Časopis Myslivost

Únor / 2019

Jezevec lesní - projevy chování

Myslivost 2/2019, str. 32  Vojtěch Škaloud
Po svých pěšinách chodí jezevec s časovou i prostorovou pravidelností. Využívá stále stejné trasy. Ale pokud se obává nějakého nebezpečí, může svou obvyklou trasu přechodně změnit. Za špatného počasí se jen nerad vydává na větší vzdálenost od brlohu. Zatímco liška vyběhne rychle z brlohu a až před ní se rozhlíží a naslouchá, jezevec dlouho jistí, než brloh opustí. Jezevec opouští brloh tedy velmi opatrně. Při vycházení z brlohu se objeví na jejím kraji, vystrkuje z ní několikrát za sebou jen přední část hlavy, čenichá, naslouchá a rozhlíží se, přičemž zůstává celým tělem v brlohu. Pak zaleze zpět a teprve po chvíli brloh definitivně opustí. Někdy, i když již celý vylezl před brloh, se po krátké době opět vrátí a zaleze. Není-li si zcela jist bezpečím v okolí brlohu, opakuje jištění a zalézání dlouho a vícekrát po sobě.
Pokud se cítí bezpečně, před opuštěním brlohu uvnitř dupe tak, že je to slyšet až ven. Zdá-li se mu něco podezřelého, zůstane v brlohu i delší dobu než opět vykoukne. Teprve po definitivním opuštění brlohu jezevec otřásáním oklepe na srsti ulpělou zeminu.
Jestliže se jezevec v okolí brlohu necítí dočasně bezpečný, vydrží v ní setrvat i 2 až 3 dny. Je-li ohrožení okolí brlohu dlouhodobějšího rázu, při nejbližší příležitosti brloh opustí a přestěhuje se jinam.
Za klidného počasí se vrací do brlohu pomaleji, za větru a deště tam vbíhá rychle.
Při cestě zpět do doupěte se vrací zvolna, často se zastavuje a ještě občas něco sežere. Když vychází z brlohu, pohybuje se poněkud rychleji, než když se vrací. Před vstupem do brlohu se zastaví 2 až 3 metry od vsuku, chvíli tam stojí a pak rychle vběhne dovnitř.
Na podzim, když je zasádlen, mu někdy dělá vstup do brlohu potíže. Nemůže tam tedy rychle vběhnout, ale někdy se do brlohu musí doslova postupně nasoukat. Přitom může vyvíjet i větší námahu a silně funět.
Občas jezevec pouze z kondičních důvodů pobíhá sem a tam nebo obíhá i v kruhu.
Během pochůzky jezevec funí a dupe. Při slunění používá odpočívadlo, které nemusí být v bezprostřední blízkosti jeho brlohu. Ke slunění využívá jezevec často takové místo, které je samo nezarostlé, ale je obklopené okolním porostem. Podřimování na slunci před brlohem přerušuje tím, že na chvíli vstane, posadí se a jistí. Někdy se také postaví na všechny čtyři běhy, začne přešlapovat na místě a přitom se kolébá ze strany na stranu. Odpočinek a vyhřívání na slunci přerušuje rovněž čištěním srsti. Při slunění si jezevec často lehá na záda.
Jezevec jako podzemní a noční živočich se ovšem vyhýbá přímému slunečním světlu. Přitom se snaží mít světla ve stínu, nebo si je přikrývá tlapami předních běhů.
V jezevčích hradech se jezevci navzájem zjišťují jednak čichem, ale také zprostředkovaně hmatem. Při procházení chodeb tlačí jezevec před sebou vzduch. Další jedinec postavený v protisměru registruje tento tlačený vzduch pomocí hmatových chlupů na hlavě. Vnímá tedy hmatem tlakovou vlnu vytvářenou příchozím.
Při pohybu po pěšině používá jezevec k orientaci svoje pachové značky, jen minimálně se orientuje podle okolních předmětů.
Když slyší nějaký podezřelý zvuk, tak se zastaví a jistí. Na neznámý zvuk, reaguje útěkem do úkrytu, ať již do brlohu, nebo do houští. Mládě někdy prchá i při šustění listí ve větru nebo při zvuku křídel ptáka, vyletujícího z podrostu. Vzdálené a známé zvuky jej nevyrušují a nereaguje na ně. Jezevec jen nerad přechází přes silnici. Pokud vejde na silnici, při hluku přibližujícího se auta zastaví a neprchá. To je často příčinou jeho zabití.
