchu neboli proudění je jedním z parametrů mikroklimatu. U drůbeže se považuje za optimální do čtyř týdnů věku rychlost proudění do 0,5 m/s v letním období, v zimě 0,1 až 0,2 m/s. V praxi přiměřené méně „průmyslovému“ odchovu u bažantů či káčat se většinou spoléhá na přirozené větrání, které je ale závislé na rozdílu teplot. Při nulovém rozdílu vnější a venkovní teploty může nastat situace, že k přirozené výměně vzduchu mezi odchovnou a vnějším prostředím dochází jen minimálně nebo vůbec. Nucené větrání v těchto podmínkách není luxusem, ale rozumným opatřením. Za dostatečné považujme podtlakové větrání, kdy je vzduch z odchovny odsáván spolu s prachem a škodlivými látkami a pak nahrazován čistým vzduchem zvenku.
To je několik nudných a nezáživných faktů obecně platných v odchovnách drůbeže. Nad jejich sledováním a dodržováním si mnoho amatérských chovatelů jen pohrdlivě odfrkne. Nicméně výsledek odchovu drůbeže do konce prvního měsíce věku v nevyhovujících klimatických podmínkách se zákonitě a vždy projeví nejen na zvýšeném úhynu (někdy totálním), ale i na snížené imunitě, nevyrovnaném odchovu a poškození nebo nedostatečném vývinu tělních orgánů. To se může týkat mimo jiné kvality peří, reprodukčních orgánů nebo dýchacího a oběhového aparátu.
Příčina neúspěchu se pak hledá všude jinde, než v nepochopení či zanedbání základních požadavků mladé, velmi choulostivé drůbeže.
 
V šesti týdnech je po starostech?
 
Ve věku šesti týdnů drůbež vypouštíme do venkovních výběhů. To je pro bažantíky či káčata velká změna a musí se jí přizpůsobit.
Ještě dříve, než se v odchovu dosáhneme tohoto věku, musíme se vyrovnat s reálným a vysokým rizikem kokcidiózy. Rozhodně není prostor k optimismu, že náš chov kokcidie minou. Kokcidie se do chovu dostanou s hlodavci, hmyzem, divokými ptáky, kontaminovanými pomůckami a prachem. Dalším významným vektorem přenosu je chovatel, obstarávající více chovů. V příručkách se většinou opakují magické věty o sledování kuřat a rozpoznání už zavlečené choroby, jejíž projevy se vždy částečně liší. Nejčastěji se projeví skleslost kuřat až apatie, načepýřené peří a průjem, většinou krvavý.
To je už ale na řešení vždy pozdě, protože i v koncentracích menších neprofesionálních odchovů má parazit ideální podmínky k velmi rychlému a mnohonásobnému rozšíření. Ve skutečně malých chovech snad můžeme vyčkat na skutečně první příznaky, ale ideální je už od ukončeného prvního týdne věku odebírat vzorky trusu a předávat k vyšetření. Podle výsledků a ve spolupráci s veterinárním lékařem zajistit okamžité přeléčení nebo preventivní podání léčivé látky i bez zjevných příznaků, tedy při prvním pozitivním nálezu.
Jedině preventivní péče je účinná a naprosto nutná, pokračujeme v ní až do šesti týdnů. Bez těchto opatření dochází k asi 50 % ztrát a škodou je rovněž oslabení chovu včetně zhoršení exteriéru a také financí zbytečně utracených za krmiva a další péči. Narušení střevní sliznice umožní rozvoj patogenních střevních bakterii, nejčastěji Clostridium perfringens, způsobující nekrotickou enteritidu a Salmonella typhimurium, v lepším případě „pouze“ bakterie Coli.
 
