Aktuality

Dvacáté první ME ve vábení jelenů

Klub vábičů | Diskuzní fórum
Dvacáté první ME ve vábení jelenů

Mistrovství Evropy ve vábení jelenů je u zúčastněných států velmi prestižní záležitostí. Důkazem toho je velký zájem na pořádání poměrně dost nákladné akce. Hostitelský stát hradí náklady na ubytování a stravu pěti delegátům (3 soutěžící, 1 rozhodčí a 1 vedoucí výpravy). Každý stát se chce samozřejmě ukázat a předvést ze svých možností to nejlepší. Proto se mistrovství konají většinou v rámci mysliveckých výstav či jiných slavností.


V Bělorusku to je trochu jinak. Měla jsem tu čest být s vábiči v této zemi již podruhé – zde to bylo přesně obráceně. Mistrovství jako hlavní bod programu a k tomu doprovodný program pro veřejnost s menší výstavou trofejí tamějších lovených druhů zvěře. Pohostinnost hostitelů byla opravdu velká, ovšem ani to nezastínilo to hlavní, proč jsme byli na místě.

 

Odkaz na videa z ME:

https://www.youtube.com/watch?v=k-VDiBdb4hA

https://www.youtube.com/watch?v=SfvN7dFm3SE

 

Odkaz na webstránku běloruského loveckého svazu:

https://planetabelarus.by/publications/bolshoy-prazdnik-v-krasnom-boru/?fbclid=IwAR0ACYyFESisgVYaEHwmuD40L9fmt60KSrK0TdZcg9ZlC2JE2oOzPX51yOU

 

Celá naše výprava začala srazem na letišti v Praze. Rozumně se rozhodlo, že česká výprava poletí, přece jen bylo tentokrát místo konání až nahoře u hranic s Ruskem. Docela krátký let s přestupem v Rize byl pro někoho premiérou, proto máme spoustu zážitků, nejenom mysliveckých.

V Minsku nás na letišti čekal běloruský zástupce, který nás měl po celou dobu na starosti a zároveň překládal všem do anglického jazyka. V zemi azbuky jsme se cítili trochu nesví, přece jen to už není EU a veškeré kontroly jak zavazadlové, tak pasové tomu nasvědčovaly.

Pocit jistoty nám dodala delegace z Maďarska, která přiletěla zhruba ve stejný čas jako my, takže jsme společně nasedli do mikrobusu a vydali jsme se na druhou část cesty na sever. Cesta byla nekonečně dlouhá, asi po čtyřech hodinách jsme dorazili do cíle jako jedni z posledních. Jinak to udělat nešlo, letadla mají svůj daný čas.

Přátelé z ostatních států byli natolik vstřícní, že počkali a porada rozhodčích se přesunula až na sobotní dopoledne. Páteční večer byl tedy zasvěcen odpočinku po náročné cestě a přátelské večeři se všemi účastníky, se kterými se většina z nás neviděla minimálně od posledního mistrovství, takže si vždy máme co říct. Spát se chodí docela brzy, většina rozumných vábičů si je vědoma druhého dne, kdy musí být v plné síle. Výjimkou jsou vždy přátelé z Polska.
DSC_0543.JPG

Areál místa konání soutěže a ubytování bylo v turistickém resortu Krasny Bor, do kterého se na první pohled investovala nemalá částka a kde bylo typickým bohatýrským stylem vyzdobeno každé zákoutí. Majitel areálu, Nikola Nikolajevič, byl s námi po celou dobu soutěže. Areál je také velmi oblíbenou loveckou destinací, okolní honitba čítá podle místních informací asi 120 tis. ha plus „nějaké louky k tomu“! Pro nás nepředstavitelné. Není divu, že se zde daří losům, medvědům a vlkům.