Samotné znečištění srsti nemusí vyvolat čistící aktivitu jezevce, a to ani při nabalení větších kusů zeminy na srst. Hlavním podnětem čisticích aktivit je svědění pokožky.
Při čištění srsti jezevec nezaujímá žádnou typickou pozici. Jednotlivé části těla si čistí v polohách vestoje, vleže i vsedě. Čisticí pohyby provádí končetinami, mordou i čenichem, jakož i otřepáváním těla. K čištění zadními běhy používají jezevci jen vnitřní prsty.
Často si jezevec srst také vykousává. Používá přitom řezáky, kterými systematicky probírá srst. Takto si čistí nejen srst, ale i kůži. Při čištění srsti zuby, jimi často cvaká o sebe.
Očistu zuby začíná na břiše vsedě při rozkročených předních bězíchh. Pokračuje na slabinách a vnitřní straně stehen. Poté na bocích, zadku a hřbetě. Po delším ležení si jezevec pazoury a jazykem také rovná rozcuchanou srst. Pazourami předních i zadních běhů se škrábe stejnoměrně po celém těle, kromě hřbetu. Obvykle přitom zaujímá pozici v polosedě, opřený o zem bederní partií zad. Při čištění břicha se v této pozici silně prohne, takže někdy leží až na zádech. Jezevec jako jediný z lasicovitých šelem se čistí v pozici na zádech, čímž se podobá medvědovi. Vleže na zádech se drápy předních končetin škrábe na prsou, břiše, zadních bězích a na čele. Na hřbetě a stětci, kam nedosáhne drápy, se čistí tlamou.
Jezevčice čistí pravidelně svá mláďata. Při čištění si přidržuje mládě přední pazourou a pročesává jeho srst.
Souvisle se může jezevec čistit i déle než půl hodiny. Jen málokdy si při čištění také sám olizuje srst. Někdy se však olizují dva jezevci navzájem.
Po procitnutí se jezevec otřepe ještě v kotli a také se otřepává po každém opuštění brlohu. Při otřepávání se chová jezevec dosti hlučně. Celkové otřepávání používá jezevec po koupání a po procitnutí, jakož i při odstraňování nečistot ze srsti. Částečné otřepání, které je omezeno jen na některé okrsky těla (hlavu, krk, přední běhy) používá pouze při odstraňování zachycené nečistoty.
Poměrně málo si jezevec předními pazoury přejíždí po hlavě (tzv. „mytí hlavy“), jak to běžně dělá řada dalších druhů zvěře, včetně některých lasicovitých šelem.
Jezevec si někdy čistí srst i v podzemním brlohu. Při opuštění brlohu si otírá čenich o přední běhy složené na zemi vedle sebe. Někdy si ho ještě otírá o blízké stacionární předměty (kameny, větve). Očistu srsti provádí často po ranním návratu z lovu, dříve než zalehne k odpočinku.  
Jezevci jedné skupiny se často vzájemně čistí. Před výpravou za potravou si několik jezevců určitou dobu jeden druhému čistí srst. Přitom si čistí srst na většině těla, včetně břicha, čištěný jedinec leží na zádech. Podřízený jedinec často čistí (většinou vykusuje) srst nadřízenému jedinci, což upevňuje sociální vztahy ve skupině. Při vzájemném čištění na sebe také jezevci přenáší své pachy.
Během upravování srsti jezevec mlaská a mručí. Otírání a drbání těla o větší stacionární předměty (kameny, kmeny či vystouplé kořeny stromů) se u jezevce vyskytuje jen zřídka. Občas otírá o různé předměty toliko hlavu, a to pouze jedním směrem. Na stromech a keřích poblíž brlohu si jezevec brousí drápy předních běhů. Obvykle k tomu účelu využívá jen jeden vybraný kmen (spíše dosti nakloněný), ze kterého postupně odře většinu kůry do výšky kam až dosáhne. Toto jednání však nemá značkovací nebo signalizační význam.
Jezevci se v létě velmi rádi a často koupou. V horkých obdobích i několikrát denně. Často mají k tomu účelu vybrána speciální místa v mělkém vodním toku (tzv. „koupaliště“).
Vstupují do vody většinou pomalu, někdy tam však vběhnou dosti rychle. Při pomalém vstupu do mělčí vody si jezevec počíná tak, že nejdříve pokrčí běhy, aby si namočil břicho, a potom se otočí na záda a ve vodě se válí. V mělké vodě provádí stejné čisticí pohyby jako na suchu.
