Časopis Myslivost

Září / 2019

Představujeme tradiční regiony Slovenska

Myslivost 9/2019, str. 80  Oldřich Koudelka
V revírech přátel – Kysuce Dnes je tato úžasná lokalita Slovenska mezi myslivci známá nejen dominantami příhraničních horských hřebenů, vrchovin, divokých řek, potoků, přírodních rarit a bohatosti zvěře. Je také krajem naší beskydské, valašské a právě kysucké Blízkosti, a proto není divu, že právě odtud, tu a tam, k nám „na kus řeči“ zamíří některý ze zástupců zdejší medvědí populace.

Kysuce jsou také jedním z tradičních slovenských regionů, plném půvabných poľovníčok, jako je třeba Margita Kubjatková. V srdci Kysúc, v Čadci se totiž díky jí a jejímu manželovi rodí už téměř čtvrt století pod obchodní značkou Trapper krása mysliveckého odívání. Kdysi poněkud strnulého a příliš uniformního, dnes moderního, funkčního a překvapujícího v materiálu i střihu.

Region Kysúc dostal jméno podle stejnojmenné řeky. Její koryto, stejně jako stříbrné stužky dalších toků ohraničují horské masívy – ze západu Javorníky, s nejvyšším vrcholem Veľký Javorník (1071 m n.m.), na severu Moravsko-slezské Beskydy s Veľkým Polomem (1067 m n.m.). Vrcholem prochází rozvodí Odry a Dunaje. Z východu jsou to Kysucké Beskydy s dominantním symbolem Kysúc vrcholem Veľká Rača (1236 m n.m.) a konečně z jihu pokrývá území Kysucká vrchovina s Ľadonhorou (999 m n.m.). Patří sem okresy Kysucké Nové Město a Čadca.

Kysuce-Kysucka-brana.jpg

Region Kysuce začíná přírodní památkou Kysucká brána před osadou Rudinka, kde řeka Kysuca protéká úzkým korytem mezi kopci Rochovica a Brodnianka. Nad obcí Divinka se vypíná Veľký vrch, kde v pozdní době bronzové lid lužické kultury vybudoval mohutné opevnění, zabírající plochu téměř dvanáct hektarů. V devátém století osídlili akropoli Veľkého vrchu staří Slované.

Z Kysúc pocházel vášnivý milovník přírody a rybář herec Jozef Króner, který se velice rád vracíval do obce Vychylovka, kde je od roku 1974 vybudovaný skanzen Múzeum kysuckej dediny. Do areálu situovaného do doliny Chmúra byla postupně přesunuta velká část objektů lidové architektury z obcí Riečnica a Harvelka, které zanikly při výstavbě vodní nádrže Nová Bystrica.

Lesníky a myslivce nejvíce zaujme srubový dům pro lesní dělníky a lovce původně z Dunajova, objekt hospody z Korne, datovaný 1806, ale zejména unikátní lesní úvraťová úzkorozchodná železnička, která byla původně součástí neregionální Kysucko – Oravské lesní železnice.

Kysuce-uvratova-zeleznicka.jpg

Po technické stránce je železnička zajímavá systémem, který umožňoval překonání velkého výškového rozdílu na krátké vzdálenosti. Vznikla v roce 1926 spojením lesních železnic vybudovaných v letech 1915 až 1918, a to Koucké, z Oščadnice do Chmúry a Oravské, z Lokce do Erdútky. Po spojení dosáhla celková délka téměř sto deset kilometrů. Šedesát z toho tvořila hlavní trať, zbytek byly odbočky, které se budovaly, rušily, prodlužovaly či zkracovaly podle potřeby odvozu vytěžené dřevní hmoty.

Provoz byl ukončený v roce 1971, kromě osmikilometrového úseku Chmúra – Tanečník, ve kterém se nacházel vzácný úvraťový systém, jehož pomocí se překonávalo více než dvousetmetrové převýšení na přibližně dvoukilometrovém úseku. Úvratí se označuje místo na trati, v němž musí vlak změnit směr jízdy, aby mohl dále pokračovat v jízdě požadovaným směrem.V současnosti je tento systém jedním ze dvou, které se v Evropě zachovaly, a od roku 1991 nese statut národní kulturní památky Slovenské republiky. V roce 1974 převzalo zachovanou část železničky Kysucké múzeum v prírode. Dnes nese název Historická lesní úvraťová železnice a jezdí po ní historické parní i motorové lokomotivy.

 

Dominantní Kysucká vrchovina je rozsáhlý horský masív, kde se střídají kopce s hlubokými údolími. Rozsáhlé lesní porosty tvoří většinou jehličnany, z listnatých porostů je nejvíce zastoupený buk. Podnebí je relativně chladné. V této oblasti se nacházejí početné druhy chráněných rostlin a živočichů, stejně jako přírodních útvarů a nalezišť. Proto více než polovina rozlohy území patří do Chráněné krajinné oblasti Kysuce, která byla vyhlášená v roce 1984 na ploše přibližně šest set padesát kilometrů čtverečních. Její součástí jsou četné dílčí přírodní rezervace a chráněné přírodní výtvory.