Po snídani jsme tedy s naším nejzkušenějším rozhodčím Honzou Kupkou zamířili na poradu. Z odborného hlediska si s chutí přečtěte jeho komentář. Musím dodat, že Honza má u ostatních sudích stále velký respekt, stejně jako celkově Česká republika - jsme jedni ze zakladatelů ME a naše připomínky jsou vždy ku prospěchu soutěže. I když se někomu mohou zdát zbytečné a zpřísňující, nesmíme si nechat „utéct“ mistrovství a musíme udržet pravidla na uzdě. Tím je myšleno vzdělávání rozhodčích a garance každého státu, že pošle jen ty nejlepší rozhodčí se zkušenostmi. Pak se nemůže stát to, co se stalo našemu několikanásobnému mistru Evropy, že za jednu odtroubenou disciplínu dostane bodově nejvyšší známku 6 a zároveň od druhého sudího 1. To historie mistrovství opravdu nepamatuje!
DSC_0672.JPG

Samotná soutěž proběhla podle pravidel, to nemůže nikdo zpochybnit, velmi nás ovšem zklamala úroveň některých rozhodčí, která prostě neodpovídala standardu mistrovství. Byla jsem svědkem toho, kdy Honza Kupka, který letos neposuzoval, seděl v hledišti, naproti nás si sednul kolega z Maďarska a jen tak sami pro sebe si hodnotili každý výkon. Shodli se v 80 % na stejné známce a tak by mělo objektivní hodnocení probíhat. Je třeba ale zdůraznit, že úroveň samotných soutěžících se pomalu ale jistě zvyšuje, je to vidět a hlavně slyšet, a hodnocení porotci je proto stále náročnější.

 

Urputně jsme fandili našim skvělým soutěžícím, kterými letos byli samozřejmě loňští nejlepší z mistrovství republiky na Ohradě – Jan Brtník, Lubomír Doležal a Tomáš Třeský. Velká konkurence, shoda náhod, někdy nekvalitní rozhodčí a možná trochu málo štěstí navíc také scházelo. Nicméně nás chlapi nezahanbili a jsme na ně hrdí. Dlouhé čekání na výsledky nás trošičku otrávilo, ovšem už jsme tak trochu tušili, první dva Maďaři zaslouženě, třetí byl loňský mistr Evropy, známý francouzský řidič kamionu. Čtvrtý byl opět soutěžící z Maďarska, stačilo málo a měli by všechny tři na bedně. To se podařilo v minulosti pouze Slovensku a nám právě v Maďarsku u Balatonu. Ceny se předaly, pogratulovali jsme si všichni navzájem a tu nejdůležitější část výpravy jsme měli za sebou.

 

Věříme, že jsme dostatečně srozumitelně předali informace všem ostatním státům a hlavně sekretariátu mistrovství, které zaštiťuje německá redakce časopisu Wild und Hund se svým charizmatickým šéfredaktorem Heiko Hornungem a milou asistentkou Petrou Wenzel. Naše úsilí ve vzdělání rozhodčích a ve zkvalitnění mistrovství nepolevuje, podali jsme si ruku na to s Poláky, jejich vedoucí delegace přislíbil, že na příštím mistrovství se vyčlení čas na školení pro rozhodčí. Jacek nám na to dal svou ruku.

 

Následoval klasický společenský večer, kdy se vždy hostitelský stát snaží ukázat to nejlepší ze své kultury. Letos to byly tři sličné Bělorusky, které nám zazpívaly jak ve svém rodném jazyce, tak nějakou modernu v angličtině. Následovala menší kapela, která hrála jak k poslechu, tak následně i k tanci. No a o zbytek večera se jako vždy postarali sami vábiči a jejich spolucestující. Stačí jeden mikrofon, harmonika a dobrá nálada.

Opět byla naše výprava jedna z prvních, která ulehla ke spánku, přece jen na nás letadlo nepočká. Proto jsme měli sraz brzo ráno u recepce a společně s Maďarskem, Rakouskem a Slovenskem jsme se museli vmáčknout do jinak docela pohodlného mikrobusu. Opět jsme museli absolvovat nekonečně dlouhou cestu do Minsku, kde jsme se rychle rozloučili a utíkali do odbavovací haly. Nakonec jsme byli všichni moc rádi, když se pod námi objevila krásná česká krajina a pomalu jsem procházeli uličkami pražského letiště a mohli jsme si vydechnout, jsme doma.