V nehluboké vodě také skáče a vyhazuje střídavě přední i zadní běhy do vzduchu. Čenichem si hází vodu na hřbet a boky. Když vleze do vody, která mu sahá až k břichu, nejdříve tam zůstane strnule stát. Potom se začne zvolna kolébavě ponořovat a opět vynořovat, až se potopí celý mimo hlavu, kterou vsune pod vodu až naposled.
Čenich ucpaný zeminou při hledání podzemní potravy si jezevec čistí hlasitým frkáním nebo proplachováním ve vodě. Přitom krátce noří čenich pod vodu a vyfukuje jím vzduch.
Po opuštění vody pobíhá rychle tam a zpět, poskakuje, odfrkuje a mručí. Po koupeli si jezevec také vytřepá ze srsti vodu, pak se obvykle vyválí v pobřežním písku nebo zemině. Mokrý jezevec po koupeli se také rád válí v kupce suchého sena, skáče na ní a lehá si v seně i na hřbet.
Kromě vlastní koupele se jezevec také někdy váli v bahně. Vyhledává i dále od vody místa s pískem nebo prachem, kde se rovněž válí.
V době zimního probuzení se někdy válí i ve sněhu.
Při rozhrabávání mraveniště se jezevec nechá rozrušenými mravenci postřikovat kyselinou mravenčí, která působí jako insekticid na kožní parazity.
 
Aktivita jezevce
 
Jezevec je aktivní v celoročním průměru asi 4 hodiny v průběhu jedné noci. Zatímco na jaře je jeho aktivita v průměru 6 až 7 hodin, v drsnější zimě dosahuje období aktivity jezevce nejvýše 30 minut za den.
V březnu až dubnu je u nás jezevec aktivní asi 10 hodin denně. V červnu a červenci je to 6 až 8 hodin, v září až říjnu 10 až 11 hodin a v listopadu až únoru průměrně jen asi 1 hodinu denně.
Nejvíce potravy přijímá mezi 20 hod. večerní a 4 hod. ranní.
Za hodinu při hledání potravy urazí asi 600 m a za celou noc 2 až 6 km. V místech a v období, kdy je nabídka potravy vysoká (konec léta a podzim) obvykle ujde za noc jen 1 až 2 km. V době nedostatku potravy (na jaře) běžně za noc urazí 4 až 5 km.
Při značkování okrsku se pohybuje ještě rychleji a potom za noc projde 6 až 8 km. Většinou se při dostatku potravy nepohybuje od svého hradu dále než 400 až 500 m, v době zhoršené potravní nabídky se vzdálí nejvýše 2 km.
Těsně po přezimování nebo ještě v zimě ujde jezevec za noc jen krátkou vzdálenost (asi 100 až 200 m). Na jaře je jeho větší pohyblivost zjistitelná od druhé poloviny března.
Nejvíce se od svého brlohu vzdaluje v době chrutí, tehdy se může pohybovat i ve vzdálenosti 5 až 6 km.
Jezevec se při hledání potravy většinou nevzdaluje více než 10 m na obě strany od své pěšiny. Delší přesuny koná výhradně po vlastních chodnících, ze kterých jen nerad uhýbá. To je výrazná odlišnost v chování jezevce od lišky, která se běžně pohybuje v terénu i mimo své ochozy.
Na jaře (březen až  duben) se jeden jezevec pohybuje na ploše asi kolem 50 až 60 ha, v létě na 15 až 25 ha a na podzim jen na 5 až 10 ha (tehdy se zdržuje již toliko v blízkém okolí brlohu).
Pokud se jezevec během zimy probudí, nepřesahuje jeho plošná aktivita více než 2 ha.
V souvislosti s rozlohou navštěvované plochy se v průběhu roku také mění počet brlohů, které jeden jezevec využívá. Na jaře jich může být i více než deset, v zimě to bývá obvykle jen jeden.
Za denního světla jsou aktivnější mláďata než dospělí. V červenci a srpnu si blízko brlohů hrají a vyhledávají potravu již v odpoledních hodinách. V srpnu a září se výjimečně může vracet i dospělý jezevec z noční pochůzky až kolem poledne.
Ve dne aktivují dospělí jedinci většinou jen při nedostatku potravy a někdy i v době chrutí.
V severních zeměpisných šířkách a v horských oblastech je v létě denní aktivita mnohem častější. Pobyt za světla mimo brloh je však vázán výhradně na oblasti, kde není jezevec rušen a ohrožován.
V létě vycházejí jezevci z brlohů již mezi západem slunce a soumrakem (samotná noc je krátká pro jejich zasycení). V létě s rostoucí teplotou aktivita jezevce klesá, na podzim se naopak zvyšuje. Také kojící jezevčice, které mají při odchovu mláďat větší spotřebu potravy, musí někdy shánět potravu i za denního světla. V období od října do dubna se zdržují jezevci mimo brloh pouze za tmy.