Přírodní podmínky regionu jsou primárním předpokladem pro nesporné bohatství zvěře ve zdejších lesních komplexech, včetně velkých šelem, kočky divoké a tetřeva hlušce. Není proto náhodou, že se zde počátkem tohoto roku již po patnácté pod patronací Správy CHKO Kysuce uskutečnil její velkoplošný mezinárodní monitoring, a to na ploše převyšující sto dvacet tisíc hektarů. Dvoudenní akce, na níž se podíleli i naši odborníci a zástupci CHKO Beskydy, přinesla některé zajímavé poznatky s více než stovkou čerstvých stopových drah těchto zástupců zdejší fauny, z nichž nejvíce byl zastoupen rys, vlk, medvěd, v jednom případě pak divoká kočka a ve dvou tetřev.

Oteplení v průběhu února vyvolalo aktivitu některých jedinců medvěda hnědého. Významné je zjištění jeho opětovné hibernace v Javornících, kde je jeho výskyt v porovnání s Kysuckými Beskydami značnou vzácností. Medvěd byl zjištěn i v prostoru nadregionálního migračního koridoru v Jablunkovském mezihoří. Není tedy pochyb o tom, odkud se rekrutuje občasný pobyt medvědů na Vsetínsku.

U rysa přinesl monitoring potvrzení skutečnosti, že se v kysuckém regionu vyskytuje minimálně šest samců a tři samice, z nichž dvě vodí mláďata. Jejich domovské okrsky mají přesah nejen do sousedních slovenských chráněných území, ale i přesah nadnárodního charakteru.

Totéž platí v případě vlka, kde například potvrzená vlčí smečka operuje i v oblasti našich Beskyd.

Organizátoři monitoringu si samozřejmě uvědomují, že nemůže být jednorázovou aktivitou, musí probíhat průběžně a přispívat k řešení citlivé problematiky ochrany, chovu a lovu všech zvířecích druhů a jejich populací na rozhraní tří států – Slovenska, Česka a Polska, kde zvěř nerespektuje hranice při současně odlišném nastavení ochrany velkých šelem v uvedených státech.

 

Z regionu Kysúc jsem si vždy odnesl množství úžasných zážitků. Určitě nejsem sám. Revír Hrubý buk, Zápeklová, Čierny potok, vrch Orol, lokalita Chotárna, Skalka, Medvedie, Veľký potok…nezapomenutelná místa se všechna nedají vyjmenovat a povzpomínat rozličné příhody s nimi spojené. Mnohá jsou opředená tajemstvím, která se ještě nikomu nepodařilo poodhalit či rozkrýt. Jako třeba kamenné koule, které se na Kysucích vyskytují v sedmnácti lokalitách. Nejznámější se nacházejí v Milošové, místní části Čadce, jako součást přírodní památky Megonky, případně v Klokočove, součásti přírodní rezervace Klokočovské skálie.

Výskyt kamenných koulí se váže na Bukovské pískovcové pásmo, táhnoucí se napříč zdejším česko – slovenským pohraničím. Naleziště bylo odkryto při těžbě v lomu v roce 1988. Pískovcové útvary ve stáří přibližně třicet až čtyřicet milionů let mají průměr od třiceti centimetrů do dvou metrů šedesáti centimetrů. Jeden obdobný nález je znám z necelého kilometr vzdáleného lomu v lokalitě Motyčanka na české straně.

Přírodní památkou byla lokalita Megonky vyhlášena v červnu 2003. Po objevení nezvyklých útvarů se v kraji rozšířily různé pověsti o jejich původu a vlastnostech. Někteří obyvatelé si ty menší nosili domů, neboť věřili v jejich léčivé účinky, jiní je rozbíjeli v domněnce, že uvnitř by mohlo být zlato či obří drahokam. Objevily se i pověsti, že kamenné koule jsou památkou na dávnou návštěvu mimozemšťanů. Jisté však je, že i přes maximální snahu slovenských i zahraničních geologů se záhadu vzniku této evropské, ale i světové rarity dosud nepodařilo odkrýt.

Kysuce-prirodni-rezervace-Kornansky-ropny-pramen.jpg

Ještě jednu přírodní památku, dokonce nepřímo spojenou s lovem, stojí za to na Kysucích navštívit. Je to Korňanský ropný prameň. Na tomto místě vyvěrá z půdy ropa současně s plynem – metanem. Ropa s nízkým obsahem síry se zachycuje v přibližně dvoumetrovém jezírku. V minulosti ji lidé zdejšího kraje používali ke svícení a konzervování dřevěných staveb. V čase přibližně od roku 1900 do roku 1921 se v malém množství i průmyslově těžila, ale byl to projekt nerentabilní.

Ropný pramen byl podle pověsti objevený pytlákem Žuborem, který do něj zapadl při pronásledování postřeleného jelena. Písemný dokument z roku 1624 je v názoru na vznik pramene a jezírka „střízlivější“, když se v něm uvádí, že za Turzovkou v lesích vyvěrá černá voda, kterou v noci chodí pít čerti z okolních hlubokých lesů…

 

Oldřich KOUDELKA

Ilustrační snímky autor a Ivan KŇAZE

vychází v 7:07 a zapadá v 16:20 vychází v 16:42 a zapadá v 6:34 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...