 

A shrnutí letošního mistrovství Evropy? Rychlé, náročné, trošku mrzuté, ale opět to s partou dobrých lidí stálo za to. Osobně sama za sebe bych chtěla moc poděkovat všem, Jendovi Brtníkovi a skvělé Nele, Tomíkovi Třeskému a budoucí paní Třeské – Páji, Lubovi. Největší dík ovšem patří Honzovi Kupkovi, jeho zapálení a boj za kvalitní mistrovství ve vábení je neuvěřitelné již několik desítek let. Přeji mu hodně zdraví a ať nás má pořád rád! Děkuji také všem situacím, že mi bylo umožněno několikrát doprovázet naši výpravu a bojovat za krásu české myslivosti, kam vábení neodmyslitelně patří. A můj poslední dík patří Jirkovi Kasinovi a Petru Šeplavému. Oni ví moc dobře proč.

Českému vábení a dalšímu Mistrovství Evropy ZDAR!

Martina NOVOTNÁ

 

 

 

Mistrovství Evropy ve vábení jelenů v Bělorusku

Krásny Bor - překrásné prostředí s budovami jako ve Švýcarsku, pouze hory chyběly

 

Krasny Bor na severovýchodě Běloruska je obrovská honitba uprostřed hlubokých lesů. Rekreační a relaxační zóna plná hotelů a dalších budov je postavena v alpském stylu a zcela jistě za podpory neskutečného balíku financí vlivných a mocných rozlehlé běloruské země. Ne nadarmo se asi špitalo mezi přítomnými, že je doslova cítit vliv, možná i majetek, nejvyššího představitele státu. Organizace, ubytování a vše kolem ME ve vábení byla na naprosto špičkové úrovni a jednoznačně zcela nejlepší v celé historii pořádání vábičských soutěží. Úmorná a dlouhá cesta za to stála a bělorusští přátelé se opravdu prezentovali skvěle.

Tak jako v minulosti opět vřelé přivítání od  Jurije Šumského, našeho běloruského přítele, pro kterého jsme v minulosti vytvořili manuál jak organizovat a připravit soutěž evropských vábičů jelenů včetně vzorových zvukových ukázek. Běloruští vábiči nepatřili v minulosti zrovna k premiantům, první jejich zkušenost byla právě na našem mistrovství před pár lety v Lysé nad Labem.

Ranní porada vedoucích delegací a rozhodčích byla velice bouřlivá. Po počátečním stanovení  soutěžních disciplín jelen u laní, vítězný ryk, paralelní pochod dvou stejně starých jelenů plus rozstřelové mrmlání a starý hledající jelen nastala nepochopitelná diskuse o náplni  jednotlivých disciplín! Přitom naše návrhy byly schváleny již na ME 2012 v Litvě, obecně byl akceptován náš návrh jakožto zakladatelské země. A o tom, že jsme letos na jaře vše znovu projednali a schválili na mezinárodní poradě v Dortmundu jsme již v Myslivosti také informovali.

Klub vábičů ČMMJ připravil vzorová DVD s hlasy a komentářem v němčině, laicky řečeno jsou na DVD uvedeny hlasy jak vzorové, tak s chybami, vše s komentářem za co dát plný počet 6 bodů a za co a o kolik dávat nižší hodnocení.

Stejně tak bylo závěrem jednání v Dortmundu odsouhlasení skupiny hlavních „alfa“ rozhodčích, každý za jeden stát, kteří budou zapsáni na seznam a jejich aprobaci bude garantovat vysílající stát. Státy musí garantovat, že daný rozhodčí již v minulosti rozhodoval na několika národních soutěží a mezinárodních  šampionátech a bez této garance nebude rozhodčí zapsán na  listinu a nebude moci  rozhodovat. Noví zájemci se pak musí podrobit zkoušce před komisí tří starších rozhodčích, které jmenuje sekretariát ME. Uspěje pouze takový, který při hodnocení jednotlivých disciplín nebude lišit od hodnocení  komise více než o 1 bod.

Další  diskutovaný problém byla délka jednotlivých ukázek. Ukázka musí být v limitu 1 min, pouze jelen u laní 1,30 min a dva jeleni max 2 min. a pouze 3x opakování jednotlivých hlasů jelenů. Proč toto opatření? Někteří  soutěžící zbytečně prodlužují svoji ukázku a tak při větším počtu vábičů (až 45) se soutěž  zbytečně protahuje a je nezáživná jak pro posluchače, tak i pro ostatní účastníky.