Nákup částečně odchovaných kuřat  ve věku 3 až 6 týdnů
 
Chovatel nemusí řešit složitosti s vytápěním a větráním prostoru, adaptace na nové prostředí je podstatně snazší a ztráty by měly být minimální. Toto zvýhodnění však platí, či spíše přeplácí v ceně nakoupených kuřat. Ale i v tomto věku kuřat musíme počítat s několikadenním přizpůsobením, zejména když kuřata vypouštíme do venkovní odchovny. Je ideální je mít informaci o krmivu, které bylo až dosud podáváno a zajistit co nejpodobnější výživu. Totéž platí o klimatických poměrech, které se kolem věku jednoho měsíce už mohou postupně měnit ve prospěch volného odchovu.
Od jednoho měsíce podáváme směs BŽ 2, nebo vlastní směsné krmivo. To by mělo mít minimálně 19 % celkových bílkovin. Jiným dobře přijatelným řešením je vzhledem ke stále ještě vysoké potřebě kvalitních bílkovin, minerálních látek a vitaminů, které vyžadují také určité poměry příprava krmiva z „koncentrátu“ či doplňkové směsi určené právě pro tuto kategorii. 
Temperování prostoru odchovny je nutné do věku 5 až 6 týdnů na teplotu asi 25 oC a později 20 oC. Bude závislé na počasí a ke konci tohoto období je třeba přitápět pouze v noci. Všeobecně teplejší klima posledních let znamená úsporu nákladů.
Venkovní prostory a větší míra pohybu rozvíjejí přirozenou odolnost a i všechny tělesné orgány. Ve venkovním prostoru je velikou prioritou rozumný počet jedinců na jednotku plochy. Začínáme-li s 20 až 30 m2 pro 1000 ks kuřat, pak před ukončením odchovu v devíti týdnech věku musíme počítat s celkovou kapacitou odchovny a výběhů 500 m2 na 1000 ks. 
Na jedné straně je ekonomický či chovatelský zájem vyššího počtu, na druhé pravděpodobnost kanibalizmu či oštipováni bažantů nebo jiné projevy stresu z právě vysokého počtu jedinců. Faktem je, že populaci ve venkovním prostoru zatěžuje řada nepřirozených stresových vlivů. Kromě koncentrace také rušivé vjemy z okolí, nemožnost přirozeného shánění potravy a obvyklého sociálních chování, z toho vyplývá nuda zvířat a vysoká tendence ke zlozvykům.
Negativním faktorem může být i nepravidelná péče, střídání ošetřovatelů i současné klimatické vlivy ve prospěch vysokých teplot. Podmínkou je zastínění většiny výběhu a také závětří.
 
Výživa ve volném výběhu a věk umožňuje podávání přirozeného podílu kvalitního zeleného krmení. Musíme dbát na stálou potřebu vysokého podílu bílkovin, ideální je proto mladá zelená vojtěška, ještě vhodný je mladý pastevní porost s podstatným podílem jetelovin a doprovodných bylin. Kromě toho je i řada bylin, řazených mezi plevely, s velmi dobrou výživnou hodnotou. Kromě známých kopřiv to jsou například laskavce, lebedy a šťovíky. Vhodný je i mladý porost topinamburu.
Nesmíme zapomenout na obvyklé dietetické zásady, tedy podávat zelenou hmotu čerstvou, nebo zavadlou po rozložení na velké ploše bez rizika zapaření. I zde je nutný návyk. Hrabaví i vrubozobí mají vyvinuto slepé střevo, kde probíhá mikrobiální trávení, částečně jako u zajícovců. To sebou nese riziko specifických zdravotních poruch. Nevhodná je zelená hmota po dešti, zablácená, zaprášená nebo krátce po aplikaci látek chemické ochrany rostlin. Přikrmování zeleného krmiva splňuje přirozené nutriční nároky a také bažantům poskytuje činnost, která potlačuje stresové působení umělého odchovu.
Napájení kuřat nikomu připomínat nemusíme, existuje široké spektrum niplových napáječek. Podstatné je, aby napáječky nevytvářely mokrá místa, kde se kultivuje řada škodlivých mikroorganizmů. Rozvody musí umožňovat proplach a desinfekci a také spolehlivé dávkování léků či vitaminů. Zásobní nádrže musí být umístěny na chladném a stinném místě, se známým obsahem. 
Pro bažanty je důležitý grit. Při odchovu volíme křemenný typ. Klasické vápenné grity pro nosnice nejsou vhodné, protože by uvolňovaly nadbytek vápníku, což má výrazně záporný vliv na minerální metabolizmus.

Pobyt kuřat ve venkovním výběhu sebou kromě kladných vlivů nese také riziko dalšího parazitárního onemocnění, syngamózy. Původcem je hlístice Syngamus trachea, srostlice trvalá, žije a cizopasí v průdušnici pernaté zvěře. Přenašečem jsou mezihostitelé, nejčastěji žížaly a plži, hmyz a bezobratlí.

V odchovnách ve venkovním se invaze choroby se často projeví v době dešťů, které způsobují značný pohyb přenašečů. Zárodky se šíří i mezi napadenou drůbeží. Srostlice je nejčastějším onemocněním bažantů. Napadení se projevuje dušením, kašlem, celkovou slabostí, chudokrevností a bledými sliznicemi. Ptáci často namáhavě, sípavě dýchají s otevřeným zobákem, mláďata zaostávají v růstu.