V srpnu je největší rozptyl v době vycházení (diference činí až 4 hodiny). Někteří jedinci v té době vycházejí ještě za světla, jiní až po západu slunce.
Mezi březnem a říjnem koresponduje čas vycházení z brlohů s dobou západu slunce, zatímco v zimě nikoliv.
V době sucha, kdy je méně potravy a obtížněji se získává, vycházejí jezevci dříve, aby měli více času na nasycení. Rozdíl činí i několik hodin proti stejné oblasti a roční době za vlhkého počasí.
Při nadbytku potravy se jezevci mohou jednu noc dostatečně nasytit a celou druhou noc zůstat v brlohu nebo vyjít až pozdě v noci. Pokud se jezevec brzy zasytí, vrátí se do brlohu dříve a zbytek noci prospí. Podle počasí pak vychází buď až okolo půlnoci anebo se naopak již kolem 2 hod. ranní vrací.
V lednu a únoru může čas východu z brlohů kolísat plus-mínus 1,5 hodiny okolo průměru.
V březnu a dubnu je vycházení z brlohu pravidelnější a vyskytuje se brzy po setmění.
V květnu až srpnu vycházejí jezevci většinou před soumrakem.
V září opouštějí brlohy zhruba v době pozdního soumraku.
V říjnu a listopadu koresponduje jejich vycházení s koncem soumraku.
Pokud je v té době jezevec již dostatečně zasádlený omezuje svou aktivitu a vychází z brlohu až pozdě v noci. V prosinci vycházejí pouze za tmy a to velmi nepravidelně. V rozmezí celého roku vycházejí mezi 18 hod. v prosinci a 22 hod. v červnu a červenci. Nízkou aktivitu i za soumraku vykazuje mezi 17 a 18 hod, a mezi 5 a 6 hod. Střední aktivita se projevuje mazi 22 a 5 hod. Vysokou aktivitu vykazuje mezi 19 a 22 hod. a dále mezi 3 a 5 hod. V nížinách není ranní vrchol aktivity tak patrný jako v horách, neboť tam snáze sežene potravu. Z brlohů, které jsou umístěny v lese, vychází jezevci podstatně dříve než ti, kteří obývají otevřené lokality. Také za velké oblačnosti opouští dříve brloh. Naopak za chladna a deště setrvávají v brlohu déle.
Jejich odchod za potravou urychluje mírný deštík za současného tepla. Takové počasí podmiňuje větší výskyt bezobratlých živočichů na povrchu země. Za silného větru setrvávají jezevci v brlohu déle. Přitom jim vadí nejen samotný vítr, ale také zvuky, které působí.
Prudký vítr znemožňuje zachycení okolních pachů a jezevci jsou při něm během pochůzek neklidní.
Za jasných měsíčných nocí jezevci vycházejí mnohem později a jsou méně aktivní. Měsícem osvětlené vsuky využívají jezevci méně často.
V zimě za velmi světlých a chladných úplňkových nocí nevycházejí vůbec.
V kopcovitém terénu může činit časový rozdíl v opouštění brlohu na východním a západním svahu až půl hodiny. V rušených oblastech vychází později, zejména o víkendu, kdy jsou časté pochůzky lidí i v noci. V urbanizovaných oblastech vychází asi o 1,5 hodiny později, než v přírodních podmínkách.
Tam, kde jezevec není rušen, zdržuje se asi hodinu v okolí brlohu a pak teprve vyrazí za potravou dále od ní. Do brlohů se vrací nejdříve v červnu a červenci (před 4 hod.) a nejpozději v prosinci (před 7 hod.).
Některý jezevec se může nasytit za poměrně krátkou dobu, jinému to trvá podstatně déle, proto se jezevci nevrací do brlohů ve stejnou dobu. Individuální diference mezi jejich návraty může být až dvě hodiny.
V zimě se jezevci vracejí před rozbřeskem, ale v dubnu až září přibližně teprve v době východu slunce. Mláďata si v srpnu a září dlouho hrají kolem brlohů, nezřídka až do 7 hod. ranní. Celkově se tedy doba vycházení i vracení do brlohu, včetně délky pobytu mimo něj, mění v závislosti na roční době, obývané lokalitě, momentálním průběhu počasí, zdrojích potravy i individuálních sklonech konkrétního jezevce.
Po východu z brlohu si jezevec čistí srst, hraje si, značkuje a hledá potravu. V době chrutí a vytváření či udržování sociálního systému ve skupině se jezevci zdržují u brlohů častěji.