Pro hodnocení všech disciplin byl jednoznačně přijat náš návrh, ale jak donutit rozhodčí, aby také podle kritérií posuzovali, když sami nechtějí, nebo hlasům dokonce nerozumějí?! Bohužel letošní soutěž v Bělorusku to ukázala v plné nahotě. Jak jinak si vysvětlit verdikt litevského rozhodčího, který se lišil od hodnocení ostatních porotců o rekordních 5 bodů! Bohužel zrovna u našeho Jana Brtníka, kdy dostal v jednom hodnocení jak šestky, tak ale i jedničku, což ho odsunulo při vyrovnanosti  předních vábičů z boje o medaile. Však si spočítejte – jeho body byly 5, 6, 5, 6, 5, 5, 1, 5). A takových nesrovnalostí bylo při hodnocení více, což prokazatelně ovlivnilo jak pořadí jednotlivců, tak i družstev, regulérnost a vážnost celé soutěže.

Poprvé v historii jsme také bohužel zažili to, že soutěžící seděli mezi diváky v hledišti a mohli sledovat jaké známky  dostali soupeři a rovněž svoje známky při ukázce na podiu. To není správné, sami někteří soutěžící nám říkali „Nám říkáte, jak máme vábit jednotlivé disciplíny, a musí to vědět také rozhodčí, ať posuzují správně a ne jak se jim zachce. Rozumí všichni rozhodčí vůbec vábení jelenů?“ Ano, naše snaha vyznívá prozatím marně, vytrvale se snažíme přinést do ME ve vábení jednotný pohled a řád. Když jsme soutěž před dvaadvaceti lety zakládali, byla to parta několika lidí ze čtyř zemí, navzájem si rozumějící jelenáři, pro něž byla soutěž svátkem, ctí a zábavou.  S nárůstem počtu zemí z celé Evropy se ale soutěž stala složitým mezinárodním setkáním, bohužel u některých zemí převážily zájmy komerční, vnesla se zbytečná rivalita a postoje některých se příliš vyhranily. Je to trochu smutný pohled a musíme se zasadit o změny k lepšímu.

Na poradě se také odsouhlasilo pořádání ME v dalších letech – v roce 2020 Polsko, 2021 Maďarsko při pořádání Světové výstavy myslivosti, 2022 Německo a snad v roce 2023 by se mohlo ME ve vábení konat opět v ČR jako součást oslav stoletého výročí ČMMJ a časopisu Myslivost.

Po delším zamyšlení ale pojďme k výkonům soutěžících, kterých se letos sešlo v bělorusku celkem 39 z 13 zemí. Výkony soutěžících (paradoxně oproti jejich rozhodčím) z jednotlivých zemí jednoznačně stoupají, a to hlavně u těch netradičních zemí. Přispěli jsme snad k tomu i tím, že jsme iniciovali semináře a poskytli výuková videa. Ctíme zásadu že vábiči jsou jedna velká rodina a její členové si mají pomáhat.
DSC_0770.JPG

Letošní stupně vítězů opanovali plným právem dva Maďaři Zoltán Búr (92 b.) a Attila Czakó (91 b.), třetí místo po rozstřelu ukořistil loňský mistr Francouz Virgile Parpinelli (90 b.).

Jan Brtník skončil na 10. místě s 87 b. (jak chybělo oněch minimálně 4 nebo 5 bodů a mohl být na stupních vítězů!). Luboš Doležal skončil na 19. místě s 83 b., Tomáš Třeský na 24. místě nepostoupil do druhého kola a získal jen 53 b.  

V soutěži družstev zvítězili Maďaři před Slovinci a Slováky, my skončili až šestí, což je zatím v historii nejhorší umístění.

Poblahopřejme vítězům, jejichž hlasy byly vynikající a vítězství si zasloužili a zároveň pevně věříme, že naši vábiči opět stanou na stupních vítězů, kam bezesporu patří. Zanechme pachuť jisté nespravedlnosti v minulosti, nebyli jsme jediní, kteří doplatili na nekompetentnost sudích. Naši vábiči  nezklamali, dobře reprezentovali českou jelenářskou školu jak vystupováním při celé soutěži, tak svými výkony. Že byla Štěstěna nakloněna jiným, bohužel neovlivníme.

Jan KUPKA

Klub vábičů

snímky Pavla Wenzlová

 

 


Časopis Myslivost - Aktuální číslo

vychází v 5:12 a zapadá v 21:00 vychází v 22:37 a zapadá v 7:29 Nákupní košík 0
 
Zpracování dat...