U dospělých ptáků bývá onemocnění smrtelné jen vzácně, naproti tomu u mláďat může masívní invaze parazitů způsobit úhyn. Silné invaze těchto parazitů se vyskytují zejména u bažantích kuřat ve věku 6 až 8 týdnů a způsobují závažné ztráty.

Rozumným řešením syngamózy je zkrmování medikované kompletní krmné směsi pro bažantí a koroptví kuřata v tomto období. Biofarm, výzkumný ústav biofarmacie a veterinárních léčiv, a.s. v Jílovém u Prahy vyrábí a dodává medikovanou krmnou směs obsahující účinnou látku flubendazol, který spolehlivě působí nejen proti syngamóze, ale i proti dalším parazitujícím hlístům v trávicím traktu, např. kapiláriím.

 

Oštipování v širším pohledu

 

Už zmíněné oštipování má několik příčin. Nejčastěji se jako příčina uvádí stres z vysoké koncentrace na jednotku plochy a nedostatek živočišných bílkovin. Obě příčiny jsou typickým stavem v odchovu bažantů.

Převážná většina výroben krmných směsí pracuje v režimu bez povolených živočišných komponentů. I když je kombinace bílkovinných šrotů a doplňků aminokyselin velmi dobře propracovaná, nemůže nikdy plně nahradit specifickou, geneticky danou potřebu mladých bažantů, křepelek či koroptví. Také nedostatek vitamínů a minerálních látek včetně mikroprvků v podmínkách amatérské přípravy krmiva se může projevit na kondici i chování bažantů.

Nedostatek lze napravit doplňkem rybí moučky nebo přídavkem vitaminových koncentrátů, vždy ale určených pro tento typ chovu. Jiným možným typem řešení je doplněk živých kvasinek Saccharomyces cerevisiae (obchodní název Yea-sacc), které po kultivaci střevního prostředí zlepšují činnost střev a zejména fyziologicky významných slepých střev. Tím se také zvýší přirozená a vlastní sekrece B-vitaminů ve střevech.

Příčiny lze uzavřít i úvahou, že pokud byly nosnice krmeny na nižší úrovni, než bylo třeba, pak jsou bažantíci oslabeni a znevýhodněni ve vývoji už od samého začátku. Kromě zhoršeného exteriéru a slabšího tělesného vývoje mohou mít nižší odolnost vůči stresovým podmínkám prostředí.

Oštipování postihuje i nedobře vedené neprofesionální produkční chovy slepic a příčinou je vždy zásadní zanedbání hlavních pravidel chovu. V praxi se oštipování u bažantů řeší nasazováním plastových chráničů ve věku asi 4 týdnů, které umožňují přijímání potravy, ale nikoliv oštipovaní s plným sevřením klovce. Měly by se časem rozpadnout, to ale není příliš spolehlivé.  Jiné typy, tzv. brýle omezující vidění jsou pro bažanty méně vhodné.

 
Kvalita opeření a dokončování růstu a vývoje
 
V poslední fázi odchovu krmíme směs BŽ 3. Část chovatelů ji nahrazuje postupným přechodem ze směsi BŽ 2 na obiloviny a doplňkem zeleného příkrmu. Tato metoda je ekonomicky příznivá, a pokud mají bažanti dobrý základ z kvalitních krmiv podávaných až do zhruba sedmého týdne, nedochází k významnému pochybení.
Protože ale není plně dokončen tělesný růst, má organismus stále nároky na dostatek a správný poměr minerálních látek. Jde-li nám o kvalitní opeření, zejména ocasní pera, pak je třeba zaměřit se i na kvalitní bílkovinu s dostatečným obsahem esenciálních sirných aminokyselin, které jsou pro tvorbu opeření limitní. Od osmého týdne v souvislosti s přepeřováním na to musíme dbát. Tento pozadek splňuje právě směs BŽ 3 nebo směs zhotovená podle individuální receptury. Později se už můžeme spolehnout na zásypy, zelené krmení a jen malý podíl krmné směsi.
 
Příprava bažantů k vypouštění ve věku od 10 do 14 týdnů je už věcí poměrů a zkušeností jednotlivých chovů a není tématem tohoto článku.
Martin MOHELSKÝ
 
 

Zpracování dat...