Jezevčice jsou u brlohů setrvaleji v době kojení mláďat.
Nejdelší dobu v těsné blízkosti brlohů tráví jezevci od února do května.
V červnu, pokud je dostatek potravy, zdržují se u brlohů déle, než když je potravy málo a musí věnovat více času jejímu hledání.
V červenci až listopadu se zdržují u brlohů jen krátce. Poměrně rychle se od nich vzdalují, protože veškerý čas využívají k hledání potravy na své zasádlování. V té době také nejvíce zvyšují intenzitu a délku trvání své aktivity.
Nejmenší aktivita se u jezevců projevuje v prosinci a lednu, kdy převážně spí. V zimě vychází z brlohů jen nepravidelně a na krátkou dobu. Vyhýbají se zvláště těžkému, mokrému sněhu a pod zemí mohou zůstat nepřetržitě až 2 týdny.
 
Jezevec v zajetí může v době mládí zcela synchronizovat svůj denní režim s potřebami člověka, tedy bývá aktivní ve dne a v noci spí. Ovšem v době dospívání se tento denní režim mění tak, že postupně přechází na noční aktivitu. Jezevec pak stále více ve dne spí a v noci aktivuje. Nakonec jako dospělý se tento zajatý jezevec probouzí při západu slunce a usíná při jeho východu. Pouze výjimečně, nepravidelně a krátce aktivuje i ve dne. Potravu i vodu přijímá pouze v noci.
 
Jezevec pouze část trusu využívá ke značkování. Trus vykálený bez značkovacího účelu bývá uložen na beztvarých hromádkách v záchodových jamkách. Když jezevec kálí v zimě ve slepé části brlohu, jamky tam nevyhrabuje a trus klade volně na zem. Trus v brlohu vždy zahrabe, ve venkovních jamkách jej většinou nezahrabává, někdy však ano. Nezahrabané jamky po přechodnou dobu, než jejich obsah vyčichne, mají význam pro značkování okolí hradu.
Pokud jezevec jamku zahrabe, tak až po jejím zaplnění. Když zaplní po několikerém použití záchodovou jamku, opustí jí a vyhrabe si okamžitě novou. Jednou opuštěnou jamku již dodatečně nezahrabává a nijak si jí dále nevšímá.
Do jamek s trusem jezevec také ždímá, z části však ždímá i mimo jamky. Jamky bývají ve větším množství blízko u brlohu (kolem 5 až 6 m), ale někdy mohou být vzdálené i 100 m. Do záchodových jamek kálí jezevec těsně po opuštění brlohu, nebo když se pohybuje v blízkosti hradu.
Při hledání potravy dále od brlohu však kálí na libovolném místě přímo na zem.
Kromě normálních záchodových jamek používá jezevec i značkovací jamky, které pak mohou být od hradu značně vzdálené, často až na okraji okrsku. Tyto značkovací jamky u společného okrsku větší skupiny jsou součástí kolektivní latríny. Skupina několika jezevců tedy kálí společně do latríny, kam také ždíme.
Latrína zaujímá plochu 2 až 4 m2 a bývá tam v zemi až 60 jamek o hloubce 5 až 15 cm. Tvar jamek je miskovitý nebo trychtýřovitý. Latríny bývají navštěvovány i více let po sobě. Jedná se o kolektivní značkovací místo celé skupiny. Jezevci latrínu pravidelně navštěvují a každý z nich tam značkuje svými pachovými žlázami 20 až 90 sekund.
Aktivita na latrínách vrcholí v období od února do května a znovu pak v menším rozsahu ještě v září a říjnu. Mnoho jezevčích latrín se nachází na hranicích okrsku v pruhu širokém asi 50 m. Větší hustota latrín (až 0,72/ha) se vyskytuje v partii hranic sousedících s okrskem jiné skupiny jezevců.
V místech, kde se hranice nedotýká sousedního okrsku, bývá latrín podstatně méně. Hraniční latríny mají více jamek než jiné latríny a obsahují asi třikrát více trusu než latríny uvnitř okrsku.
Větší latríny bývají také někdy situovány poblíž vchodu do hlavního hradu. Na hranicích jsou latríny přibližně 250 m od sebe, mimo hranice mohou být vzdáleny až 2000 m. Při kálení klade jezevec zadní běhy pod sebe, v podobné pozici také ždíme a značkuje svou podocasní žlázou.

vychází v 7:18 a zapadá v 16:12 vychází v 22:52 a zapadá v 13:17 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...